Na konci světa

Příběh vzniku filmu podle režiséra Francise Leeho

Pozadí projektu, inspirace a ambice režiséra

Vyrostl jsem v odlehlé vesnici v pohoří Peniny v západním Yorkshiru a od dětství jsem byl fascinovaný pustou krajinou, kterou obdělávali mí předci. Ti si museli svoje živobytí doslova vyrvat z několika neúrodných yardů země. Krajina a země na mě emocionálně působily po celé dětství, i když jsem si to tehdy neuvědomoval. Došlo mi to, až když jsem opustil Yorkshire a začal studovat v Londýně. Vyrůstal jsem v izolovaném venkovském prostředí, a tak mě zajímalo, zda mi okolní svět může nabídnout něco nového. Odrazovým můstkem k projektu Na konci světa tak byla idea „co by se asi stalo, kdybych zůstal v lokální komunitě, kdybych obdělával zemi, kdybych se do někoho zamiloval“.

Hlavní postavou filmu je Johnny, který, aby zajistil přežití rodinné farmy, musí absolutně popřít všechny své city a emoce. Poté, co přijíždí rumunský námezdní dělník Gheorghe najatý na práci s jehňaty, je Johnnyho život převrácen vzhůru nohama. Chtěl jsem vyprávět upřímnou, ale neúprosnou love story. Chtěl jsem zachytit pocity úzkosti a zároveň radosti, které vyplývají z prostého faktu, že něco nového začíná. Chtěl jsem vidět, jak se Johnny a Gheorghe do sebe zamilují, jak prozkoumávají vzájemné rozdíly, jak se s těmito rozdíly vyrovnávají. Chtěl jsem hledat přesně ty momenty, které sdílejí pouze lidé odevzdaní jeden druhému, a jemně je narušovat nedokonalostmi. Ať jsme gayové nebo ne, všichni známe ten opojný pocit zamilovanosti. Všichni víme, jak náročné to celé může být, zvláště když jsou okolnosti proti.

Chtěl jsem prozkoumat, co může takové setkání znamenat pro někoho, kdo není izolovaný pouze sociálně a geograficky, ale zároveň musel rezignovat na jakýkoliv citový život, žije v komunitě zemědělců a dělníků, kde po konci náročného pracovního dne není prostor na „poznávání sebe sama“, kde jsou hlavními zákony rodina a povinnost, kde se nikdo nestará, s kým spíte, pokud jsou poklizena zvířata. Je v rámci tohoto světa možné, aby Johnny přiznal, co ke Gheorghemu doopravdy cítí? Bude mít Gheorghe trpělivost s Johnnyho citovým vývojem? Budou schopni žít šťastně v realitě současného zemědělského života? Najde Johnny konečně své štěstí? Prostřednictvím filmu Na konci světa jsem se snažil analyzovat témata první lásky, izolace, vztahů, rodiny, povinnosti, krajiny a pocitu, že patříte na toto specifické místo.

Autentická práce s herci

Vzhledem k tomu, že celý film byl natočen v místě, kde jsem vyrůstal a kde stále pracuje a žije moje rodina, pro mě bylo vrcholně důležité, aby byl příběh vyprávěn v co nejautentičtější podobě. S herci jsem proto zkoušel velmi intenzivně - ne pouze v rámci jejich postav a jejich emocionální cesty, ale co se každodenní tvrdé fyzické práce týče. Oba herci tak v rámci příprav pracovali několik týdnů na farmě a absolvovali všechny myslitelné zemědělské práce. Veškerou pracovní aktivitu, kterou ukazují ve filmu, se sami naučili od skutečných farmářů, přímo v místě, kde byl film natáčen - včetně rození jehňat, očkování zvířat, střihání ovcí, vyrábění sýra, opravování plotu. Chtěl jsem, aby se cítili jako přirozená součást krajiny, v níž žijí jejich postavy. Proto vše, co ve filmu uvidíte, vytvořili opravdu herci, nikdy nebyl použit žádný záskok ani kaskadér.

Výsledkem tohoto procesu bylo velmi silné pouto mezi herci a zemědělcem, na jehož farmě jsme natáčeli. Toto pouto se ukázalo býti důležitým hned v několika ohledech a umožnilo hercům získat osobní pohled na fyzickou, emoční a logistickou problematiku života v této komunitě. Ruku v ruce s emocionální a psychologickou transformací obou herců šla také jejich fyzická změna. Bylo pro mě zásadní, aby byl Johnny ztělesněním yorkshirského farmáře, který den co den těžce fyzicky pracuje v chladu, dešti a větru a který spálí každou zkonzumovanou kalorii. Proto musel Josh O´Connor zhubnout hodně kil.

Také jsem si uvědomoval úskalí velkých emocí, na kterých je postaven celý příběh. Abych pomohl přirozenému budování emocí a vztahu mezi oběma protagonisty, natočil jsem film lineárně, chronologicky. Tím jsem každé scéně umožnil, aby přímo ovlivnila scénu následující. Bylo to velmi náročné, ale věřím, že se to nakonec vyplatilo - pomohlo to vytvořit onen silný emocionální oblouk, který se klene v samotném jádru filmu.

Autentická práce s produkčním týmem

Trval jsem na tom, aby prostředí i kostýmy byly co nejautentičtější. Vše, co se ve filmu objeví, tak muselo být součástí farmy a jejího okolí, jednalo se o jakýsi „found footage“. Řada předmětů pochází dokonce z farmy mého otce, která je od místa natáčení deset minut cesty autem. Všechny kostýmy byly nakoupeny ve skutečných obchodech, náš kostýmní výtvarník Sian Jenkins procházelrůznorodé zdroje a hodně z nich našel v centru města Keighley.

Vizuální styl filmu vychází z dlouholeté spolupráce s kameramanem Joshuou Jamesem Richardsem. Vymysleli jsme, že kamera bude stále s herci, takže budou pořád vystaveni diváckému pohledu. Pohyb kamery pak vždy něco znamená - buď se jedná o reflexi krajiny, nebo kopí- ruje psychický stav hrdinů. Výsledkem je intenzivní, sveřepý styl, který podle mě perfektně sedí k vyprávěnému příběhu. Svícením jsme pak chtěli symbolizovat příchod osobnosti Gheorgheho, který s sebou přináší světlo do původně temného, anti-emocionálního světa.

Od samého začátku práce na filmu jsem věděl, že esenciální součástí celku bude zvuk. Věděl jsem, že během střihu budu pracovat se zvukem a obrazem současně. Zvuk je pro mě totiž někdy důležitější než samotný obraz. Vytvořil jsem zvukovou krajinu plnou přírodních a přirozených zvuků - komponované zvuky větru, ptačí zpěvy, speciálně vybrané bečení ovcí, hloubavé zvuky ohně. Vše bylo pečlivě zvoleno tak, aby akustika vytvořila základy strohého a brutálního světa.

Alec Secareanu (rozhovor)
Jak byste popsal svou postavu Gheorgheho, který přichází jako pomocná síla na ovčí farmu v Yorkshiru?

Gheorghe je velmi pragmatický muž, který má velkorysé srdce a zdravý přístup k farmaření a zvířatům.

A také k mladému farmáři Johnnymu, do kterého se po počátečním odstupu zamiluje. Museli jste se s jeho představitelem Joshem O’Connorem nějak sblížit?

Na začátku jsme se moc neznali, každý jsme se připravovali na jiné farmě, potkali jsme se jen na zkouškách. Asi po týdnu natáčení, které probíhalo chronologicky, jsme se k sobě sestěhovali a skamarádili se. Vývoj našeho vztahu záměrně tak nějak kopíroval vývoj vztahu našich postav.

Až na to, že Johnny a Gheorghe se stanou i milenci. To obnášelo i intimní scény...

Už ze scénáře jsme věděli, že ve filmu budou nějaké explicitnější scény. Ale když jsme potkali režiséra a scenáristu Francise Leeho, pochopili jsme, že ví, co těmi záběry chce říct. Nic ve filmu není zobrazeno zbytečně, nejde o žádné exhibování. Ty scény jsme nacvičovali, vyžadovaly určitou choreografii.

Jak na gay romanci reagovala vaše rodina?

Má rodina mě podporuje a s gay tématem problém nemá. Je pravda, že Rumunsko v minulosti gay komunitu zrovna moc netolerovalo. Doufám proto, že tento film může homosexuálům v mé zemi pomoct, aby byli lépe přijímáni. Rumunská společnost je dost tradiční, ale v posledních letech se otevírá i vůči gay komunitě.

Gheorghe ve filmu Na konci světa víc než kvůli své sexuální orientaci čelí nedůvěře proto, že pochází z Rumunska. Zažil jste podobnou xenofobii v Británii i vy?

Jednou, v Yorkshiru. Bylo to dost divné. Chtěli jsme si koupit nějaké drinky, prodavač chtěl vidět mou občanku, když zjistil, odkud jsem, zblednul, začal vyšiloval a nedovolil mi koupit si pití. Tak jsem si nechal zavolat manažera a ten to vyřešil.

Yorkshire je jinak známý jako kraj krásné přírody, proslavené romány sester Brontëových jako Na Větrné hůrce. Líbilo se vám tam?

Moc jsem nevěděl, co od Yorkshiru čekat. Přijel jsem tam na začátku jara, čekal jsem počasí jako v Rumunsku, tepleji a kvetoucí kytky. Jenže tak to tam vůbec nevypadalo. První týdny bylo počasí šílené, až jsem z toho začal být trochu deprimovaný. Snažil jsem se tuhle zkušenost aspoň využít pro vystavění své postavy. Gheorghe je člověk, který rozumí přírodě.

Hodně rozumí i práci na farmě. Bylo těžké se přesvědčivě naučit všechny potřebné farmářské dovednosti?

Farmařina byla těžká dost. Každý den jsme museli zhruba šest až osm hodin pracovat na ovčím statku, abychom poznali, o jak obtížný život se jedná. Jako farmář si nemůžete dovolit být nemocný nebo odjet na dovolenou. Každý den se musíte starat o farmu a zvířata.

Na jak dlouho jste se díky filmu Na konci světa proměnil ve farmáře?

Natáčeli jsme sedm týdnů. Původně mělo jít o šest, ale došlo k nějakým změnám. Předtím jsme dva týdny zkoušeli a učili se farmařit. Celá práce na filmu byla hodně intenzivní. Francis Lee ale věděl, jak nám vytvořit prostředí, kde se budeme cítit bezpečně, abychom se mohli otevřít všem citům svých postav. Ta pravdivost je podle mě vidět i na plátně.

A přispívá k tomu, že Na konci světa patří k nejlépe hodnoceným festivalovým filmům roku, ze Sundance si odvezl cenu za režii, z Edinburghu cenu za nejlepší britský snímek. Co máte v plánu dál?

Díky filmu jsem získal agenta v Londýně a plánuju víc snímků v angličtině. Uvidíme, jak se to vyvine, ale jsem optimistický. V Rumunsku není filmový průmysl zas tak velký, takže bych rád pracoval v Evropě nebo ve Spojených státech amerických.

Francis Lee (rozhovor)
Proč ve filmu víc nevyužíváte krásy yorkshirské přírody?

Vyrůstal jsem na stejné farmě, jakou vidíte na plátně. Vlastně jsme natáčeli u našeho souseda. A ze svého dětství si nepamatuju ani jeden okamžik, kdy bych se zastavil, zvedl hlavu a obdivoval okolní scenérii. To si spíš vzpomínám na zimu, mokro a bláto. Ven jsme nechodili na romantické procházky, ven jsme chodili pracovat! Všimněte si taky, jak často Josh O’Connor, který hraje yorkshirského mladíka Johnnyho, drží hlavu dole, ramena shrbená, celý je uzavřený do sebe. Kamera ho těsně následuje, a vy coby divák tak vidíte víc bahna než krásných širokoúhlých záběrů přírody. Johnny si okolní krajiny poprvé pořádně všimne, až když ho na ni upozorní Gheorghe. A tehdy ji poprvé a naposledy spatří i diváci.

Kdy jste Yorkshire opustil?

Ve dvaceti letech. Odešel jsem do Londýna studovat herectví, pak jsem se jako herec dvacet roků živil. Ale postupně mě začalo víc přitahovat psaní a natáčení pří- běhů. Akorát jsem na to dlouho neměl dost sebedůvěry. Až kolem čtyřicítky mi došlo, že nemůžu jinak, a s herectvím jsem sekl, našel jsem si normální práci a stal se filmovým režisérem.

Na herectví jste dost sebevědomí měl?

Herectví je zvláštní profese. Herce hraní často přitahuje právě proto, že si nevěří. Dává jim možnost na chvíli předstírat, že jsou někdo jiný. To byl i můj případ. A myslím, že jsem tu svou vnitřní nejistotu nikdy zcela nepřekonal. Jen ji má touha vyprávět příběhy převážila. Chci lidem ukázat, jak vidím svět.

Váš debut kritici přirovnávají k oscarové Zkrocené hoře…

Zkrocenou horu miluju, je to neuvěřitelný film s neuvěřitelnými herci! Rozdíl je v tom, že ve Zkrocené hoře ústřední vztah nemůže přežít - kvůli okolnostem, době, kdy se to odehrává, homofobii. V Na konci světa homosexualita nepředstavuje problém, není to film o nedostatku pochopení pro odlišnou sexuální orientaci. Spíš jde o osobnější příběh kluka, který se nedokáže emocionálně otevřít, aby mohl navázat nějaký vztah.

Johnnyho homosexualitu ve filmu moc neřeší ani jeho rodina.

Rodina Johnnyho potřebuje, bez něj by jejich farma zbankrotovala. A jeho otec i babička vidí, že díky Gheorgheovi je Johnny méně drzý, méně konfliktní, a navíc mu jde práce lépe od ruky. I proto jejich vztah podporují…

Proč je Gheorghe, kterého hraje Alec Secareanu, zrovna Rumun?

Když Rumunsko vstoupilo do Evropské unie, objevilo se v britském tisku mnoho xenofobních článků o rumunských imigrantech. Rumuny tam nazývali cikány a psali o tom, jak se ve velkém chystají zneužít náš sociální systém. To jsem se opravdu styděl za svou zemi. Když jsem skončil s herectvím, pracoval jsem nějakou dobu na šrotovišti a jeden z mých kolegů pocházel z Bukurešti. Přijel k nám za lepším životem a výdělkem pro rodinu. Jeho negativní zkušenosti s Brity se mi dost těžko poslouchaly. Také díky němu jsem začal o své zemi přemýšlet trochu jinak, dívat se na ni jinýma očima. A vyústilo to v postavu Gheorgheho.

Jak jste se svou dvacetiletou hereckou zkušeností přistupoval k hercům?

Ani jednoho ze dvou hlavních představitelů jsem předtím neznal, taky dlouho trvalo, než jsem je objevil. Tři měsíce před natáčením jsme pak všichni tři začali společně dávat dohromady postavy Johnnyho a Gheorghea, vymysleli jsme jim kompletní životopisy ode dne jejich narození až do chvíle, kdy je poznáváme ve filmu. Věděli jsme, kam chodili do školy, jaké měli kamarády, rodinu, jejich pocity, co je změnilo, co zažili, kde a jak bydleli, co dělali. Všechno jsme poskládali do časové osy. Bylo důležité, aby oba herci své postavy znali skrz naskrz, abychom mohli následně pracovat bez scénáře a vybudovat film na skutečných emocích. Zároveň nás to všechny tři sblížilo.

Zapochyboval jste někdy, jestli to zvládnou?

Ne, viděl jsem, jak moc jim na našem filmu záleží a že ze sebe chtějí vydat to nejlepší. A samozřejmě jsem na ně dával pozor, řešil jsem s nimi jejich problémy a jsem tu pro ně dokonce i teď. Režisérova odpovědnost podle mě nekončí s poslední klapkou. Pokud po někom chcete, aby kvůli vám odhalil své nitro, aby se stal zranitelným, měl byste mu následně umožnit jakousi dekompresi. Pokud Josh nebo Alec něco potřebují, chtějí si promluvit, mů- žou se mi ozvat. Zůstali jsme v kontaktu, oba přijeli už i na návštěvu za mnou do Yorkshiru. Po tak intenzivních třech měsících může být těžké vrátit se do normálního života.

Herci ve filmu pomáhají odrodit jehně nebo odřezat kůži z mrtvého jehněte a navléct ji na mládě odmítnuté jeho matkou.

K podobným věcem dochází v jednom kuse. Johnnyho rodina nemá moc peněz, takže jejich farma funguje dost postaru. Na moderní farmě by měli pro jehňata inkubátory. S nimi můžete nechat ovce rodit i na podzim. Jenže takové zařízení stojí 100 až 200 tisíc liber. Když si ho nemůžete dovolit, musíte s jehňaty počkat na lepší počasí… A když ovce mládě odvrhne, jeden ze způsobů, jak ho bez moderních vymožeností zachránit, je nechat ho adoptovat ovcí, jejíž mládě zemřelo. A to se dělá tak, že vezmete kůži mrtvého jehněte a navléknete ji na tělo toho osiřelého, aby byla obě stejně cítit.

Kdy vám došlo, že se vám celovečerní debut povedl?

Když ho viděli lidi ze Sundance a Berlinale a líbil se jim - oni totiž vědí, co dělají, znají své publikum. Zdá se, že se diváků Na konci světa hodně dotýká, často mi po projekci po chvilce povídání začínají sami od sebe vyprávět svůj vlastní životní příběh… Já žádná velká očekávání neměl, prostě jsem věděl, že ten film můžu natočit jenom takhle a že si za ním budu stát.