Dívka ve vlaku

Rachel Watson je rozvedená alkoholička. Každý den jezdí vlakem do své práce v New Yorku. Každý den vlak projíždí kolem domu, kde dřív bydlela se svým manželem Tomem, který teď v domě žije se svou novou manželkou Annou a jejich dítětem. Jak se Rachel snaží nesoustředit na bolest, svou pozornost upře na pár bydlící o několik domů dál. Pojmenuje si je Jason a Jess a ve své hlavě si pro ně vytvoří vysněný život, ve kterém tvoří šťastnou rodinu. Jednoho dne však Rachel uvidí něco, co ji šokuje a vystraší. Další den se probouzí s příšernou kocovinou, modřinami a škrábanci a nepamatuje si, co se stalo předchozí noc. Ví však, že se stalo něco hrozného. Z televize se dozví, že její Jess, skutečným jménem Megan Hipwell, je prohlášena za nezvěstnou. Rachel se vloží do vyšetřování jejího případu a snaží se zjistit, co se Megan stalo, kde je a co se přesně stalo jí samotné v tu noc, co Megan zmizela.

O produkci

Rachel Watsonová, která se vzpamatovává z nedávného rozvodu a každý den se na něj snaží zapomenout, dojíždí každý všední den z Manhattanu do města a oknem vlaku beze slova pozoruje okolí. Každé ráno a každý večer se jí vybavují vzpomínky na domov, ve kterém kdysi žila se svým nynějším exmanželem Tomem, který nyní žije se svou novou manželkou Annou a jejich dítětem.

Aby se odpoutala od narůstajícího pocitu ztráty smyslu života, upne Rachel svou pozornost na obyvatele jednoho z domů u trati, 15 Beckett Road, nedaleko od místa, kde kdysi sama bydlela. V blažené nevědomosti, že je z projíždějícího vlaku toužebně pozoruje naprosto cizí člověk, žije v domku svůj poklidný předměstský život zdánlivě dokonalý pár, Megan a Scott.

Celé měsíce, mezi kradmými doušky likéru, ze kterého se stal její neodmyslitelný společník, si Rachel z letmých pohledů na nádhernou Megan a fešného Scotta popíjejících ranní kávu za oknem svého domu nebo smějících se večer na verandě svého domu spřádá obraz jejich idylického života. Zdánlivě bezstarostná mladá žena ztělesňuje vše, o co se Rachel celé roky snažila, když ještě žila s Tomem v manželství, na které stále nedokáže zapomenout.

Jednoho dne se Rachel cestou do města stane svědkem šokující události na dvorku Meganina a Scottova domu, která jí otřese až do hloubi duše. Brzy po této události, když Megan zmizí a panují obavy, že by mohla být mrtvá, oznámí Rachel policii, co si myslí, že viděla. Ale může se Rachel spolehnout na to, že byla opravdu svědkem toho, o čem si myslí, že viděla na vlastní oči, nebo je sama do toho zločinu nějak zapletena? Když voyeur překročí nebezpečně tenkou čáru mezi zájmem a posedlostí, může najít skutečného vraha… nebo zjistit, že sám má ruce potřísněné nevinnou krví.

<>Obrázek nenalezen<> Hledá útěchu ve voyeurismu:
napínavé drama začíná.

Přestože bývalá novinářka Paula Hawkinsová již v minulosti napsala několik knih na objednávku, „Dívka ve vlaku“ byl první román, který napsala pod vlastním jménem. Po jeho vydání v lednu 2015 se příběh z pera Pauly Hawkinsové stal s 15 milióny výtisků prodaných po celém světě jedním z nejrychleji prodávaných románů v historii. Během prvního týdne se román „Dívka ve vlaku“ umístil na nejvyšší příčce žebříčku bestsellerů vydavatelství The New York Times. Na seznamu nejprodávanějších titulů se udržel více než rok a většinu této doby se držel na prvním místě. V roce 2015 byl nejprodávanější a nejžádanější knihou v prodejnách Books společnosti Amazon a nejprodávanější knihou v elektronické podobě na webu eBooks a deník USA Today vyhlásil Paulu Hawkinsovou za nejlepší autorku roku.

Napínavá detektivka Pauly Hawkinsové o svědcích, ze kterých se stanou podezřelí, byla inspirována její každodenní cestou příměstským vlakem napříč Londýnem. „Na jedné trase se vlak vždy porouchal a jak jsem tam tak čekala a pozorovala bytové domy podél trati, vždy bylo vidět přímo do něčího obývacího pokoje.“, říká Paula Hawkinsová. „Pokaždé jsem doufala, že uvidím něco zajímavého, ale nikdy jsem nic takového nezahlédla. Ale začínala jsem popouštět uzdu své fantazii a tak se zrodil první nápad na tento příběh.“

Hlavní vypravěčkou příběhu podaného z perspektivy tří žen je rozvodem zdrcená třicátnice Rachel, která pravidelně dojíždí do města vlakem společnosti British Rail. Přestože Rachel přišla kvůli pití o práci, i nadále dojíždí vlakem do města, aby ve své spolubydlící vyvolala dojem, že stále pracuje. Kromě toho nachází Rachel potěšení ve fascinaci životy druhých lidí a usrkávání likéru maskovaného v lahvi od vody.

V románu Pauly Hawkinsové jsou Racheliny vzpomínky obestřeny oparem závislosti na alkoholu. Alkohol také podněcuje její rostoucí paranoiu ve chvíli, kdy vyšetřování Meganina zmizení naznačuje možnost, že by mohla být do případu nějak zapletena. „Právě tehdy si začneme uvědomovat, že Rachel není nijak zvlášť spolehlivá a že všechny její problémy ji do celého případu zatahují.“, říká Paula Hawkinsová. „Její ztráta paměti je klíčem k tušení toho, co se z ní stalo. Má pokřivený pocit viny a odpovědnosti, protože si nepamatuje své činy.“ Přesto Paula Hawkinsová říká, že její hlavní hrdinka je niterně silná žena. „V průběhu knihy můžeme vidět, že se jen tak nedá.“

Producent Marc Platt a produkční společnost DreamWorks získala práva na zfilmování debutového thrilleru Pauly Hawkinsové v roce 2014, ještě před vydáním románu. „Můj kolega Jared LeBoff po přečtení rukopisu prohlásil, že je to skvělý příběh.“, vzpomíná Platt. „Dal mi ho a mně se moc líbil. Potom si ho také přečetli ve společnosti DreamWorks a měli na něj naprosto shodný názor. Dali jsme se dohromady, koupili jsme filmová práva a začali jsme román upravovat pro film.“

Dále Platt popisuje, proč si byl jist, že román Pauly Hawkinsové bude perfektním materiálem pro filmovou adaptaci: „Obsahoval žánrové prvky thrilleru, a přesto působil současně a byly v něm zajímavé postavy s lidskými chybami. Všichni máme trochu sklony k voyeurismu, takže představa, že každý den jezdíme ve vlaku a jsme pouze jedním z lidí v anonymním davu, pozorujeme okolní život a najednou si při tom všimneme něčeho neobvyklého, je velmi hitchcockovská, podobně jako v jeho skvělé knize Okno do dvora.“

Ale pro Platta, stejně jako pro milióny dalších čtenářů hltajících stránky příběhu Pauly Hawkinsové, představuje kniha mnohem víc než je dráždivou, sexuálně nabitou záhadu. „Kromě vzrušení a napětí dokonale popisuje vývoj postavy.“, říká. „V samé podstatě je to příběh postavy, která znovu nachází sama sebe a vymaňuje se ze své zkroušené apatie.“

S filmovou adaptací knihy Pauly Hawkinsové se filmoví tvůrci obrátili na scénáristku Erin Cressidu Wilson, která si vydobyla uznání scénáři k filmům s ženskými hrdinkami Pokušení, Diane Arbus: Příběh jedné obsese a Sekretářka, za kterou Erin Cressida Wilson získala cenu Independent Spirit Award. „Hledali jsme scénáristku a už dlouho jsme obdivovali Erininu práci.“, říká producent. „Pochopitelně to nemusela nutně být scénáristka, ale měli jsme pocit, že žena dokáže lépe vystihnout myšlení ženy v Paulině příběhu.“

Erin Wilsonová, která mluví o filmu „Dívka ve vlaku“ jako o „pohyblivém Oknu do dvora“, sama strávila spoustu času jako cestující ve vlaku. „Mockrát jsem seděla u okna a líbilo se mi pozorovat zadní strany domů.“, přiznává Erin. „Paula se podařilo zachytit onen ukolébávající pocit, který máme při cestě vlakem a při kterém se blaženě oddáváme voyeurismu.“

Erin Wilsonová připouští, že jen málo z nás má možnost se o své pocity podělit. „Vždycky mě zajímal, osobně i z hlediska literatury ve filmu, voyeurismus a vždycky to bylo něco trochu ‚perverzního‘.“, směje se scénáristka. „A najednou se na to Paula dokázala podívat jako na něco normálního a udělat z toho příběh pro každého.“

Přestože některé kapitoly románu „Dívka ve vlaku“ vypráví také Megan, polovina dokonalého páru, který Rachel potají pozoruje, a Anna, druhá manželka Rachelina exmanžela, Erin Wilsonová věděla, že pro filmovou adaptaci je rozhodující jedna postava. „Pro mě bylo zásadní, aby byl film napsán z Rachelina pohledu, stejně jako kniha.“, prozrazuje Erin. „Film je natočen jejím pohledem. Je to pohled člověka zvenku; on sám nemá na dění vliv. Je frustrovaný, naštvaný a poetický. Svým způsobem jsem musela udělat opilou kameru. Musela jsem to napsat jako by kamera byla podnapilá, a to mě bavilo.“

Platt věděl, že převedení románu na scénář nebude vůbec snadný úkol. „Erinino pojetí knihy bylo zajímavé a zhostila se svého úkolu více než dobře.“, nešetří Platt chválou. „Hodně toho je převzato z knihy, takže fanoušci nebudou zklamáni, ale Erin se také podařilo najít způsob, jak některé prvky vylepšit a přizdobit a přizpůsobit jazyk filmovým výrazovým prostředkům… a přesto zachovat integritu románové předlohy.“

Jednou z hlavních změn oproti knize je prostředí, které bylo ve filmu přesunuto do New Yorku a na trasu linky Metro-North, která jezdí z města do hrabství Westchester. Nejzápadnější trasa, která začíná na nádraží Grand Central Terminal na Manhattanu, lince Metro-North Hudson Line, vede přes Harlem a Bronx a potom podél řeky Hudson. Příměstské vlaky zde projíždějí dělnickými čtvrtěmi u řeky, zalesněnými parky a na zeleň bohatým předměstím Westchesteru, a tyto scenérie nabízejí produkci na výběr množství atraktivních záběrů.

Zatímco román se odehrává v Londýně, městě se složitým systémem příměstské železniční dopravy, filmaři se rozhodli přenést děj thrilleru do Manhattanu a jeho okolí. „Napadlo nás, že v New Yorku nalezneme stejné prostředí, protože New York je podobně jako Londýn město se spoustou příměstských železničních tras, po kterých lidé do města dojíždějí.“, říká Platt. „Přenesení děje do New Yorku nám také umožnilo přiblížit prostředí domácím divákům, aniž by se jakkoliv změnila dynamika příběhu.“

Přesunutí exteriérů učinilo pro scénáristku její úkol ještě zajímavější. „Nikdy jsem neuvažovala o tom, že bych děj zasadila do Anglie, částečně také proto, že jsme netušili, že román bude jednou tak slavný.“, dodává Erin Wilsonová. „Od prvního dne jsem chtěla, aby se děj odehrával na lince Hudson Line. Myslela jsem na filmy, jako jsou Zamilován a Nevěrná, a tuhle trasu a způsob, jakým je v těchto filmech ukázána, mám velmi ráda.“

Nejdůležitější divák, který musel být spokojen, byla autorka příběhu. Paula Hawkinsová dala přesunutí děje své požehnání a říká, že obecná témata románu „Dívka ve vlaku“, jako jsou voyeurismus a osamělost, závislost na alkoholu a vášeň, umožňují zasadit děj do jakéhokoliv města s hromadnou příměstskou dopravou. „Přestěhovali jsme se do Westchesteru a opravdu se mi líbí, jak to tady vypadá.“, říká. „Je to dokonalé.“

Zajímavým řízením osudu Erin Wilsonová předložila první verzi scénáře k filmu Dívka ve vlaku ve stejném týdnu, kdy vyšla kniha Pauly Hawkinsové. V té době nikdo netušil, že kniha bude překonávat rekordní prodeje. „Hlavně jsem vůbec nečekala, že si povede tak dobře na této straně Atlantiku.“, říká autorka. „Bylo to prostě úžasné.“

Když scénáristka adaptovala pro film dílo Pauly Hawkinsové, cítila, že autorka vystihla ducha doby v tom, čím jsme velmi lidští. „Pokud toužíte, milovaná osoba vás nikdy neomrzí; je čímkoliv, čím chcete, aby byla.“, uvažuje Erin Wilsonová. „Rachelina touha po dokonalém životě mladého páru, který vídá z vlaku, je něco, s čím se mnozí z nás dokážeme ztotožnit, zejména v době rozmachu sociálních médií, ve kterých jsou všechny rodiny krásné a vždy šťastné. Pozorujeme mezilidské vztahy a považujeme je za dokonalé.“ Zamyslí se: „Ale spoustu věcí prostě nevidíme.“

Když hledali režiséra pro film Dívka ve vlaku, oslovila společnost DreamWorks a Platt Tatea Taylora, který režíroval úspěšné drama Černobílý svět a působivý životopisný film společnosti Universal Get On Up - Příběh Jamese Browna. Film Černobílý svět byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší celovečerní film, další nominace na Oscara obdrželo několik představitelek ženských rolí a Octavia Spencerová získala sošku Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. „Tateovu práci obdivuji již dlouho.“, říká nadšeně Platt. „Jeho silnou stránkou je schopnost porozumět lidem a velmi dobře rozumí pochopit ženy. Tato postavy ho silně přitahovaly a jeho životem také prošlo několik lidí, kteří se potýkali se závislostí … a nakonec se jim podařilo nad ní zvítězit.“

„Tate je vynikající režisér a jeho filmová vize se hodně podobá mé románové vizi.“, dodává Paula Hawkinsová. „Hovořili jsme spolu o navození a udržení paranoické, klaustrofobické atmosféry, ale podstata příběhu zůstala stejná.“

Taylor popisuje, jak znovu začal spolupracovat se studiem, které bylo klíčovým partnerem při natáčení jednoho z jeho prvních filmů: „Holly Barioová, prezidentka produkčního oddělení společnosti DreamWorks, mi zavolala a požádala mě, abych si přečetl scénář k filmu ‚Dívka ve vlaku‘ a řekl jí, jestli bych měl zájem ten film režírovat. Když jsem to četl, viděl jsem, jak to natočit, a tak jsem jí zavolal a řekl: ‚Jdu do toho.‘ Tak to celé začalo.“ Stejně jako při jejich poslední spolupráci na začátku stála kniha. Taylor říká: „Stejně jako u filmu Černobílý svět i tento film dostával konkrétní podobu po začátku natáčení.“

Režisér oceňuje jakékoliv podpůrné materiály, které mu umožňují poznat a proniknout do nitra postav na plátně. „Když jsem viděl další knihu vyprávěnou z perspektivy tří žen, tak ve mně okamžitě vzbudila zájem,“ říká, „a zkusit natočit thriller bylo pro mě vzrušující. Zapůsobila na mě také obecná témata, jako jsou osamocení, zoufalství a boj se závislostí. Bylo důležité je ukázat a vylíčit pravdivě.“ Vlastně to je jedna z mála věcí, které po něm Paula Hawkinsová požadovala. Taylor vzpomíná: „Řekla: ‚Natoč to skvěle a pravdivě.‘“

<>Obrázek nenalezen<> Když se Taylor připravoval na natáčení, znovu si pustil spoustu svých oblíbených filmových thrillerů. Přesto měl pocit, že v mnohých těchto klasických thrillerech něco chybí. Poznamenává: „Všiml jsem si, že přestože mnoho jich bylo nádherně natočených a napínavých, často nemá divák příležitost dobře poznat jednotlivé postavy. Možná, že v podobném žánru pro to často nebylo místo. Ale v Paulině románu jsem spatřoval příležitost zakomponovat do našeho filmu napětí i charakterovou studii, já tomu říkám dramatický thriller. Čím hlouběji jdete do nitra postavy a rozpracujete dramatické prvky, tím více umocníte napětí thrilleru; prostě se snažíte z této psychologické skládačky všechny vyloučit.“