Sdílet
| 88% |
Kinopremiéra v ČR 1.5.2008 v SK 2.4.2009, DVD od 11.10.2010 Bontonfilm
Režie: Olga Dabrowská
Herci: Josef Vystrčil, Libuše Balounová, Marika Procházková, Jiří Vyorálek, Petr Jeništa, více...
Chtěli by, aby zůstala taková. Chtěly by ho změnit k lepšímu.
Kuličky jsou povídkový film o tom, jak ženy manipulují s muži. O drobných vydíráních, o pláči, o slzách, o schopnosti se obětovat pro vysněný cíl, o sexu ve službách, o tom jak využít empatie. Začíná to už v dětství na hřišti a nekončí ani po smrti. Postupem let se ženský mechanismus manipulace rozvíjí, formuje, zraje až dospěje k dokonalosti. Jednotlivé příběhy se odehrávají na technopárty i na katolické faře a završují se ve spokojené domácí rutině dvou starých lidí, kterou už nemůže narušit nic - ani smrt. Povídky o ženách různého věku a životního stylu dohromady složí příběh celého lidského života, který byl díky manipulaci s druhými prožit podle plánu a zároveň ze stejného důvodu promarněn. Každý má doma jednu takovou. Narodí se a brzy přijde na to, že ji budete mít rádi. Brzy přijde na to, že to není k zahození.
Uprav informace o filmu
Komentář k filmu Povídkový film o tom, jak v praxi vypadá soužití muže se ženou. Od první lásky k prvnímu sexu, od první lži k poslední. O drobných vydíráních, o pláči, o slzách, o schopnosti se obětovat pro vysněný cíl, o sexu ve službách, o tom jak využít empatie. Začíná to už v dětství na hřišti a nekončí ani po smrti. Postupem let se ženský mechanismus manipulace rozvíjí, formuje, zraje až dospěje k dokonalosti. Jednotlivé příběhy se odehrávají na techno-party i na katolické faře a završují se ve spokojené domácí rutině dvou starých lidí, kterou už nemůže narušit nic – ani smrt.
Všechny komentáře k filmu 3+ Napiš komentář k filmu a získej DVD
Web: Oficiální stránka Videotéka: přidat si do ní film
Recenze
Tma, 7 z 10
O filmu Kuličky
Podle debutující scenáristky a režisérky Olgy Dabrowské film vypovídá: „O samozřejmosti ženského sobectví a umění manipulace s muži“. Autorka filmu zástupcům mužského pohlaví s nadsázkou vzkazuje: „Milí muži, dejte si na nás pozor! Chcete nás zneužít. Chcete nás ovládnout. Chcete nás opustit. Nemáte šanci. Bude to naopak...“
Film se realizoval v září roku 2006, kdy tvůrci již měli za sebou casting a herecké zkoušky na nejobtížnější povídku Maminčin andílek. Samotné natáčení pak začalo povídkou Svatba. Produkční Petr Koza poznamenává: „Na tuto povídku jsme měli pouhé dva natáčecí dny. V říjnu a listopadu jsme natáčeli povídku Pomalu, ale slábnu, poté byla poměrně dlouhá doba na přípravu povídky odehrávající se na faře. Potřebovali jsme jarní atmosféru, sluníčko, měla to být velikonoční povídka. Točili jsme ji sedm dní v dubnu. Pak jsme se dostali zpět k povídce Maminčin andílek, kde jsme měli již většinu herců vybraných, ale příprava nám zabrala celé léto a kvůli časovým dispozicím herců a náročnosti příprav techno-party jsme natáčeli až v září roku 2007“.
Pro techno-party filmaři využili prostor bývalé Poldovky v Kladně. Industry Movie Show vypukla 15. září roku 2007, přičemž dopředu bylo účastníkům oznámeno, že se jedná o techno-party, jejíž součástí je natáčení nezávislých filmařů. Komparsně nejnáročnější scény se zúčastnilo dvě stě lidí, točilo se na tři kamery - tři dny a tři noci v jednom kuse.
I přes drsné natáčení, kdy techno dunělo do ranních hodin krajinou, kdy několik technařů mělo problém s alkoholem a měkkými drogami, kdy lidé z obce Kročehlavy nemohli spát a na místní policii podali sto padesát stížností, vše dobře dopadlo.
Olga Dabrowská (rozhovor)
Jak jste přišla na téma svého snímku?
Je to film o sebelásce. O tom, že když se promanipulujeme životem kvůli našim sobeckým cílům, tak ten život vlastně promarníme. Vyjádřit tyto věci na příbězích žen mi připadá fér, když jsem sama ženská. Manipulace s muži je naše doména, máme k tomu schopnosti a býváme vystavované pokušení toho zneužívat. Kuličky jsou tedy na první pohled namířené do vlastních řad, protože ukazují některé ženské prostředky sobecké manipulace. Obecně se ale týkají každého člověka, sobectví může otupit duši kohokoli z nás. Je to jedno z témat, která mě baví delší dobu a Čestmír Kopecký mi dal šanci ho ztvárnit a pomáhal ho vymýšlet.
Jste matka dvou dětí, objeví se ve filmu i nějaké autobiografické prvky?
Ne, autobiografické to není. Jsem dostatečně strašná, ale alespoň se snažím. Kuličky jsou o ženách, které jsou ještě horší nežli já a ani nepochopily, že si ničí život. Já mám vztah k mužům kladný, jen oni to tak úplně nechápou.
Proč jste se rozhodla pro povídkový film?
Usmysleli jsme si to tak s Čestmírem Kopeckým hned od začátku. Bavilo nás, že bychom povídky nemuseli propojovat pomocí nějakých vnějších znaků, když budou mít propojení vnitřní: složí dohromady obraz promarněného lidského života. Tím, že se každá povídka týká jiné hrdinky vzniká efekt zobecnění. Máme rádi teze.
Každá z povídek se odehrává v jiném prostředí, zavítala jste v rámci příprav filmu na opravdovou techno-party nebo se inspirovala skutečným křesťanským společenstvím?
Copak techno-party a křesťanská spolča fakt existujou? Já myslela, že jsou to jen noční můry! Tak ono se mi to nezdálo…
Kuličky jsou autorským filmem. Jaké to obnáší výhody či nevýhody být podepsána pod scénářem i pod režií a má to vliv na improvizaci na place?
Autorský film vnímám jako jednu kontinuální práci, která má různé etapy. Osamělou kontemplaci scenáristy vystřídá rej tvůrčích šílenců rozličných uměleckých oborů při vzniku filmu a záleží na tom, jestli tu úchvatnou kakofonii dokážete proměnit v harmonii. Obě části té práce jsou dobrodružné a krásné, obě sledují tentýž cíl. Na place se dodržovala rovnováha mezi scénářem a konstruktivní improvizací, a to jak ve tvůrčí tak v organizační partě.
Jaká je to zkušenost debutovat v českých podmínkách?
Natočit debut s producentem Čestmírem Kopeckým je nádherné a strašné zároveň. Je to člověk, který nesmírně mimořádně obohatí Vaši duši a zároveň někdy až hazardně ochudí Vaši kapsu. Nejnáročnější bylo živit ty dva roky dvě děti coby máma samoživitelka, když nemůžete vzít soustavnou dobře placenou práci, která by zajistila existenční jistoty. Kuličky berou čas, spoustu energie, sil a nepřinášejí za to odpovídající peníze, takže abyste přežili, musíte různě po nocích dělat jiné kšeftíky (což v mém případě znamená psát autorské scénáře - tzn. opět se pekelně soustředit) a logicky jste přetíženi. Náročné bylo také to, že jsme za minimální počet dní museli natočit maximum scén. Natáčecí frekvence tak byly příliš dlouhé, museli jsme do nich vměstnat téměř nereálný natáčecí plán a lidi někdy pracovali až na hranicích sil. Přitom jsme neměli kvalitní catering, o možnosti odpočinku vůbec nemluvě. Na druhé straně - ty lidi byli ohromný… Za Čestmírem jdou lidi, které prostě zajímají vyšší hodnoty než jsou peníze. Možná jsou ty jeho kruté finanční mantinely promyšleným tahem, jak selektovat a získat kvalitní, ryzí lidi pro svou tvorbu. Natáčet debut s lidmi plnými dobrých nápadů a dobré vůle je jedna z nejpodstatnějších věcí, které přispívají ke zdárnému výsledku a také je to krásný zážitek na celý život.
Ve filmu zachycujete, jak šikovně ženy manipulují s muži, probíhá to stejně i v reálném životě?
Já si myslím, že umění manipulovat s muži je disciplína stará jako lidstvo samo, a je to disciplína velmi užitečná pro muže i pro ženy. Řekla bych, že muži to v podstatě milují. Pokud ovšem s nimi manipulujete s grácií, půvabem a úctou. A hlavně nesobecky!!! Dnes už můžeme k mužům přistupovat přímočaře a umění manipulace, které užívaly ženy v dobách, kdy byly v submisivním postavení vůči nim, zdánlivě ztratilo smysl. Na druhou stranu, moje osobní zkušenost s přímočarým jednáním je ta, že mám hodně přátel a kamarádů mezi muži. A když chci ve vztahu udržovat pro lásku tolik potřebné napětí, nevzdávám se sice upřímnosti, ale nad to zkouším zaonačovat věci, překvapovat, hrát si. Pokud z těchto umění něco vím, nikdy to mužům nevyzradím. Kuličky zachycují a odkrývají manipulaci sobeckou. To je jako když zneužijete bojové umění.
Jaký byl výběr herců?
Na začátku jsme se rozhodli, že ukážeme nové hvězdy. Filmoví kritici se režisérům čas od času vysmívají, že pořád dokola točí jednu partičku a nejsou schopni přijít s někým novým. Plně jim dávám za pravdu, i když je ta obehraná partička skvělá, hraničí to už s vymýváním mozků. Takže naši sólisté jsou:
V první povídce Julinka Dočekalová /dětská role nevěsty/: Když přišla Julinka na casting, všichni jsme okamžitě věděli, že je to ona. Je krásná, zajímavá a s kluky si dělala, co chtěla. Je také velice cílevědomá.
V druhé povídce Tereza Nvotová /role Angely/ mě zaujala okamžitě. Chodila tehdy se sochařem Davidem Černým, s ním se známe asi dvacet let. Byla jsem zvědavá, jaké dítě si David nabalil tentokrát… A to dítě bylo sice pěkně praštěný, ale mělo zralou osobnost, výrazné názory a múzy ho líbaly ze všech stran. Pozvala jsem ji na kamerové zkoušky - přesvědčila všechny.
Dále se zde představí dva herci, kteří mě najednou uhranuli v jediném představení: Petr Jeništa /role Radana v druhé povídce/ a Jiří Vyorálek /postava katolického kněze Járy ve třetí povídce/ spolu hráli v brněnském představení Bratrů Karamazových v inscenaci Vladimíra Morávka v Divadle Husa na provázku.
Mariku Procházkovou /postava Lady ve třetí povídce/ doporučila naše distributorka Ivana Košuličová. V téže době jsme se doma dívali na Skřítka režiséra Tomáše Vorla, kde Marika skvěle hrála milenku Bolka Polívky.
Libuše Balounová /Boženka v poslední povídce/ debutuje ve 83 letech ve filmu. Je to zkušená divadelní herečka, která v tomto úctyhodném věku ještě utáhla celovečerní divadelní představení pro jednoho herce. Je prý dvanáctá v republice v bridži a chodí denně na několikakilometrové procházky. Do filmu jsme ji museli „zestaršit“, protože je to neuvěřitelně šarmantní kočka.
Josef Vystrčil /František v závěrečné povídce/ žije a hraje v Hradci Králové. Tip nám dal Čestmír Kopecký, stejně jako na paní Balounovou. Rozjely jsme se za ním s pomocnou režisérkou Editou Marholtovou, sedly si do hospůdky a začali zkoušet. Byl úplně uhrančivý, lepší dědeček, než jakého jsem si vysnila.
Jak se dařilo na natáčení skloubit dohromady herce a neherce?
Herci to táhnou, drží dramatický oblouk, rytmus, vědí, co a kdy je třeba udělat. Neherci kolem toho improvizovaně „baletí“ a dodávají autenticitu.
Jaká je obrazová koncepce snímku?
Každá z povídek vychází stylově z obsahu. Přitom se film pohybuje na tenké hranici hraného dokumentu a herecké stylizace. Svatba - to je skeč natočený bezmála jako homevideo. Odehrává se na hřišti a působí, jakoby to zachytil nějaký tatínek nebo maminka na ruční kameru. Ve skutečnosti to byl ale Diviš Marek na dvě kamery. Maminčin andílek se odehrává na techno-party a je to téměř klip, divoká hra plánů, barev i světel. To je přesně parketa pro Davida Čálka. A tak, když Diviš v potřebném termínu nemohl, nahradil ho David. Obsazení je převážně složené z neherců nebo začínajících herců. Jejich síla je v přirozenosti. Povídka působí jako hraný dokument. Mravní imperativ je jarní povídka, situovaná na gotickou faru, do pohodičky spolča, které šťastně věří ve spásu světa. Zvolili jsme dlouhé, téměř divadelní scény v jednom rozpohybovaném záběru. Je to hra na daný příběh. Pomalu, ale slábnu, je strohá hraná povídka. Výsledný efekt filmu - od dokumentu k hranému filmu.
Jak probíhalo natáčení?
Nejobtížnější je pro mě technika, s tím mi naštěstí pomáhali kameramani, pomocní režiséři a další. Mile mě překvapila práce s herci a celkově velmi tvůrčí prostředí, skvělí lidé ve štábu. Celá ta práce mě bavila. Překvapilo mě, že jsem ji až dosud nedělala, když je mi tak blízká. Točili jsme na zbraslavském dětském hřišti, kde si hrával v dětství náš produkční Petr Koza, dále na přízračném objektu Koněv ve zruinované Poldovce, který objevil pomocný režisér Pavel Bureš a na borotické faře, která patří rytířskému Řádu Křížovníků - tip nám na ní dal filmový architekt Petr Pištěk. Poslední povídku jsme natáčeli v pronajatém bytě starších manželů, kteří se po dobu natáčení nejdřív tajně schovávali v bytě a později nás začali terorizovat.
Jaká hudba zazní ve filmu?
Ve filmu uslyšíte filmovou hudbu skladatele Stefana Valdobreva, techno ze systémů Oktekk a Deffekt, křesťanské rytmické písně a dvě původní písničky. Křesťanskou píseň Křídla tak mít nám napsal známý herec Tomáš Matonoha. Závěrečnou píseň Pomalu hraje rocková kapela Čerti ve stodole, jejíž členové, zejména kytarista Radan Janov si zahráli v poslední povídce. Čerti ve stodole vznikli na přelomu sametové revoluce kolem malostranského divadelního studia Rubín a v současné době hrají v sestavě: Petr Kulísek (kytara, zpěv), Radan Janov (kytara, zpěv), Michal Kára (basskytara, zpěv), Aleš „Gyros“ Kýhos (bicí) a Jiří Pudil (altsaxofon). Jejich domovskou scénou je legendární Slamník. V roce 2005 vydali CD s názvem Potvory.
Pro koho je film určen - pro muže nebo pro ženy?
Každý týraný muž, a to je v podstatě každý, si může uvědomit a potvrdit, čím mu jeho žena ubližuje. Každá žena si může najít „know how“ jak muže zmáknout a podělat si život. Film doporučuji hlavně mládeži, a úplně nejvíce panicům, aby věděli, do čeho jdou.
Je to film o sebelásce. O tom, že když se promanipulujeme životem kvůli našim sobeckým cílům, tak ten život vlastně promarníme. Vyjádřit tyto věci na příbězích žen mi připadá fér, když jsem sama ženská. Manipulace s muži je naše doména, máme k tomu schopnosti a býváme vystavované pokušení toho zneužívat. Kuličky jsou tedy na první pohled namířené do vlastních řad, protože ukazují některé ženské prostředky sobecké manipulace. Obecně se ale týkají každého člověka, sobectví může otupit duši kohokoli z nás. Je to jedno z témat, která mě baví delší dobu a Čestmír Kopecký mi dal šanci ho ztvárnit a pomáhal ho vymýšlet.
Jste matka dvou dětí, objeví se ve filmu i nějaké autobiografické prvky?
Ne, autobiografické to není. Jsem dostatečně strašná, ale alespoň se snažím. Kuličky jsou o ženách, které jsou ještě horší nežli já a ani nepochopily, že si ničí život. Já mám vztah k mužům kladný, jen oni to tak úplně nechápou.
Proč jste se rozhodla pro povídkový film?
Usmysleli jsme si to tak s Čestmírem Kopeckým hned od začátku. Bavilo nás, že bychom povídky nemuseli propojovat pomocí nějakých vnějších znaků, když budou mít propojení vnitřní: složí dohromady obraz promarněného lidského života. Tím, že se každá povídka týká jiné hrdinky vzniká efekt zobecnění. Máme rádi teze.
Každá z povídek se odehrává v jiném prostředí, zavítala jste v rámci příprav filmu na opravdovou techno-party nebo se inspirovala skutečným křesťanským společenstvím?
Copak techno-party a křesťanská spolča fakt existujou? Já myslela, že jsou to jen noční můry! Tak ono se mi to nezdálo…
Kuličky jsou autorským filmem. Jaké to obnáší výhody či nevýhody být podepsána pod scénářem i pod režií a má to vliv na improvizaci na place?
Autorský film vnímám jako jednu kontinuální práci, která má různé etapy. Osamělou kontemplaci scenáristy vystřídá rej tvůrčích šílenců rozličných uměleckých oborů při vzniku filmu a záleží na tom, jestli tu úchvatnou kakofonii dokážete proměnit v harmonii. Obě části té práce jsou dobrodružné a krásné, obě sledují tentýž cíl. Na place se dodržovala rovnováha mezi scénářem a konstruktivní improvizací, a to jak ve tvůrčí tak v organizační partě.
Natočit debut s producentem Čestmírem Kopeckým je nádherné a strašné zároveň. Je to člověk, který nesmírně mimořádně obohatí Vaši duši a zároveň někdy až hazardně ochudí Vaši kapsu. Nejnáročnější bylo živit ty dva roky dvě děti coby máma samoživitelka, když nemůžete vzít soustavnou dobře placenou práci, která by zajistila existenční jistoty. Kuličky berou čas, spoustu energie, sil a nepřinášejí za to odpovídající peníze, takže abyste přežili, musíte různě po nocích dělat jiné kšeftíky (což v mém případě znamená psát autorské scénáře - tzn. opět se pekelně soustředit) a logicky jste přetíženi. Náročné bylo také to, že jsme za minimální počet dní museli natočit maximum scén. Natáčecí frekvence tak byly příliš dlouhé, museli jsme do nich vměstnat téměř nereálný natáčecí plán a lidi někdy pracovali až na hranicích sil. Přitom jsme neměli kvalitní catering, o možnosti odpočinku vůbec nemluvě. Na druhé straně - ty lidi byli ohromný… Za Čestmírem jdou lidi, které prostě zajímají vyšší hodnoty než jsou peníze. Možná jsou ty jeho kruté finanční mantinely promyšleným tahem, jak selektovat a získat kvalitní, ryzí lidi pro svou tvorbu. Natáčet debut s lidmi plnými dobrých nápadů a dobré vůle je jedna z nejpodstatnějších věcí, které přispívají ke zdárnému výsledku a také je to krásný zážitek na celý život.
Ve filmu zachycujete, jak šikovně ženy manipulují s muži, probíhá to stejně i v reálném životě?
Já si myslím, že umění manipulovat s muži je disciplína stará jako lidstvo samo, a je to disciplína velmi užitečná pro muže i pro ženy. Řekla bych, že muži to v podstatě milují. Pokud ovšem s nimi manipulujete s grácií, půvabem a úctou. A hlavně nesobecky!!! Dnes už můžeme k mužům přistupovat přímočaře a umění manipulace, které užívaly ženy v dobách, kdy byly v submisivním postavení vůči nim, zdánlivě ztratilo smysl. Na druhou stranu, moje osobní zkušenost s přímočarým jednáním je ta, že mám hodně přátel a kamarádů mezi muži. A když chci ve vztahu udržovat pro lásku tolik potřebné napětí, nevzdávám se sice upřímnosti, ale nad to zkouším zaonačovat věci, překvapovat, hrát si. Pokud z těchto umění něco vím, nikdy to mužům nevyzradím. Kuličky zachycují a odkrývají manipulaci sobeckou. To je jako když zneužijete bojové umění.
Jaký byl výběr herců?
Na začátku jsme se rozhodli, že ukážeme nové hvězdy. Filmoví kritici se režisérům čas od času vysmívají, že pořád dokola točí jednu partičku a nejsou schopni přijít s někým novým. Plně jim dávám za pravdu, i když je ta obehraná partička skvělá, hraničí to už s vymýváním mozků. Takže naši sólisté jsou:
V první povídce Julinka Dočekalová /dětská role nevěsty/: Když přišla Julinka na casting, všichni jsme okamžitě věděli, že je to ona. Je krásná, zajímavá a s kluky si dělala, co chtěla. Je také velice cílevědomá.
V druhé povídce Tereza Nvotová /role Angely/ mě zaujala okamžitě. Chodila tehdy se sochařem Davidem Černým, s ním se známe asi dvacet let. Byla jsem zvědavá, jaké dítě si David nabalil tentokrát… A to dítě bylo sice pěkně praštěný, ale mělo zralou osobnost, výrazné názory a múzy ho líbaly ze všech stran. Pozvala jsem ji na kamerové zkoušky - přesvědčila všechny.
Dále se zde představí dva herci, kteří mě najednou uhranuli v jediném představení: Petr Jeništa /role Radana v druhé povídce/ a Jiří Vyorálek /postava katolického kněze Járy ve třetí povídce/ spolu hráli v brněnském představení Bratrů Karamazových v inscenaci Vladimíra Morávka v Divadle Husa na provázku.
Mariku Procházkovou /postava Lady ve třetí povídce/ doporučila naše distributorka Ivana Košuličová. V téže době jsme se doma dívali na Skřítka režiséra Tomáše Vorla, kde Marika skvěle hrála milenku Bolka Polívky.
Libuše Balounová /Boženka v poslední povídce/ debutuje ve 83 letech ve filmu. Je to zkušená divadelní herečka, která v tomto úctyhodném věku ještě utáhla celovečerní divadelní představení pro jednoho herce. Je prý dvanáctá v republice v bridži a chodí denně na několikakilometrové procházky. Do filmu jsme ji museli „zestaršit“, protože je to neuvěřitelně šarmantní kočka.
Josef Vystrčil /František v závěrečné povídce/ žije a hraje v Hradci Králové. Tip nám dal Čestmír Kopecký, stejně jako na paní Balounovou. Rozjely jsme se za ním s pomocnou režisérkou Editou Marholtovou, sedly si do hospůdky a začali zkoušet. Byl úplně uhrančivý, lepší dědeček, než jakého jsem si vysnila.
Herci to táhnou, drží dramatický oblouk, rytmus, vědí, co a kdy je třeba udělat. Neherci kolem toho improvizovaně „baletí“ a dodávají autenticitu.
Jaká je obrazová koncepce snímku?
Každá z povídek vychází stylově z obsahu. Přitom se film pohybuje na tenké hranici hraného dokumentu a herecké stylizace. Svatba - to je skeč natočený bezmála jako homevideo. Odehrává se na hřišti a působí, jakoby to zachytil nějaký tatínek nebo maminka na ruční kameru. Ve skutečnosti to byl ale Diviš Marek na dvě kamery. Maminčin andílek se odehrává na techno-party a je to téměř klip, divoká hra plánů, barev i světel. To je přesně parketa pro Davida Čálka. A tak, když Diviš v potřebném termínu nemohl, nahradil ho David. Obsazení je převážně složené z neherců nebo začínajících herců. Jejich síla je v přirozenosti. Povídka působí jako hraný dokument. Mravní imperativ je jarní povídka, situovaná na gotickou faru, do pohodičky spolča, které šťastně věří ve spásu světa. Zvolili jsme dlouhé, téměř divadelní scény v jednom rozpohybovaném záběru. Je to hra na daný příběh. Pomalu, ale slábnu, je strohá hraná povídka. Výsledný efekt filmu - od dokumentu k hranému filmu.
Jak probíhalo natáčení?
Nejobtížnější je pro mě technika, s tím mi naštěstí pomáhali kameramani, pomocní režiséři a další. Mile mě překvapila práce s herci a celkově velmi tvůrčí prostředí, skvělí lidé ve štábu. Celá ta práce mě bavila. Překvapilo mě, že jsem ji až dosud nedělala, když je mi tak blízká. Točili jsme na zbraslavském dětském hřišti, kde si hrával v dětství náš produkční Petr Koza, dále na přízračném objektu Koněv ve zruinované Poldovce, který objevil pomocný režisér Pavel Bureš a na borotické faře, která patří rytířskému Řádu Křížovníků - tip nám na ní dal filmový architekt Petr Pištěk. Poslední povídku jsme natáčeli v pronajatém bytě starších manželů, kteří se po dobu natáčení nejdřív tajně schovávali v bytě a později nás začali terorizovat.
Jaká hudba zazní ve filmu?
Ve filmu uslyšíte filmovou hudbu skladatele Stefana Valdobreva, techno ze systémů Oktekk a Deffekt, křesťanské rytmické písně a dvě původní písničky. Křesťanskou píseň Křídla tak mít nám napsal známý herec Tomáš Matonoha. Závěrečnou píseň Pomalu hraje rocková kapela Čerti ve stodole, jejíž členové, zejména kytarista Radan Janov si zahráli v poslední povídce. Čerti ve stodole vznikli na přelomu sametové revoluce kolem malostranského divadelního studia Rubín a v současné době hrají v sestavě: Petr Kulísek (kytara, zpěv), Radan Janov (kytara, zpěv), Michal Kára (basskytara, zpěv), Aleš „Gyros“ Kýhos (bicí) a Jiří Pudil (altsaxofon). Jejich domovskou scénou je legendární Slamník. V roce 2005 vydali CD s názvem Potvory.
Pro koho je film určen - pro muže nebo pro ženy?
Každý týraný muž, a to je v podstatě každý, si může uvědomit a potvrdit, čím mu jeho žena ubližuje. Každá žena si může najít „know how“ jak muže zmáknout a podělat si život. Film doporučuji hlavně mládeži, a úplně nejvíce panicům, aby věděli, do čeho jdou.
Tereza Nvotová (rozhovor)
Představte postavu Angely, kterou ve filmu hrajete.
Angela je holčička, která touží po lásce své mámy, a protože má pocit, že jí to někdo krade, rozhodne se s „nepřítelem“ bojovat a pomstít se mu. Alespoň takhle se jí to odehrává v hlavě. Je však příliš malá na to, aby zvládla takovou válku bez postihů, přesto dohraje tuto hru dokonce a kupodivu i vyhraje. Spolu se svými kamarády si hraje na tvrdou holku, tvrdě se rozhoduje, tvrdě mluví, ale vevnitř je citlivá a hodně zranitelná. Právě proto se obrňuje touto maskou a chytře si zahrává a manipuluje s okolím.
Je Vám tato postava puberťačky, v tom jak manipuluje s okolím, něčím blízká?
Naštěstí už mám pocit, že jsem z toho vyrostla. Angela mi je přesto blízká v tom, že není jenom potvora, která ovládá svět kolem sebe, ale má i druhou, hodně jemnou rovinu, a vše dělá ze strachu a lásky. Mám pocit, že každý se někdy snažil manipulovat jenom kvůli vizi, že nám všem potom bude líp. Samotná manipulace nás, včetně mě, doprovází vlastně všude, v různých dávkách a podobách. Snažíme se tím chránit naše zranitelné nitro, a proto může Angela, kromě toho, že je sobecká a zlá, ukázat to důležité: proč je taková a proč my jsme takový. Tenhle typ chování je příznačný pro věk, ve kterém se Angela nachází a skrz její chování snad ostatní rodiče pochopí, proč se jejich děti chovají tak nepochopitelně.
Povídka ukazuje prostředí techno-party, drogy, sex. Je toto prostředí dospívajících lidí podle Vás zachyceno autenticky?
Myslím, že ano. Už jenom kvůli tomu, že scénář byl napsán podle skutečných situací a film byl autenticky natáčen. Techno-party se doopravdy odehrávala a mezi skutečnými technaři jsme hráli a sami to tam s nimi prožívali. Prostředí dospívajících lidí se ale nedá takhle generalizovat, každý dospívá jinak, v jiných podmínkách. A ve filmu hraje velkou roli jistá nadsázka, která situace zveličuje a ukazuje je v trochu absurdní rovině.
V čem se Vám líbil scénář, že jste se rozhodla roli přijmout?
Prvně se mi hlavně líbila myšlenka filmu, tedy ženská manipulace ve variacích a různých generacích. Protože jsem už asi hodně unavená ze všech těch feministických filmů o tom, jak jsou ženy utlačované, nemají práva a svobody a jak je muži lynčují a ony chuděrky nemůžou žít, jak by chtěly. Jasně, že se to liší případ od případu, ale je hezký, když si i my přiznáme, jak to někdy ve skutečnosti je. Proto se mi líbí, že to napsala žena, nikdo jiný by si to taky nesměl dovolit... Ve svém životě jsem se s tímto chováním žen potkala mnohokrát. Dokonce je to náš zvyk, jak si přizpůsobit realitu do podoby, kterou chceme. Nakonec to není nikdy tak ideální, jak jsme si představovaly, a to právě kvůli tomu, že na to moc tlačíme a nepřirozeně vše ovládáme. Egoistická touha po štěstí je však strašně silná. Tohle vše ve scénáři bylo, tak jsem neviděla důvod, proč roli nepřijmout a nezahrát si Angelku s ďáblem v těle. Holčičky umí být přeci taky hodně drsné...
Jak jste si užívala natáčení na techno-party?
Natáčení na techno-party byl v podstatě adrenalinový zážitek. Točila jsem několik dní od oběda do osmi ráno, mezi opilými a zfetovanými technaři, kteří vůbec ve svých stavech ani netušili, že se tam točil film. Byla zima, i když jsme hráli, že je léto, a ti kteří pracovali, se neuměli v tom hluku ani moc dohodnout, co se bude natáčet. Tyto neuvěřitelné podmínky ale semkly celý štáb dohromady a natáčeli jsme s neuvěřitelným nasazením.
Jak Vás objevila režisérka Olga Dabrowská?
Olgu znám už vlastně dlouho. Vždy jsme se potkaly někde na mejdanu a ona vždycky říkala, že má pro mě roli. Už jsem to brala jako vtipný konverzační obrat, nečekala jsem, že se to někdy uskuteční. Pak nastala fáze příprav na film, tedy mnoho castingů v průběhu dlouhého času. To jsem už taky přestávala věřit, že to nakonec natočíme. Měla jsem za tu dobu hrát asi všechny role z té povídky, kromě těch mužských... Pak se stal zázrak a nakonec mi zbyla hlavní role. A dokonce se to i natočilo.
Jaký je Olga Dabrowská typ režisérky? Měla jste šanci některé situace sama dotvořit?
Když jsem s ní pracovala, cítila jsem hodně svobody, což je pro mě příjemné, protože nejsem herečka a jediná možnost, jak ji ze mě udělat, je do postavy vnést kousek ze mě. Bylo to ale zároveň trochu těžké. Za prvé jsem Slovenka žijící v Praze a nemluvím pořád česky, za druhé jsem trochu starší a poněkud jinde než partička ve filmu. Takže jsem musela hodně toho odkoukat od lidí, o kterých film je. Vymýšlely jsme ale toho dost, v podstatě celý text jsme upravovaly, akce měnily nebo úplně improvizovaly. Olinka je velmi otevřená režisérka, ale drží se svého „základního instinktu“, který neopustí, a proto se v té svobodě neztratí.
Angela je holčička, která touží po lásce své mámy, a protože má pocit, že jí to někdo krade, rozhodne se s „nepřítelem“ bojovat a pomstít se mu. Alespoň takhle se jí to odehrává v hlavě. Je však příliš malá na to, aby zvládla takovou válku bez postihů, přesto dohraje tuto hru dokonce a kupodivu i vyhraje. Spolu se svými kamarády si hraje na tvrdou holku, tvrdě se rozhoduje, tvrdě mluví, ale vevnitř je citlivá a hodně zranitelná. Právě proto se obrňuje touto maskou a chytře si zahrává a manipuluje s okolím.
Je Vám tato postava puberťačky, v tom jak manipuluje s okolím, něčím blízká?
Naštěstí už mám pocit, že jsem z toho vyrostla. Angela mi je přesto blízká v tom, že není jenom potvora, která ovládá svět kolem sebe, ale má i druhou, hodně jemnou rovinu, a vše dělá ze strachu a lásky. Mám pocit, že každý se někdy snažil manipulovat jenom kvůli vizi, že nám všem potom bude líp. Samotná manipulace nás, včetně mě, doprovází vlastně všude, v různých dávkách a podobách. Snažíme se tím chránit naše zranitelné nitro, a proto může Angela, kromě toho, že je sobecká a zlá, ukázat to důležité: proč je taková a proč my jsme takový. Tenhle typ chování je příznačný pro věk, ve kterém se Angela nachází a skrz její chování snad ostatní rodiče pochopí, proč se jejich děti chovají tak nepochopitelně.
Povídka ukazuje prostředí techno-party, drogy, sex. Je toto prostředí dospívajících lidí podle Vás zachyceno autenticky?
Myslím, že ano. Už jenom kvůli tomu, že scénář byl napsán podle skutečných situací a film byl autenticky natáčen. Techno-party se doopravdy odehrávala a mezi skutečnými technaři jsme hráli a sami to tam s nimi prožívali. Prostředí dospívajících lidí se ale nedá takhle generalizovat, každý dospívá jinak, v jiných podmínkách. A ve filmu hraje velkou roli jistá nadsázka, která situace zveličuje a ukazuje je v trochu absurdní rovině.
V čem se Vám líbil scénář, že jste se rozhodla roli přijmout?
Prvně se mi hlavně líbila myšlenka filmu, tedy ženská manipulace ve variacích a různých generacích. Protože jsem už asi hodně unavená ze všech těch feministických filmů o tom, jak jsou ženy utlačované, nemají práva a svobody a jak je muži lynčují a ony chuděrky nemůžou žít, jak by chtěly. Jasně, že se to liší případ od případu, ale je hezký, když si i my přiznáme, jak to někdy ve skutečnosti je. Proto se mi líbí, že to napsala žena, nikdo jiný by si to taky nesměl dovolit... Ve svém životě jsem se s tímto chováním žen potkala mnohokrát. Dokonce je to náš zvyk, jak si přizpůsobit realitu do podoby, kterou chceme. Nakonec to není nikdy tak ideální, jak jsme si představovaly, a to právě kvůli tomu, že na to moc tlačíme a nepřirozeně vše ovládáme. Egoistická touha po štěstí je však strašně silná. Tohle vše ve scénáři bylo, tak jsem neviděla důvod, proč roli nepřijmout a nezahrát si Angelku s ďáblem v těle. Holčičky umí být přeci taky hodně drsné...
Jak jste si užívala natáčení na techno-party?
Natáčení na techno-party byl v podstatě adrenalinový zážitek. Točila jsem několik dní od oběda do osmi ráno, mezi opilými a zfetovanými technaři, kteří vůbec ve svých stavech ani netušili, že se tam točil film. Byla zima, i když jsme hráli, že je léto, a ti kteří pracovali, se neuměli v tom hluku ani moc dohodnout, co se bude natáčet. Tyto neuvěřitelné podmínky ale semkly celý štáb dohromady a natáčeli jsme s neuvěřitelným nasazením.
Jak Vás objevila režisérka Olga Dabrowská?
Olgu znám už vlastně dlouho. Vždy jsme se potkaly někde na mejdanu a ona vždycky říkala, že má pro mě roli. Už jsem to brala jako vtipný konverzační obrat, nečekala jsem, že se to někdy uskuteční. Pak nastala fáze příprav na film, tedy mnoho castingů v průběhu dlouhého času. To jsem už taky přestávala věřit, že to nakonec natočíme. Měla jsem za tu dobu hrát asi všechny role z té povídky, kromě těch mužských... Pak se stal zázrak a nakonec mi zbyla hlavní role. A dokonce se to i natočilo.
Jaký je Olga Dabrowská typ režisérky? Měla jste šanci některé situace sama dotvořit?
Když jsem s ní pracovala, cítila jsem hodně svobody, což je pro mě příjemné, protože nejsem herečka a jediná možnost, jak ji ze mě udělat, je do postavy vnést kousek ze mě. Bylo to ale zároveň trochu těžké. Za prvé jsem Slovenka žijící v Praze a nemluvím pořád česky, za druhé jsem trochu starší a poněkud jinde než partička ve filmu. Takže jsem musela hodně toho odkoukat od lidí, o kterých film je. Vymýšlely jsme ale toho dost, v podstatě celý text jsme upravovaly, akce měnily nebo úplně improvizovaly. Olinka je velmi otevřená režisérka, ale drží se svého „základního instinktu“, který neopustí, a proto se v té svobodě neztratí.
Jiří Vyorálek (rozhovor)
Hrajete postavu Járy, jaký je to typ muže?
Jára je mladý katolický kněz, ryzího charakteru, kterého svede jedna slečna...
Jak vnímáte tohoto katolického kněze, muže, který podlehne ženám?
Ta postava je mi sympatická právě tím, že podléhá ženám...
Film ukazuje manipulaci žen s muži, jak tato manipulace probíhá?
Už jen tím, že ženy existují...
V čem Vás fascinoval scénář Olgy Dabrowské, že jste se rozhodl zde hrát?
Tématem. Myslím, že není až tak frekventované.
Zavzpomínejte na natáčení, jaké to bylo?
Já si tam připadal jak na chalupě a obtížné možná bylo hodně nočních natáčení.
Jak na Vás přišla režisérka Olga Dabrowská?
Přijela se podívat do Divadla Husa na provázku, ale kdo přesně jí dal typ, tak to je otázka spíš pro ni...
Jak režisérka Olga Dabrowská pracuje s herci?
Je to typ přátelské, pohodové režisérky ochotné měnit věci za pochodu. Myslím velmi oblíbitelný typ...
Jak se Vám dařilo vyjít na place s neherci z katolického společenství?
Já si tam propašoval kamarády Kateřinu a Sykyho a ti ostatní byli taky moc hodní a se mnou trpěliví.
Jak probíhala spolupráce s herečkou Marikou Procházkovou?
Marika byla nejtrpělivější...
Jára je mladý katolický kněz, ryzího charakteru, kterého svede jedna slečna...
Jak vnímáte tohoto katolického kněze, muže, který podlehne ženám?
Ta postava je mi sympatická právě tím, že podléhá ženám...
Film ukazuje manipulaci žen s muži, jak tato manipulace probíhá?
Už jen tím, že ženy existují...
V čem Vás fascinoval scénář Olgy Dabrowské, že jste se rozhodl zde hrát?
Tématem. Myslím, že není až tak frekventované.
Zavzpomínejte na natáčení, jaké to bylo?
Já si tam připadal jak na chalupě a obtížné možná bylo hodně nočních natáčení.
Jak na Vás přišla režisérka Olga Dabrowská?
Přijela se podívat do Divadla Husa na provázku, ale kdo přesně jí dal typ, tak to je otázka spíš pro ni...
Jak režisérka Olga Dabrowská pracuje s herci?
Je to typ přátelské, pohodové režisérky ochotné měnit věci za pochodu. Myslím velmi oblíbitelný typ...
Jak se Vám dařilo vyjít na place s neherci z katolického společenství?
Já si tam propašoval kamarády Kateřinu a Sykyho a ti ostatní byli taky moc hodní a se mnou trpěliví.
Jak probíhala spolupráce s herečkou Marikou Procházkovou?
Marika byla nejtrpělivější...
Marika Procházková (rozhovor)
Prozraďte něco více o charakteru Vaší postavy Lady.
My jsme vedly s režisérkou Olgou Dabrowskou spor. Ona chtěla krystalickou mrchu. To mi bylo nějak málo, na to já jsem nebyla ochotna přistoupit. Ať dělají lidé cokoliv, tak mě zajímá nejvíc „proč“? Lada není žádná intelektuálka, je to holka s prostým selským rozumem. Má ráda život, nechce být sama a statečně si zatím jde. Za sebou má toho myslím víc než dost. Prošla náručí mužů mnoha různých tvarů, vyznání, povah. Má za sebou potrat, zklamání, ponížení. Má asi špatný odhad na lidi nebo málo prozíravosti...
Vy se Lady zastáváte, přestože ve filmu balí chlapy a manipuluje s muži.
Já si to totiž nemyslím, že je vypočítavá! Manipulace je kalkul. A na to podle mě ta holka nemá v hlavě program. A navíc potkala pravého chlapa, na kterého žádné ženské zbraně nezabírají. Lada není věřící a celou situaci vůbec nechápe. Ale Jára jí imponuje intelektem, klidem, přesvědčením. Normálně se zabouchne do člověka vzdělaného, citlivého, vnímavého, který svůj život navíc věnoval „vyššímu principu mravnímu“. Jsem přesvědčena, že vůbec nedokáže dohlídnout jakým fatálním „úrazem“ může v životě Járy být. Zatím prošla rukama sobeckých šmejdů, tak jak ji můžeme soudit? Ona bojuje a v tom má můj obrovský obdiv.
Co Vás na projektu KULIČEK přitahovalo?
Především mě zaujala Olga Dabrowská, dále Jiří Vyorálek, který hraje hlavní roli a neuvěřitelná odvaha producenta Čestmíra Kopeckého postavit film na neznámých tvářích. Dokonce to měl jako jednu z hlavních podmínek při obsazování filmu. Navíc téma, kterého se povídka dotýká, je velmi hluboké, křehké a aktuální - víra, potažmo láska versus církev.
Jak režisérka Olga Dabrowská vychází s herci?
Olga je nesmírně komunikativní, víc než přístupná dialogu - přímo k němu provokuje. Je otevřená nápadům, změnám v textu, upraveným situacím. Už způsob seznámení byl pro mne výjimečný. Zatím poprvé se mi stalo, že by se se mnou tvůrce sešel ještě před kamerovými zkouškami. Olga si se mnou dala schůzku v kavárně, aby si vyslechla, jak na mě scénář působí a jak ten příběh vnímám. Na kamerových zkouškách jsme pak velmi důkladně zkoušeli projet celý text na několik způsobů od začátku do konce, což je ve srovnání s ostatními filmy nevídané.
Jak se Vám spolupracovalo na place s neherci z katolického společenství?
Katolické spolčo bylo bezva. Bylo úplně jedno kdo je herec a kdo ne. Byla legrace. A také tam bylo dost herců. Kamarádů, kteří se uvolili věnovat za hubičku svůj čas a být tímto duchovním davem.
Proč by měl jít divák do kina právě na Kuličky?
Zatím jsem film ještě neviděla, ale jak znám Olgu, snímek bude plný nebanálních příběhů o vztazích balancujících na hraně žiletky. A pokud zajímají diváky nové tváře, mají šanci být u zrodu nových filmových nadějí...
My jsme vedly s režisérkou Olgou Dabrowskou spor. Ona chtěla krystalickou mrchu. To mi bylo nějak málo, na to já jsem nebyla ochotna přistoupit. Ať dělají lidé cokoliv, tak mě zajímá nejvíc „proč“? Lada není žádná intelektuálka, je to holka s prostým selským rozumem. Má ráda život, nechce být sama a statečně si zatím jde. Za sebou má toho myslím víc než dost. Prošla náručí mužů mnoha různých tvarů, vyznání, povah. Má za sebou potrat, zklamání, ponížení. Má asi špatný odhad na lidi nebo málo prozíravosti...
Vy se Lady zastáváte, přestože ve filmu balí chlapy a manipuluje s muži.
Já si to totiž nemyslím, že je vypočítavá! Manipulace je kalkul. A na to podle mě ta holka nemá v hlavě program. A navíc potkala pravého chlapa, na kterého žádné ženské zbraně nezabírají. Lada není věřící a celou situaci vůbec nechápe. Ale Jára jí imponuje intelektem, klidem, přesvědčením. Normálně se zabouchne do člověka vzdělaného, citlivého, vnímavého, který svůj život navíc věnoval „vyššímu principu mravnímu“. Jsem přesvědčena, že vůbec nedokáže dohlídnout jakým fatálním „úrazem“ může v životě Járy být. Zatím prošla rukama sobeckých šmejdů, tak jak ji můžeme soudit? Ona bojuje a v tom má můj obrovský obdiv.
Co Vás na projektu KULIČEK přitahovalo?
Především mě zaujala Olga Dabrowská, dále Jiří Vyorálek, který hraje hlavní roli a neuvěřitelná odvaha producenta Čestmíra Kopeckého postavit film na neznámých tvářích. Dokonce to měl jako jednu z hlavních podmínek při obsazování filmu. Navíc téma, kterého se povídka dotýká, je velmi hluboké, křehké a aktuální - víra, potažmo láska versus církev.
Jak režisérka Olga Dabrowská vychází s herci?
Olga je nesmírně komunikativní, víc než přístupná dialogu - přímo k němu provokuje. Je otevřená nápadům, změnám v textu, upraveným situacím. Už způsob seznámení byl pro mne výjimečný. Zatím poprvé se mi stalo, že by se se mnou tvůrce sešel ještě před kamerovými zkouškami. Olga si se mnou dala schůzku v kavárně, aby si vyslechla, jak na mě scénář působí a jak ten příběh vnímám. Na kamerových zkouškách jsme pak velmi důkladně zkoušeli projet celý text na několik způsobů od začátku do konce, což je ve srovnání s ostatními filmy nevídané.
Jak se Vám spolupracovalo na place s neherci z katolického společenství?
Katolické spolčo bylo bezva. Bylo úplně jedno kdo je herec a kdo ne. Byla legrace. A také tam bylo dost herců. Kamarádů, kteří se uvolili věnovat za hubičku svůj čas a být tímto duchovním davem.
Proč by měl jít divák do kina právě na Kuličky?
Zatím jsem film ještě neviděla, ale jak znám Olgu, snímek bude plný nebanálních příběhů o vztazích balancujících na hraně žiletky. A pokud zajímají diváky nové tváře, mají šanci být u zrodu nových filmových nadějí...
Jan Burian (rozhovor)
Představte postavu Řehoře, kterou jste ve filmu ztvárnil.
Řehoř je člověk se širokým srdcem, ale i se schopností jemné ironie a nadhledu, žádný bačkora, ale fajn chlap. Takových je nás opravdu málo...
Je Vám tato postava protestantského kněze něčím sympatická?
Právě tím, že není upjatý, má podle mě docela harmonický vztah se ženou a je vtipný. Je to duchovní, jaké mám rád a pár jich takových znám nebo alespoň na mě tak působí...
Film ukazuje, jak ženy manipulují s muži. Proč si myslíte, že to dělají?
Někdy jim zřejmě nic jiného nezbývá, protože my jsme často poněkud hluší k věcem, které nám třeba říkají, nebo i ke světu kolem. Často se držíme svých pravd, i když jsou třeba hloupé a jsme schopni je pak hájit do krve a neuhnout. Co zbývá ženě, která je přesvědčena o opaku nebo jen o tom, že je všechno trochu jinak, než si myslíme? Bojuje s tím prostředky, které jí dovoluje její konstituce, inteligence, šarm či jiné vlastnosti. Nedělal bych z toho ale princip a ani si nemyslím, že je to dobrá metoda. Jen nouzová, když selže přímá komunikace a normální vztah...
V čem Vás zaujal projekt Kuliček, že jste se rozhodl si zde zahrát?
Mám rád Olgu Dabrowskou a obdivuji její schopnost psát dialogy. Vůbec si vážím ženského pohledu na svět, připadá mi zajímavý a nedělá mi problém mu třeba posloužit, pokud to mohu umět.
Jak se Vám na natáčení spolupracovalo s filmovou partnerkou Ester Kočičkovou?
Neměl jsem pocit, že něco hrajeme či předstíráme. Působila tak přirozeně, že jsem si skoro myslel, že jsme opravdu manželé. Mám dojem, že je opravdu hodně talentovaná herečka.
Jaké máte filmové plány?
Nemám žádné, nechám se překvapit. Tohle byla pro mě velmi zábavná práce...
Představte postavu Řehoře, kterou jste ve filmu ztvárnil.
Řehoř je člověk se širokým srdcem, ale i se schopností jemné ironie a nadhledu, žádný bačkora, ale fajn chlap. Takových je nás opravdu málo...
Je Vám tato postava protestantského kněze něčím sympatická?
Právě tím, že není upjatý, má podle mě docela harmonický vztah se ženou a je vtipný. Je to duchovní, jaké mám rád a pár jich takových znám nebo alespoň na mě tak působí...
Film ukazuje, jak ženy manipulují s muži. Proč si myslíte, že to dělají?
Někdy jim zřejmě nic jiného nezbývá, protože my jsme často poněkud hluší k věcem, které nám třeba říkají, nebo i ke světu kolem. Často se držíme svých pravd, i když jsou třeba hloupé a jsme schopni je pak hájit do krve a neuhnout. Co zbývá ženě, která je přesvědčena o opaku nebo jen o tom, že je všechno trochu jinak, než si myslíme? Bojuje s tím prostředky, které jí dovoluje její konstituce, inteligence, šarm či jiné vlastnosti. Nedělal bych z toho ale princip a ani si nemyslím, že je to dobrá metoda. Jen nouzová, když selže přímá komunikace a normální vztah...
V čem Vás zaujal projekt Kuliček, že jste se rozhodl si zde zahrát?
Mám rád Olgu Dabrowskou a obdivuji její schopnost psát dialogy. Vůbec si vážím ženského pohledu na svět, připadá mi zajímavý a nedělá mi problém mu třeba posloužit, pokud to mohu umět.
Jak se Vám na natáčení spolupracovalo s filmovou partnerkou Ester Kočičkovou?
Neměl jsem pocit, že něco hrajeme či předstíráme. Působila tak přirozeně, že jsem si skoro myslel, že jsme opravdu manželé. Mám dojem, že je opravdu hodně talentovaná herečka.
Jaké máte filmové plány?
Nemám žádné, nechám se překvapit. Tohle byla pro mě velmi zábavná práce...
Ester Kočičková (rozhovor)
Ve filmu jste si zahrála postavu Marušky, jaký má charakter?
Z té jedné stránky scénáře jsem usoudila, že se jedná o ženu dominantní, v jádru ale hodnou a obětavou, která je zvyklá řídit své nejbližší pomocí vrozené, přírodní inteligence stejně, jako by řídila své podřízené někde ve firmě nebo na fakultě, kdyby místo studií nezačala rodit děti...
Je Vám tato postava obyčejné, přitom inteligentní a manipulující ženy, něčím blízká?
Pozor, zrovna ona, myslím, nemanipuluje! Ona jen dělá to, co je v danou chvíli nejlepší pro všechny zúčastněné. O to se taky často pokouším. Ale těžko se přitom vysvětluje, proč je určitý postup správný, byť založený jen na pocitu či domněnce.
Film vypovídá o manipulaci žen s muži. Jak podle Vašich zkušeností ženy manipulují s muži?
Možná trochu rafinovaněji, než manipulují muži s ženami.
V čem Vás oslovil scénář, že jste vzala tuto roličku?
Jako zatím jediný, který jsem kdy četla, mě docela pobavil tak, jak byl - na papíře.
Jak se Vám žilo ve filmovém svazku s Janem Burianem?
Báječně! A nejen s ním: i s dětmi, se zvířaty, se štábem. Zkrátka, vytvořila se taková dobrá parta...
Připravujete něco dalšího v oblasti filmu?
Sama se v dohlednu žádný film točit nechystám, takže se ani nechystám do žádného se obsadit.
Ve filmu jste si zahrála postavu Marušky, jaký má charakter?
Z té jedné stránky scénáře jsem usoudila, že se jedná o ženu dominantní, v jádru ale hodnou a obětavou, která je zvyklá řídit své nejbližší pomocí vrozené, přírodní inteligence stejně, jako by řídila své podřízené někde ve firmě nebo na fakultě, kdyby místo studií nezačala rodit děti...
Je Vám tato postava obyčejné, přitom inteligentní a manipulující ženy, něčím blízká?
Pozor, zrovna ona, myslím, nemanipuluje! Ona jen dělá to, co je v danou chvíli nejlepší pro všechny zúčastněné. O to se taky často pokouším. Ale těžko se přitom vysvětluje, proč je určitý postup správný, byť založený jen na pocitu či domněnce.
Film vypovídá o manipulaci žen s muži. Jak podle Vašich zkušeností ženy manipulují s muži?
Možná trochu rafinovaněji, než manipulují muži s ženami.
V čem Vás oslovil scénář, že jste vzala tuto roličku?
Jako zatím jediný, který jsem kdy četla, mě docela pobavil tak, jak byl - na papíře.
Jak se Vám žilo ve filmovém svazku s Janem Burianem?
Báječně! A nejen s ním: i s dětmi, se zvířaty, se štábem. Zkrátka, vytvořila se taková dobrá parta...
Připravujete něco dalšího v oblasti filmu?
Sama se v dohlednu žádný film točit nechystám, takže se ani nechystám do žádného se obsadit.
Přihlášení
Registrace
