Lola běží o život

Name: Lola běží o život
Rating: 7.8

Sdílet

Informace Komentáře Obsazení Ukázka Fotky Podobné filmy

78%

film / thriller, akční, krimi, drama, Německo, 1998, 80 min., od 12 let
Lola rennt
DVD od 1.12.2005 Filmhouse

Režie: Tom Tykwer
Herci: Franka Potenteová, Moritz Bleibtreu, Herbert Knaup, Nina Petriová, Armin Rohde, více...

Ukázka

01:58

Fotky

Divoký závod s osudem, náhodou a časem aneb hra o to, jak sehnat peníze, přijít včas a ještě zůstat naživu. Drama o třech dějstvích a dvou mezihrách...
Berlín. Současnost. Letní den, v němž minuty rozhodují o lásce, životě a smrti. Lole a Mannimu je něco přes dvacet a jsou milenci. Manni pracuje jako kurýr pro pochybného překupníka s auty. Poslední akce však nedopadne podle plánu. Vletí v metru do náruče revizorům a ztratí igelitku se 100.000,- DM, které si má šéf za dvacet minut vyzvednout. Zoufalý Manni volá Lole. Co si počít? Když ty peníze nesežene, zemře. Lolin mozek pracuje naplno. Má dvacet minut na to, aby sehnala sto tisíc, dvacet minut na záchranu Manniho života. Lola vyrazí z domu do ulic Berlína vyběhat sobě a Mannimu život, sehnat nějak někde sto tisíc. Lola běží zachránit život, Lola běží o život...
Jde o příběh, který se může odehrát v Berlíně, Londýně, Paříži, New Yorku či v Praze. Jde o velmi internacionální téma...
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Moje ostuda, že jsem tenhle film celý ještě nikdy neviděla. Byl mi mnohokrát doporučován. A ostatní měli pravdu, je to velmi originální snímek, rychlý, s výraznou muzikou, která příběhu padne, a s výbornou Potente. Nenudila jsem se ani chvíli a těšila jsem se na další verzi děje. I ty zajímavé animované části a humorné vsuvky se mi líbily. K Lole se po letech určitě vrátím.
Všechny komentáře k filmu 44 + Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránky (anglicky), Oficiální stránky (německy) Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Lola běží o život

"Nikdy nepřestaneme hledat, a přece, na konci všeho našeho hledání se ocitneme znovu na výchozím bodě a poprvé ho pak pochopíme." Duchaplný výrok T.S. Eliota výhružně směřuje k filozofii, ale nedejte se zmást, stejnou pravdu má Sepp Herberger, bývalý trenér německého národního fotbalového týmu: "Míč je kulatý. Hra trvá 90 minut. To je fakt. Všechno ostatní je jen teorie." Následuje výkop a divák se spolu s míčem dostává do filmu, který není filozofujícím traktátem ani fotbalovou příručkou, a není dokonce ani příběhem - ale pouze a především hrou.

Hrou s časem, osudem i náhodou.

Kteréhosi dne, v kterémsi bytě, v kterési ulici ve východním Berlíně. Červený telefon zazvoní - a události se dají neodvratně do pohybu. Lole vstávají červené vlasy hrůzou na hlavě, když poslouhá svého (právem) hysterického přítele Manniho, který se právě ocitl v nedozírném maléru. Pitomou shodou náhod přišel o igelitku se sto tisíci markami, které měl do dvanácti doručit svému gangsterskému chlebodárci. Je za dvacet minut dvanáct a Lola vyráží do ulic - poprvé, podruhé, potřetí...

Třikrát odehraje scenárista a režisér Tom Tykwer události oněch krátkých dvaceti minut - stejné, ale přesto pokaždé jiné. Poslušen principu motýlka, který (údajně) kdesi v Asii zamává křídly a způsobí tak hurikán na Floridě, staví utíkající Lole do cesty pokaždé tytéž postavy a situace, ale pokaždé je řeší s malými obměnami, takže každý její pokus sehnat zmíněných sto tisíc končí úplně jinak - dvakrát z hlediska Loly i autora velmi neuspokojivě, potřetí s povzbudivým a téměř neodolatelným happy endem (o pouhých pěti slovech).

Motivem hry s náhodou a osudem se Lola podobá nedávno uvedené Srdcové sedmě, s tím rozdílem, že Srdcová sedma vycházela z příběhu, zatímco Lola ze situace. A rozdvojili-li tvůrci Srdcové sedmy své vyprávění do dvou paralelních příběhů, které nakonec (poněkud těžkopádně) spojují, Tykwer jednotlivé variace svých událostí řadí volně za sebou a spojuje je (a zároveň ospravedlňuje jejich existenci) jednoduchou úvahou: "Věřím, že existuje cosi jako předurčenost, chcete-li osud, před níž nelze utéct a jíž lze vzdorovat jedině vášní." Proto dvě intimní mezihry, dokumentující sílu Loliny lásky ("Co bys dělala, kdybych teď zemřel?" "Nenechala bych tě zemřít"), která nedovolí filmu skončit po první půlhodině.

Navzdory legitimnosti dané úvahy si však troufám tvrdit, že sloužila Tykwerovi jen jako záminka k tomu, aby si mohl hrát. Aby s potěšením dítěte, posouvajícího vojáčky po bitevním poli, a precizností profesionála, rozkreslujícího si pečlivě storyboardy, vysílal své hrdiny stále znovu vstříc maratónu pádícího času, aby důmyslně křížil jejich cesty a nechával je vstupovat do nových souvislostí. Aby s potěšením zkoumal, jak každá nová situace vychýlí cestičku osudu, jak jinak lze kombinovat známé prvky, jaké možnosti nabízí starý zákon příčiny a následku.

Je sice pravda, že čtyřiatřicetiletý autor pravidlům své hry občas nevládne, ale podléhá (některé detaily dějových proměn jsou zcela samoúčelné), nicméně výsledek je přesto svižný a bez pochyby zábavný. Už proto (lépe řečeno hlavně proto), že Tykwer dodal své scenáristické hříčce obratnou a velmi efektní podobu jednoho velkého klipu. Počínaje střídáním obrazových poloh filmu (standardní podoba obrazu je určena Lole a Mannimu, zrnitost amatérského videa je vyhrazena vedlejším postavám a dějům, jichž se hrdinové neúčastní, a konečně černobílý obraz dokumentuje události, předcházející výchozí situaci), přes závratně dynamické tempo až k "reklamně" dravým záběrům a střihačským orgiím si snímek důsledně udržuje promyšlenou formální stylizaci, která z něj v rodném Německu učinila takřka kultovní film.

Přestože se místy nabízí myšlenka, že celá tahle záležitost je de facto jen totálním vítězství efektní formy nad obsahem, nelze pominout skutečnost, že ona forma je nejen efektní, ale i funkční a především originální. Autor navíc i při absenci "příběhu" řeší dějové zvraty často s překvapivou dávkou důmyslnosti a humoru, takže - sečteno a podtrženo, Lola běží o život je dílko svěží a zábavné, na evropské poměry dokonce inovativní.

A propos, jak zní půvabný a optimistický happy end? Prostě. "Co máš v té tašce?"

Text: Iva Hejlíčková