Dokaž to!

Mladá Lauryn pomáhá po předčasné smrti svých rodičů bratrovi Joelovi s provozem autoservisu, který jejich rodina provozovala. Současně ale trénuje na zkoušky do taneční školy v Chicagu. Když je ale na zkoušce odmítnuta, nedokáže se vrátit zpátky domů. Dana, se kterou se seznámí, jí nabídne možnost ubytování a sežene jí práci účetní v místním tanečním klubu. Jednoho dne po zavření klubu, nedokáže Lauryn odolat pokušení a zkusí si zatančit na prázdném podiu. Místní DJ Russ ji při tanci uvidí a zjistí, že je dost dobrá. Zanedlouho se mu podaří prosadit, aby Lauryn dostala šanci naostro, ta po krátkém zaváhání souhlasí. Cesta za sny ale obvykle nebývá tak jednoduchá..

Producent Anthony Mosawi dostal jednou cestou po Wilshire Boulevard v Los Angeles nápad. Během hledání nových hororů pro svou produkční společnost The Mayhem Project přečetl přes 600 scénářů a viděl bezpočet hororových filmů. V podstatě mu horory v uplynulých 18 měsících vyplnily život. Ale zmíněného dne mu to v autě došlo. Chtěl natočit film o tanci.

„Horory mi už lezly krkem. Tanečních filmů tehdy moc nebylo. Zdálo se mi, že je to dost inovativní nápad a že je ten žánr připravený na to, aby ho někdo pojal trochu odlišně,“ vzpomíná Mosawi přímo na natáčení Dokaž to! ve Winnipegu v Kanadě v roce 2007.

Film vypráví příběh Lauryn, mladé ženy z malého města, která se přestěhuje do Chicaga a sní o tom, že ji přijmou na tamní taneční školu. Po řadě nezdarů se ale ocitne v zábavním podniku. Tam si Lauryn uvědomí, že ačkoliv se plány mohou změnit, sny se nemění nikdy.

Právě takovou myšlenku chtěl Mosawi předat už tehdy, když ještě neměl žádnou představu o samotném příběhu: „Ať už jde o politické či ekonomické klima, myslím, že idea toho, že se někdo nevzdá svých snů a jde si za nimi, se do doby, kdy film začal vznikat, velice hodila. Museli jsme se nad tím zamyslet a zauvažovat nad tím, co jsme v tanečních filmech ještě neviděli. Chtěli jsme něco, co by oslovilo jak diváky Chicaga a Moulin Rouge, tak i ty, kteří viděli Let's Dance. A pak bylo třeba vybrat ten pravý taneční styl, a revuální tanec hodně dospěl.“

Když měl Mosawi jasno v tom, jaký film hodlá točit, pustil se s produkčním partnerem Bradem Luffem do psaní příběhu. „Obvykle je to tak, že za vámi přijde scenárista a snaží se vám udat scénář, který už má hotový, nebo který má ujasněný - a když se vám líbí, tak ho koupíte a společně s ním ho dopilujete a natočíte,“ vysvětluje Mosawi.

„Tohle byl ale náš nápad. Rozvinuli jsme ho a pak jsme si promluvili s Dwaynem Adlerem, což je člověk, který napsal v podstatě většinu úspěšných tanečních filmů posledních deseti let. Chtěli jsme film, který by sice byl taneční, ale současně by oslovil širší spektrum diváků, ne jen mladé ženy a dívky. Dwayne tanečním filmům doopravdy rozumí. Chápe, jak jsou vystavěné, v podstatě se to dá připodobnit ke stavbě domu. Zajdete za Dwaynem a on ví naprosto přesně, kam co patří. Ví, kde jsou nosné zdi. V každém domě je jiný nábytek a všechny vypadají jinak, ale potřebujete příběh s uvěřitelnými postavami. A taneční filmy jsou podobné těm sportovním, točí se o snech, a ve většině z nich bude ten sen velice podobný. Ale Dwayne jim pokaždé dodá něco osobitého. Má ohromný talent.“

Další klíčovou postavou je režisér. Luff a Mosawi si vybrali režiséra z jiného světa - ze světa hudebních klipů. „Darren Grant je vyhlášeným režisérem videoklipů - natočil jich přes 130. Jeho klipy se od řady ostatních současných klipů liší zobrazením žen, jde mu to velice dobře, dokáže je ukázat okouzlujícím způsobem. Všimli jsme si, že jeho klipy mají vždycky nějaký příběh, takže ačkoliv se samozřejmě snaží držet textu písně, vždycky jsou nějakým způsobem ojedinělé,“ míní Mosawi.

„Na tomhle filmu mě zaujalo to, že jsem do něj mohl zakomponovat celou řadu stylů, které jsem během předchozích let vypracoval,“ říká Grant. „Natočil jsem jeden film, natočil jsem pár videoklipů, a tohle byla víceméně kombinace obojího, protože tu máte taneční prvek, a každé taneční číslo bylo v podstatě takovým malým videoklipem.“

Režisérovi s vyprávěním příběhu nezastupitelně pomáhá kameraman. Grant se v tomto případě pojistil a zvolil si dlouholetého spolupracovníka Davida Claessena. „Pracuji s Davidem od chvíle, kdy jsem se začal ve filmovém průmyslu angažovat, a vždycky se mi líbilo, jak scény nasvěcuje.“

Darren Grant s volbou Claessena ani na okamžik neváhal. Nešlo tu jen o pouhý talent, ale také o to, jak dobře se jim společně pracuje. „Přizval jsem Davida, protože jsem věděl, že svou práci odvede na jedničku - a měl jsem pravdu. Moc se mi líbí jeho styl a obdivuji jeho trpělivost a pozornost k detailům. A kompozici. A taky mě zná a já znám jeho. Skutečně jsem toužil po někom, kdo by uměl vhodně doplnit a rozšířit můj vlastní styl, a Davidovi to jde na jedničku. Už spolu pracujeme docela dlouho.“

Když Darren Grant o filmu Davidovi Claessenovi řekl, sdílel s ním kameraman jeho nadšení. „Když mi Darren řekl, jak to chce natočit a jak si ten film představuje, hodně se to lišilo od tanečních filmů, které jsem viděl. Takže jsem si řekl, že je to skvělá příležitost vyzkoušet něco nového a trochu odlišného. Podívat se na zaběhlý žánr z trochu jiného úhlu.“

Jakmile přišla na řadu volba výtvarníka, nastaly pro Granta určité potíže. Napadala ho celá řada schopných kandidátů, ale žádný z nich mu nepřipadal zcela ideální pro to, co zamýšlel. „Setkal jsem se s několika výtvarníky, mluvil jsem asi s deseti, a zkrátka jsem si nebyl jistý, jestli tak docela pochopili, co si představuji. Chceme natočit něco nevšedního, přelomového, něco, co to už delší dobu nebylo...kdo z nich by se odvážil experimentovat?“

Grant, který žije v Los Angeles, nakonec absolvoval telefonní rozhovor s Rayem Klugou, výtvarníkem z New Yorku. Když se o vzdálenosti, která je dělí, dozvěděl, nebyl z toho příliš nadšený. „Říkal jsem si, že není možné, abych výtvarníka sehnal po telefonu. Vlastně jsem mu ani nechtěl volat.“ Kluga mu ale následně napsal osmistránkový mail a ten ho natolik zaujal, že se pro uskutečnění hovoru rozhodl. „Působil hrozně klidně, odhodlaně, měl skvělé nápady a představy, zkrátka to celé posunul někam, kam mě samotného ani nenapadlo se vydat.“

Většina děje a takřka veškerý tanec se odehrávají v Rubyině baru. Scény z něj se natáčely po dva týdny ve skutečném nočním klubu ve Winnipeg. Najít ho bylo pro producenta Brada Luffa jedním z nejobtížnějších úkolů. „Bar je pro film klíčový, a my jsem museli najít místo, které ztělesňovalo to, co zamýšlíme. A pak bylo potřeba navrhnout pódium, což dopadlo skvěle, a Ray nám s tím hodně pomohl. Myslím, že to byl jeden z nejnáročnějších problémů, kterým jsme při natáčení čelili. Zvolili jsme si Empire Cabaret tady ve Winnipeg, protože byl pro film prostě dokonalý. Chtěli jsme, aby taneční čísla působila spíše divadelním dojmem a nebyla pouze taková, jaká můžete vidět v libovolném klubu nebo baru.“

Ačkoliv Grant s Klugou sdíleli stejnou vizi, Grantův styl po Klugovi vyžadoval, aby se pokusil pracovat trochu jiným způsobem. „Začal jsem dělat návrhy odlišně, protože Darren pracuje s kamerou dost jinak. Bere ji za jakousi živou věc, která se pohybuje ve filmovém světě. A následkem toho je třeba prostředí, ve kterém se film odehrává, trochu uvolnit. Všimněte si, že pokaždé zabíráme něco, co kontrastuje s něčím dalším, s popředím nebo pozadím. Měli jsme dost prostoru s předměty hýbat, abychom toho docílili. Takže občas místnosti, ve kterých jsme točili, nedávaly smysl, když jste v nich stáli, ale ve filmu fungují naprosto bezproblémově.“

Cíl zachytit ve filmu emoce má samozřejmě mnoho faktorů, a jedním z nich je i správný výběr tanečníků. I když můžete mít dokonalé kulisy, zvolíte ideální lokace, režisér se nebude bát nových věcí a kameraman bude umět točit velice dynamicky, pokud točíte taneční film, stejně vše stojí a padá na dokonale zvládnutých tanečních číslech. Koneckonců, tanec je samou podstatou celého příběhu. A k dokonalým tanečním číslům potřebujete dokonalou choreografii, která má za cíl vyvolat v divákovi nějaký konkrétní pocit, ne jen naplánovat tanec. Takže bylo třeba sehnat ty pravé choreografy.

Tracy Philips a Dominic Carbone začínali s choreografií společně na střední škole a od té doby se těší velké pozornosti. Právě jejich vystoupení v Los Angeles zaujalo producenty Dokaž to!, kteří okamžitě věděli, že jde o ty pravé choreografy pro jejich film. „Tracy před dvěma lety opustila tehdejší angažmá a založila si vlastní taneční klub. Takže jsme si tam zašli, viděli její číslo a bylo ohromující. Šlo o obrovský zážitek. Nejen, že tam tančila, ale vybírala i hudbu, posuzovala kostýmy a využívala prostor klubu tak, abyste se nezaměřovali stále jen na střed jeviště. Tanečnice se mohly objevit za vašimi zády, nad hlavami se ozývaly různé efekty - byl to skutečně působivý zážitek. Pořád diváka směrovala na nové a nové věci,“ vysvětluje producent Anthony Mosawi.

Režisér Darren Grant se na jejich vystoupení zašel také podívat. „Z jejich vystoupení dýchala jakási retro rocková atmosféra, a já si říkal, že to je opravdu hodně inovativní. Bylo mi jasné, že to jsou lidé, kteří by mohli pracovat na mém filmu, vzít jako základ klasickou revuální scénu a proměnit ji v něco docela nového. A oni to dokázali splnit tak dokonale, že ten film teď vlastně ani není o revuálním tanci.“

Když došlo na dívky, které budou na plátně tančit, zjistili si Phillips a Carbone, co každá z nich dokáže, a na jejich silných stránkách vystavěli celou choreografii. V případě hlavní hvězdy filmu měli nicméně na výběr širokou škálu možností.

Mary Elizabeth Winstead, která ztvárnila Lauryn, byla pro roli vybrána nejen pro svůj obrovský herecký talent, ale také proto, že celý život trénuje tanec. „Mary Elizabeth Winstead byla pro tu roli perfektní, protože je to dívka, která by se dala přirovnat k chameleónovi. Je krásná, je roztomilá, je sexy, dokáže zahrát uličnici a dokáže přesvědčit diváka, že pochází ze středozápadu. Musela zkrátka působit dostatečně příjemně, ale přesto být krásná a to v celé řadě aspektů. Klíčem jsou její oči a její tvář, dokáže jimi toho tolik sdělit. Je pro tuhle roli dokonalá,“ hodnotí režísér Grant.

Co se týče jejích tanečních dovedností, choreografům se velice zamlouvalo, co jim nabízí. „Je velice přizpůsobivá a má velice pohlednou postavu, protože má krásné dlouhé nohy, což je pro tanečnici velké plus,“ říkají Tracy s Dominicem.

„Začínala jsem s tancem, když mi byly asi čtyři roky, a moje starší sestra byla tanečnice a já moc toužila být jako ona, takže jsem se vydala v jejích šlépějích. Když mi bylo deset, chodila jsem každý den do baletu a účinkovala v představeních, moc mě to bavilo. Hrozně jsem toužila být primabalerínou, takže jsem do toho dávala všechno. Pak jsem asi ve dvanácti začala i hrát a tak nějak jsem se začala ubírat jiným směrem. Ale tenhle film mi to všechno připomněl a bylo to skvělé,“ míní Winstead.

Po jejím boku byla do role její kamarádky a taneční kolegyně Dany obsazena Tessa Thompson. Ta říká, že ji na roli zaujala především možnost naučit se tančit. „Nejsem školená tanečnice. Jenom celý život tančím, protože mě to baví, takže mě lákala šance něco se naučit pod dohledem zkušených tanečníků. Vlastně jsem kdysi do baletu zkoušela chodit, ale myslím, že tanec je pro mě něčím, díky čemu se mohu cítit volná, že mohu dělat, cokoliv se mi zachce, takže situace, kdy mě v něm někdo k něčemu nutí, protože to on považuje za správné, mi zrovna nesvědčily.“

Přesto má podle Tracy a Dominica spousty talentu: „Tessa je skvělá tanečnice, od přírody. Spousta věcí, které se jiní musejí učit, je pro ni naprosto samozřejmá. Má cit pro hudbu a všímá si detailů, takže jsme jí umožnili, aby tohle všechno využila.“

Julissa Bermudez, která ztvárnila roli Carmen, představovala pro Tracy a Dominica trochu oříšek. „Julissa nikdy předtím netančila. Byla z herců jediná, která neměla s tancem žádné zkušenosti. Ale je to taková lidská houba, všechno dokonale vstřebala. Byli jsme na ni přísní, a ona opravdu tvrdě dřela a prostě se to všechno naučila. Cokoliv jsme jí ukázali, to dovedla zopakovat. Neměla žádné zlozvyky, kterých by se musela zbavovat.“

Ačkoliv by si někdo říkal, že obsadit do tanečního filmu takového nováčka je riskantní, Julissa byla šťastná, že producenty a režiséra něčím zaujala. „Myslím, že jsem v mládí byla snad na jedné jediné hodině tance a skutečně jsem se nepovažovala za tanečnici. A teď kdybyste mě na nějakou přivedli, tak tam budu za hvězdu, protože jsem se toho tolik naučila! Je úžasné, že to se mnou tvůrci riskli.“

Ve filmu Dokaž to! debutuje další z členek hereckého týmu - Ashley Roberts. I v jejím případě měli Tracy s Dominicem spoustu možností, kudy se ubírat, protože Ashley měla bohaté zkušenosti s účinkováním ve hře Pussycat Dolls. „S Ashley jsme se už z minulosti znali. Je to skvělá tanečnice i herečka, dobře se s ní pracuje, je s ní legrace a je to zkrátka profesionálka. Není nic, co by nedokázala, co se tance týče. Je tu bezpochyby ve svém živlu a myslím, že je její přítomnost pro všechny velkou vzpruhou.“

Ashley sama pak byla nadšena možností přidat ke svým tanečním a pěveckým zkušenostem i herectví. „Vždycky jsem obdivovala umělce jako Janet Jackson nebo J. Lo, kteří si kromě svých běžných vystoupení občas zahráli ve filmu. A třeba Flash Dance je pro mě naprosto zásadním filmem - nemyslím, že ho nějaký dokázal překonat. Takže mám ráda, když někdo umí lidi zaujmout, a když to dokáže v různých žánrech, to je teprve skvělé. Vždycky jsem to chtěla umět.“

Mezi všemi těmi talentovanými dívkami se ale pochopitelně musí najít místo i pro muže. Russ dělá v Rubyině baru DJ a touží po hudební kariéře. Představuje ho Riley Smith, který mezi postavami Russe a Lauryn vidí celou řadu zajímavých paralel. „Russ je sympaťák a prožívá něco podobného jako hlavní hrdinka, Lauryn. Jejich příběhy jsou velice podobné - v jejím případě jde o tanec, v jeho o hudbu. A je v tom navíc drobný románek.“

Režisér Darren Grant soudí, že se Riley zhostil role Russe na jedničku: „Riley je člověk, který leccos zažil. Byl na pár solidních party, navštívil už pár zajímavých klubů. Je to skvělý herec, ale současně chápe, jak to v takových klubech a mezi takovými lidmi funguje. Musíte v sobě mít něco trochu navíc, abyste zaujali, a Riley to dokázal podat naprosto přesvědčivě. Je prostě učiněný Russ. Klidně byste mu tak mohli říkat.“

Vzhledem k tomu, kolik úsilí a talentu bylo do filmu Dokaž to! vloženo, si je režisér Grant jistý, že diváky jeho film zaujme. „Uvidí film, který je jim povědomý svým příběhem, ale myslím, že po taneční a herecké stránce, co se kulis, kostýmů, makeupu, účesů, prostředí, ve kterém se film odehrává, týče - myslím, že tím se dost vymyká. Myslím, že je to uchvátí. Bude to takový film pro každého, pro děti, pro dospělé, pro kohokoliv. A samozřejmě bude ideální na to, abyste na něj vzali svého přítele nebo přítelkyni!“