Sanctum

Špičkový potapěč Frank McGuire věnoval průzkumu jeskyní Esa

Ponoření se do natáčení: Sanctum začíná

V roce 1988 producent a proslulý jeskyňář Andrew Wight vedl expedici, která měla za cíl prozkoumat odlehlý jeskynní systém ukrytý pod nehostinnou australskou polopouští Nullarbor Plain. Během výpravy došlo vlivem prudké bouře ke zborcení východu, díky čemuž zůstala skupina 15 lidí uvězněna hluboko pod zemí. Na pomoc byla poslaná záchranná četa, které se téměř zázrakem podařilo vysvobodit všechny potápěče.

Tento zážitek zanechal ve Wightovi nesmazatelnou stopu, která ho přivedla k myšlence natočit se svým dlouholetým kolegou Jamesem Cameronem film inspirovaný těmito život měnícími událostmi. Se scénáristou Johnem Garvinem vytvořil klasický, nadčasový příběh o mladíkovi, který nemá s otcem zrovna nejlepší vztahy, což se ale zásadně změní po společném testu přežití. Scénář, zasazený do nepřátelského světa, který je uchvacující a ohrožující zároveň, zkoumal sílu a křehkost vazeb, které vzniknou, když jsme vystaveni nátlaku přírody a velmi pravděpodobné smrti.

Centrem příběhu je tým jeskynních potápěčů, kteří jsou na výpravě v nádherném, téměř neprozkoumaném a obtížně přístupném jeskynním systému. Setkáváme se s drsným profi potápěčem Frankem McGuirem, jeho sedmnáctiletým synem Joshem, který se výpravy účastní přes svůj odpor a miliardářem Carlem Hurleym, který expedici financuje.

Když náhle začne tropická bouře, jediný východ z jeskyní je odříznut povodní. Aby unikli před stoupající vodou, je tým nucen ustupovat hlouběji do vnitřku neprozkoumané jeskyně. Světla a zásoby rychle dochází a potápěči se při svém hledání jiné, teoretické cesty na moře musí vyrovnat se záludným terénem a ledovou vodou. Ale jeskynní labyrint chyby neodpouští, a proto jsou všichni brzy konfrontováni s vyvstávající otázkou: Dostane se někdo z nich ven živý?

Výkonný producent James Cameron vzpomíná, jak partnerství s Andrew Wightem začalo: “Před pěti lety za mnou přišel můj dlouhodobý spolupracovník Andy Wight s myšlenkou Sanctumu a mně se líbila. Už jsme spolu prožili několik dobrodružství. Kvůli dokumentu Tajemné hlubiny 3D jsme se ponořili do oceánu a prozkoumali neprobádané části mořského dna a vodního světa. Kvůli Tajemství Titanicu 3D jsme se potopili k Titaniku a Bismarku.”

Během toho vymysleli nový kamerový systém, který může fungovat v extrémních podmínkách, a který podle Cameronových slov přináší filmový zážitek překonávající všechno před tím. Vysvětluje: “Je to kamerový systém nazvaný “Cameron/Pace Fusion 3D Camera System”, který jsem použil při natáčení Avataru. Tento stereoskopický HD systém přináší výsledky, díky kterým bez problémů vytvoříme dokonalou IMAX projekci ve 3D. Ale jakkoliv je tato technologie výjimečná, natáčení není o technickém vybavení. Je to o nápadech, obrazech a představách. Je to o vyprávění a já v tento příběh věřím.”

Ačkoliv Wight a Garvin čerpali předlohu pro Sanctum z Wightova života, nechtěli vytvořit jen dokument zachycující jeho téměř osudovou výpravu. “Spíš než převyprávění skutečného příběhu jsme chtěli použít atmosféru té zkušenosti. Chtěli jsme se dostat dolů a podívat se, co se děje, když se lidé dostanou do obtížného prostředí a pod extrémní tlak. Jak přežijí? Naše vyprávění je o skupině lidí, kteří jsou na výpravě v Papue Nové Guiney a zůstanou někde uvězněni. Je to příběh o přežití a sebeobjevení v nepřátelském prostředí. Zkoumali jsme, jak se chovají v extrémním stresu.”

Scénárista Garvin upřesňuje: “Dali jsme si záležet, aby byl scénář založen na příběhu otce a syna. Je to o mladém muži, který se učí jak od svého otce, tak ze zážitků v jeskyních, díky čemuž dospěje v opravdového muže.”

Jako režiséra si Cameron a Wight vybrali Alistera Grierson, který si vytvořil jméno hned po filmových studií. V roce natočil snímek Kokoda, který se stal jedním z nejúspěšnějších australských filmů. Rozhodnutí, že režie se ujme právě Grierson, bylo “posvěceno” zkušebním ponorem. Cameron se směje: “Andrew vzal Alistera na potápění do jeskyní a tam ho úmyslně vyděsil, ale Alister to ustál. Ven se vynořil s velkým respektem a pochopením pro potápění. Byl stoprocentně přesvědčený, že ten film chce dělat. Největší obtíží pro něj bylo pochopení, jak pracovat s 3D.” Grierson i kameraman Jules O’Loughlin se museli přeladit z normálního filmování do HD.

“Máchání” herců: Casting

Když přišlo na casting, bylo jasné, že jen stateční se mohou hlásit. Producenti i režisér věděli, že představitelé musí být do filmu opravdu zapálení, protože natáčení bude vyžadovat hodně fyzických sil a vytrvalosti. Producent Wight říká: “Jestli je nevyděsil scénář, pak já a Alister určitě ano. Brzy zjistili, že se budou muset naučit potápět, používat dýchací přístroje, potápět se ve vodní nádrži uprostřed noci a další šílené věci - ať ve vodě nebo už celí mokří. Mám radost, že všichni, kdo ve filmu hráli, byli ve všech směrech skvělí.”

První byl vybrán představitel hlavní role - australský herec Richard Roxburgh. Jeho postava Frank McGuire je špičkou v jeskynním potápění a zároveň tvrdou palicí, která se spíš hodí pro život pod vodou než nad, mezi lidmi. Herec se naučil potápět se na boot campu. Součástí tréninku bylo používání dýchacího přístroje. Roxburgh vysvětluje: “Je to trochu mučení. Umožňuje vám to znovu použít vlastní oxid uhličitý, takže můžete pod vodou zůstat déle. Skvělé v teorii, ale v praxi je to jako noční můra. Nemůžete se nadechnout hodně. Teda můžete, ale pak vám to nedovolí to všechno vydechnout. Takže neustále chcete buď víc dýchat, nebo vydechovat. Chvíli to trvá, než si zvyknete.”

Příběh je vyprávěn z perspektivy Frankova syna Joshe, takže obsazení této role bylo zásadní. Toho pravého našli v Australanovi Rhysovi Wakefieldovi, který se proslavil rolí bratra autistického mladíka v dramatu Bílá vrána.

Welšský herec Ioan Gruffudd hraje Carla, nezodpovědného podnikatele, který expedici financuje a trvá na tom, že bude součástí výpravy, aby mohl zkontrolovat, jak jejich práce pokračuje. Jak se příběh rozvíjí, zjistíme, že Carlovy motivy nejsou tak altruistické, jak se na první pohled zdálo.

Hlavní obsazení doplňují australští herci Dan Wyllie a Alice Parkinson, jako potápěč Bláznivý George a Carlova dobrodružná přítelkyně Victoria. Zbytek Frankovy posádky uvězněné pod povrchem jsou Allison Cratchley jako Judes, Christopher Baker jako J.D., Nicole Downes jako Liz, Cramer Cain jako Luko a Andrew Hansen jako Dex.

Důležitou postavu hraje sám scénárista John Garvin coby manažer základny Jim Sergeant. Garvin toužil zahrát si v tomto filmu, proto postavu Sergeanta psal vědomě pro sebe, s tím, že doufal, že režisér nebude proti.

Garvin působil také coby supervizor při potápěčském výcviku herců: “Bylo to dost náročné potápění a je úžasné, že mnoho triků, které ve filmu vidíte, dělali sami herci. Sundat si pod vodou dýchací přístroj? Dát nadýchat svůj kyslík někomu jinému a mít při tom zaplavenou masku? K tomu by se mnozí zkušení potápěči neodhodlali. Richard Roxburgh a Allison Cratchley to udělali…Všichni herci a dvojníci, kteří byli vybráni z australské potápěčské společnosti CCR [Closed Circuit Rebreather] by na sebe měli být velmi hrdí.”

Představit si neprobádané: Tvorba podvodního dobrodružství

Vytvořit věrohodný podvodní svět, který málokdo viděl, bylo jedním z nějtěžších úkolů natáčení. Scénu a kulisy vymyslel architekt Nicholas McCallum. Producent Wight vzpomíná na vlastní zkušenosti: “Film se odehrává v Papue Nové Guinee, která má jedny z nejúchvatnějších podmořských systémů na světě. Jsou tam dlouhé podvodní řeky, vodopády, stalaktity, jeskyně... věci, které si nepředstavíte, dokud je neuvidíte na vlastní oči. Napodobit něco takového na malém plátně byl mimořádně obtížný úkol.”

Podvodní svět byl vytvořen v umělé nádrži obsahující sedm miliónů vody. Kromě toho se natáčelo ve skutečném prostředí, v jeskyních v jižní Austrálii. Režisér Grierson říká, že si natáčení ve vodní nádrži užíval víc, než očekával: “Každý den jsem si šel zaplavat s mým kameramanem, jeho lidmi a naším operátorem, abychom si mohli plánovat rozvrh, podívat se na záběry, které jsme chtěli natočit a v klidu si o nich promluvit.” “Byla to hezká zkušenost, protože to bylo velmi čisté natáčení. Všude je ticho a vy musíte děj vyjádřit obrazem,” říká režisér.

Život v cizím světě: 3D zážitek v Sanctum

Pro Sanctum byly použity ty samé kamery jako pro Avatar. Štáb věděl, že jestli má divákům přenést autentický podvodní svět, musí to být ve 3D. Cameron k systému vysvětluje: “Kamera na snímku Sanctum je výsledkem sedmiletého výzkumu mne a mého inženýrského partnera Vince Pacea. Začali jsme s velmi jednoduchým systémem, který jsme používali pro dokumentární filmy a vylepšili ho pro celovečerní snímky. Teď to má vše potřebné, abyste mohli natočit skvělý 3D film. Považujeme to za nejlepší kamerový systém, jaký v tuto chvíli na světě existuje.”

Na vymyšlení produkčních technik využívajích Cameron/Pace Fusion 3D Camera System s nimi spolupracoval Andrew Wight: “Dobrý 3D film je snadné sledovat. Ze špatného vás bolí oči. Vymysleli jsme terminologii ‘ostrý mozek’ nebo ‘trhače očí,’ což je označení pro filmy, které z nějakého důvodu nemohou být bezbolestně převedeny do 3D. Když se na takový film díváte, vaše oční bulvy křičí bolestí a váš mozek musí náročně zpracovávat, co to vlastně vidíte.”

“Když se děje toto a bolí vás to, je to špatný 3D a špatné 3D filmy dělají lidé, kteří zcela nepochopili, jak to funguje,” pokračuje. Wight prostě chce, aby si diváci podvodní svět v Sanctum užili stejně jako on, když tam doopravdy byl. “V porovnání s tím dobrý 3D na sebe nepřitahuje žádnou pozornost. Koukáte na film a jste jím pohlceni. Jste v jiném světě a ani nepostřehnete, že se díváte 3D.”

Cameron vidí velkou výhodu v použití 3D technologie právě u toho filmu: “Když se díváte na výpravný film, kde vás víc zajímají postavy, nemusíte s obrazem nic moc dělat. 3D skvěle funguje, když máte klaustrofobické prostředí, protože cítíte tu zeď a ten strop, tam kde opravdu jsou. Instinktivně jsme tušili, že prostředí jeskyní je pro 3D jako stvořené.” Na 3D výstupy dohlížel Cameronův dlouholetý spolupracovník, inovátor 3D Chuck Comisky.