Sdílet
| 76% |
The Edukators
Kinopremiéra v ČR 11.8.2005, DVD od 27.3.2006 SPI
Režie: Hans Weingartner
Herci: Daniel Brühl, Julia Jentschová, Stipe Erceg, Burghart Klaußner, Peer Martiny, více...
Všichni jsme si rovni, někteří jsou si rovnější.
Jana, Petera a Jule spojuje jejich vášeň - touha změnit svět. Jan a Peter se stanou záhadnými aktivisty, kteří nenásilným způsobem upozorňují místní smetánku, že jejich dny hojnosti jsou sečteny. Mají pro to svůj originální plán. Dle seznamu členů místního jachtařského klubu a za pomoci Peterovy znalosti poplašných systémů se vkrádají do domů místních boháčů uprostřed noci. Nic však neukradnou. Nábytek různě přestavují, vzácné předměty dávají do záchodu a stereo do ledničky. Komplikace nastanou, když se Jule, která chodí s Peterem, zamiluje i do Jana. Akce se nezdaří a jeden z místních zbohatlíků je odhalí... Peter, Jan a Jule se ho rozhodnou unést do hor. Zde se však tito tři mladí idealisté střetávají tváří v tvář s hodnotami silné, bohaté generace.
Uprav informace o filmu
Komentář k filmu Pan režisér si nebyl jistý, jestli chce natočit romantický film o milostném trojúhelníku, nebo sociálně kritické drama, případně antikapitalistickou agitku. Tak použil od každého něco, mezery vyplnil nudnou vatou. Již od počátku je jasné, komu režisér straní, ve své čitelnosti překonává i Michaela Moora. Samotný námět by měl potenci, aby se stal dobrým a možná i záživným filmem. Jen by režisér musel vědět, co vlastně chce natočit. A hlavně by se nesměl bát svůj film sestříhat.
Všechny komentáře k filmu 10+ Napiš komentář k filmu a získej DVD
Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka 1, Oficiální stránka 2, Oficiální stránka 3, Oficiální stránka 4, Oficiální stránka 5 Videotéka: přidat si do ní film
O filmu Občanská výchova
Občanská výchova je jeden z těch vzácně dravých, fantastických filmů, které se mohou pochlubit inteligentním humorem, zkušeným příběhem, perfektními postavami, vyzrálými dialogy a navíc napětím a skvěle překvapivým koncem. Ambice režiséra a spoluscénáristy Hanse Weingartnera jsou vysoké - využil všech prvků thrilleru k vytvoření fascinující diskuze o potřebách dětí, rebelů i dospělých. Rebelství je pro dnešní mladé lidi obtížné, když to, co bývalo podvratné, je dnes "na prodej" a navíc převládá pocit, že už vše bylo vykonáno. Jsou to mladí lidé, kteří berou svoji politiku vážně, bojují proti asijským stánkům, které prodávají vysoce ceněné značkové tenisky a zoufale touží po tom, aby si v tom nedbalém kapitalistickém světě vytvořili určitou značku.
Hans Weingartner (rozhovor)
Síla je ve skupině
Mladí lidé vědí, že síla je ve skupině. Když jste sám, jste ztracený. Prvním krokem odporu je získat svobodu. Druhým krokem je najít spojence, vytvořit pevné vztahy s lidmi, kteří sdílí stejné potřeby a hodnoty. V Občanské výchově jsou Jan, Jule a Peter takovou skupinou. Žárlivost je nemůže rozdělit.
Pro herce bylo nejprve těžké uvěřit, že by se Peter mohl vypořádat s Janovou a Juleinou zradou. Ale přátelství pro něj znamená mnohem víc než nějaké buržoazní morální hodnoty. Peter miluje Jule - nevlastní ji ... Samozřejmě, toto je nanejvýš idealizovaná představa o přátelství, ale je to představa, kterou mám. Ve většině německých filmů by milostný trojúhelník vedl k rozpadu a každý by zůstal sám - to je to, co lidé nazývají realismem. Kromě toho, že na tom nic reálného není. Je to akorát to, co diváci očekávají od tolika filmů ze 70. let. Pokud se týká mně, je dobrý konec ten nejlepší.
Poetický odpor
Jan a Peter jsou rebelové: vloupávají se do luxusních domů a přestavují nábytek. Nikdy nic neukradnou, nikdo není zraněn. To, co dělají, představuje útok na životy dalších lidí. Kamkoliv jdou, vytváří chaos. Ale chaos se záměrem. Jan a Peter jsou političtí aktivisté. Předvádí formu poetického odporu.
Rozzlobený mladý muž
Ve 20 letech jsem byl jako oni. Byl jsem mladý, rozzlobený muž, který rád křičel "Revoluce!", "Změňte svět!". Nebojovali jsme za poraženou stranu nebo za jedny voliče proti druhým: cítili jsme, že celý ten systém byl špatný. Bylo to špatné pro vykořisťované a bylo to špatné i pro vykořisťovatele. Nebylo to jenom nefér, pro každého to bylo odcizení.
Všichni mí přátelé to cítili stejně, ale nikdo z nás nenašel politickou stranu, se kterou bychom se chtěli spojit. Nechtěli jsme být spoutaní. Chtěli jsme být svobodní, stejně jako Jule.
Žádné jasné odpovědi
Během tohoto období jsem žil ve squatu v Berlíně. Jednoho dne stovky policistů udělali šťáru. Vyhodili moje věci z okna. Zacházeli s námi jako s nebezpečnými kriminálníky. Zničili celou budovu. Byla to hrozná zkušenost. Když jsem to nějak překousnul, slíbil jsem si, že politiku zakomponuji do filmu. Vždycky jsem se zajímal o filmy se sociálním tématem. Obdivuji Michaela Moorea, Mikea Leighe a Costa Gavrase. Občanská výchova je o možnosti politické změny, ale nedokáže podat jasnou odpověď - protože není možné dát jasné odpovědi.
Bohatá společnost
Můj život se od těchto dní změnil, ale ty základní názory zůstaly stejné a moje postavy - Jan, Peter, Jule - je sdílejí. Necítíme žádné zábrany dívat se na svět kriticky. Nikdo neřekne "Vstaňte, lidé! To je zvrhlé! Zastavte to!" Pravda je, že pouhých 10 % světové populace patří do bohaté společnosti. Zbývajících 90 % zažívá chudobu, hlad a strádání. Ve světě je dost obilí, aby poskytlo denně 2000 kalorií každému obyvateli. Ale obilí není rozdělováno spravedlivě. 90 % světa strádá a dalších 10 % drží dietu. Každý je nešťastný. Svět by mohl být rajskou zahradou, ale pro většinu lidí to je utrpením.
Lidé, ne zisk
Doufám, že Občanská výchova otevře lidem oči vůči tomu, co ty velké korporace provádějí. Budují ekonomický systém, ve kterém lidské bytosti neznamenají nic a peníze jsou všechno.
Zábava
Celá myšlenka Občanské výchovy je žertovná. Film je plný vtipů. A štěstí. Někde jsem četl, že děti se smějí až 150x denně. Dospělí jen 10x. Takže chci, aby se lidé smáli. Chci, aby šli lidé na film a bavili se.
Generace 1968
Také chci, aby se lidé zamysleli nad svými staršími příbuznými a známými. Žádná neúcta ke generaci 1968. Oni osvobodili společnost a zavedli veliké množství reforem. Ale ti včerejší rebelové se stali dnešními konzervativci. Hardenberg, 50 letý businessman, je příkladem přeměněného radikála. Stal se jedním z těch lidí, proti kterým dříve bojoval. A já myslím, že toto je něco, co se dělo celkem všude. Lidské životy se v průběhu let mění. Stávají se fatálními. Svoji energii směřují na nové cíle, mnohem více osobní cíle. Získávají hloupé odpovědnosti. Stávají se jinými lidmi. Neodvrhnou své staré víry, ale odstoupí od nich bez toho, aniž by si to uvědomili.
Vězni svého vlastního majetku
Dalším tématem filmu je zbavit se strachu. Je důležité skoncovat s úzkostí a obavami o jistotu a bezpečí. Svoboda je mnohem více namáhavá než jistota, ale je také mnohem více vzrušující. Mám zvláštní představu o tom, co to znamená být člověkem. Věřím, že lidé jsou kočovníci. Potřebují být volní. A dnes jen málo z nás je. Většina lidí je jako Hardenberg, zajatec svého vlastního majetku. Někdo jednou řekl: "To, co vlastníš, tě bude jednoho dne vlastnit."
Příběh vyprávěný herci
Ve filmu, jako je Občanská výchova, leží všechno na hercích. Kamera je musí sledovat, takže to vypadá, jako kdyby herci určovali tvar každého záběru. Musí vypadat a cítit se uvolnění, aby se pohybovali tak, jak je jim příjemné. Pozice kamery nemůže nikdy určit, co udělají. Tato představa odpovídá záměru filmu - směřovat ke svobodě, spontánnosti a lehkosti.
Výběr Jana, Jule a Petera
Role Petera byla napsána pro Stipea Ercega, kterého jsem viděl v jednom filmu. Daniela Brühla jsme vzali pro roli Jana až později během natáčení, když se předchozí projekt nezdařil - což byl ten případ, kdy se na nás osud usmál. Stipe a Daniel jsou skvělá dvojka a Daniel je výborný herec. Vycházeli spolu dobře a měli stejné názory - takže vše šlo snadněji.
Obsadit roli Jule bylo mnohem těžší. Strávil jsem 8 měsíců hledáním vhodné osoby a pak, když jsem našel Julii Jentsch, tak se Julia právě upsala jiné roli. Museli jsme natáčení posunout o 2 týdny a pak ho rozdělit do dvou období, což bylo příšerné. Ale věděl jsem, že jsme našli skvělé obsazení, perfektní kombinaci herců. Julia je citlivá a křehká, ale také velmi silná. Má vnitřní sílu, kterou s rozmyslem držela na uzdě během první části filmu a pak ji uvolnila. Nikdo jiný by to tak nedokázal zahrát.
Casting na roli Hardenberga
Pro roli Hardenberga, bohatého businessmana, jsem si celkem rychle vybral Burgharta Klaussnera. Věděl jsem, že energie a napětí mezi námi jsou tím pravým. Raději bych přepsal postavu herci přímo na tělo, než bych neobsadil herce, který se mi líbí, protože není vhodný pro tuto roli. A pak, dávám hercům naprostou volnost. Nesou na bedrech tíhu celého filmu. Pro Burgharta to byla celkem nová zkušenost, ale šel do toho s jistotou a během pár hodin využíval veškerý prostor, který jsem mu mohl dát.
Digitální technologie
Bylo to 100% digitální natáčení, s žádným umělým osvětlením. Osvětlení stojí čas, ať už točíte na 35 mm nebo DV ... A rozhodnutí točit výlučně s přenosnými kamerami bylo důležité: Mohli jsme prozkoumat různá místa a dát hercům možnost jít kamkoliv se jim zlíbí. Nakonec jsem končil s něčím velmi mobilním, myslím tím, že kamera doslova tančila kolem herců.
Udržet jednoduchost
Snažil jsem se natočit tento snímek v naprosto stejném stylu jakým jsem dělal můj první film - udržet technické složitosti na minimu. Tak jsem se mohl skutečně zaměřit na herce. Také rozpočet byl s rozvahou udržován na nízké hranici. Více peněz znamená více tlaku. Takto jsem využil malý štáb a byl jsem schopen udržet schéma natáčení tak, jak jsem chtěl - většinou. Ohromnou výhodou tohoto typu natáčení je, že je rychlé. Můžete natočit něco, co vás zrovna napadne. Titan jednou řekl: "Není umění bez improvizace." Já souhlasím.
Musíte dát prostor náhodám a vždy zachytit ten správný moment. Moje nejlepší nápady přichází během natáčení - to je, proč potřebuji jemně řečeno flexibilní štáb a herce. Film produkovala moje společnost, y3film, společně se společností Antonina Svobody, rakouského nezávislého producenta, coop99.
Revoluce
U mladých lidí se předpokládá, že budou rebelové. Většinu revolucí zrealizovali mladí lidé - protože mají tu energii. Čistou energii. Společnost potřebuje tuto energii, aby se rozvinula a obnovila. Někdo se musí ptát na všechno, na co se ptát dá. To, co je dobré, přežije, to, co je méně dobré, se změní. Takže kde je dnes všechna ta energie? Chci, aby lidé přišli na Občanskou výchovu a probudila se v nich revolucionářská horlivost.
Neflákejte se! Vzbuřte se! Může to být zábava.
Mladí lidé vědí, že síla je ve skupině. Když jste sám, jste ztracený. Prvním krokem odporu je získat svobodu. Druhým krokem je najít spojence, vytvořit pevné vztahy s lidmi, kteří sdílí stejné potřeby a hodnoty. V Občanské výchově jsou Jan, Jule a Peter takovou skupinou. Žárlivost je nemůže rozdělit.
Pro herce bylo nejprve těžké uvěřit, že by se Peter mohl vypořádat s Janovou a Juleinou zradou. Ale přátelství pro něj znamená mnohem víc než nějaké buržoazní morální hodnoty. Peter miluje Jule - nevlastní ji ... Samozřejmě, toto je nanejvýš idealizovaná představa o přátelství, ale je to představa, kterou mám. Ve většině německých filmů by milostný trojúhelník vedl k rozpadu a každý by zůstal sám - to je to, co lidé nazývají realismem. Kromě toho, že na tom nic reálného není. Je to akorát to, co diváci očekávají od tolika filmů ze 70. let. Pokud se týká mně, je dobrý konec ten nejlepší.
Jan a Peter jsou rebelové: vloupávají se do luxusních domů a přestavují nábytek. Nikdy nic neukradnou, nikdo není zraněn. To, co dělají, představuje útok na životy dalších lidí. Kamkoliv jdou, vytváří chaos. Ale chaos se záměrem. Jan a Peter jsou političtí aktivisté. Předvádí formu poetického odporu.
Rozzlobený mladý muž
Ve 20 letech jsem byl jako oni. Byl jsem mladý, rozzlobený muž, který rád křičel "Revoluce!", "Změňte svět!". Nebojovali jsme za poraženou stranu nebo za jedny voliče proti druhým: cítili jsme, že celý ten systém byl špatný. Bylo to špatné pro vykořisťované a bylo to špatné i pro vykořisťovatele. Nebylo to jenom nefér, pro každého to bylo odcizení.
Všichni mí přátelé to cítili stejně, ale nikdo z nás nenašel politickou stranu, se kterou bychom se chtěli spojit. Nechtěli jsme být spoutaní. Chtěli jsme být svobodní, stejně jako Jule.
Během tohoto období jsem žil ve squatu v Berlíně. Jednoho dne stovky policistů udělali šťáru. Vyhodili moje věci z okna. Zacházeli s námi jako s nebezpečnými kriminálníky. Zničili celou budovu. Byla to hrozná zkušenost. Když jsem to nějak překousnul, slíbil jsem si, že politiku zakomponuji do filmu. Vždycky jsem se zajímal o filmy se sociálním tématem. Obdivuji Michaela Moorea, Mikea Leighe a Costa Gavrase. Občanská výchova je o možnosti politické změny, ale nedokáže podat jasnou odpověď - protože není možné dát jasné odpovědi.
Bohatá společnost
Můj život se od těchto dní změnil, ale ty základní názory zůstaly stejné a moje postavy - Jan, Peter, Jule - je sdílejí. Necítíme žádné zábrany dívat se na svět kriticky. Nikdo neřekne "Vstaňte, lidé! To je zvrhlé! Zastavte to!" Pravda je, že pouhých 10 % světové populace patří do bohaté společnosti. Zbývajících 90 % zažívá chudobu, hlad a strádání. Ve světě je dost obilí, aby poskytlo denně 2000 kalorií každému obyvateli. Ale obilí není rozdělováno spravedlivě. 90 % světa strádá a dalších 10 % drží dietu. Každý je nešťastný. Svět by mohl být rajskou zahradou, ale pro většinu lidí to je utrpením.
Doufám, že Občanská výchova otevře lidem oči vůči tomu, co ty velké korporace provádějí. Budují ekonomický systém, ve kterém lidské bytosti neznamenají nic a peníze jsou všechno.
Zábava
Celá myšlenka Občanské výchovy je žertovná. Film je plný vtipů. A štěstí. Někde jsem četl, že děti se smějí až 150x denně. Dospělí jen 10x. Takže chci, aby se lidé smáli. Chci, aby šli lidé na film a bavili se.
Také chci, aby se lidé zamysleli nad svými staršími příbuznými a známými. Žádná neúcta ke generaci 1968. Oni osvobodili společnost a zavedli veliké množství reforem. Ale ti včerejší rebelové se stali dnešními konzervativci. Hardenberg, 50 letý businessman, je příkladem přeměněného radikála. Stal se jedním z těch lidí, proti kterým dříve bojoval. A já myslím, že toto je něco, co se dělo celkem všude. Lidské životy se v průběhu let mění. Stávají se fatálními. Svoji energii směřují na nové cíle, mnohem více osobní cíle. Získávají hloupé odpovědnosti. Stávají se jinými lidmi. Neodvrhnou své staré víry, ale odstoupí od nich bez toho, aniž by si to uvědomili.
Vězni svého vlastního majetku
Dalším tématem filmu je zbavit se strachu. Je důležité skoncovat s úzkostí a obavami o jistotu a bezpečí. Svoboda je mnohem více namáhavá než jistota, ale je také mnohem více vzrušující. Mám zvláštní představu o tom, co to znamená být člověkem. Věřím, že lidé jsou kočovníci. Potřebují být volní. A dnes jen málo z nás je. Většina lidí je jako Hardenberg, zajatec svého vlastního majetku. Někdo jednou řekl: "To, co vlastníš, tě bude jednoho dne vlastnit."
Ve filmu, jako je Občanská výchova, leží všechno na hercích. Kamera je musí sledovat, takže to vypadá, jako kdyby herci určovali tvar každého záběru. Musí vypadat a cítit se uvolnění, aby se pohybovali tak, jak je jim příjemné. Pozice kamery nemůže nikdy určit, co udělají. Tato představa odpovídá záměru filmu - směřovat ke svobodě, spontánnosti a lehkosti.
Výběr Jana, Jule a Petera
Role Petera byla napsána pro Stipea Ercega, kterého jsem viděl v jednom filmu. Daniela Brühla jsme vzali pro roli Jana až později během natáčení, když se předchozí projekt nezdařil - což byl ten případ, kdy se na nás osud usmál. Stipe a Daniel jsou skvělá dvojka a Daniel je výborný herec. Vycházeli spolu dobře a měli stejné názory - takže vše šlo snadněji.
Casting na roli Hardenberga
Pro roli Hardenberga, bohatého businessmana, jsem si celkem rychle vybral Burgharta Klaussnera. Věděl jsem, že energie a napětí mezi námi jsou tím pravým. Raději bych přepsal postavu herci přímo na tělo, než bych neobsadil herce, který se mi líbí, protože není vhodný pro tuto roli. A pak, dávám hercům naprostou volnost. Nesou na bedrech tíhu celého filmu. Pro Burgharta to byla celkem nová zkušenost, ale šel do toho s jistotou a během pár hodin využíval veškerý prostor, který jsem mu mohl dát.
Bylo to 100% digitální natáčení, s žádným umělým osvětlením. Osvětlení stojí čas, ať už točíte na 35 mm nebo DV ... A rozhodnutí točit výlučně s přenosnými kamerami bylo důležité: Mohli jsme prozkoumat různá místa a dát hercům možnost jít kamkoliv se jim zlíbí. Nakonec jsem končil s něčím velmi mobilním, myslím tím, že kamera doslova tančila kolem herců.
Udržet jednoduchost
Snažil jsem se natočit tento snímek v naprosto stejném stylu jakým jsem dělal můj první film - udržet technické složitosti na minimu. Tak jsem se mohl skutečně zaměřit na herce. Také rozpočet byl s rozvahou udržován na nízké hranici. Více peněz znamená více tlaku. Takto jsem využil malý štáb a byl jsem schopen udržet schéma natáčení tak, jak jsem chtěl - většinou. Ohromnou výhodou tohoto typu natáčení je, že je rychlé. Můžete natočit něco, co vás zrovna napadne. Titan jednou řekl: "Není umění bez improvizace." Já souhlasím.
Revoluce
U mladých lidí se předpokládá, že budou rebelové. Většinu revolucí zrealizovali mladí lidé - protože mají tu energii. Čistou energii. Společnost potřebuje tuto energii, aby se rozvinula a obnovila. Někdo se musí ptát na všechno, na co se ptát dá. To, co je dobré, přežije, to, co je méně dobré, se změní. Takže kde je dnes všechna ta energie? Chci, aby lidé přišli na Občanskou výchovu a probudila se v nich revolucionářská horlivost.
Neflákejte se! Vzbuřte se! Může to být zábava.
O hercích
Julia Jentschová
Díky skvělému divadelnímu debutu byla Julia Jentschová vyhlášena časopisem "Theater Heute" nejlepším nováčkem roku 2002. Jentschová studovala na berlínské prestižní Ernst Busch Academy.
Díky skvělému divadelnímu debutu byla Julia Jentschová vyhlášena časopisem "Theater Heute" nejlepším nováčkem roku 2002. Jentschová studovala na berlínské prestižní Ernst Busch Academy.
Burghart Klaussner
Klaussner studoval na berlínské Max Reinhardt School a hrál aktivně téměř ve všech německých divadlech. Jezdil po Německu se svým programem písní z doby swingu režírovaným Charlesem Trenetem. Klaussner se také objevuje ve filmech natočených pro televizi, např. Ein Goldfish Unter Haien a K3.
Klaussner studoval na berlínské Max Reinhardt School a hrál aktivně téměř ve všech německých divadlech. Jezdil po Německu se svým programem písní z doby swingu režírovaným Charlesem Trenetem. Klaussner se také objevuje ve filmech natočených pro televizi, např. Ein Goldfish Unter Haien a K3.
O tvůrci
Hans Weingartner
Občanská výchova je Hansův druhý film. Jeho okázalý debut The White Noise (2002) získal prestižní cenu Maxe Ophülse a mnoho dalších cen. Byl také vyhlášen za nejlepší snímek Asociací německých filmových kritiků, stejně jako získal řadu cen pro herce Daniela Brühla v hlavní roli jako mladého schizofrenika.
Rakouský rodák, Weingartner, studoval neurologii na Vídeňské Univerzitě a zvolil si specializaci neurochirurgii na Univerzitě Berlin's Steglitz Clinic. Během studií medicíny (1991-97) začal Weingartner také pracovat jako asistent kameramana. Na Cologne's Academy of Media Arts postgraduálně vystudoval filmovou tvorbu (1997-2001).
Občanská výchova je Hansův druhý film. Jeho okázalý debut The White Noise (2002) získal prestižní cenu Maxe Ophülse a mnoho dalších cen. Byl také vyhlášen za nejlepší snímek Asociací německých filmových kritiků, stejně jako získal řadu cen pro herce Daniela Brühla v hlavní roli jako mladého schizofrenika.
Rakouský rodák, Weingartner, studoval neurologii na Vídeňské Univerzitě a zvolil si specializaci neurochirurgii na Univerzitě Berlin's Steglitz Clinic. Během studií medicíny (1991-97) začal Weingartner také pracovat jako asistent kameramana. Na Cologne's Academy of Media Arts postgraduálně vystudoval filmovou tvorbu (1997-2001).
Přihlášení
Registrace
