Z džungle do džungle

Pracovat mezi otužilými Indiány je příjemnější nežli sloužit noční na gerontologii a užívat si v hamace na břehu Orinoka je lepší nežli přežívat s workaholikem - řekla si zřejmě Dr. Patricia Cromwellová a usadila se natrvalo v srdci Amazonie. A tak, když úspěšný newyorský obchodník Michael Cromwell pocítil akutní potřebu nové manželky, nezbylo mu nic jiného, než popadnout rozvodové formuláře a vydat se za ní. Když se jednoho krásného tropického dne vylodil i se svým solárním satelitním laptopem v hlubinách deštného pralesa ve vesnici Lipo Lipo, působil mezi zdravě primitivními divochy jako deviantní adamita na výroční schůzi dívčí školy. Zřejmě už dávno zapomněl, že když se před třinácti lety s Patricií rozcházel, loučili se přece jen o něco intenzivněji, než bývá při takových příležitostech zvykem. A tak teď vyděšeně zírá na indiánského chlapce Mimi-Siku, který ho chce naučit střílet z foukačky, kamarádit s tarantulí, říká mu tatínku a hodlá s ním odjet do New Yorku. Otcové na "baterky", kteří jsou (často proti své vůli) napravováni vitálními potomky, jsou vděčnými protagonisty pseudopsychothrillerů a rodinných komedií, v nichž neúnavně optimistická hollywoodská fikce staví na hlavu chmurné sociologické statistiky o nenávratně rozpadlých rodinách a navěky traumatizovaných pubescentech. Opak je pravdou! Jen si vzpomeňte, jak se svým nepovedeným fotříkem zatočil Dobrý synek (odporně čestný a morbidně "dospělý" Macaulay Culkin) a kolik spastických stahů a bolestných šklebů stálo Lháře, lháře Jima Carreye narozeninové přání jeho zdánlivě bezbranné ratolesti Maxe. Podle tohoto vyzkoušeného vzoru, varujícího nepovedené otce a provokujícího všechna zanedbávaná batolata, aby si vybojovala svá práva, natočil v roce 1994 Hervé Palud francouzskou rodinnou komedii Malý Indián ve městě. Americký remake Johna Pasquina (Santa Clause) přichází o tři roky později a podle vzoru Oscara či Můj táta hrdina potrvzuje, že otisk déj¸ vu dopadne jen málokdy lépe nežli originál. A tak žralok Wall Streetu Tim Allen (jenž patří k tomu lepšímu co snímek nabízí), "humanizovaný" trpělivým malým Indiánem, nakonec prohlédne, my se povinně zasmějeme uspané kočce, která na rozdíl od rybiček nebyla snědena a oceníme, jak kulturní outsider Mimi-Siku (jehož andělský exteriér předurčuje k rolím typu Olivera, Malého Bobeše nebo Mirka Dušína) zvítězí nad ruskou mafií a vyprahlou asfaltovou civilizací. Jestliže nebudete schopni a ochotni k této "povinné" reakci, jež se od vás očekává, moc legrace si v téhle opsané džungli neužijete.

Text: Michal Šobr