Café Society

Bobby pochází z Bronxu. Žije s věčně se hašteřícími rodiči a bratrem Benem, který jako čistokrevný amorální gangster zastává názor, že každý problém se dá snadno vyřešit hrubou silou. Bobbymu je jasné, že potřebuje změnit prostředí. Odlétá do Hollywoodu, kde začne pracovat jako poslíček pro strýčka Phila, který je mocným agentem filmových hvězd. Vstupuje do světa opojných večírků, plných celebrit, modelek, playboyů, producentů a politiků. Na první pohled se však zamiluje do strýcovy půvabné asistentky Vonnie. Problém je, že Vonnie má vážný vztah, takže se Ben musí spokojit s pouhým kamarádstvím. Ale nic netrvá věčně, Vonnie se s přítelem rozejde a velmi rychle opětuje Benovy city. Jeho nabídku k sňatku však odmítá. Zlomený Bobby se vrací do New Yorku, kde začne pracovat s bratrem Benem, který si otevřel noční klub. Z Bobbyho se stává velmi schopný impresário a z klubu Les Tropiques jeden z nejvyhledávanějších ve městě. Přestože Bobby stále miluje Vonnie, sblíží se s Veronikou, okouzlující dámou z vyšší společnosti. Svatba. Veroničino těhotenství. Benův život se zdá šťastný. Ale jen do toho večera, kdy do dveří Les Tropiques vstoupí Vonnie.

Café Society je panoramatický příběh o New Yorku a Hollywoodu 30. let 20. století s kaleidoskopickým zobrazením postav tehdejší doby: od filmových hvězd k milionářům, od playboyů k profesorům, od pracujících dívek po vychytralce.

„Když jsem psal scénář k tomuto filmu, strukturoval jsem ho jako román,“ říká Woody Allen. „Ve filmu se střídají jednotlivé scény jako v knize, scéna s rodiči, následuje scéna Bobbyho s bratrem Benem, scéna s hollywoodskými hvězdami, pak kavárna plná politiků i playboyů. Pro mě tento příběh nikdy nebyl o jedné hlavní postavě, ale o všech.“

Hlavní linkou příběhu je cesta Bobbyho Dorfmana, kluka z Bronxu, jehož ambice zavedou do Hollywoodu a znovu zpět do New Yorku. „Bobbyho milostný příběh je kotva, na které je film zavěšen,“ říká Allen, „ale všechny ostatní postavy tvoří atmosféru a strukturu samotného příběhu.“

Stejně jako v románu, filmový příběh je propojen komentářem, takže se Allen rozhodl, že film musí mít vypravěče. Tím se stal on sám. „Vložil jsem se do toho, protože jsem přesně věděl, jak chci, aby slova vypravěče zněla. Od té doby, co jsem napsal knihu, jsem si říkal, že to bude tak, jako bych předčítal ze svého románu.“

Název „Café Society“ odkazuje na prominenty, aristokraty, umělce a celebrity, kteří se scházeli v módních kavárnách a restauracích v New Yorku, Paříži a Londýně na konci 19. a začátku 20. století. Výraz „Café Society“ se stal populární v New Yorku ve 30. letech, po skončení prohibice a po vzestupu bulvární žurnalistiky, která lačně psala o lidech patřících do tzv. „Café Society“.

Kromě toho, že je Café Society portrétem jedné éry, je to také rodinná sága. Bobbyho otec Marty Dorfman, je drsný, ale hluboce morální člověk, který v Bronxu vlastní skromné klenotnictví. Jeho manželka Rose je vždy připravena s uštěpačným komentářem ohledně Martyho duševních schopností a všech jeho nedostatků. „Rose si myslí, že s jiným mužem mohla mít lepší život,“ říká Allen. „Marty a Rose spolu neustále bojují, ale přesto jeden druhého milují. Jen to vyjadřují trochu zvláštním způsobem.“

Ben, nejstarší ze tří Dorfmanových dětí, je gangster. „Ben vidí, že otec si nikdy nemohl nic dovolit a pouze bojoval,“ říká Allen. Proto se Ben začlení do gangu, najde si práci, která mu vynáší dobré peníze, ale je nelegální. Zjistí, jak lukrativní a okouzlující je život mimo zákon.“ Přestože se Ben od rodiny po etické stránce odchýlil, jeho oddanost rodině to nezměnilo, je vždy připraven pomoci. Prostřední sestra Evelyn se stává učitelkou, vdá se za profesora Leonarda a oba vedou intelektuální život. Leonard je zásadový muž, který Evelyn velmi miluje. Na začátku příběhu se Bobby vydává do Los Angeles v naději, že ho čeká něco zajímavějšího než dřít v klenotnictví svého otce. Práce pro strýce Phila Sterna, který je mocným agentem, se zdá mnohem slibnější. „Na začátku příběhu je Bobby naivní snílek, který si myslí, že přijde do Hollywoodu, a ten ho uvítá s otevřenou náručí,“ říká Jesse Eisenberg. „To se samozřejmě nestane. Ale on si myslí, že ho čeká něco vzrušujícího, že je součástí generace a kultury, která si může plnit jakékoliv sny, hlavně proto, že jeho strýc to dokázal.“

Bobbyho strýc Phil je energický a mocný agent, který si tyká s největšími hvězdami Hollywoodu, ale nepozná v telefonu hlas vlastní sestry. „Když se poprvé setkáte s Philem, je velmi impozantní,“ říká Carell. „Pořád je v pohybu, stále telefonuje a má schůzky, klidně vše najednou. Je plně pohlcen svou prací. Ale čím víc ho poznáváte, zjišťujete, že má i měkčí a zranitelnější stránky a že má tolik slušnosti, že nedělá rozhodnutí na úkor citů druhých. Myslím, že to ho dělá více lidským.“

Protože je Bobby v LA nový, Phil požádá svou asistentku Vonnie, aby mu ukázala město. Poté, co ho vezme na prohlídku částí města, kde mají domy filmové hvězdy, sdílí s ním své zkušenosti a názory na Hollywood. Bobby se do Vonnie bezhlavě zamiluje. „Vonnie je ambiciózní, svěží dívka, která si plně uvědomuje povrchní povahu světa, ve kterém se pohybuje,“ říká Kristen Stewartová. „Je to zábavné a vzrušující, ale Vonnie také vidí prázdnotu toho všeho, což jí dává zvláštní kouzlo“ říká Eisenberg. „Myslím, že obě postavy se velmi přitahují a jsou svým způsobem imunní vůči pozlátku města zábavy. Vonnie je cynická a vtipná a zdá se, že má realistický pohled na svět. Bohužel je zadaná, takže se Bobby musí spokojit s jejím přátelstvím.“

V Los Angeles se Bobby spřátelí se dvěma Newyorčany: s temperamentní Rad Taylor, která vlastní modelingovou agenturu a jejím manželem Stevem, který je bohatý producent. Steve pozve Bobbyho na promítání jednoho z jeho filmu k nim domů a Bobby poprvé ochutná, co mu může život v Hollywoodu nabídnout.

Když se s Vonnie rozejde její přítel, Bobby se jí začne dvořit a Vonnie jeho city opětuje. Zatímco Bobby se na pomyslném žebříku začíná škrábat vzhůru, Philova agentura usoudí, že LA pro Bobbyho není. Bobby požádá Vonnie o ruku a chce, aby se s ním vrátila do New Yorku, kde by spolu vedli bohémský život. Vonnie už chce souhlasit, když se jí do života vrátí její bývalý přítel. Ačkoliv Vonnie Bobbyho miluje, rozhodne se pro bývalého přítele. To Bobbyho zlomí.

Po návratu do New Yorku začne Bobby pracovat pro svého bratra Bena, který převzal noční klub s názvem „Club Hangover“. Bobby se rychle osvědčí jako schopný manager, který dokáže přirozeně pracovat s publikem a má schopnost přilákat ty nejzářivější členy „Café Society“. Rad ho přesvědčí, aby změnil název klubu na elegantněji znějící „Les Tropiques“. Brzy se to tam hemží prominenty, celebritami, politiky a playboyi. Bobby mezi nimi proplouvá jako oslnivý hostitel nikdy nekončící párty.

Jedné noci Rad Bobbymu představí Veronicu, prominentku, kterou manžel opustil kvůli její nejlepší kamarádce. „Veronica je zraněná z toho, co prožila, ale stále ochotná to s tímto světem nevzdat,“ říká Livelyová. „Je v ní osvěžující čistota. Její otevřenost snadno odstraňuje společenské a politické hranice, které v těch časech převládaly.“

Veronica je okouzlena Bobbyho šarmem a sebevědomím a po rychlém sblížení mu oznamuje, že je těhotná. Přestože Bobby má stále v hlavě Vonnie, navrhne, aby se vzali. „Veronica je opravdu zajímavá postava, která vstupuje do milostného příběhu, který měl dosud jen dva protagonisty,“ říká Livelyová. „Snadno si ji zamilujete, ale zároveň chcete, aby dva původní milenci byli spolu. Bylo skvělé hrát postavu, která v příběhu otřese základy.“

Protože je Bobby v LA nový, Phil požádá svou asistentku Vonnie, aby mu ukázala město. Poté, co ho vezme na prohlídku částí města, kde mají domy filmové hvězdy, sdílí s ním své zkušenosti a názory na Hollywood. Bobby se do Vonnie bezhlavě zamiluje. „Vonnie je ambiciózní, svěží dívka, která si plně uvědomuje povrchní povahu světa, ve kterém se pohybuje,“ říká Kristen Stewartová. „Je to zábavné a vzrušující, ale Vonnie také vidí prázdnotu toho všeho, což jí dává zvláštní kouzlo“ říká Eisenberg. „Myslím, že obě postavy se velmi přitahují a jsou svým způsobem imunní vůči pozlátku města zábavy. Vonnie je cynická a vtipná a zdá se, že má realistický pohled na svět. Bohužel je zadaná, takže se Bobby musí spokojit s jejím přátelstvím.“

V Los Angeles se Bobby spřátelí se dvěma Newyorčany: s temperamentní Rad Taylor, která vlastní modelingovou agenturu a jejím manželem Stevem, který je bohatý producent. Steve pozve Bobbyho na promítání jednoho z jeho filmu k nim domů a Bobby poprvé ochutná, co mu může život v Hollywoodu nabídnout.

Když se s Vonnie rozejde její přítel, Bobby se jí začne dvořit a Vonnie jeho city opětuje. Zatímco Bobby se na pomyslném žebříku začíná škrábat vzhůru, Philova agentura usoudí, že LA pro Bobbyho není. Bobby požádá Vonnie o ruku a chce, aby se s ním vrátila do New Yorku, kde by spolu vedli bohémský život. Vonnie už chce souhlasit, když se jí do života vrátí její bývalý přítel. Ačkoliv Vonnie Bobbyho miluje, rozhodne se pro bývalého přítele. To Bobbyho zlomí.

Po návratu do New Yorku začne Bobby pracovat pro svého bratra Bena, který převzal noční klub s názvem „Club Hangover“. Bobby se rychle osvědčí jako schopný manager, který dokáže přirozeně pracovat s publikem a má schopnost přilákat ty nejzářivější členy „Café Society“. Rad ho přesvědčí, aby změnil název klubu na elegantněji znějící „Les Tropiques“. Brzy se to tam hemží prominenty, celebritami, politiky a playboyi. Bobby mezi nimi proplouvá jako oslnivý hostitel nikdy nekončící párty.

Jedné noci Rad Bobbymu představí Veronicu, prominentku, kterou manžel opustil kvůli její nejlepší kamarádce. „Veronica je zraněná z toho, co prožila, ale stále ochotná to s tímto světem nevzdat,“ říká Livelyová. „Je v ní osvěžující čistota. Její otevřenost snadno odstraňuje společenské a politické hranice, které v těch časech převládaly.“

Veronica je okouzlena Bobbyho šarmem a sebevědomím a po rychlém sblížení mu oznamuje, že je těhotná. Přestože Bobby má stále v hlavě Vonnie, navrhne, aby se vzali. „Veronica je opravdu zajímavá postava, která vstupuje do milostného příběhu, který měl dosud jen dva protagonisty,“ říká Livelyová. „Snadno si ji zamilujete, ale zároveň chcete, aby dva původní milenci byli spolu. Bylo skvělé hrát postavu, která v příběhu otřese základy.“

Kostýmní výtvarnice Suzy Benzinger měla za úkol svými kostýmy zobrazit rozdíly v hollywoodské a newyorské módě. „Hollywood byl postaven jako neuvěřitelně falešný svět, který byl vytvořen, aby přilákal k filmům milióny lidí,“ říká Benzinger. „Bylo pro ně velmi důležité, aby vytvořili hvězdnou módu - všichni se vybraně oblékali pokaždé, když odcházeli z domova. Všichni známe obrázky z hollywoodských premiér ve 30. letech, kde na sobě mají dámy honosné kožichy ozdobené orchidejemi. A když se podíváte na data těchto premiér, zjistíte, že byly v srpnu, kdy je v Kalifornii milión stupňů. New York je mnohem realističtější: venku je zima, tak si ženy vezmou čepici“.

Newyorský styl byl od hollywoodského velmi odlišný, ovlivněný kulturním životem. Nosily se klasické smokingy. „Newyorčanky byly o něco více evropské, elegantnější než ženy v Kalifornii,“ říká Benzinger. „Bylo to v době, kdy se v New Yorku objevili slavní francouzští návrháři a v dámském světě si konkurovali Chanel a Schiaparelli.“ Benzinger se nemohla spolehnout na většinou černobílé fotografie z té doby, tak podrobně četla články z módních časopisů 30. let, kde získávala informace a inspiraci.

Jesse Eisengerg, který se kromě herectví začíná věnovat i psaní a režii, si zahrál v Allenově dřívějším filmu Do Říma s láskou. Práci s Woody Allenem popisuje jako náročnou a naplňující. „Práce s Allenem je nervy drásající. Woody odmítá strávit den spoustou opakování jedné scény, když máte pocit, že jste to nezahráli dobře. Pokud se málo soustředíte a přestože se vám zdá, že to není ono, bude to ve filmu.“

Steve Carell naopak oceňuje, že Allen není příznivcem mnoha opakování: „Když mockrát opakujete, do scény se dostávají umělé reakce a momenty. Woody má rád bezprostřednost a myslím, že se mu to vyplácí.“

Kristin Steward o natáčení říká: „V osobnosti Vonnie je lehkost a zároveň hloubka, kterou nebylo snadné zahrát. Woody mi pomohl, abych v sobě našla tenhle druh vzdušné povahy.“

Blake Livelyová říká, že Allen nikdy nebyl arogantní nebo obtěžující, ale vždy byl přesně tam, kde byl potřeba. „Woody po vás nechce, abyste text scénáře interpretovali doslovně. Řekne vám: Nálada v téhle scéně by měla být trochu jako… A to většinou naprosto stačí.“

Carell je přesvědčen, že Allenův režisérský přístup se opírá o důvěru, kterou v práci herců vkládá: „Myslím, že respektuje herce natolik, že předpokládá, že přijdou připraveni a budou dělat svou práci. Hraní nechává na hercích. Takže pokud na něj nemáte dotaz a on nemá obavy, že svou práci neumíte, tak je to snadné.“

Milostný příběh Café Society je hořkosladký. Postavy pochybují o rozhodnutích, která učinily a jsou často překvapeny, kam se jejich životní cesta ubírá.

„Život je jako skládání obrovské mozaiky. Jenže vy dostanete jen jeden kamínek v době, kdy nemůžete vidět celkový obraz. Jste zodpovědní za rozhodnutí, která jste učinili, ale pak máte pocit, že v době, kdy jste se museli rozhodnout, jste neměli všechny potřebné informace. V průběhu celého filmu se často objevuje motiv „Co kdyby…“. Protože o tom život je. Každý by chtěl vědět, jestli rozhodnutí, které udělal, bylo správné,“ říká Kristin Stewartová.

Steve Carell dodává: „To, o čem se domníváte, že je váš největší sen, se může ukázat jako omyl. Ve skutečnosti může vaším snem být něco, co máte na dosah ruky, jen si to neuvědomujete.“

„Celý život je jen a pouze o volbách a rozhodnutích, která lidé dělají,“ říká Allen. „Pro Bobbyho a Vonnie nejdou věci podle jejich představ, ale oni stále sní jeden o druhém. To se však nikdy nestane. Kdyby Vonnie učinila jiné rozhodnutí dříve, mohli být spolu. Takhle spolu mohou být jen ve svých snech.“