Sdílet
| 75% |
Don Kikhot
Režie: Grigori Kozintsev
Herci: Nikolai Cherkasov, Yuri Tolubeyev, Serafima Birmanová, Lyudmila Kasyanova, Svetlana Grigoryevaová, více...
Alfonso Quixano četl tolik rytířských románů, až uvěřil, že rytířské poslání je i jeho údělem. Přijímá jméno Don Quijot de la Macha, vsedá na koně a doprovázen svým pobočníkem Sancho Panzou se vydává na cestu. Jedna z nejuznávanějších a současně nejvěrnějších adaptací slavného Cervantesova románu.
Uprav informace o filmu
Komentář k filmu hmm, tento film je zvlastny pre mna,hmmm...vobec ma to nezaujalo
Všechny komentáře k filmu 2+ Napiš komentář k filmu a získej DVD
Web: IMDB, Titulky Videotéka: přidat si do ní film
O tvůrci
Grigorij Kozincev
patřil k předním tvůrcům ruské předválečné filmové avantgardy, přestože jména slavných „montážníků“ jako Pudovkin, Dovženko nebo Ejzenštejn jeho soustředěnou práci s hercem často zastiňují. Spolu s kolegou a dlouholetým spolurežisérem Leonidem Traubergem začínali na divadle. Jejich avantgardní skupina nazývaná Továrna excentrického herce (zkráceně FEKS) proslula ve dvacátých letech například Gogolovou Ženitbou. Posléze přešli i k filmu a v obdobně „excentrickém“ duchu natočili dvě komedie ovlivněné americkou groteskou. Z jejich následující tvorby si pozornost zaslouží především výrazně stylizovaný Plášť nebo realističtější Nový Babylón, ze zvukových filmů pak Obyčejní lidé, kteří byli ovšem tehdejším režimem přijati velmi kriticky, do kin uvedeni až po dlouhých dvanácti letech a autorské duo se po jejich realizaci definitivně rozešlo. Po úspěchu Dona Quijota v roce 1957 Kozincev svou pozici na mezinárodním fóru ještě upevnil dvojicí shakespearovských adaptací v Pasternakově překladu, které dříve realizoval i na jevišti: Zvláštní cenou poroty v Benátkách oceněným Hamletem a následujícím Králem Learem, který se nakonec stal jeho posledním filmem. Dlouholeté divadelní i filmové zkušenosti se Shakespearovým dramatem Kozincev zúročil i ve své knize Prostor tragédie.
patřil k předním tvůrcům ruské předválečné filmové avantgardy, přestože jména slavných „montážníků“ jako Pudovkin, Dovženko nebo Ejzenštejn jeho soustředěnou práci s hercem často zastiňují. Spolu s kolegou a dlouholetým spolurežisérem Leonidem Traubergem začínali na divadle. Jejich avantgardní skupina nazývaná Továrna excentrického herce (zkráceně FEKS) proslula ve dvacátých letech například Gogolovou Ženitbou. Posléze přešli i k filmu a v obdobně „excentrickém“ duchu natočili dvě komedie ovlivněné americkou groteskou. Z jejich následující tvorby si pozornost zaslouží především výrazně stylizovaný Plášť nebo realističtější Nový Babylón, ze zvukových filmů pak Obyčejní lidé, kteří byli ovšem tehdejším režimem přijati velmi kriticky, do kin uvedeni až po dlouhých dvanácti letech a autorské duo se po jejich realizaci definitivně rozešlo. Po úspěchu Dona Quijota v roce 1957 Kozincev svou pozici na mezinárodním fóru ještě upevnil dvojicí shakespearovských adaptací v Pasternakově překladu, které dříve realizoval i na jevišti: Zvláštní cenou poroty v Benátkách oceněným Hamletem a následujícím Králem Learem, který se nakonec stal jeho posledním filmem. Dlouholeté divadelní i filmové zkušenosti se Shakespearovým dramatem Kozincev zúročil i ve své knize Prostor tragédie.
Přihlášení
Registrace
