Pramen života

Lebensborn je spíš znám jako odcizení a převýchova rasově vhodných dětí. (Na toto téma napsal autor scénář k česko-polskému snímku "Kukačka v temném lese", který získal Velkou cenu na třetím světovém festivalu v Sapporu v roce 1987.) Scénář se tentokrát baladicky a komorně dotýká nacistické akce o vypěstění nordické rasy.
Pod hávem rasového úřadu SS byl styk vybraných mužů a žen ověnčen pohanskými a germánskými rituály. Tajně se týkal všech porobených a satelitních území Třetí Říše v symbolickém kříži od severského Bergenu po Terst, od mazurských močálů po Ostende. Budoucí centrum panské rasy mělo být ve Slezsku. Zde také začíná na českém pomezí náš příběh, krátce po záboru Sudet. Pod záminkou rentgenové prevence proti TBC jsou vybírány naprosto čisté a zdravé dívky. Národnost nerozhoduje, pouze rasa. A tu splňuje Grétka Weiser díky osudové shodě, že se narodila ve stejný den jako sám druhý muž Třetí říše, Himmler.
Dívka je již svým bytostným založením bílou vránou v hejnu. Jako rasový míšenec je v Lebensbornu spíše outsiderem. Netuší, že sítem výběru prošla i přičiněním místního učitele, který ji chce po smrti maminky pomoct k lepšímu životu. Její podvědomá mateřskost a zbožnost ji táhne k soucitu se všemi trýzněnými a pronásledovanými tvory, nikdy se nepřizpůsobí odlidštěnému mýtu a silám zla. Grétka se ocitá v cizím a mrazivém prostředí pruských jezer, o svém poslání zprvu nemá tušení. Lesní sanatorium Isolde je skryto před světem, ušetřeno viditelných hrůz. O to rafinovaněji se hraje o dívčinu duši, i když zde jde pouze o její tělo. Početí nového života je skrytou službou k cílům smrti, k zániku přirozeného lidství.
Sanatorium kdysi patřilo rodině židovského chlapce. Leo je zde držen bez naděje na přežití. Dva vyvrženci se zákonitě sbližují jako dva bludné kameny uvízlé v ledu, i příroda zde tak hraje svou roli.
Spíš ze vzdoru i soucitu, než ze skutečné tělesné touhy, se Grétka miluje s Leem před jeho odjezdem do transportu. Noc slunovratových obřadů je jejich labutí písní.
I Grétčin čas se naplňuje na mořském pobřeží. Porodí chlapce, kterého si odnášejí řádové sestry a ani nacističtí vědci netuší, že jde o židovské dítě. Dívčina volba je tragický triumf proti fatálním silám, podvědomou cestou k Bohu.
Zdálo se, že nezůstal ani stín naděje. Grétka se vrací do krajiny svého dětství, zpustošeného válkou. A právě tam najde jiskřičku světla. Život jde dál. Na samém počátku příběhu přenesla židovské děvčátko přes hranici do bezpečí. To dítě, jako ubohé zvířátko, samo přežilo, přečkalo v bídném úkrytu vesnické márnice celou válku.
Na jejím konci se ty dvě zraněné děti našly ...
Film je koncipován baladicky, většinu obrazu tak zabírají horizonty nebe a zamrzlá země, odvěký svár ledu a plamenů, s neviditelným zurčením podzemních pramenů. Píseň Franze Schuberta o Dívce a smrti je hudebním leitmotivem a blízké moře symbolem konečnosti lidského osudu.

Po prostudování všech dostupných dobových pramenů a informací jsem cítil, že film má dva aspekty. Prvním je epický moment, filmem přinášíme zprávu o době a projektu Lebensborn, který byl do současnosti tématem jen jednoho polského filmu ze 60. let a německého, realizovaného v 50. letech.
S autorem jsme se snažili v detailech a prakticky ve všech scénách o dobově věrné a působivé zobrazení celého systému "zrodu nového pokolení Germánů".
Důraz jsem kladl na autentičnost reálií, výběr lokalit pro natáčení, na rekvizity a celkově na výtvarnou stylizaci, kterou jsme si předem stanovili s výtvarníkem Janem Vlasákem a kameramenem Markem Jíchou. Koncipovali jsme film do šedých, neživých barev zimy, které jsou "ozářeny" rituály SS, kde dominuje červená barva loučí, ohňů, prostě barva "krve". I scény jara postrádají tu sytou zelenou barvu, barva se i v těchto scénách teprve "rodí".
V krajině, která evokuje polskou rovinu, se naše postavy takřka ztrácejí, jako výraz rozpoložení dívek, které byly z rodné země vytrženy, vykořeněny a poslány vzhledem k lepší manipulovatelnosti do ciziny. Než na realizaci masových scén jsem se zaměřil na celkové poetické zachycení zimní přírody v kontrastu s portrétováním herců v detailech.
Vedle této epické roviny bylo hlavním leitmotivem drama Grétky a Lea. To je dramatickou "páteří" celého filmu. Nesporné herecké individuality, které jsem do filmu obsadil, snad bezezbytku naplnily lidské osudy předlohy. Castingu jsem přikládal velký význam i ve výběru těch nejposlednějších rolí.
Přál jsem si realizací filmu podtrhnout a čistě filmovými prostředky umocnit nespornou literární kvalitu původního scénáře.