Sdílet
| 72% |
Céline et Julie vont en bateau / Celine and Julie Go Boating / Phantom Ladies Over Paris
Kinopremiéra v ČR 10.9.2003
Režie: Jacques Rivette
Herci: Juliet Bertoová, Dominique Labourierová, Bulle Ogierová, Marie-France Pisierová, Barbet Schroeder, více...
Ocenění: 1974, MFF Locarno, zvláštní cena poroty
Dvě skutečně hravé dívky a jejich zásahy do neskutečného dění v jedné tajuplné vile.
Mladá knihovnice Julie se seznámí s lehkovážnou Célinou, která se živí jako kouzelnice. Pomocí čarovných bonbónů získají dívky - vždy každá zvlášť - přístup do tajemné vily, v níž dvě ženy soupeří o jednoho muže a jsou při tom možná ochotny obětovat život malé holčičky. Zpočátku nesnadno dešifrovatelné dění ve vile se odehrává cyklicky stále znovu. Célina a Julie se rozhodnou, že do něj společně vstoupí, aby holčičku zachránily ...
Uprav informace o filmu
Komentář k filmu Zjevný (a velmi zdařilý) plod yuppie kultury (podobně jako třeba Pink Flamingos, ale mnohem, mnohem ušlechtilejší), nicméně – šlehněte si a jděte si užít do parku, do hospody, kamkoliv. Aluze na intoxikaci se prolínají celým filmem, obě holky si prostě rády dají, ať je to „candy“ anebo „cocktail“. Film má velmi pozvolnou gradaci a časté odkazy na němou éru (úvodní scéna, kdy jedna dívka sleduje druhou, stále tytéž mezititulky). Musím říct, že mě obě nádherné dámy chytly za koule až ve druhé půlce filmu, ale zato docela: něco tak originálního jsem ještě neviděl. Sémiotická hra s postupně doplňovaným puzzle příběhem je úžasný nápad a groteska s oběma husama v jeho kulminaci je výborná zábava. Sedmikrásky po francouzsku. Zajímavé mi na tom všem přišly ještě symetrie – všechno se tu tak nějak děje dvakrát – Julie způsobí rozchod Céliny, Célina způsobí Juliin vyhazov z kabaretu; holky jsou v příběhu z „Domu“ jedna a ta samá ošetřovatelka, začátek a konec jsou taky prolnuty – celé je to hra – ale proč si nehrát, když máme dobré „candies“-)…
Všechny komentáře k filmu 2+ Napiš komentář k filmu a získej DVD
Web: IMDB, Titulky Videotéka: přidat si do ní film
O filmu Célina a Julie si vyjely na lodi
 Opakovaná zhlédnutí Céliny a Julie mne jen utvrdila v úsudku o tomto díle. Jakožto o sumě klasického narativního filmu, který se sám stal mytologií vhodnou k tomu, aby byla nanovo přetvářena herci, režiséry a spisovateli - a to formou, díky níž se zruší obvyklé vnímání filmového času. David Thomson (...) Célina a Julie si vyjely na lodi patří k režisérovým divácky nejpřístupnějším a - pokud je to u Rivetta vůbec možné říct - nejzábavnějším filmům. Někdy bývají přirovnávány k Sedmikráskám Věry Chytilové, protože jsou podobně svobodné až anarchistické. Také se o nich často mluví jako o ženském filmu - jeho hlavní představitelky se totiž výrazně podílely na scénáři a jejich improvizace pak zásadně ovlivnily výsledný tvar snímku. Petra Hanáková Dokonalost formy, s jakou zkušený filmař surrealistické dobrodružství vystavěl, je i ve francouzském filmu jen zřídka vídaná. Rivette zde navazuje na surrealismus Buñuela a snovou poetiku Cocteaua, projevuje cit pro prostou krásu prostředí (vše se odehrává na Montmartru a v jeho okolí), dovede znovu objevit magické kouzlo němého filmu. (...) Sensualisticky podmanivý pomalý tok času, který dává Rivette divákovi hmatatelně pocítit (kouzlení s časem zvládl i v Krásné hašteřilce a dalších filmech), je jedním z hlavních principů tohoto filmu. Paralelnost místa a času umožňující Célině a Julii jejich dobrodružné výlety, připomíná např. o mnoho let pozdější (a snad Rivettem inspirovaný) Jonzeův film V kůži Johna Malkoviche. Stopy vlivu nalezneme i v nedávném Lynchově opusu Mulholland Drive. Stanislav Buzek |
O hercích
Bulle Ogierová
Narozena roku 1939, Boulogne-Billancourt u Paříže, Francie. Navštěvovala klášterní gymnázium. Přání rodičů pokračovat ve vzdělávání na vysoké škole nemohla vyplnit, protože jí z krátkého manželství zůstala dcera Pascale. Pracovala v dílně na výrobu porcelánových figurek, kde ji roku 1964 objevil režisér MarcO', který hledal nové tváře do svého avantgardního divadla. Díky němu prošla v Paříži malými kabaretními scénami. Na filmovém plátně na sebe poprvé upozornila úlohou zhroucené herečky Claire, která odmítla hrát v inscenaci svého manžela, ve filmu L' amour fou (Šílená láska, 1968) Jacquese Rivetta. S ním spolupracovala i na dalších filmech: Out one (1971), Célina a Julie si vyjely na lodi (1974), Duelle (Duel, 1976), Le pont du nord (Severní most, 1980 - na něm se podílela i scenáristicky) a La bande des quatre (Banda čtyř, 1988). Řada jejích hrdinek, které ztělesnila v dílech umělecky ambiciózních evropských režisérů (Jean-Luc Bideau, Claude Lelouch, Alain Tanner, Daniel Schmid, Barbet Schroeder, Manoel de Oliveira, Werner Schroeter, André Techiné aj.), se vyznačuje citovou a psychickou nevyrovnaností, jistou výstředností a výjimečností. V listopadu 1995 pobývala pracovně v České republice, kde se spolu s Michelem Piccolim zúčastnila veřejné besedy ve Francouzském kulturním institutu. Její dcera, předčasně zesnulá herečka Pascale Ogierová (1960 - 1984), se proslavila jako protagonistka filmu Noci v úplňku (Les nuits de la plein lune, 1984, r. Éric Rohmer).
Narozena roku 1939, Boulogne-Billancourt u Paříže, Francie. Navštěvovala klášterní gymnázium. Přání rodičů pokračovat ve vzdělávání na vysoké škole nemohla vyplnit, protože jí z krátkého manželství zůstala dcera Pascale. Pracovala v dílně na výrobu porcelánových figurek, kde ji roku 1964 objevil režisér MarcO', který hledal nové tváře do svého avantgardního divadla. Díky němu prošla v Paříži malými kabaretními scénami. Na filmovém plátně na sebe poprvé upozornila úlohou zhroucené herečky Claire, která odmítla hrát v inscenaci svého manžela, ve filmu L' amour fou (Šílená láska, 1968) Jacquese Rivetta. S ním spolupracovala i na dalších filmech: Out one (1971), Célina a Julie si vyjely na lodi (1974), Duelle (Duel, 1976), Le pont du nord (Severní most, 1980 - na něm se podílela i scenáristicky) a La bande des quatre (Banda čtyř, 1988). Řada jejích hrdinek, které ztělesnila v dílech umělecky ambiciózních evropských režisérů (Jean-Luc Bideau, Claude Lelouch, Alain Tanner, Daniel Schmid, Barbet Schroeder, Manoel de Oliveira, Werner Schroeter, André Techiné aj.), se vyznačuje citovou a psychickou nevyrovnaností, jistou výstředností a výjimečností. V listopadu 1995 pobývala pracovně v České republice, kde se spolu s Michelem Piccolim zúčastnila veřejné besedy ve Francouzském kulturním institutu. Její dcera, předčasně zesnulá herečka Pascale Ogierová (1960 - 1984), se proslavila jako protagonistka filmu Noci v úplňku (Les nuits de la plein lune, 1984, r. Éric Rohmer).
O tvůrci
Jacques Rivette
Narozen v roce 1928, Rouen, Francie. Přišel do Paříže jako začínající amatérský filmař v roce 1949. V příštích letech natočil několik krátkých filmů, především však psal o filmu do Cahiers du cinéma, časopisu, který se pod vedením teoretika André Bazina stal nejvlivnější kritickou revuí v západní Evropě po druhé světové válce. V kruhu Francoise Truffauta, Jeana-Luka Godarda, Erika Rohmera a Claude Chabrola - budoucích klasiků "nové vlny" - si Rivette brzy získal pověst nejnáročnějšího kritika s originálním hermetickým stylem. Ke kritické činnosti se přechodně vrátil ještě na počátku 60. let, kdy se po zesnulém Bazinovi a sesazeném Rohmerovi ujal vedení redakce Cahiers du cinéma. Předtím už natočil svůj první celovečerní film, Paris nous appartient (Paříž nám patří, 1960). Distribuci jeho filmů komplikovala také jejich délka (např. Out one z roku 1970 trvá 13 hodin). Z časového odstupu jsou historiky mezi největší díla francouzské kinematografie 60. a 70. let zařazeny L' amour fou (Šílená láska,1967) a Célina a Julie si vyjely na lodi (1973). V roce 1991 obdržel čtyřhodinový snímek Krásná hašteřilka (La belle noiseuse) Velkou cenu poroty na MFF v Cannes. V tomto roce je Rivettovi na MFF v Locarnu udělen Čestný leopard za celoživotní tvorbu. Filosofická komedie Kdo ví (Va savoir, 2001) se stala Rivettovým zatím největším diváckým úspěchem a byla prodána do 36 zemí. V roce 2003 dokončil film Marie a Julien.
Narozen v roce 1928, Rouen, Francie. Přišel do Paříže jako začínající amatérský filmař v roce 1949. V příštích letech natočil několik krátkých filmů, především však psal o filmu do Cahiers du cinéma, časopisu, který se pod vedením teoretika André Bazina stal nejvlivnější kritickou revuí v západní Evropě po druhé světové válce. V kruhu Francoise Truffauta, Jeana-Luka Godarda, Erika Rohmera a Claude Chabrola - budoucích klasiků "nové vlny" - si Rivette brzy získal pověst nejnáročnějšího kritika s originálním hermetickým stylem. Ke kritické činnosti se přechodně vrátil ještě na počátku 60. let, kdy se po zesnulém Bazinovi a sesazeném Rohmerovi ujal vedení redakce Cahiers du cinéma. Předtím už natočil svůj první celovečerní film, Paris nous appartient (Paříž nám patří, 1960). Distribuci jeho filmů komplikovala také jejich délka (např. Out one z roku 1970 trvá 13 hodin). Z časového odstupu jsou historiky mezi největší díla francouzské kinematografie 60. a 70. let zařazeny L' amour fou (Šílená láska,1967) a Célina a Julie si vyjely na lodi (1973). V roce 1991 obdržel čtyřhodinový snímek Krásná hašteřilka (La belle noiseuse) Velkou cenu poroty na MFF v Cannes. V tomto roce je Rivettovi na MFF v Locarnu udělen Čestný leopard za celoživotní tvorbu. Filosofická komedie Kdo ví (Va savoir, 2001) se stala Rivettovým zatím největším diváckým úspěchem a byla prodána do 36 zemí. V roce 2003 dokončil film Marie a Julien.
Podobné filmy
 (Nackt unter Wölfen) Poslední dny v Buchenwaldu mezi přežitím a morálkou. Do vězeňského tá...
|  (Those Who Wish Me Dead) Elitní záchranářka Angelina Jolie, trénovaná na úniky z požárů, s...
|  (Schindler's List) Hluboce šokující, nemilosrdné drama o noční můře holocaustu, založené n...
| Podobné filmy |
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.
Přihlášení
Registrace
