Helena je mladá sympatická dívka s poněkud výstředním chováním. V jejím životě ji trápí pouze jedna věc. Ráda by zjistila, kdo je její biologický otec, kterého ve svém dětství postrádala. Rozhodne se svým psem - matčiným miláčkem tuto bizarní situaci řešit. Její hledání a obrovské očekávání ji zavede do kdysi slavného, dnes zchátralého, kodaňského divadla plného podivných existencí. Z bankrotu a tvůrčí krize může divadelníky vyvést pouze premiéra lehce šílené hry, do níž je angažován Helenin pes. Avšak i Helena touží po malé roli, ale pro svůj sen je potřeba něco obětovat...
Tragikomická hříčka, absurdní postavy i děj, se mi opět v severském podání trefily do nálady. Dost jsem se zasmála, což se mi v kině dnes málokdy podaří. Představitelka hlavní role byla výborná. Je fakt, že je to menšinový film, který se vám musí trefit do nálady. Severská kinematografie mě v posledních letech čím dál tím více zajímá a baví. Obdivuji originalitu jejich témat i postav, která nám v Česku tak chybí. 75%
Poznámky režiséra
Spolupráce s Erlingem Jepsenem, který patří mezi nejlepší současné dánské literáty, byla na mém posledním filmu Ukrutně šťastni skvělá. Jeho práce se nese ve stejném tónu, který jsem hledal i pro svůj nový snímek. Proto mi přišlo naprosto přirozené podívat se na jeho další román z roku 2009 Biroller.
První a nejdůležitější postavou knížky je nedospělá Helena, která mě od začátku fascinovala. Je mladou revoltující dívkou, která nedokáže pořádně zapadnout do společnosti. Na druhou stranu je inteligentní a schopnou osobou, které jako čtenář musíte fandit a přát jen to nejlepší. Její postava je někdo, koho můžete potkat i ve skutečném životě, ale zároveň bylo obtížné převést tento charakter do filmového scénáře.
Nicméně bylo potřeba udělat v příběhu několik zcela zásadních změn. V Jepsenově knize to Helenu táhne k divadlu, které vnímá jako prostředek ke splnění svého velkého snu o slávě a bohatství, což mě tolik neoslovovalo. Tuto linku příběhu jsem ve spolupráci se scenáristou Maja Juhl Larsenem změnil. Místo toho, aby Helena hledala slávu a bohatství, jsme nechali Helenu hledat otce, kterého nikdy nepoznala.
Současně to tak trochu bagatelizovalo význam divadla. Teď už to nebyl příběh o prknech slávy a záři reflektorů, ale příběh o hledání otce a nacházení vlastní identity. Také jsme do scénáře vnesli tragikomickou linku vztahu matky a dcery s cílem podpořit tento konflikt a dodat tak filmu nádech černé komedie. To nám pomohlo uskutečnit přerod Heleny z dítěte v ženu.
Také jsme změnili název. Originální název: Biroller /Supporting Roles/, příliš poukazoval na dějovou linku spojenou se souborem herců, kteří se nemají kde realizovat. Nový název: Nerada ruším /Excuse Me/, vznikl z potřeby zaměřit se na osobní dilema hlavní hrdinky a vypíchnout její příběh citlivé a pošpiněné dívky, která hledá své místo v životě.
Největší výzvou bylo najít mladou herečku, které by role absolutně sedla. Hlavní postava je totiž extrémně komplikovaná osobnost. Měl jsem zcela vážné obavy, zda taková herečka vůbec existuje. Představa byla jasná. Dívka okolo dvaceti let, což automaticky vylučovalo její dlouholeté herecké zkušenosti. Naštěstí casting odhalil přirozený talent v Saře Hjort a mile nás všechny překvapila.
V mezičase jsem se věnoval obsazení vedlejších rolí, do kterých jsem si vybral herce, se kterými jsem nikdy před tím nepracoval. Měl jsem velké obavy, ale stálo to za to. Odměna se dostavila a měl jsem čest spolupracovat se skvělými herci, za což jsem neskonale vděčný a na výsledek jejich práce také pyšný. Jejich zapojení do celého projektu a jejich zkušenosti pozdvihly charaktery postav nad rámec scénáře, protože filmovým hrdinům dokázali dát skutečný život.