Přežít svůj život

Evžen žije dvojí život: jeden reálný a druhý ve svých snech. V reálném životě má manželku, ve snovém mladou milenku. Tuší, že sny, které ho provázejí, mají hlubší význam, a tak se obrátí na psychoanalytičku, aby mu sny vykládala. Evžen ztratil v dětství rodiče, a v jeho snech vedle milenky vystupuje i babizna, která ho neustále varuje, že nesmí své milence ublížit. Psychoanalytička je z jeho zmatených snů zoufalá a skutečná manželka ho podezírá z nevěry. Tajně jednou prohlédne Evženův rituál a vstoupí do jeho snového světa, a odhalí manželovu bigamii.

<>Obrázek nenalezen<> Hlavní postavou příběhu je Evžen. Muž pozdních středních let. Je ženatý s Miladou. Jejich manželství je bohužel bezdětné. Jedné noci se Evženovi zdá sen, ve kterém ho na ulici osloví krásná mladá žena. (Splete si ho s jistým Milanem.) Stárnoucího Evžena uchvátí nejen svou mladistvou krásou, je k ní přitahován jakousi osudovou silou. V tomto snu (ale i v dalších) se ještě objevuje špinavá stařena s dětským kočárkem (vozí jím starý papír a staré železo do sběrných surovin). Tato příšerná, páchnoucí babizna Evžena stále varuje, že nesmí krásné mladé ženě ublížit, že je to světice, a že kdyby jí jenom vlásek na hlavě zkřivil, tak že si ho najde a pak běda s ním. V dalších snech se tato babice vydává střídavě za pána Boha, za Napoleona, za Marxe, za Velkého Mogula a jiné veličiny. (MUDr. Holubová jí v psychoanalytických výkladech Evženových snů identifikuje jako Evženovo Superego.)

Evžen hned po prvním snu je přesvědčen, že nejde o obyčejný "nesmyslný" sen, ale že jeho sen má hlubší význam. Proto se na doporučení svého přítele (rodinného lékaře) obrátí na poněkud výstřední psychoanalytičku MUDr. Holubovou. Ta však za snem vidí jen sexuální frustraci stárnoucího muže, kterým lomcuje "druhá míza". Dokonce se pokouší Evžena svést, ale ten ji odmítne, stejně tak jako její teorii o frustraci. Evžen se ve svých snech dále schází se svou novou mladou láskou. Ta se mu v prvním snu představí jako Eva, ale v každém dalším snu mění své jméno (všechna začínají na E).

V jednom snu, právě když se schyluje k milostnému aktu mezi Evženem a Eliškou (Evou), objeví se ve dveřích pokoje plačící dítě, Eliščin čtyřletý syn Petříček. Rozmrzelý Evžen se probouzí. V dalším snu však malý Petříček už nefiguruje. Elisabeta (Eliška, Eva) dokonce popře, že by kdy jakého syna měla. ((MUDr. Holubová později zmizení Petříčka vysvětluje tím, že existence malého Petříčka ve snu Evžena rozladila a jelikož, jak víme z Freuda, sen je realizované (splněné) přání, tak ho Evžen ve svém dalším snu prostě "zlikvidoval".)) Vtom zazvoní u dveří zvonek. Evžen se probudí. Je ráno, zvoní budík. Ruka Evžena ho zaklapne a Evžen se vrátí do snu. Je náhle v pokoji sám. Elisabeta zmizela. Zvonek u dveří stále zuřivě zvoní. Ozývají se rány do dveří. Dveře se rozletí a v nich stojí Milan. Je náramně podoben Evženovi. Jen je daleko mladší. Je opilý. Vrhne se na Evžena. Snaží se z něj dostat, kam se poděl malý Petříček, jeho syn. Zmizení Petříčka dává za vinu Evženovi a snaží se z něj vymlátit, kam ho schoval. Z této trapné a nepříjemné situace Evžena vzbudí Milada s upozorněním, že budík už dávno zvonil, a že přijde pozdě do práce. (Evžen pracuje v jakémsi blíže nespecifikovaném úřadě.)

Zapomněl jsem ještě dodat, že Milada stále nutí Evžena, aby vsadil Sportipo. V jackpotu je devadesát milionů, které by se jim náramně hodily. Evžen je však k možnosti výhry velmi skeptický. Po tomto probuzení náhle jako by Evžen ztratil schopnost vracet se do svého snu. Po týdnu bezesných nocí se obrátí opět o pomoc k psychoanalytičce Holubové. Ta právě to, že sen zmizel, považuje za úspěch své terapie, zatímco Evžen to považuje za neštěstí, za nenahraditelnou ztrátu a žádá ji, aby mu pomohla do snu se opět vrátit. Holubová však pomoc odmítne. Řídit své sny považuje za nevědeckou záležitost, za šarlatánství, odkáže ho na pokleslou okultní literaturu, s kterou ona nechce mít nic společného. Evžen tedy navštíví antikvariát a dožaduje se příslušné literatury. Leč antikvář nic podobného nemá momentálně na skladě, ale slíbí, že se po něčem poohlédne. Když Evžen vychází z antikvariátu, projíždí kolem auto s tlampačem na střeše. Na bocích auta je reklama sázkové kanceláře Sportipo. Tlampač oznamuje, že vyhrává číslo tiketu 7, 6, 5, 3, 8, 9, a že žádají šťastného výherce, aby si vyzvedl výhru. Evžen zjišťuje, ke svému překvapení, že oním šťastným výhercem je právě on. Rozběhne se za ujíždějícím autem. Z okénka auta mu podají kufr plný tisícikorun. Když si Evžen prohlíží svoji výhru, někdo mu náhle rukou sevře rameno. Je to Milan. Evžen se vyděsí a … probudí se. Usnul v tramvaji. Ruka tramvajáka třese jeho ramenem. Konečná stanice. Evžen vystoupí. Je zřejmé, že vůbec neví, kde je, ani jak se do tramvaje dostal. (Tramvaj má vepředu za sklem ceduli s nápisem "manipulační jízda".) Od stanice se táhne do kopce Evženovi známá ulice z jeho prvního snu. Ulice, na které se seznámil s krásnou Elisabetou (Eliškou, Evou), a ve které stojí dům, v němž ona bydlí. Elisabetu ale doma nenajde. Dozví se však od její sousedky, že se odstěhovala do nového bytu někde na sídlišti. Do luxusního bytu, který jí koupil její nový milenec (Evžen) za peníze, které vyhrál ve Sportipu. Její novou adresu však nezná. Náhle se objeví Milan a dožaduje se peněžité kompenzace za zmizelého Petříčka. Chce polovinu Evženovy výhry. Evžen odmítne. Jako vždy opilý Milan se začne peněz domáhat násilím. Začnou se strkat. Milan uklouzne po kostičkách z jakési dětské stavebnice, která v pokoji zřejmě zůstala po Petříčkovi, a padá. Hlavou narazí na podstavec litinových kamen. Konec. Evžen jen konstatuje smrt. To ho probudí.

Evžen sedí s Miladou v obýváku před televizí. Právě se losuje Sportipo. Milada celá vzrušená porovnává tažená čísla s čísly zatrženými na jejich tiketech. Pak zklamaně tikety roztrhá. MUDr. Holubová se snaží Evženovi vyložit jeho poslední sen o smrti Milana. Dochází k závěru, že se zde jedná o typický Oidipovský komplex. Že Evžen se ztotožnil s malým Petříčkem a v postavě Milana "zabil" svého otce, aby měl volný přístup ke krásné Elisabetě (Elišce, Evě), Petříčkově matce. Zároveň se dovídáme, že Evžen vyrůstal v dětském domově. Na matku i otce má jen mlhavé útržkovité vzpomínky. Neví nic o jejich osudu.

Evžen konečně získá z antikvariátu knihu, z které se dozví, jak při zachování určitého rituálu může kdykoliv navštívit svůj sen. K provozování tohoto rituálu si najme ve dvoře jednoho starého domu bývalý fotografický ateliér. V prvním snu takto experimentálně vyvolaném se ocitne na neznámém sídlišti, kde v jednom z nových bytů zřejmě bydlí Elisabeta. Problém je v tom, že Evžen neví ve kterém. Jak tak bezradně bloudí nekonečným sídlištěm, potká opět svoje Superego. Babizna ho znovu varuje. Evžen se jí snaží podplatit, aby mu prozradila, kde Elisabeta bydlí, ale ona prohlásí, že je nepodplatitelná. Nakonec to však dobře dopadne, neboť Elisabeta ho z okna svého bytu zahlédne a zavolá k sobě. Elisabeta se mu teď představí jako Evženie (což je křestní jméno Evženovy matky). Jsou konečně šťastni. Tentokrát je nic nevyruší a pomilují se. Evženie otěhotní. Z podivného jednání Evžena a z jeho mluvení ze sna Milada nabude podezření, že je jí nevěrný. Začne ho sledovat na každém kroku jako stín.

Evžen opět navštíví MUDr. Holubovou, aby mu analyzovala jeho poslední sen. Ta mu vysvětlí, že Evženie (Elisabeta, Eliška, Eva) je vlastně jeho animou, a že spát s vlastní animou je horší než incest. Natož s ní čekat dítě. Sotva Evžen opustí bezradnou Holubovou, zazvoní u jejich dveří Milada, která Evžena sledovala. Spustí žárliveckou scénu. Uklidní se až poté, co jí MUDr. Holubová ujistí, že Evžen není její milenec, ale pacient. Nakonec se Holubové Milady zželí a vyklopí jí všechno o Evženově dvojím životě.

Druhý den Milada sleduje Evžena na cestě do ateliéru. Je svědkem jeho rituálu. Evžen je ve snu účastný porodu svého syna, kterému dají jméno Evžen. Porodní bábou je Evženovo Superego. Babizna znovu varuje Evžena, že před ní nikam neuteče, nikam se neschová. Milada se rozhodne, že si to nenechá líbit, a že o svého muže bude bojovat, že si to se svou snovou sokyní pěkně vyříká z očí do očí. Vezme tajně Evženovi klíče od jeho ateliéru a napodobí tam rituál, kterým se Evžen dostává do snu. Rázem se ocitne na nám známém sídlišti. Sejde se tam napřed s Evženovým Superegem. Babice jí vyčítá, že si Evžena neuhlídala. Na Miladino naléhání jí nakonec seznámí s Evženií. Evženie jde zrovna nakupovat s malým (čtyřletým) Evženkem (jako by vypadl z oka Petříčkovi). Obě ženy začnou bědovat nad svým osudem.

Milada se probudí a ještě celá uplakaná opustí rychle Evženův ateliér. Neodpustí si, aby nejdůležitější rekvizitu celého rituálu (dámskou kabelku z krokodýlí kůže, kterou měl Evžen po své matce), nevzala s sebou. Když Evžen opět přijde do ateliéru, marně se shání po kabelce. Prohledá celý ateliér. Kabelka nikde. Zato objeví archiv starých fotografií, který tam zůstal po fotografovi, který měl pronajatý ateliér před ním. Ke svému údivu najde mezi starými fotografiemi jednu, na které je zcela zřetelně Evženie se čtyřletým Petříčkem. S nimi je na snímku ještě Milan, ale jeho obličej je rozmazaný (jak se pohnul do expozice). Evžen si vzpomene, že stejnou fotografii viděl v jednom snu viset zarámovanou v pokoji u Evženie. Od domovníka se dozví, že ateliér měl před ním pronajatý jakýsi pan Fikejz. Evžen ho objeví v jednom domově důchodců.

Pan Fikejz řekne Evženovi, že se s Evženií a Milanem dobře znal. Pár dnů potom, co vznikla tato fotografie, se Milan zabil. Uklouzl po kostičkách z dětské stavebnice a upadl hlavou na roh stolu nebo na kamna On se vlastně nejmenoval Milan, ale Evžen. V rodině byl totiž takový zvyk, že prvorozený syn se vždycky musel jmenovat Evžen. Táhli to už takhle asi desátou generaci. Evžen ale svého otce nenáviděl, a tak si nechal říkat Milan. Ani syn Evženie a Milana se ve skutečnosti nejmenoval Petříček, ale také Evžen. Milan, jak nenáviděl svého otce, tak se přeci jen neodvážil porušit rodinnou tradici. O Evženii se Evžen od pana Fikejze dozví, že byla skutečně krásná, ale taky pěkný cvok. Když se totiž narodil malý Petříček, tedy malý Evženek, tak začala pomalu o Milana ztrácet zájem. Přenesla na Petříčka všechnu svou lásku a Milan to neunesl. Zhroutil se, začal pít a pak už to s ním šlo z kopce. Když umřel, bylo to ještě horší. Evženie si vzala do hlavy, že Milana zabil malý Petříček, že mu ty kostičky pod nohy strčil úmyslně, a tak už vůbec z ložnice nikam nevycházela a jen hlídala Petříčka, aby jí ho policie neodebrala a nedala do ústavu pro mladistvé vrahy na převychování. Jednoho dne je našli oba ve vaně s podříznutými žílami na zápěstí. Napřed Evženie řízla sebe a pak jeho. Neunesla ten strach, tu úzkost, to čekání. Nepřežila zkrátka svůj život. Podobně jako ten profesor ve Felliniho Sladkém životě, co taky povraždil celou svou rodinu, aby ji zachránil před životem. Evženie i Milan tento film milovali. Fascinoval je. Malého Petříčka nakonec zachránili. Evženie ve vaně vykrvácela. Evžen se po těchto slovech pana Fikejze bezděčně podívá na jizvu na svém zápěstí.

Když přijde otřesený Evžen domů, Milada mu dá "nůž na krk": buď ona, nebo Evženie. Vrátí mu kabelku a pošle ho do jeho snu, aby to vyřešil. Evžen najde Evženii ve vaně s podřezanými žilami na rukou. Mrtvá Evženie utěšuje zdrceného Evžena, ať si z toho nic nedělá, že je to přeci jen sen, a že sen je splněné přání.