Hlas smrti

Významný architekt John Rivers žije šťastný život se svou manželkou, úspěšnou spisovatelkou Annou, a synem z prvního manželství Mikem. Ten však skončí v okamžiku, kdy se žena jednoho dne nevrátí domů a znepokojený John se jí nemůže dovolat. V noci se samy od sebe zastaví hodiny a zapne se rádio, ze kterého vycházejí podivné zvuky. Další den ráno je na břehu řeky nalezeno Annino opuštěné auto. Co se s ní stalo, není jisté. Jednoho dne zoufalého Johna zastaví obtloustlý Raymond Price s šokujícím tvrzením, že Anna je mrtvá a že se s ním několikrát spojila ze záhrobí. Raymond je expertem na tzv. EVP fenomén, tedy hlasové či obrazové projevy ze záhrobí pomocí různých elektronických zařízení. O pár dnů později policisté Johnovi oznámí, že našli v řece tělo jeho ženy. Žalem zdrcený muž se nedokáže s její ztrátou vyrovnat a půl roku po tragické ztrátě navštíví Raymonda v jeho bytě plném elektronických zařízení a rozsáhlého archívu zaznamenaných projevů EVP. Dostane od něj záznamy s Anniým hlasem. Má od té doby neustále puštěné rádio a čeká na další vzkaz. Ten slyší, když znovu navštíví Raymonda. Annin hlas je však přerušen hlasy, které podle Priceho patří záhrobnímu zlu. O něco později John zaslechne z rádia vzkaz pro Susii. Chce se setkat s Raymondem, toho však najde mrtvého. Na jeho pohřbu se seznámí s majitelkou knihkupectví Sarah Tateovou, která se stará o Raymondův archiv. John si doma zařídí vlastní studio a pečlivě zaznamenává vzkazy, mezi nimiž jsou ovšem často také nadávky a slova plná zloby. Znovu zaslechne vzkaz pro Susii a také vzkaz od Anny, která ho prosí o pomoc. Mladá jasnovidka Johna varuje, že svým počínám na sebe může upoutat pozornost zla, muž však nedbá. Vydá se na místo označené vzkazem a jasnovidkou a z havarovaného vozu se mu podaří zachránit miminko, jehož matka v troskách vozu zemře. Na jejím pohřbu ho napadne otec zachráněného dítěte John se později svěří Sarah, že Anna chce, aby pomáhal ohroženým lidem. Mladá žena vzápětí pochopí, že lidé umírající za podivných okolností patřili k Raymondovým klientům a že mu podávají zprávu dříve než zemřou. Anna prosí o pomoc pro dívku Mary, John však zahlédne na monitoru tvář Sarah a pochopí, že jí hrozí smrt. Vydá se rychle za ní, nepodaří se mu ji však zachránit. Doma najde zničené studio a vzkaz od Anny, aby zachránil Mary. Podle záběru na obrazovce pozná místo v docích a okamžitě se tam vydá. Najde tu nejen spoutanou Mary, ale také vraha, který má na svědomí i jeho ženu. Johna čeká rozhodující boj nejen s vrahem, ale také samotnými duchy, kteří se ho pokusí zabít.. Ukáže se, že se mrtvá žena také zabývala EVP.

EVP (Electronic Voice Phenomenon) - fenomén elektronického hlasu - je paranormální jev, při kterém mrtví pomocí nejrůznějších záznamových médií (audio a videokazety) komunikují s živými. Podle specialistů na tento fenomén lze z běžného elektronického šumu pomocí různých technologií vyčíst mnoho vzkazů ze záhrobí. Na světě je kolem sedmi bilionů audio a video přehrávačů jen v domácnostech - a podle této teorie je každý z nich portálem do říše mrtvých!

Horor Hlas smrti založený na tomto fenoménu je americkým celovečerním debutem renomovaného britského televizního režiséra Geoffreyho Saxe. Na počátku příběhu, ze kterého se později zrodil Hlas smrti, byla fascinace scenáristy Nialla Johnsona možností navázat kontakt s někým, koho jste měli rádi a koho jste nenávratně ztratili. Johnson se rozhodl tento motiv použít ve svém novém scénáři. Zjistil, že existuje řada specialistů i vědeckých organizací, které se zabývají pozoruhodným fenoménem EVP (mezi zastánce podobných teorií patřili mimojiné Thomas Alva Edison nebo Albert Einstein).

Niall Johnson, který má na svém scenáristickém kontě mimo jiné hororový televizní film The Ghost of Greville Lodge, si prostřednictvím internetu vybral nejlepší odborníky na EVP - Toma a Lisu Butlerovy a Sarah Estep. Oslovil je a když jim vysvětlil svůj nápad, stali se pro něj účinnými poradci při psaní scénáře. Producent Paul Brooks vzpomíná na první setkání s Johnsonovým textem: "Scénář k Hlasu smrti mi přinesl můj bratr Simon někdy okolo Vánoc. Měl jsem v plánu přečíst si několik stránek po večeři a zbytek si nechat až na další den ráno, ale když jsem to otevřel a začal číst ... nevzpomínám si, že by mě někdy předtím něco tak zaujalo."

Nápad využít fenoménu EVP, o jehož existenci dosud neměl ani tušení, ho okamžitě zaujal. Nejvíc ho ovšem fascinovalo, když mu scenárista, jehož okamžitě kontaktoval, vyprávěl o svých vlastních zkušenostech, které se mu nakonec povedlo využít i v samotném příběhu (především scéna, v níž hrdina vyhledá jasnovidce a dozvídá se o nebezpečí číhajícím na všechny, kteří se fenoménem začnou zabývat jen ze zvědavosti nebo pro zábavu). Herečka Deborah Kara Unger, která si ve filmu zahrála roli ženy využívající fenoménu ke kontaktu se zemřelým snoubencem, to nazývá "temnou stranou EVP". V okamžiku, kdy producent Paul Brooks do projektu zaangažoval svého kolegu Shawna Williamsona, začal Hlas smrti dostávat ten správný zvuk. Podle zkušeného Scotta Niemera, který se nakonec stal jedním z výkonných producentů filmu a který spolupracoval na diváckých hitech, jako je Blbý a blbější, Kingpin nebo Moje tlustá řecká svatba, patřilo mezi nejdůležitější momenty příprav obsazení hlavní role.

Producenti hledali herce, který by dokázal vyjádřit Jonathanův přerod z obyčejného utrápeného muže v hrdinu, schopného čelit nejneuvěřitelnějším situacím. V okamžiku, kdy si Paul Brooks vzpomněl na přesvědčivý, efektní a přitom vyvážený výkon Michaela Keatona v thrilleru Psychopat ze San Franciska, měl vyhráno. Keatona projekt zaujal, přečetl si scénář a nabídku bez váhání přijal. Role manžela Jonathana Riverse, který se za svou láskou vydá až na hranice obyčejného světa, tak začala dostávat konkrétnější podobu. Keaton vzpomíná, jak si producent Paul Brooks a režisér Geoffrey Sax během práce mnohokrát připomínali okamžik, kdy ztratili své otce a v okamžicích beznaděje snili o tom, že by s nimi znovu rádi navázali kontakt. Fikce a realita se spojily a přípravy projektu i samotné natáčení probíhaly ve zvláštní atmosféře, která se nemohla neodrazit v hotovém díle. Všichni měli pocit, že pracují na něčem univerzálním, na filmu, do kterého mohou promítnout společné emoce a zážitky a na jejich základě vystavět vzrušující, napínavý příběh.

"Nenávidím loučení. Je vždycky hrozné. Já osobně nikdy neříkám lidem ,sbohem'", přiznává Daborah Kara Unger svůj osobní zájem na příběhu. Rodačka z kanadského Vancouveru (1966), která se ve filmu ujala role Sary Tate, je zvyklá ke svým postavám přistupovat na základě vlastních prožitků a přibližovat se tak svým hrdinkám. Ve své filmografii má tak řadu pozoruhodných, "osobně" prožívaných rolí a spolupráci s takovými režiséry, jako je David Cronenberg, David Lynch, David Fincher, ... Přestože členové štábu se samozřejmě nestali bezmyšlenkovitými fanoušky paranormálních jevů, většina z nich přiznává, že práce na hororu založeném na fenoménu EVP pro ně byla zvláštním zážitkem. To připouští jak Chandra West, které připadla výrazná role Jonathanovy zemřelé ženy Anny a která má za sebou především televizní hereckou praxi, tak osvědčený Ian McNeice, který hraje Raymonda Price. (Původně ryze britský herec s divadelní zkušeností v Royal Shakespeare Company.

Postavy příběhu mají k paranormálním jevům různý přístup, nakonec je však spojuje cesta, kterou musely - každá zvlášť - absolvovat od naprosté nevíry v nutnost uvěřit, že EVP existuje. Tuto cestu by divák filmu Hlas smrti měl absolvovat prostřednictvím hlavního hrdiny Jonathana Riverse. I v rámci žánru tak tradičního a stylizovaného, jako je horor, tak podle Michaela Keatona funguje základní nutnost přesvědčit diváka o tom, že představované děje jsou skutečné. V tom hercům samozřejmě pomáhal celý filmařský tým - především zkušený kameraman Chris Seager, který za svou letitou práci pro britskou televizní stanici BBC získal řadu ocenění, a střihač Nick Arthurs (jenž s režisérem Goeffreym Saxem spolupracoval už na jeho Othellovi). Důležitou roli při budování atmosféry vyprávění měl i autor výpravy Michael S. Bolton - zvlášť poté, co se autoři rozhodli, že svůj film nezaloží na nákladných digitálních efektech, ale především na rafinovaně a nenápadně vytvářené atmosféře.

Také kostýmní výtvarnice Karen Matthews a hudební skladatel Claude Foisy se starali o to, aby se původně docela obyčejný svět hlavního hrdiny postupně proměňoval: světlé interiéry, přehledné obrazové koncepce a pastelové barvy se zásahem temných a tajemných událostí, do nichž se Jonathan Rivers zaplete, pozvolna mění: "normální" svět, který známe ze svého každodenního života, se kontaktem s "jiným" prostorem proměňuje v prostředí, kde na každém kroku číhá překvapení. Zvláštní pozornost přitom tvůrci věnovali místnosti, v níž se monitorují obrazové a zvukové elektronické signály. "Místnost EVP" plná nejrůznějších přístrojů se pro Jonathana stává místem, které z jeho života rychle vytěsňuje takové všední prostory, jako je kuchyň, ložnice nebo jídelna. Ty z jeho života mizí stejně rychle, jako přátelé a příbuzní.

Štafetu samozřejmě v jistém okamžiku museli převzít autoři zvláštních efektů: fenomén EVP se na filmovém plátně stal skutečností a Hlas smrti tak mohl svým divákům nabídnout skutečně vzrušující, dokonale přesvědčivý zážitek.

Michael Keaton
Narozen 5. 9. 1951 v Coraopolis, Pensylvánie, USA. Je jedním z nejobsazovanějších amerických herců střední generace. Syn zeměměřiče narozený jako Michael John Douglas začal studovat fonetiku na Kent State University v Ohiu, potom se však rozhodl prosadit jako komik. Začínal jako technik v televizi v Pittsburghu a vystupoval v místních barech. V roce 1975 se přesunul do Los Angeles, kde se na sklonku 70. let začal objevovat v různých televizních seriálech. Tehdy se rozhodl změnit si jméno, aby nebyl zaměňován se slavnějším kolegou Michaelem Douglasem.
Talentovaný začátečník na sebe upozornil už ve své první filmové roli v komedii režiséra Rona Howarda Noční směna. Komedie různé úrovně zůstaly ve středu jeho zájmu, i když občas prokázal svůj talent i v jiném typu filmů (např. psychologické drama alkoholika Čistý a střízlivý).
Klíčové pro Keatona bylo setkání s režisérem Timem Burtonem, který ho odsadil do role titulního zloducha v duchařské komedii Beetlejuice. Právě Tim Burton pak přesvědčil nedůvěřivé producenty, aby Keatonovi umožnili ztvárnit netopýřího mstitele ve dvojici jeho temných, divácky mimořádně úspěšných comicsových dobrodružství Batman a Batman se vrací.
Keaton se už do ryze komediální škatulky nikdy nevrátil a v 90. letech se objevil v řadě žánrově velmi různých rolí.

Geoffrey Sax
Je především televizním autorem, ale svou profesionální zkušeností se vyrovná nejznámějším britským kolegům spjatým se společností BBC, jako je Mike Newell, Danny Boyle nebo Roger Michell. Za svou televizní adaptaci Shakespearova Othella byl nominován na prestižní cenu BAFTA, kterou získal v roce 1991 za komediální seriál The New Statesman.