Oni a Silvio

Jaká je největší lidská touha? Láska? Peníze? Sex? Neomezená moc? A je možné toho všeho dosáhnout a cestou neztratit vlastní tvář? Nejúspěšnější italský režisér současnosti Paolo Sorrentino se vrací do českých kin s velkolepým provokativním komediálním dramatem. Sorrentinův dvorní herec Toni Servillo tentokrát v hlavní roli ztvárňuje Silvia Berlusconiho - notoricky známého miliardáře, skandalistu, mediálního magnáta a dlouholetého předsedu italské vlády, jenž se proslavil zejména svým excentrickým způsobem života a zhýralými večírky, které svět zná pod označením „bunga bunga“. Film dává nahlédnout do soukromí této kontroverzní ústřední postavy a nabízí pohled na mrazivé a mnohdy groteskní situace, ať už se týkají podplácení soudců, nákupu nejlepších fotbalistů nebo svádění mladičkých modelek. Zabývá se také tím, jací lidé Berlusconiho a jemu podobné obklopují a jak funguje cynický mechanismus moci, založený na absolutní ztrátě hodnot, ponižování, egoismu a prospěchářství.

Poznámky režiséra

Oni a Silvio je fiktivní kostýmní příběh, který vypráví pravděpodobné i smyšlené události z Itálie mezi roky 2006 a 2010. Oni a Silvio používá pohledy a postřehy smíšené skupiny postav k vykreslení historického okamžiku, který už zcela skončil a který by mohl být velmi syntetickým líčením definován jako amorální a dekadentní, ale zároveň neobyčejně dynamický.

Oni a Silvio si také klade za ambici vyprávět příběh některých Italů, nový a zároveň odvěký. Duše imaginárního a moderního očistce, které se na základě různorodých motivací, jako jsou ambice, obdiv, zamilovanost, osobní zájmy a výhody, snaží točit kolem jistého ztělesnění ráje: muže jménem Silvio Berlusconi. V mých očích tito Italové představují jistý paradox: jsou předvídatelní, a přitom nečitelní. Je to záhadný rozpor. Naše vlastní záhada, s níž se film snaží vypořádat, aniž by ji soudil. Veden touhou ji pochopit a způsobem, který je v dnešní době právem považovaný za revoluční - s něhou.

Ale pak je tu další Ital. Silvio Berlusconi. Jak si ho představuji já. Především příběh člověka a jen okrajově politika. Někdo by mohl namítnout, že o tomto politikovi, i člověku, se toho ví hodně. Pochybuji o tom. Pokud jde o mě, člověk je výslednicí svých citů, spíš než biografickým výčtem faktů. Proto v tomto příběhu nevychází výběr faktů, které líčíme, z událostí těch let, ale výhradně z pokusů vrtat se v jeho svědomí a zkoumat ho. Jaké pocity v té době motivovaly dny Silvia Berlusconiho? Jaké emoce, obavy a zklamání prožíval tento muž, když stál před událostmi, které se jevily jako nepřekonatelná pohoří? To je pro mě další záhadou, s níž se tento film snaží vypořádat.

Mocní muži z generace před Berlusconim byli jinou záhadou, protože byli nedosažitelní. Před dávnou dobou, jak bychom si měli pamatovat, jsme hovořili o odtělesnění moci. Kdežto Silvio Berlusconi představuje pravděpodobně prvního muže u moci, který je dosažitelnou záhadou. Byl také vždy neúnavným vypravěčem sebe sama: dokonalým příkladem je fotokniha „Una storia italiana“ - Italský příběh, kterou v roce 2001 zaslal všem Italům. I právě kvůli tomu se nevyhnutelně stal symbolem. A symbol, na rozdíl od lidské bytosti, je veřejným majetkem. Proto v tomto ohledu také představuje část všech Italů.

Ale Silvio Berlusconi zosobňuje samozřejmě i mnohem víc. A zprostředkovat syntézu toho všeho není snadné. A proto si musím nechat pomoci od někoho, kdo je mnohem lepší než já: od Hemingwaye. V knize Fiesta Hemingway napsal: „Nikdo nežije život naplno až do posledního dechu, jenom toreadoři.“ Mám-li to tedy parafrázovat, je asi nejkomplexnějším možným obrazem Silvia Berlusconiho toreador.

Kontroverzní Silvio

Silvio Berlusconi je nejen nejdéle sloužícím italským premiérem - mezi lety 1994 a 2011 vykonával funkci ministerského předsedy celkem třikrát -, ale současně také asi nejkontroverznějším politikem italské poválečné historie. Byl jedním z prvních evropských politiků, který vzešel z podnikatelského prostředí a svou politiku postavil na čirém populismu a kultu osobnosti.

Přes značnou popularitu u běžných voličů má Berlusconi řadu nejen politických odpůrců a kritiků. Nejde jen o skandály, které vyvěrají z Berlusconiho excentrického životního stylu i „svérázných“ politických praktik, založených zejména na blízkých osobních kontaktech, machinacích a klientelismu. Hlavním terčem kritiky zůstává zejména fakt, že se Berlusconi po vstupu do politiky nevzdal svých podnikatelských aktivit, vlastní mediální impérium, kumuluje tak moc na několika úrovních a je učebnicových příkladem konfliktu zájmů.

Před soud se Berlusconi dostal více než dvacetkrát a rejstřík jeho obvinění je značně široký. Od spolčování s mafií přes finanční a daňové podvody až po dětskou prostituci. Odsouzen byl několikrát, ale do vězení nikdy nenastoupil.

Mediálně nejpropíranějším skandálem se v roce 2010 stala kauza „Rubygate“, obvinění z vydírání a dětské prostituce. Berlusconi měl tehdy sexuálně zneužít nezletilou dívku při sexuálních orgiích proslulých pod označením „bunga bunga“, které pořádal pro své přátele a stoupence. V souvislosti s těmito večírky byl také propírán bývalý český premiér Mirek Topolánek, zachycený bulvárními novináři v choulostivé situaci při návštěvě jedné z Berlusconiho vil.

V prosinci 2009 byl Berlusconi V Miláně fyzicky napaden jedním ze svých odpůrců. Ten vystoupil z davu, se kterým se premiér zdravil, a Berlusconiho udeřil do obličeje soškou milánského dómu. Berlusconi byl po útoku hospitalizován se zlomeným nosem. V důsledku útoku přišel o dva zuby. „Byl jsem mimo sebe,“ komentoval později útočník, 42letý Massimo Tartaglia.

Přes jeho zálibu v mladých ženách byl Silvio Berlusconi dvakrát dlouhodobě ženatý a z jeho sňatků vzešlo pět dětí. Se svou druhou ženou Veronicou Lario se rozvedl v roce 2009. Ta žádost o rozvod podala údajně proto, že se Berlusconi nedostavil na oslavu 18. narozenin jejich syna a stýká se s nezletilými. Žádosti o rozvod také krátce před tím předcházel otevřený veřejný dopis, ve kterém Lario vyjádřila své rozhořčení nad tím, že si její manžel do evropských voleb vybírá jako kandidáty své strany mladé atraktivní ženy s nulovou politickou zkušeností. Veronica Lario odešla od rozvodového soudu s roční rentou 48 mil. amerických dolarů.

Toni Servillo jako Silvio Berlusconi

Hlavní roli ve filmu Oni a Silvio ztvárnil Sorrentinův dvorní herec Toni Servillo. Není prvním italským hercem, který vystupuje jako Berlusconi, tato postava se objevila už v několika italských filmech. Žádný z nich však nepřekročil domácí trh.

Rovněž to není poprvé, co Servillo v Sorrentinově filmu ztvárňuje italského předsedu vlády. V ceněném snímku Božský si už zahrál skutečného premiéra Giulia Andreottiho. Přestože se tyto role mohou na první pohled zdát podobné, reálné předobrazy byly natolik odlišné, že vyžadovaly úplně rozdílný herecký přístup. „Zatímco Andreotti vystupoval jako božský Caesar a svou skutečnou tvář před veřejností skrýval, což bylo zásadní součástí jeho politické strategie, Berlusconi je herec. Jeho život se podobá životu hollywoodských hvězd a on to dává s patřičnou okázalostí najevo. Je to hvězda v kinematografickém slova smyslu, ne ve stylu starověkého Říma jako Andreotti,“ uvedl Servillo v rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera.

Odlišný byl také způsob proměny v obě postavy. Zatímco v případě Andreottiho bylo nutné provést řadu vnějších zásahů do Servillova vzhledu, které ho změnily k nepoznání, přeměna v Berlusconiho spočívala v něčem jiném a byla výzvou především pro Servillovy herecké schopnosti. Vyžadovala pečlivé nastudování Berlusconiho typické „masky“, gest, pohybů a zejména způsobu mluvy. Zejména Berlusconiho projev je podle italských médií v Servillově podání téměř k nerozeznání od originálu.

Jako největší úkol však sám Servillo hodnotí udržet tuto dokonalou nápodobu, aniž by se postava proměnila v karikaturu. „Vyvarovat se karikatuře je otázka stylu. Je podstatou frašky a mnoho komiků už Berlusconiho takto ztvárnilo jinde. … V našem filmu sice nechybí humor, ale to, co Berlusconi způsobil, je závažné a skutečné. To jsme měli stále na paměti,“ vysvětluje Servillo v rozhovoru pro magazín Vulture.