Kráska a zvíře

V hrané adaptaci animované klasiky Kráska a zvíře společnosti Disney, jež je ohromující filmovou oslavou jednoho z nejpopulárnějších příběhů vůbec, velkolepým způsobem ožívají příběh a postavy, které diváci znají a zbožňují. Kráska a zvíře popisuje pozoruhodný příběh Krásky, bystré, krásné a nezávislé mladé dívky, kterou ve svém zámku uvězní děsivé zvíře. Navzdory strachu se spřátelí se zakletým zámeckým služebnictvem a uvědomí si, že se pod obludným zvířecím zevnějškem ukrývá vlídná duše skutečného prince.

Před dávnými časy žil v krásném zámku půvabný mladý princ. Pořádal velkolepé bály, kterých se účastnily krásné mladé dívky z celého světa a rozmazlován byl služebnictvem, které pro něj ochotně udělalo vše, co mu vidělo na očích. Princ se ale začal k ostatním chovat neuctivě a začal být velmi namyšlený. Když se na zámku objeví stará žebračka, aby ho požádala, zda se zde může ukrýt před bouří, a na oplátku za tuto službu mu nabídla jen jedinou prostou růži, princ ji rozhněvaně vyžene, aniž by tušil, že se ve skutečnosti jednalo o krásnou čarodějku. Aby ho potrestala za jeho krutost, uvrhne čarodějka na zámek kletbu, která ho promění ve zvíře a všechny obyvatele zámku v běžné domácí předměty. Pokud chce kletbu zlomit, musí se naučit milovat druhé a být sám hoden jejich lásky, a to celé dříve, než opadá poslední z okvětních lístků kouzelné růže...jinak zůstane navždy zvířetem a jeho služebnictvo setrvá navěky ve své neživé podobě.

O několik let později v malém městečku Villeneuve bystrá a odvážná mladá dívka Kráska plní své každodenní povinnosti a přemýšlí o tom, jak monotónním životem žije. Kráska, která si nade vše cení svou samostatnost a pokud možno se vyhýbá společnosti druhých, žije se svým otcem Mauricem, samotářským umělcem, a je nadšenou čtenářkou, která sní o dobrodružstvích a romantice v zemích daleko za hranicemi jejich francouzského městečka. Obyvatelé města ale nevědí, co si o ní mají myslet, protože ačkoliv se její zdvořilost a vlídnost vyrovnají její kráse, je pro ně Kráska jinak naprostou záhadou. Odmítá neúnavné návrhy arogantního a nevychovaného darebáka Gastona, který se usadil v zájezdním hostinci se svým společníkem LeFouem a omotal si kolem prstu všechny nezadané ženy ve městě. Gaston je Kráskou okouzlen, ale ta je velice svéhlavá a jeho šarmu vytrvale odolává.

Když se Maurice vydá na trh a je napaden vlky, ztratí se v lese a narazí na zámek, v němž žije zvíře a který je nyní potemnělý a zamrzlý, a rozhodne se zde ukrýt. Zvíře se ale rozzuří, když zjistí, že se v jeho domově ocitl neznámý cizinec a Maurice uvězní. Kráska se dozví o zmizení svého otce a vydá se ho hledat. Setká se se zvířetem a prosí ho, aby jejího otce propustil. Nakonec se rozhodne jeho svobodu vyměnit za svou vlastní. Zavřena ve věži zlověstného zámku Kráska slyší přátelské hlasy - patřící zámeckým sluhům, kteří, ač zakleti do podoby nejrůznějších domácích předmětů, mohou díky kouzlu, které na nich spočinulo, mluvit. Seznamuje se s bývalými členy zámeckého dvora, mezi něž patří: svícen Lumiére, stolní hodiny Cogsworth, čajová konvice paní Konvičková, šatní skříň Madame de Garderobe, péřové oprašovátko Plumette a cembalo Maestro Cadenz.. Plni naděje, že by Kráska mohla být tou, které se konečně podaří kletbu prolomit, s napětím sledují dění a čekají na náznaky počínající upřímné lásky, ale zvíře je plný zášti, chová se nevraživě a se svým osudem se už zřejmě zcela smířil.

Vzhledem k jejich komplikovanému vztahu plnému nenávisti a pohrdání se nezdá být pravděpodobné, že by se do sebe zvíře s Kráskou mohli zamilovat, ale Kráska je laskavá a díky své schopnosti vidět v druhých to, co jiní nevidí, pomalu začíná vnímat, že princ, který se ve zvířeti ukrývá, má dobré srdce. Zvíře umí být štědrý, když se s ní dělí o svou knihovnu, i odvážný a schopen dát v sázku svůj život, aby ji ochránil před nebezpečím, a umí ji i rozesmát. Kráska je odvážná, nebojácně se dokáže ozvat, když se jí něco nelíbí, a také soucitná, když pečuje o zranění, která zvíře utrpěl ve snaze ji ochránit. Oba rádi čtou a hovoří spolu o literárních dílech. Kráska ho motivuje k tomu, aby se stal lepším člověkem, a ze zvířete se zvolna opět začíná stávat princ.

Klasický příběh o Krásce a zvířeti se svým ponaučením o tom, že skutečnou krásu lidé nosí ve svém nitru, pochází z Francie 18. století, kdy byla Gabrielle-Suzanne Barbot de Villeneuveová publikována první verze této pohádky pod názvem La Belle et la Bête. Motivy tohoto příběhu jsou neméně relevantní i v současnosti a i nadále přitahuje pozornost vypravěčů, což vedlo ke vzniku bezpočtu jeho interpretací v nejrůznějších médiích. Ale za jeho vrcholnou podobu je považován animovaný film společnosti Disney z roku 1991, nominovaný na Oscara.

Jeden z nejcennějších titulů této společnosti, snímek Kráska a zvíře, vznikl během druhého zlatého věku animovaných filmů společnosti Disney společně se snímky jako Malá mořská víla, Lví král či Aladdin, a ihned po své premiéře byl považován za mistrovské dílo. Film Kráska a zvíře, který je stejným dílem romantický i zábavný, je nezapomenutelným příběhem o lásce a přátelství, jenž diváky vtahuje do kouzelného pohádkového světa, ve kterém dobro vítězí nad zlem.

Snímek Kráska a zvíře byl vůbec prvním animovaným celovečerním filmem nominovaným na Oscara v kategorii Nejlepší film, přičemž tuto prestižní cenu ve dvou dalších kategoriích také získal, Nejlepší původní hudba a Nejlepší píseň, stejně jako i tři Zlaté glóby a čtyři ceny Grammy, ale i bezpočet dalších ocenění. Jednalo se také o první animovaný celovečerní film, který při svém prvním uvedení do kin utržil přes 100 milionů dolarů, a také o první animovaný celovečerní film společnosti Disney, na jehož základě následně vznikl divadelní muzikál, který se posléze na Broadwayi hrál celkem 13 let a byl přeložen do osmi jazyků, ve kterých byl uveden v celkem 20 zemích světa.

Společnost Disney se domnívala, že by adaptace příběhu laskavé dívky a jejího zakletého prince mohl diváky opět oslovit, ale když její zástupci s tímto návrhem přišli za Billem Condonem, měl obavy pouštět se do tvorby remaku něčeho tak dokonalého. „Film z roku 1991 považuji za dokonalý,“ říká Condon. „V době své premiéry byl naprosto přelomový v tom, jakým způsobem byl jeho příběh vyprávěn, a také díky neuvěřitelné hudbě a písním od Alana Menkena a Howarda Ashmana, takže jsem o jeho nové verzi původně nechtěl ani slyšet.“

Ale oscarový režisér, který má na svém kontě filmy tak rozmanité, jako jsou Dreamgirls, Twilight sága: Rozbřesk - 1. a 2. část, Mr. Holmes či Kinsey si brzy uvědomil, že nastal ten pravý čas na uvedení živě hrané verze tohoto příběhu. Jakožto zručný filmový vypravěč si Condon dokázal představit potenciál, který takové zpracování představovalo. „Uběhlo 25 let a technologie jsou dnes schopny věcí, které se objevily poprvé v animované verzi tohoto příběhu,“ vysvětluje. „Nyní je vůbec poprvé v historii filmu možno vytvořit fotorealistickou mluvící čajovou konvici v reálném prostředí a ve zcela realisticky působícím filmu.“

Režiséra Condona film lákal ze dvou důvodů: jednalo se o příležitost natočit filmový muzikál, který bude poctou muzikálům zlatého věku Hollywoodu, a současně půjde o možnost znovu se chopit příběhu, jenž ho po citové stránce velmi intenzivně oslovuje, a analyzovat detailněji jeho postavy s cílem zjistit, jaké jsou jejich skutečné motivace. Condon má detailní znalosti filmových muzikálů a jasně chápe to, jakým způsobem se navzájem ovlivňují příběh a hudba, a vnímal proto tento příběh jako možnost vrátit muzikál opět do popředí diváckého zájmu.

„Když jsem dospíval, říkalo se, že divadlo umírá, přičemž stejné řeči vedou lidé už po staletí,“ vysvětluje. „Myslím, že něco podobného by se nyní dalo říci o filmových muzikálech, i když se v jejich případě nejedná o staletí, ale spíše o posledních 50 let. Chtěl bych, aby diváky muzikál znovu oslovil a aby pochopili, že v ideálním případě hudba a hudební čísla ve filmech nejsou rušivým prvkem, že nijak nenarušují příběh, ale naopak ho prohlubují a pomáhají mu dát větší smysl. Pokud na vás něco zapůsobí, pak je váš prožitek rozhodně intenzivnější, když k tomu slyšíte pár tónů od Alana Menkena nebo text od Howarda Ashmana.“

„Kdykoliv zaslechnu hudbu z Krásky a zvířete, vybaví se mi ten dětský pocit, že všechno dobře dopadne a že na světě existuje naděje, a cítím, že je všechno tak, jak má být,“ popisuje Emma Watsonová.

Podle producenta Davida Hobermana, nominovaného na Oscara byl „Bill naprosto dokonalou volbou. Je velice dobře obeznámen s příběhem Krásky a zvířete včetně jeho úplně první psané podoby, je velkým fanouškem avantgardního pojetí tohoto příběhu, které v roce 1946 natočil slavný francouzský režisér Jean Cocteau, a mnohokrát viděl také muzikálovou verzi na Broadwayi, takže se jedná o skutečného experta.“

Ve spolupráci se scenáristy Evanem Spiliotopoulosem a Stephenem Chboskym se Condon rozhodl nestárnoucí motivy tohoto příběhu obohatit a dodat známým postavám na hloubce, ale současně složit poctu původnímu animovanému filmu a jeho odkazu. „Některé nedávné filmy přistupují ke známým příběhům tím stylem, že je celé zcela předělají, vyprávějí je očima jiné postavy a vůbec se snaží o velmi radikální změny,“ říká. „Tenhle film takový není. Chtěli jsme tomuto příběhu dodat na realističnosti, nikoliv vytvořit příběh zcela nový.“

„Je pro mne ctí mít možnost vytvořit něco, co je současně poctou originálu i do jisté míry jeho modernizací, ale je to také velmi velká zodpovědnost,“ pokračuje. „Jedná se o příběh, který existuje v mnoha podobách a jazycích a dostat příležitost natočit ho za pomoci špičkových technologií a s účastí skvělého hereckého týmu je báječné. Doufám, že - protože je tento příběh diváky tak oblíbený - budeme schopni odpovědět na některé otázky, které si u příběhu Krásky a zvířete a o tom, jak se stali tím, kým jsou, diváci pokládali, aniž by si to přímo uvědomovali.“ Film nabízí divákům pohled na princův život dříve, než se stal zvířetem, a také na události, které z něj učinily muže, jenž si svou kletbu zasloužil. Více se věnuje také osudům Krásky předtím, než se vydá na zámek a setká se se zvířetem a pomáhá tak vysvětlovat, co mají ti dva společného a proč se z nich stali ti, kým nyní jsou.

Příběhem samotným pak prostupují nové skladby od osminásobného držitele Oscara, skladatele Alana Menkena a zkušeného textaře a trojnásobného držitele Oscara Tima Rice, a protože je Condon fanouškem muzikálů a zná všechny použité písně i hudební reference, měl Menken práci velmi usnadněnou. „Bill se opravdu vyzná,“ míní skladatel, „takže jsme měli možnost pustit se do práce s tím, že jsme již měli k dispozici spoustu potřebných nástrojů a o spoustě věcí jsme mohli rovnou začít diskutovat. Bill se snaží mít pod kontrolou naprosto vše, ale v tom nejlepším smyslu slova, protože se velmi aktivně zajímá o každý prvek příběhu i hudby.“

Režisér a spoluautor scénáře Bill Condon je pro herce, s nimiž spolupracuje, symbolem hlubokého porozumění a respektu, a možnost spolupracovat s nimi už v počátečních fázích vzniku filmu, aby společně doladili nejrůznější osobní detaily postav je pro něj zcela nenahraditelnou součástí tvůrčího procesu. V tomto případě dlouhé týdny osobních setkání s jednotlivými herci vyústily ve společné čtení scénáře - což je pro Condona zcela běžná součást příprav na natáčení - ačkoliv v tomto případě zahrnovala dokonce i některá hudební čísla a ze zkoušky se tak stal do jisté míry spíše živý koncert. „Bill Condon se rozhodl uspořádat velkou show a já něco takového ještě nikdy nezažil,“ poznamenal posléze Ian McKellen. Herci se shodli na tom, že si lepší zahájení práce na filmu nedokázali představit, a že se jednalo o dokonalou ukázku toho, co mají očekávat.

Tvůrci filmu se při obsazování oblíbených postav tohoto příběhu pustili do pečlivého hledání ve světě filmu, televize, hudby a divadla, aby nalezli takové herce, kteří by se pro každou z rolí hodili co nejlépe. První z obsazených postav byla postava Krásky, vesničanky toužící po dobrodružství, kterou si zahrála Emma Watsonová.

Více než deset let tato britská herečka okouzlovala filmové diváky svým pojetím bystré a odhodlané studentky kouzelné školy v Bradavicích Hermiony Grangerové ve filmové sérii Harry Potter, ale také rolemi ve filmech jako Charlieho malá tajemství, Noe a Bling Ring: Jako VIPky. Kromě toho se v centru dění ocitá také jako aktivistka za lidská práva a vyslankyně dobré vůle pro OSN, což se stalo jejím životním posláním. Ze všech ženských postav ve filmech společnosti Disney ji vždy nejvíce přitahovala právě Kráska, se kterou se také nejvíce ztotožňovala. „Film Kráska a zvíře zbožňuji už od svých čtyř let,“ říká. „Krásku si pamatuji jako odvážnou mladou ženu, která říkala to, co si myslí, toužila po velkých věcech, byla ohromně nezávislá a toužila poznávat svět. A zvířeti se ve všech ohledech vyrovnala, co se týče jejich vzájemného vztahu, jejich dynamika mi připadala úžasná a zajímavá a v žádné pohádce jsem předtím nic takového neviděla.“

Až do roku 1991 byla většina ženských postav v animovaných filmech vnímána velice pasivně a ploše, ale Kráska tyto trendy změnila. Zajímá se o literaturu, je schopna samostatného uvažování a není snadné ji zastrašit, a velice rychle se proto stala vzorem pro dívky po celém světě a také první moderní feministickou hrdinkou v animovaném filmu. „Kráska je dívka, která se vlastně vůbec nestará o to, jestli by z ní mohla být princezna,“ popisuje režisér a spoluautor scénáře Bill Condon. „Nejde jí ani tak o to, aby si našla muže a vdala se, ale chtěla by poznávat svět a zjistit, kým doopravdy je.“

Kráska nejen ráda čte, ale také s velkou radostí svou knižní vášeň sdílí s druhými. „Všichni víme, jak inteligentní a sečtělá a sofistikovaná Emma je, a ačkoliv Kráska taková není, rozhodně po tom touží, a právě tahle vnitřní inteligence, kterou Emma do své role vložila, je při natáčení živě hraného snímku naprosto klíčovým prvkem.“

Když obsazovali roli zvířete, rozmazleného a arogantního prince, který byl do zvířecí podoby zakletý za trest čarodějkou, absolvovali tvůrci filmu mnoho rozhovorů a zvažovali desítky jmen, aby se nakonec rozhodli vybrat Dana Stevense. Tento britský divadelní herec, známý divákům především svou rolí okouzlujícího a citlivého Matthewa Crawleyho v úspěšném televizním seriálu Panství Downton, již s Condonem před několika lety spolupracoval při natáčení filmu Wikileaks a tato zkušenost se mu tak zamlouvala, že toužil po tom Condonův týmový přístup k natáčení zažít znovu.

Velice důležité bylo pro tvůrce filmu zejména to, aby nalezli ten pravý poměr mezi princem a zvířetem, protože se ve filmu objevují okamžiky, kdy tuto postavu ovládá vztek a působí divočejším dojmem, ale současně také řada takových, kdy se chová poměrně umírněně. „Strávili jsme s Billem spoustu času rozhovory o tom, jakým způsobem bychom mou postavu mohli obohatit a udělat z ní komplexnější postavu, než jakou je zvíře z animovaného filmu,“ říká Stevens. „Bylo poměrně zajímavé snažit se nalézt drobné lidské prvky, díky kterým by působil lidštějším dojmem člověka, uvězněného pod zvířecím zevnějškem.“

„Jsem Danovým velkým fanouškem,“ prohlašuje Condon. „Má ohromný herecký rozsah. Chopit se této role znamenalo mnohem více než si pouze zahrát další z mnoha rolí, protože tu byla spousta neuvěřitelně komplikovaných technických záležitostí, s nimiž se musel vypořádat, a musel také vložit velkou důvěru v lidi kolem a důvěřovat jim, že se jim podaří zajistit, aby jeho úsilí nepřišlo nazmar. Něco takového vyžaduje specifickou povahu.“

„Tahle role je neuvěřitelně náročná, protože Dan musí zajistit, aby zvíře na plátně působil věrohodně, přestože se jedná o počítačově generovanou postavu,“ dodává producent David Hoberman. „Zvíře je plně počítačově generovaná postava, vytvořená pomocí technologií performance capture a facial capture, a Dan je schopen prostřednictvím těchto technologií úžasným způsobem ztvárnit její lidství i její zvířeckost.“

Stevens také absolvoval několik velice důležitých rozhovorů s Watsonovou, co se týče povahy jejich postav, rovnováhy mezi dobrem a zlem a také mezi mužností a ženskostí. „Toužil jsem po tom, abych mohl zvíře zahrát přesně tak, jak to její Kráska vyžadovala, a ve finále jsme si uvědomili, že se nejedná ani tak o příběh o kráse a její absenci, ale o kráse a zvířeti, které se ukrývá v nitru každého z nás, a o tom, jak se s tímto vnitřním zvířetem musíme naučit žít.“

Co se týče rolí obhroublého vesnického milovníka Gastona a jeho popleteného společníka LeFoua, obávali se tvůrci filmu toho, že bude obtížné je obsadit. V případě takovýchto postav, které byly v původním animovaném filmu velice oblíbené, bylo velmi důležité, aby diváci přistoupili na jejich převod do světa živě hraného filmu. Scenáristé dodali Gastonovi některé nové vlastnosti, aby působil moderněji a uvěřitelněji, a vytvořili z něj válečného hrdinu, který město zachránil před útočníky a kterého je velice snadné vyprovokovat. „Protože nemá příliš velkou trpělivost, dokáže se velice snadno rozčílit, kdykoliv má pocit, že mu někdo ukřivdil, což je zajímavý způsob, jak uchopit něco, co působí velmi nadsazeně, a vytvořit z toho velice realisticky působící povahový rys.“

Postava LeFoua, která v animované verzi sloužila primárně jako prvek pro odlehčení, byla také mírně pozměněna. „Byl to tak trochu otloukánek,“ míní Condon. „A to v živě hraném filmu zkrátka není příliš humorné, zajímavé ani uvěřitelné, ale myslím, že se nám podařilo najít patřičnou rovnováhu.“

Obsazení obou rolí ale nakonec nebyl obtížné ani trochu. Velšský herec Luke Evans byl ztělesněním Gastona, povrchního a arogantního vesničana, který je rozhodnutý si Krásku vzít za manželku. Navíc se jedná o velice dobrého zpěváka, který si zahrál v řadě divadelních představení ve West Endu, a Gaston ve filmu zpívá poměrně hodně. „Na Lukeovi Evansovi je zajímavá jedna věc,“ říká Condon. „Má všechny předpoklady k tomu, aby roli Gastona zahrál velice dobře, ale kromě toho má ještě jednu vlastnost, vyplývající z toho, že strávil mnoho let na jevišti, jež je pro filmový muzikál naprosto klíčová, a sice tu, že ho herectví a zpěv ohromně baví. Pro tuhle roli se narodil.“

„Gaston nevnímá svět tak, jako ho vnímají všichni ostatní,“ říká Evans o své postavě. „Stojí na vrcholku společenského žebříčku a všichni ostatní se nacházejí pod ním. Myslí si, že je naprosto neomylný a nechápe, proč si ho Kráska nechce vzít za manžela. Copak se zbláznila? Je snad slepá? Neuvědomuje si, koho má před sebou? Prostě to nechápe, což je samo o sobě zábavné, takže jsem se snažil komediálních prvků jeho osobnosti patřičně využívat.“

„V komediích jsem si zatím moc nezahrál,“ pokračuje. „Ale hrát Gastona je zábavné, obzvlášť když je vaším hereckým partnerem někdo jako Josh Gad, slavný komik s dokonalým komediálním načasováním.“

Gad, který se dost možná nejvíce proslavil jako hlas sněhuláka Olafa ve filmovém hitu Ledové království, představuje LeFoua, Gastonova dlouholetého pomocníka. Ačkoliv není zrovna nejbystřejší, LeFou Gastona obdivuje, přestože Gaston samotný s ním jedná velmi nevybíravě a neustále si z něj utahuje. Gad, který je taktéž muzikálovým veteránem, jenž si zahrál na Broadwayi v muzikálu Kniha Mormonova, oceněném cenou Tony, si s Evansem ihned skvěle rozuměl, což jejich vztah na plátně na první pohled potvrzuje. Společně byli schopni své postavy, které jsou ve filmu v podstatě za padouchy, pojmout s nemalou dávkou humoru.

„Gaston je v jejich vesnici velice klíčovou osobností,“ vysvětluje Gad. „A LeFou je jakýmsi historikem, který skládá poctu Gastonovu odkazu a vždy je připraven ostatním připomenout, jak významně jim Gaston v minulosti pomohl. Kdyby měl Napoleon Bonaparte pomocníka, byl by jím právě LeFou.“

Gad si vážil Condonova odhodlání postavy více prokreslit. „Bill je velice niterným režisérem,“ míní. „Spousta jeho filmů má v sobě velkou dávku intimity, takže skutečnost, že tu natáčíme takto výpravný a nákladný snímek s úžasnými dekoracemi pod režijním vedením někoho jako je Bill Condon, který tomu všemu dává nový rozměr svými úžasně propracovanými postavami a usiluje o to, aby na diváky nejvíce zapůsobily právě takové intimní okamžiky, byla naprosto skvělým zážitkem.“

Maurice, Krásčina otce, představuje držitel Oscara a dvojnásobný držitel cenu Tony Kevin Kline. V původním animovaném filmu se jednalo o popleteného vynálezce, ale nyní se z něj stává umělec, jenž se specializuje na krásné a jedinečné hudební skříňky, které pro Krásku představují nekonečný svět mimo vísku Villeneuve, a pro Maurice samotného jsou pak připomínkou okamžiků v jeho životě, které byly dokonalé, ale už jsou pryč.

„Stejně jako řada jiných Kevina Klinea odjakživa zbožňuji,“ říká Condon. „Pamatuji si také, že se v mládí věnoval muzikálům, takže pro mě jakožto pro režiséra byla velice lákavá šance ho znovu rozezpívat. Ale nejde zdaleka jen o to, vůbec ne, všechny ty hlubší emoce, pocity ze ztráty Krásky a obavy o ní, to vše Kevin ztvárnil naprosto skvěle.“

Jakožto herec se Kline do svých postav velmi intenzivně vžije a proto ho zajímalo, jak by Maurice své hudební skříňky vyráběl a co jsou zač. Strávil také nemálo času rozhovory s Condonem, Stevensem a Watson, během kterých s nimi procházel jejich scény a doplňoval je o nové nápady, což mu pomohlo sdělit divákům velice přirozenou cestou něco více o tom, jaká jeho postava je.

Na Zlatý globus dvakrát nominovaný Ewan McGregor si zahrál Lumiéra, princova nefalšovaně francouzského lokaje, který byl proměněn ve svícen. Lumiére, který se často dohaduje s Cogsworthem a obdivuje Plumette, si ve filmu zazpíval tu nejextravagantnější píseň Be My Guest. McGregor písně z Krásky a zvířete původně neznal, ale velice rychle se stal jejich velkým příznivcem a předvedl výkon, za který by se Maurice Chevalier nestyděl. „Ewan své postavě dodává jistou dávku radosti, kterou od něj známe už z Moulin Rouge,“ vysvětluje Condon. „A na způsobu, jakým svou píseň zpívá a prezentuje, je cosi velice chytlavého.“

Velice záhy během procesu psaní scénáře bylo rozhodnuto o tom, že dojde k rozšíření úvodní části filmu a v souvislosti s tím i k doplnění zcela nové postavy, pěveckého maestra, který společně se svou kolegyní v osudný večer na zámku pro prince vystupuje. Do role Maestra Cadenzy, který nyní tráví život v podobě cembala, byl obsazen na Oscara nominovaný dvojnásobný držitel Zlatého glóbu Stanley Tucci, a Cadenzovu manželku, slavnou italskou operní pěvkyni Madame de Garderobe si zahrála šestinásobná držitelka cen Emmy a Tony Audra McDonaldová. Tu kletba promění v obří šatní skříň v pokoji, ve kterém na zámku Kráska žije a ve kterém byla při své návštěvě zámku ubytována i ona. Garderobe má sklony k melodramatičnosti a ráda si často zdřímne.

Gugu Mbatha-Rawová představuje Plumette, drzou služku, která byla proměněna v elegantní oprašovátko. „Lucy Bevanová, naše castingová vedoucí, nám Gugu doporučila,“ vzpomíná Hoberman. „A přestože je to dost možná jedna z nejkrásnějších žen na světě, má současně také úžasný hlas. Je jako Plumette dokonalá.“

Ve svých 76 letech v muzikálu debutuje na Oscara dvakrát nominovaný držitel cen Tony a Zlatý globus Ian McKellen v roli Cogswortha, puntičkářského a věčně nabručeného majordóma, který je proměněn v hodiny. Ačkoliv je McKellen mladším divákům známý převážně svými rolemi v trilogii Pán prstenů a ve filmové sérii X-Men, jedná se současně o herce s klasickým vzděláním, který má na svém kontě řadu shakespearovských rolí.

Právě Condona, který s ním v minulosti spolupracoval na filmech jako Bohové a monstra či Mr. Holmes, napadlo svého přítele s nabídkou této role oslovit, a McKellen nadšeně souhlasil. „Když vám poštou přijde scénář a vy zjistíte, že je od Billa, přijmete nabízenou roli ještě dříve, než si ho přečtete,“ směje se McKellen.

„Jedním z prvních filmů, které jsem kdy viděl, byl Cocteauův La Belle et le Bête, a pamatuji si to vzrušení a poměrně prosté technologie, použité k vytvoření záběrů, ve kterém se zvíře zbaví své srsti a promění se v překrásného Jeana Maraise v roli prince,“ pokračuje. „Bill je pro takovýto příběh ideální volbou. Miluje muzikály a má rád velkolepé show a energii, které v sobě výpravná představení plná hudby a tance obsahují, a tohle je filmový muzikál. Ale současně chápe nuance lidského chování.“

Dvojnásobná držitelka Oscara a Zlatého glóbu Emma Thompsonová se k hereckému týmu připojila v roli paní Pottsové, domovnice, z níž se stane čajová konvice a ujme se péče o Krásku. Herečka sama pak režiséra filmu nešetří chválou. „Bill je tak moudrý a zábavný a milý a citlivý,“ říká. „A dal dohromady ten nejlepší tým na světě, protože je sám jedním z nejlepších. Prostě je vám jasné, že půjde o velice inteligentní a vtipný film, aniž by byl příliš sentimentální, a bude mít správné tempo a nadšení a energii a bude plný života a bude o něčem, protože on prostě už takový je.“

Dan Stevens s Thompsonovou diskutoval o vztahu mezi zvířetem a paní Pottsovou a na toto téma říká: „Paní Pottsová je pro zvíře skoro něčím jako matkou, je to žena, která k němu má v tomto ohledu rozhodně nejblíže. Je pro něj tak trochu něco jako přísná tetička: dbá na to, aby se choval slušně, dohlíží na něj, a bylo příjemné si o tom společně promluvit a tenhle vzájemný vztah vybudovat.“

Tvůrci filmu usoudili, že pokud je někdo schopen ujmout se odkazu postavy, kterou vytvořila Angela Lansburyová, je takovou osobou právě Thompsonová, protože je podobným způsobem vstřícná a vybudovala si s diváky velice podobný vztah. Shodou okolností přijela Thompsonová na natáčení Krásky a zvířete přímo z vyprodaného představení Sweeneyho Todda v Londýně, ve kterém si zahrála paní Lovettovou, roli, kterou Lansburyová původně ztvárnila v broadwayské verzi tohoto představení.

Nováček Nathan Mack si zahrál Chipa, syna paní Pottsové, ze kterého je nyní čajový šálek, a Hattie Morahanová představuje čarodějku, která na začátku příběhu uvalí na zvíře a jeho zámek kletbu.

Natáčení snímku Kráska a zvíře probíhalo v ateliérech v Sheppertonu nedaleko Londýna a také v exteriérech po celém Spojeném království od května do srpna 2015. Ateliéry v Sheppertonu, kde se natáčely filmy jako Lawrence z Arábie, Oliver!, Gándhí, Passage to India či Mechanický pomeranč, byly pro natáčení takto výpravného snímku naprosto dokonalé, protože disponují velkým pozemkem a množstvím ateliérů, v nichž je možno vybudovat řadu rozsáhlých dekorací. Těch bylo třeba celkem 27.

Ačkoliv se jedná o příběh s živými herci, jeho nemalá část si přesto vyžaduje celou řadu animačních prací a počítačově generovaných efektů, a pro tvůrce filmu bylo velice důležité, aby natáčeli v co nejrealističtějším prostředí, neboť právě rozsáhlé a detailní dekorace jsou tím, čím se tento film snaží odlišovat od předchozí animované verze. Tyto dekorace byly taktéž nascanovány do počítače a převedeny na digitální 3D formát, aby před samotným natáčením v previzualizační fázi tvorby filmu pomohly jeho tvůrcům navrhnout rozmístění kamery a nasvícení scén.

Je příznačné, že v případě filmu o ženské síle a ženském odhodlání jsou všechny vedoucí tvůrčích týmů ženy - z nichž mnohé s režisérem a spoluautorem scénáře Billem Condonem spolupracují velice často - stejně jako i střihačka filmu a jeho castingová vedoucí, a všechny z nich jsou špičkou ve svém oboru. Greenwoodová a Spencer vzájemně spolupracují už po téměř dvacet let a obě měly možnost v minulosti spolupracovat s Durranová i Shircore, a všechny společně se do práce na filmu pouštěly s velkým nadšením a s ostatními vedoucími tvůrčích týmů sdílely nejrůznější nápady a informace, což napomáhalo tomu, aby byl celý proces tvorby filmu co nejvíce bezproblémový.

Jakožto výtvarnice je Greenwoodová v zásadě pověřena dohledem na veškeré vizuální aspekty filmu a v případě snímku Kráska a zvíře toužila po navození nadčasové, evropské atmosféry v souladu s tradicemi slavných hollywoodských romantických filmů. Příběh filmu se odehrává na specifickém místě a ve specifické době - ve Francii v polovině 18. století - nikoliv v neurčitém pohádkovém světě, a ačkoliv práci všech tvůrčích oddělení do jisté míry ovlivnil původní animovaný film z roku 1991, dekorace, rekvizity, kostýmy i účesy odpovídaly tomu, co bylo v polovině 18. století k vidění ve Francii. Protože se ale jedná o pohádku, existovala zde jistá tvůrčí svoboda ve vizuální reprezentaci tohoto období, tak aby vše působilo do jisté míry originálně.

„Naším cílem zde nebylo přimět diváky, aby si říkali, že to či ono vypadá naprosto přesně jako v animovaném filmu,“ popisuje Greenwoodová. „Místo toho chceme, aby divák vycítil, že se jedná o zámek zvířete, protože každý z detailů na plátně napomáhá vyprávění příběhu, který diváci znají a mají rádi.“

Na vytvoření kolosálních dekorací se neúnavně podílelo více než 1000 členů štábu, kteří ručně vyrobili neuvěřitelné množství dekorací a rekvizit. „Podílela jsem se už na filmech, pro které jejich tvůrci vytvořili úžasné věci, ale tenhle film je skutečně výjimečný tím, že jeho tvůrci vzali něco, co je divákům velice dobře známé a mají to velice rádi, a nějakým způsobem se jim podařilo zachovat to povědomé, ale současně to obohatit a dodat tomu další detaily a větší hloubku a více vrstev,“ míní Emma Watsonová. „Všichni vnímali, že se jim otevírá příležitost prozkoumat mnohé, a naštěstí to se současnými technologiemi a uměleckými dovednostmi a vypravěčskými prostředky, které jsme dříve k dispozici neměli, bylo realizovatelné.“

Fiktivní městečko Villeneuve, ve kterém žije Kráska se svým otcem, bylo vybudováno v areálu kolem ateliérů v Sheppertonu. Pro tvorbu těchto největších dekorací celého projektu, rozloha přes 2500 metrů čtverečních, se Greenwoodová se svým týmem inspirovala vesnicí Conques v jižní Francii. Městečko Villeneuve, pojmenované po autorce původního příběhu Kráska a zvíře, Gabrielle-Suzanne Barbot de Villeneuveové, zahrnuje domek, v němž Kráska žije, školu, krejčovskou dílnu, hospodu, kostel a náves.

Pro potřeby natáčení velkolepé úvodní sekvence s písní Belle, která se odehrává ve Villeneuve, bylo využito více než 150 statistů, stovky zvířat, 28 povozů a bezpočet rekvizit a dekorací, všechny s neuvěřitelnou úrovní detailů.

Výtvarné oddělení strávilo celé měsíce studiem dobové architektury a interiérového designu, aby mohlo vytvořit vizuální podobu zámku, ve kterém žije princ/zvíře. Nakonec zvolili jeho členové kombinaci různých architektonických stylů, ale převážná většina se inspirovala francouzským rokokem, stylem, který byl ve Francii ve čtyřicátých letech 18. století použit při tvorbě tak pozoruhodných staveb, jakou je například palác ve Versailles. „Rokoko bylo francouzským stylem s poměrně extrémními prvky,“ říká Greenwoodová. „Jakožto styl nevydrželo příliš dlouho, protože bylo tak výrazné a nadsazené a také velice drahé, ale na vizuální podobu našeho filmu mělo vliv skutečně velký.“

Jednou ze zásadních věcí, kterými se zámek v této verzi filmu liší od zámku ve verzi animované je podle Greenwoodové to, že prochází vizuálními proměnami. „Zámek v animovaném filmu se v průběhu celého příběhu nijak nemění, ale protože my natáčíme hraný film, máme možnost divákům ukázat, jak se podoba zámku mění pod vlivem kletby a plynoucího času. V rokoku je vše velice okázalé, ale současně to působí velmi přirozeně, a my v našich návrzích chtěli divákům zprostředkovat, jak se vše zvolna mění a bortí vlivem kletby, což se nejvíce odráží na námraze, která zámek pokrývá, na jeho zeleni, architektuře a na interiérových ozdobách.“ Další rozsáhlé dekorace byly třeba vybudovat pro scény ze zámeckého tanečního sálu. Podlahu tvoří přes 1100 metrů čtverečních umělého mramoru a její vzory vychází ze vzorů na stropě benediktinského kláštera v německém Braunau.

K vidění v ní je také celkem deset skleněných lustrů - každý o rozměrech 4,2 krát 2,1 metru - jež se inspirovaly lustry z Versailles, které byly následně opískovány, pokryty látkou a vybaveny svíčkami.

Ložnice, v níž Kráska spí, se podobně jako taneční sál nachází v části zámku, na který kletba doléhá méně, a je navržena tak, aby byla vysněnou pohádkovou ložnicí každé malé dívky. Západní křídlo, ve kterém se často ukrývá zvíře, je místem, na které kletba působí nejsilněji, a je navrženo ve stylu italského baroka, které působí zlověstněji a temněji.

Zámecká knihovna se inspirovala návrhem slavné portugalské knihovny a je v rámci příběhu velice klíčovým místem: jedním z hlavních motivů příběhu filmu je touha po poznání a klíčová role knih jako zdroje pro posílení lidské fantazie. Podlahu knihovny tvoří zhruba 185 čtverečních metrů umělého mramoru a v knihovně najdeme tisíce knih, které byly vytvořeny přímo pro potřeby natáčení.

Zakletý les, jenž obklopuje princův zámek, byl vybudován v ateliéru H, největším sheppertonském ateliéru, a má rozlohu 890 metrů čtverečních. Jeho tvorba trvala 15 týdnů a les obsahuje skutečné stromy a houští, zamrzlé jezero, téměř devítimetrovou ledovou bránu a zhruba 20 tisíc rampouchů.

„Všechny dekorace byly vskutku kouzelné a neuvěřitelně okázalé,“ říká producent vizuálních efektů Steve Gaub, „a Sarah se svým týmem odvedla skvělou práci. Vše navozovalo atmosféru starého Hollywoodu, což je zcela na místě, protože jsme se snažili vytvořit film, který by působil klasickým dojmem a mohl existovat bok po boku s animovanou předlohou.“

Návrh kostýmů, které se hodí do pohádkového světa, je velice náročný úkol, ale Jacqueline Durranová se ho zhostila velice zdatně. Její oddělení, tvořené vyšívačkami, kloboučníky, šperkaři, malíři a textilními návrháři, začalo svou práci už tři měsíce před natáčením. To bylo zčásti proto, že se rozhodli vytvořit etické a udržitelné kostýmy z látek, prodávaných v rámci fair-trade, což znamená, že bylo použito přírodních materiálů od dodavatelů, kteří svým zaměstnancům platí odpovídající mzdy a berou ohledy také na životní prostředí, čehož se jim podařilo dosáhnout. A ve spolupráci se společnostmi Eco Age a Green Carpet Challenge navíc používali přírodní a ekologická barviva a pečlivě recyklovali použitou vodu a potisk látek prováděli tradičními dřevěnými bločky.

Durranová navrhla vše od kostýmů pro všechny vesničany až po komplikované plesové šaty, které na sobě má celkem 35 mladých dívek na princově plesu, ale jejím největším úkolem bylo vytvoření šatů, které na sobě má Kráska, když tančí se zvířetem v zámeckém tanečním sálu. Protože jsou pro ni v této scéně naprosto neodmyslitelné žluté šaty, byl proces jejich vzniku náročný a zahrnoval množství diskusí o tom, jak by měly šaty vypadat, jakou by měly mít přesnou barvu a jaký materiál by na ně měl být použit.

„Vždycky se mělo jednat o žluté šaty, abychom se tak odkázali na původní animovaný film,“ popisuje Durranová. „Snažili jsme se je pojmout částečně po svém, dodat jim zajímavější vzory a vytvořit kostým, který bude působit jako živý.“ Nakonec byly šaty vytvořeny z mnoha vrstev jemné saténové organzy nabarvené nažluto, celkem 55 metrů, měly přibližně kruhový tvar a vyžádaly si použití celkem 900 metrů nití.

Vrchní dvě vrstvy byly potištěny vzorem se zlatými lístky, který ladí s rokokovou podlahou tanečního sálu, a vyzdobeny celkem 2160 křišťály Swarovski. V rámci příběhu zlatem šaty vyzdobila šatní skříň Garderobe a použije pro něj zlato ze stropu v ložnici. Šaty, jejichž vytvoření si vyžádalo 12 tisíc hodin a byly vyrobeny v několika kopiích, neobsahují korzet ani výztuhy, aby se v nich mohla Emma Watsonová lépe pohybovat, protože tato Kráska je aktivnější než Kráska z animovaného filmu.

„Rozhodně šlo o zajímavou výzvu,“ říká Watsonová. „Ty šaty jsou samy o sobě ohromně ikonické, protože jsou součástí oné romantické scény. Prošly si během vzniku velkým množstvím proměn, ale nakonec jsme se rozhodli, že nejdůležitější je, aby vypadaly ladně při tanci. Chtěli jsme, aby vyvolávaly dojem, že se vznášejí, že by mohly létat.“

„Vlastně jsme to brali v úvahu při návrhu všech kostýmů, které Kráska nosí,“ potvrzuje Durranová. „Nechtěli jsme, aby šlo o jemnou princeznu, ale o aktivní ženskou hrdinku, takže modré šaty se zástěrou, které na sobě má na začátku filmu, byly navrženy s kapsami, do kterých by si mohla dát knihy, a nosit s nimi měla spodky a živůtek.“

Kráska má také koně Philippa, kterého využívá k práci i k jízdě, a v oněch scénách nosí klasické boty, nikoliv dámské střevíčky. „Skutečně jsme chtěli její osobnost ve filmu co nejvíce obohatit a toužili jsme po tom, aby věrohodně působila jako někdo, kdo ve společnosti koní tráví spoustu času,“ popisuje Watsonová. „Takže jsme se ujistili, že k tomu bude mít odpovídající boty a jednu stranu sukně bude mít vyhrnutou, aby se jí na koni dobře jezdilo a působila dojmem, že je to pro ni velice snadné.“

Vzor šatů, které na sobě Kráska má na konci filmu poté, co dojde k prolomení kletby, je převzatý z původní zástěry z 18. století, kterou si Durranová koupila, když studovala návrhářství. Vzor byl ručně namalován na plátno a poté digitálně zvětšen a vytištěn. „Očekávání u všech kostýmů, které na sobě Kráska nosí, byla poměrně vysoká,“ míní Durranová. „Ale nakonec se nám podařilo vytvořit krásné kostýmy, které odkazují na původní animovaný film, ale současně dostatečně unikátně definují i náš film.“

„Jedním z pozitiv práce s Jacqueline je to, že je to velice týmová hráčka,“ soudí Watsonová. „Vyrazilo mi dech, jak moc se zajímala o moje názory a návrhy...doopravdy toužila zevrubně pochopit, jak svou postavu vnímám já. Byl to pro mě jako pro herečku velmi výjimečný zážitek a jednalo se o skvělý způsob, jak vystavět a pochopit postavu.“

Co se týče princova kostýmu, který má na sobě v úvodní sekvenci filmu, vytvořila Durranová plášť a vestu, zdobené tisícovkami křišťálů Swarovski, které byly poté týmem pro vizuální efekty nascanovány a aplikovány na počítačově generované zvíře.

„Jackie je neuvěřitelná,“ prohlašuje producent David Hoberman. „Měla opravdu těžkou práci, nejen proto, jak velké množství kostýmů se ve filmu objevuje, ale také proto, že kostýmy z původního animovaného filmu jsou tak legendární. Chtěla je zohlednit a v rámci možností se držet kostýmů, které na sobě nosí hrdinové animovaného filmu, ale současně toužila po tom, aby vytvořila něco původního, a podařilo se jí přijít s kostýmy, které jsou naprosto nádherné a zcela nepopiratelně její.“

Snímek Kráska a zvíře je celkem čtvrtým filmem, na kterém s Condonem spolupracuje kameraman Tobias Schliessler, a ačkoliv jeho natáčení obnášelo řadu komplikací, byl zde současně velký prostor pro tvůrčí pojetí. Schliessler, který při natáčení filmu využíval nejrůznější kamerovou techniku od počítačem řízeného kamerového vozíku až po dron, se musel neustále přizpůsobovat, což mu dokonale vyhovovalo.

V některých případech se inspiroval kamerou z původního animovaného filmu, kterou obohatil o některé vlastní prvky. Například se jedná o záběr z hudebního čísla Beauty and the Beast, kdy kamera přejede přes Krásku a zvíře a následně pokračuje na cestě ke stropu místnosti….Schliessler v tomto filmu předvádí podobný záběr prostřednictvím kamerového jeřábu, ale poté se kamera zvedá, aby divákům ukázala hudební nástroje vyřezané ze dřeva, které kouzlem ožijí a začnou hrát.

Natáčení velkolepého hudebního čísla Be Our Guest bylo z technického hlediska velice náročné a vyžádalo si měsíc natáčení a šest měsíců příprav a celkově jeho dokončení trvalo více než rok. Zmíněná scéna se odehrává v jídelně zámku, která byla navržena jako jeviště, protože se jedná o dekorace, které působí nejvíce divadelním dojmem. Všechny prvky tohoto čísla byly reálné a natáčené bez jakýchkoliv triků pomocí počítačem řízeného kamerového vozíku, kamerového jeřábu a dalšího speciálního osvětlovacího vybavení, aby byly poté během postprodukce natočené záběry týmem vizuálních efektů doplněny o animace a další doplňkové efekty.

„Propojení kamerové techniky a úžasného výtvarného návrhu těchto dekorací bylo fascinující sledovat,“ říká koproducent Greg Yolen. „Postavili jsme vstupní halu zámku a taneční sál v sousedících ateliérech - tak, jak by na sebe ve skutečnosti doopravdy navazovaly - a Tobias věděl naprosto přesně, kam umístit kamery, aby toho dokázal naplno využít.“ „Hloubka záběrů, které se mu v těchto prostorách podařilo natočit, ve vás skutečně naplno navodí dojem, že jste se v daných místech ocitli sami,“ pokračuje Yolen.