Saxána a Lexikon kouzel

Tři sta let po škole! Tak zněl ortel vynesený před mnoha a mnoha lety nad Saxánou, studentkou čarodějnické školy v Říši pohádek, která utekla do světa lidí za svou první láskou Honzou Bláhou. Saxána nyní žije normálním životem v krásné rodinné vile se svým manželem Janem, dcerkou Saxánkou, bláznivou tetou Irmou a strýcem Evženem. Na co ale úplně zapomněla, je půda skrývající tajemství o jejím předešlém čarodějnickém životě. Právě toto maminčino tajemství náhodou objeví dcerka Saxánka, která se nenadálou souhrou okolností a své zvědavosti ocitne v kouzelné Říši pohádek plné trpaslíků, rarachů, draků, bazilišků, šotků a morkolabů. Na malou holčičku čekají neuvěřitelná dobrodružství neznámého světa, který se právě ocitl na pokraji zkázy. Odvážná Saxánka za pomoci svých nových pohádkových kamarádů rozplétá zamotaný svět pohádek, který se zlými silami snaží ovládnout komiksový gangster Crashman. Žákyni 2.B čeká nelehký úkol, jak se vypořádat se všemi nástrahami podzemní říše, přelstít komiksového gangstera a dostat se zpátky domů k mamince.

Volné pokračování Dívky na koštěti

Nápad vytvořit nový pohádkový film pro děti byl pro legendární dvojici českého filmu, režiséra Václava Vorlíčka a scénáristu Miloše Macourka, zajímavou nabídkou. Před čtyřiceti lety vznikl jeden z nesmrtelných českých filmů, Dívka na koštěti. Vzájemné propojení světa reálného se světem fantazie si diváci natolik oblíbili, že vznikla myšlenka na něj navázat. Po úspěšném seriálu Arabela z roku 1980, který měl „tak trochu připomínat Dívku na koštěti,“ se malí diváci opět setkají s podivuhodným příběhem z pohádkové říše.

„Jak se ukázalo u Dívky na koštěti, byla to šťastná volba zkombinovat realitu s nadreálnem, tj. svět lidí se světem pohádek, který jsme si celý vymysleli,“ říká Václav Vorlíček. Když pak přišel návrh s natočením pokračování Saxány, sedli si Vorlíček s Macourkem a začali přemýšlet, jakou podobu filmu dát. „Říkali jsme si, jestli se nevydat trochu cestou Arabely, která se také octla z pohádkové říše ve světě lidí. Pak jsme se ale opět vrátili k Saxáně, protože nebylo těžké si představit, že by se Saxána během svého života ve světě lidí provdala a měla dcerušku,“ uvádí režisér. Jakmile byl nastolen hrubý koncept příběhu, nic nebránilo vzniku scénáře, který autoři rozšířili o další postavy a po vzoru společného filmu Kdo chce zabít Jessii? se rozhodli alespoň z části znovu zavítat do komiksového světa.

V porovnání s původním filmem však Saxána a Lexikon kouzel přidává na miskách vah trochu více na stranu pohádkového prostředí. „Tento film pokračuje v duchu původní Saxány, jenže tentokrát je v hlavní roli Saxánina dcerka, malá Saxánka, které se podaří dostat tam, odkud Petra Černocká před mnoha a mnoha lety utekla. Malá holčička se dozvídá, že její maminka je bývalá čarodějnice. Saxánka musí v podzemní říši čelit mnoha nástrahám, která na ni číhají na každém rohu. Je to ale šikovná holčička, které pomáhají noví pohádkoví kamarádi, takže se není čeho bát,“ říká Vorlíček. „S chutí jsem opět točil film pro celou rodinu, protože takových je v české kinematografii jako šafránu.“

Dalším, zcela jasným krokem v přípravě filmu bylo obsazení ústřední herecké dvojice z Dívky na koštěti. „Zavolal jsem Petře Černocké a Honzovi Hrušínskému, že pro ně mám roli. Oba jsou pracovně hodně vytížení, tak aby počítali s tím, že budou mít opět zaměstnání u filmu. Poté jsme dali dohromady dobrou partu lidí - kostyméry, kameramana apod., a mohli jsme začít natáčet,“ dodává Vorlíček.

Během debat o způsobu tvorby snímku se filmaři rozhodli pohádkové postavy animovat. „Ve světě vznikl nový fenomén, tj. animovaný film v celovečerních metrážích a kombinace animovaného a hraného filmu, tak jsme si řekli, že se k této metodě přichýlíme,“ vysvětluje Vorlíček. „Rozhodli jsme se, že se v pohádkové říši, která se nám tentokrát rozrostla, budou pohybovat postavy, které nemohou hrát herci. Je tam třeba postava asi 60 cm vysokého trpaslíka a toho jsme nemohli herecky obsadit. To i Krytinář je přerostlý. Nebo role dobráckého ještěra, který měří 4,5 metru. I kdybychom dali čtyři lidi do nějaké figuríny, nešlo by to. Nebo by to byly příliš složité mechanismy. Moderní triková výroba toto snadno nahradila.“

<>Obrázek nenalezen<> Jak vzniklo legendární jméno Saxana?

Před lety vzniklo jedno z nejoriginálnějších a také nejznámějších jmen - Saxana. O jeho vzniku Václav Vorlíček říká: „S Milošem jsme si rozdělili úkoly. On sepisoval poslední obrazy scénáře a já jsem měl za úkol vymyslet jméno mladé čarodějnice. Na papíře jsem si seřadil, co tam chci mít. Potřeboval jsem určitě X, poněvadž šlo o čarodějnici, tak aby tam bylo alespoň jedno neobvyklé písmeno. Začal jsem s tím šachovat, až jsem asi za dvě hodiny přišel za Macourkem a říkám: „Hele, co bys říkal, teď se soustřeď, co bys říkal… SAXANA?“ A on řekl: „Sedí!“ A tak vznikla Saxana.“

Dívku na koštěti znají dobře diváci doma i v zahraničí. Minulý rok dostal režisér Václav Vorlíček v Polsku cenu za celoživotní dílo. V té době se tam shodou okolností promítala i Arabela. Diváci byli nadšeni. Když se mezi nimi objevil tvůrce, volali: „Arabela, to super!“ Poté následovala debata, kde se hovořilo hodně o Saxáně. Jak se ukazuje, Saxána je pojmem i v jiných zemích než jen u nás. „Ozvala se nám kanadská producentka, která obchoduje s filmy pro děti a mládež, a ta se dočetla nebo doslechla, že u nás vzniká pokračování Saxány. Tu první znala, a tak za námi přijela, jsme spolu v jednání a ona má zájem koupit tento film pro Kanadu a Spojené státy,“ uvádí režisér.

Herecké obsazení

Propojení známých filmových postav s novými - hranými i animovanými - znamenalo pro tvůrce filmu setkání se známými tvářemi, stejně jako výběr vhodných, nových herců. Klíčovými postavami podzemní říše pohádek je opět ředitel školy spolu se svými svěřenci, raráškem Krakavouskem, trpaslíkem Řehořem, strašidlem Chlupáčem, Kostlivcem Vinckem a další plejádou roztomilých čarodějnic, skřítků, draků a nebezpečných bazilišků a morkolabů. Svět lidí dále obohatily nové postavy tety Irmy, strýce Evžena či nakladatele Pleskota.

Petra Černocká, která v Dívce na koštěti ztvárnila mladou čarodějnici Saxánu, uvítala nadcházející natáčení s neskrývanou radostí. „Natáčení pro nás bylo zábavou, sešla se skvělá parta lidí a vše fungovalo tak, jak má. Spolupráci s ostatními si nemohu vynachválit. Do filmu přibyly nové postavy a herci si museli představit budoucí animované postavičky. V tom bylo natáčení odlišné a nové,“ vypráví Petra Černocká. Dívka na koštěti tehdy odstartoval slibnou kariéru mladé herečky, která v té době již byla známou zpěvačkou, ale díky ústřední filmové písni se zapsala do povědomí celé řady lidí.

„Nový film je velmi dobře obsazen. Já jsem tedy znovu vyfasovala Honzu Hrušínského. Při natáčení prvního filmu byl velmi milý, ale to byl ještě takové to koťátko,“ uvádí herečka. „Teď už je to dospělý chlap a má docela slušný smysl pro humor, takový svůj poměrně suchý. Takže my jsme se při natáčení bavili bezvadně.“

„Jako novinka přibyla holčička. Helenka je prostře roztomilé stvořeníčko a neuvěřitelně disciplinovaná. Na place byla včas, byla hodně samostatná. Práce s ní byla opravdu příjemná. A pak tam byl pan režisér a ten je také moc šikovný,“ pokračuje se smíchem Černocká. „Já bych mu přála, aby natočil ještě řadu takových krásných pohádek jako je Saxána. Jen si nedělám iluze, že by mě obsadil. Já kromě čarodějnic nic jiného ani hrát nemohu.“

Samozřejmou volbou pro režiséra byla také spolupráce s Janem Hrušínským, první láskou velké Saxány v Dívce na koštěti. Ředitel a herec divadla Na Jezerce si ve filmu zahrál roli veterináře a otce malé Saxánky, která vyrůstá ve světě lidí a neví nic o minulosti svých rodičů. „Dívka na koštěti pro mne představuje jeden z prvních dotyků s filmem a jeho atmosférou. Z dětství jsem znal od táty hodně historek o hercích a ateliérech Barrandov a najednou jsem se s těmi, které jsem obdivoval, potkával na chodbách.“

Zážitků z natáčení Saxány a Lexikonu kouzel má Jan Hrušínský hodně. „Nový film je trikový, takže v tomto vidím paralelu s první Saxánou. Z původního snímku si například pamatuji, jak jsme točili scénu na psychiatrii s Helenou Růžičkovou a Petrou Černockou. Byla to scéna, kde tvůrci poprvé použili systém zrcadel. Já jsem tak strávil příjemné, poetické odpoledne vtěsnán do nemocničního stolku,“ říká s úsměvem Hrušínský. „Když to srovnám se současným filmem a triky, které diváci nyní uvidí, jsem velmi zvědavý na jejich reakce.“ Zajímavou zkušeností z natáčení nové Saxány byla také spolupráce s animovanými postavami. „Když točíte v noci, někdy ve 3 hodiny ráno na vás přijde řada, jdete na perón v metru a točíte s trpaslíkem, který tam není, tak skutečně máte pocit, že jste buď po hodně těžkém flámu anebo že se vám to zdá.“

Představitelkou malé Saxánky je Helenka Nováčková, kterou si režisér vybral mezi desítkami dalších adeptek na tuto roli a které se po celou dobu natáčení plně věnoval. Pro malou dívku nebylo lehké si představit budoucí animované prostředí a postavy, avšak svého úkolu se zhostila velmi obratně. „Nejtěžší pro mne bylo, když jsem měla dlouhý text a musela jsem se dívat na postavu, která tam nebyla. Následně jsem se třeba měla podívat jinam a opět se k němu vrátit pohledem. Nebylo snadné se trefit na to správné místo, abych se mu dívala do očí a ne třeba mimo něj.“

Malou herečku také bavily „kaskadérské kousky“, jako byl let na koštěti nebo pád z velké výšky. „Ve studiu mi dali popruhy a vytáhli do vzduchu. Pak jsem musela nasednout na koště a letět. Stejně tak když jsme točili můj pád. Visela jsem na popruzích, ležela jsem vodorovně a zespodu na mne foukal vítr. To mě bavilo,“ říká Nováčková.

Do projektu se ráda také zapojila Jiřina Bohdalová, které nabídnul Václav Vorlíček roli tety Irmy. Bláznivá a ambiciózní spisovatelka dětských knížek jí sedla jako ušitá. „Když jsem si přečetla scénář, okouzlilo mne, že dělám tři postavy. Film se mi líbil, ale skutečně jsem netušila, co mne čeká, protože jsem si ve většině případů musela ty figurky, které tam měly být a nebyly, představovat. Takže mi museli říct pevný bod, kde by asi tak mohla být hlava. Repliky mi četl pan režisér, který stál za mnou, a takto jsme točili. Na představivost to bylo docela náročné, avšak doufám, že výsledek bude adekvátní té námaze,“ uvádí Jiřina Bohdalová.

„Rudolf Hrušínský říkal, že dobrý herec má umět hrát i se skříní. My jsme tedy nehráli se skříní, nýbrž se vzduchoprázdnem a je to zvláštní,“ říká Petr Nárožný, který si v Saxáně a Lexikonu kouzel zahrál bratra tety Irmy, předsedu soudu JUDr. Evžena Bláhu. Tetiným nakladatelem není nikdo jiný než nezapomenutelný Rumburak z Říše pohádek, Jiří Lábus. Také další vypůjčená postavička z filmu Arabela bude divákům jistě povědomá. Jedná se o syna čaroděje Viga, kterého v nové pohádce ztvárnil Bronislav Poloczek. Záporné role komiksového padoucha Crashmana se ujal skvělý Jaromír Dulava.

Jak tomu ve Vorlíčkových filmech bývá, také Saxána a Lexikon kouzel je přímo nabita jedinečnými hereckými osobnostmi zvučných jmen. V čarodějnické komedii určené pro celou rodinu si dále zahráli: Naďa Konvalinková, Ota Jirák, Josef Somr, Markéta Hrubešová či Uršula Kluková.

Kamera, klapka, jedem

Rodinná komedie Saxána a Lexikon kouzel se natáčela na mnoha různých místech. Mezi ta nejzajímavější patřila bezesporu psychiatrická léčebna, soudní síň, uličky Starého města, železniční tunel nebo vila rodiny Bláhových. Od prvotní myšlenky na znovuvytvoření světa pohádek prolnutého se světem lidí uplynulo již několik let. Námět na volné pokračování filmu Dívka na koštěti vznikl již v roce 2001, kdy se Václav Vorlíček společně s Milošem Macourkem shodli na podobě, jakou by měl tento projekt mít. Poté vznikl scénář, který však byl na pár let ponechán stranou.

V roce 2007 započala samotná realizace tohoto snímku a na podzim padla první klapka. Po natočení hrané části filmu přišly na řadu trikové a postprodukční práce. „Nechtěli jsme nic uspěchat. Uvědomovali jsme si, jak je tato etapa výroby filmu důležitá a jaký význam má pro celkové vyznění filmu,“ uvádí režisér Václav Vorlíček. Jak se však po ročním úsilí ukázalo, zvolená triková výroby nebyla vyhovující a tvůrci s ní nebyli spokojeni. „Práce na projektu jsme pozastavili a udělali si kompletní audit technického a technologického stavu filmu,“ říká producent společnost Pragofilm. „Bylo nezbytné přistoupit k zásadním úpravám již natočeného materiálu. Triková část neodpovídala kvalitě a úrovni animace, jakou jsme požadovali a která by odpovídala současným trendům světové animace.“ Proběhlo tedy výběrové řízení na kompletní výrobu a dokončení filmového díla, z něhož vyšly jako vítěz Qbone studios. Původní podklady trikové výroby nebylo možné dále použít, a tak začala v roce 2010 vznikat zcela nová animace. V rekordně krátkém čase jednoho roku pak proběhly veškeré postprodukční a trikové práce.

„Podařilo se nám natočit film s animací, která je na současných filmových plánech obvyklá. Některé původní záměry se ukázaly jako nerealizovatelné. Potom však do projektu vstoupila nová společnost, která se této fáze natáčení ujala. Snímek jsme tak nemuseli žádným způsobem nastavovat nebo šidit a uchylovat se k nekvalitním řešením. Výsledná animace mne velmi potěšila a je srovnatelná s mojí původní představou, jak by měl film působit,“ dodává režisér.

<>Obrázek nenalezen<> Kombinace hraného a 3D filmu

Saxána a Lexikon kouzel je svým rozsahem trikové výroby unikátním snímkem, na kterém pracovalo více než 40 trikových specialistů. Je prvním filmem české kinematografie, jehož triková výroba je provedena v takovém rozsahu a na srovnatelné úrovni jako tvorba zahraničních filmů pro děti. „Projekt Saxána a Lexikon kouzel byl pro nás zajímavou výzvou. Byla to skvělá šance vytvořit jedny z nejunikátnějších trikových záběrů, které kdy v české kinomatografii vznikly. V našem studiu se tvořily od prvních návrhů až po finální 3D složku všechny animované postavy a celá pohádková prostředí a to v šibeničním termínu 12 měsíců,“ uvádí Viktor Adamec, VFX Supervisor a vedoucí trikové výroby filmu.

Základním bodem této fáze projektu byla důkladná preprodukce. To zahrnovalo výrobu výtvarných návrhů, které se tvořili zvlášť pro postavy a zvlášť pro prostředí. Dalším krokem bylo provedení důkladné previzualizace. Pomocí kreslených storyboardů a animatiků vznikala první reálná představa o budoucí podobě filmového díla. Poté započala vlastní triková výroba zahrnující tvorbu 3D modelů digitálních herců a stavebních prvků pohádkové říše.

Skřítci, šotci, baziliškové a další strašidla z Říše kouzel a pohádek jsou ve filmu ztvárněny pomocí kombinace ruční animace a Motion Capture technologie, tj. procesu, při kterém se pomocí speciálního snímacího systému zaznamenal pohyb živých herců a převedl do digitální podoby. Animátoři a riggeři Qbone studios skloubili obě animační technologie v jeden celek a vdechli tak těmto postavám život. „Ve studiu jsme navlékli vybrané herce do speciálních černých kombinéz a umístili jim na tělo desítky reflexních bodů. Díky speciálním infrakamerám jsme je natočili a zaznamenali jejich pohyby, které se použily jako podklad pro animované postavy,“ říká produkční Dana Kvasničková.

Pro docílení věrné mimiky a správného otevírání úst, které se u animovaných postav musí speciálně dotvářet, vyvinuli programátoři Qbone studios vlastní systém pro snímání lidského obličeje, včetně rekonstrukce a aplikace na 3D postavy. Díky tomu působí animované postavy a jejich dialogy zcela přirozeně.

Nejdůležitějším článkem celého projektu byl pak Project Management systém, který vznikl unikátně pro potřeby tohoto filmu. Do této ucelené databázi soustředili tvůrci filmu veškerá data a informace, které v rámci natáčení a postprodukce vznikly, tj. natočené scény, trikové záběry, animované postavy, dialogy apod. Tímto způsobem se výrazně ušetřil čas a zefektivnila práce všech členů týmu trikové výroby.

Všechna prostředí od podlahy

Saxána a Lexikon kouzel kombinuje svět hraný se světem animovaným. Herci natáčeli ve studiích „na modrém pozadí“ a rekvizity kolem sebe si mohli jen představovat. Tvůrcům tak nastal nelehký úkol - vytvořit celou pohádkovou říši. Odborníci z výtvarného oddělení museli vymyslet vše, co se ve filmu objevilo, od výtvarného návrhu až po finální výsledek.

Pro tyto účely bylo v enormní míře využito technologie matte paintu, tj. filmové dokreslovačky, která je z převážné části postavena na 3D podkladech. To je oproti jiným českým studiím velmi nadstandardní přístup. Mattepainteři Qbone studios obdrželi scény s hereckými akcemi před modrým pozadím a jejich úkolem bylo nahradit ho prostředím digitálním. Vše bylo zapotřebí vytvořit doslova od podlahy. Naskicovat, vymodelovat, nasvítit, vyrenderovat a dokreslit.

„Velká část filmu se odehrává v rozlehlé podzemní říši, kde se nachází také obrovská jeskyně. Právě ta pro nás znamenala asi nejzajímavější a nejnáročnější práci na projektu,“ říká hlavní art director Jakub Javora. „Museli jsme nastudovat celkovou atmosféru a jednotlivé prvky podobných prostředí. Inspirací nám byly české hrady, zámky, skanzeny, podzemí Prahy i středověké hospody. Jednotlivé části prostředí, které vytváříme, jsou v podstatě digitální, ručně modelované miniatury. V kombinaci s malbou vytvářejí dokonalou iluzi skutečného prostoru.“ Hlavní mattepainter Nikolay Kravchenko dodává: ,,Inspiraci čerpáme z mnoha zdrojů, nejen z oblasti klasických VFX, ale například jsme do našeho pracovního postupu úspěšně zabudovali i prvky známé z real-time počítačové grafiky.“

Animace v takovémto rozsahu, kdy bylo vytvořeno na 650 trikových záběrů, se většinou vytváří 2-3 roky. Qbone studios ji však zvládly dofinalizovat za pouhých 12 měsíců, aniž by se musely uchýlit k provizorním řešením či by něco ubraly na kvalitě snímku. „Zvládnutí projektu za pouhý jeden rok je výkon, na který jsme právem hrdí. Kompletní 3D postavy a prostředí jsme vytvořili za půl roku a v druhé půlce jsme doanimovali a finalizovali záběry. Jen pro představu, výroba hlavního charakteru trvala asi měsíc a vždy na něm pracovalo několik lidí současně. Takto ušetřený čas jsme mohli věnovat opravám nekorektně natočených podkladů, které vznikly už na samotném počátku celého projektu,“ uvádí vedoucí 3D oddělení Alexander Urik.

Největší péči pak věnovali tvůrci hlavním animovaným postavičkám - Krakavousovi a trpaslíku Řehořovi. Obě postavy prošly různými změnami od designu až po úpravy 3D modelů tak, aby co nejvíc kopírovaly chování lidského těla. Na výrobu a simulaci vlasů a šatů byly použity nejmodernější nástroje, které jim dodávají velmi realistický vzhled a pohyb.

Dalším oříškem byl např. čtyřruký ředitel, kterého v prvním snímku ztvárnil Josef Bláha a jehož nástupcem je v Saxáně a Lexikonu kouzel vynikající herec Josef Somr. Tvůrci potřebovali této hrané postavě dodat další pár rukou a zachovat čistou linii celé animace. Snímek po snímku tak ručně naanimovali každý její pohyb a celou horní část těla pak digitálně vyměnili. To zabralo zhruba měsíc a půl práce.

Více než dvacet animovaných charakterů, dvanáct specifických prostředí a několik desítek komplikovaných efektů. Rozsahem a úrovní trikové tvorby je Saxána a Lexikon kouzel jedním o nejnáročnějších projektů české kinematografie, který kdy byl v našich končinách realizován.

„Co se týká rozdílu v trikové části filmu Dívka na koštěti a jeho pokračování, ten rozdíl je propastný,“ doplňuje režisér filmu. „V prvním díle jsem na to měl tehdy kameramana Vladimíra Novotného, kterému jsem vylíčil, jak si věci představuji, částečně jsem mu to nakreslil a on to vymyslel. Brilantně používal optiku a svícení a měl všelijaká, jak jsme říkali, udělátka, jako různé latě a dráty. Ve scéně v blázinci nakonec použil metodu zrcadel, kterou Vladimír mimochodem vymyslel. Tenkrát jsme ráno začali připravovat scénu a zhruba po půli dne jsme teprve natočili první záběr. Druhý den ráno jsme si to pustili a byl to hotový trik.

Nyní je to tak, že se to zadá animátorům, určitou dobu trvá, nežli to vymodelují, než se to vybarví, než se vytvoří pozadí, protože to se skládá z několika vrstev, aby to mělo perspektivu. Tato práce je poněkud zdlouhavější, avšak tu máme tentokrát triky, které by starým způsobem nešly udělat. Posouváme se tedy o krok dál a jdeme cestou mistrně animovaných filmů, které je dnes divák zvyklý vídat.“

<>Obrázek nenalezen<> Animované postavičky

Pohádková říše Saxány a Lexikonu kouzel je plná kouzelných postav - rarášků, draků, šotků a čarodějnic. Tvůrci se inspirovali již známými strašidly, kdy si vzali k ruce Lexikon strašidel a vybírali, které z nich by se k filmu hodily, stejně jako vymýšleli originální postavy a jejich jména. Krakavous, Řehoř, Morkolabové, Drak Vetry, Ještěr Karamo, Bezhlavý rytíř - to je jen krátký výčet těch, se kterými se diváci ve filmu setkají.

„Tvorby pohádkových postav se ujala parta trikových specialistů, kteří vytvořili návrhy. Vzájemně jsme je konzultovali, hovořili jsme o charakteru postav, stejně jako jsme probírali drobnosti typu oblečení. Bylo to kolektivní dílo,“ shrnuje Václav Vorlíček.

Krakavous

Čertovské dítě Krakavousek je šibalský mladý rarach, kterého malá Saxánka omylem přivolá do světa lidí. Skamarádí se a Krakavous se stane Saxánčiným průvodcem a pomocníkem ve světě pohádek. Krakavousek vyniká nad ostatními strašidly svou bystrostí a dobře se vyzná v poměrech podzemního světa. Se Saxánkou jsou silná dvojka, která svou chytrostí dokáže přelstít i zlého Crashmana.

Trpaslík Řehoř

Profesor zmenšování z prvního dílu, který je schopen cokoliv a kohokoliv přepravit do říše pohádek pomocí drezíny a tunelu s kolejemi. Řehoř je kliďas a tak trochu chytrolín, kterého nevyvede z míry ani bláznivá teta Irma, která se mu líbí. Jediné, na co je háklivý, je jeho výška.

Kostlivec Vincek

Původem vrchní z hostince na Starém městě, kterého měly pohádkové postavičky tak rády, že když skonal, pokusily se ho oživit. Protože ale neuměly ještě tak dobře kouzlit, podařilo se jim dostat ven pouze kostru. Vrátil se jim hostinský, který mluví, má zástěru, ale je mu vidět skrz žebra. Jemu to nevadí, protože je lehčí a netloustne.

Chlupáč

Chlupáč má za úkol na Starém městě děsit opozdilé noční chodce. Je schovaný za popelnicemi, a když nějací opozdilí hosté z vináren vycházejí v podroušeném stavu, tak se zničehonic objeví, přiskáče, začne rotovat, vylétne do výšky a hrůzným způsobem ječí.

Morkolabové

Dva neurvalí a přihlouplí pochopové v roli podzemních četníků, kteří se snaží chytit malou Saxánku. Bodyguardi, kteří vykonají vše, co jim pan ředitel přikáže.

Děda Netopýr

Děda netopýr vždy toužil stát se námořníkem, ale nepodařilo se mu to, protože zjistil, že na zámořském korábu nesežene obživu. Není tam žádný hmyz. Dědeček byl a je veselá povaha. V noci chodí tajně studovat dějiny mořeplavby.

Baziliškové

Odporní bezcharakterní podlézaví služebníci, které nemá nikdo rád. Neumějí být věrní ani upřímní. Jakmile ucítí mocnější sílu, přidávají se k nejsilnějšímu, ať je to kdokoliv.

Šotci

Malí domácí pracovití skřítci, podřízení všem, hlavně řediteli. Jsou nadmíru snaživí a všeteční, uklízejí a opravují vše, co je třeba. V pohádkové říši sní o tom, že jednou založí věhlasnou úklidovou společnost, ale do té doby musí zůstat ve službách ředitele čarodějnické školy.

Václav Vorlíček (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Co pro vás znamená Dívka na koštěti z roku 1971?

Jsem přesvědčen o tom, že to byla šťastná trefa, protože když se nějaký film hraje 40 let v nejrůznějších televizích, a nejenom tuzemských, asi se povedl. Myslím, že to byl dobrý nápad kombinovat realitu s nereálnem, tedy svět lidí se světem pohádek. Tehdy jsme si vymysleli, že kdesi pod zemí existuje svět, kde žijí pohromadě různé bytosti. Mají tam svůj život, svůj denní řád. Děti tam chodí do školy, mají předměty, třeba jako hodinu zmenšování. Navymýšleli jsme si takovéto věci a snažili se o co nejzábavnější formu, což se nám právě pomocí těch nadpřirozených bytostí a kombinace s živými bytostmi docela vyplatilo. Poněvadž nejen že to vytvořilo docela zábavný příběh s určitým napětím, ale stačili jsme ho s Milošem Macourkem naplnit dostatkem humorných situací, takže se o filmu dá říci, že je to fantastická komedie. Vymýšlení jména Saxána dalo dost přemýšlení. Já jsem si to vzal za úkol, když jsme s Macourkem psali scénář. Vzal jsem si arch papíru a psal jsem si různé kombinace písmen, až jsem pak přišel za Macourkem a povídám mu: „Hele, Miloši, tady jsem vymyslel Saxánu,“ a on řekl: „Sedí,“ a tím byl název vymyšlen a dán a od té doby je to určitý pojem v české kinematografii a dodnes je to oblíbený film.

Jak se navazovalo na takovýto fenomén? Kdy se zrodil nápad natočit pokračování?

My jsme s Macourkem nezamýšleli film, který měl divácký úspěch, prodlužovat nebo v něm pokračovat. Prostě se objevil někdo, kdo se na nás obrátil, jestli bychom nevytvořili pokračování Saxány. My jsme pak po debatách s Macourkem ten nápad akceptovali. Celkem nebylo nesnadné si představit, že se o 20 let později ve světě lidí Saxána nejen provdala, ale pořídila si i dcerušku. Když už z toho byla trojčlenná rodina, tedy Jan Hrušínský, Petra Černocká a devítiletá holčička, nastínili jsme scénář, který šel přibližně ve stopách původního filmu. Došlo tam k malé změně, že jsme rodinu ještě rozšířili o strýce a tetu. Strýc je velice důstojný pán, předseda soudu, a teta je trochu střelená paní, která si hraje na spisovatelku a obtěžuje vydavatele touhou po vydání knížek, které se nazývají Králíček Fňukálek a Zajíček Hopsálek…. Samozřejmě jsme měli určitou jistotu, že přibude ten nereálný svět, pohádkový, kde budeme opět těžit z jeho humoru.

Jaký je rozdíl oproti původnímu filmu Dívka na koštěti? V Saxáně se pohybujeme spíše ve světě pohádek….

Máte pravdu. My jsme tentokrát větší část děje přesunuli do pohádkového světa. Když už jsme se tedy ocitli v pohádce a ve světě se mezitím rozvinul nový fenomén, tj. animovaný film v celovečerních metrážích a také kombinace animace a hraného filmu, tak jsme si řekli, že se k této metodě přichýlíme. Rozhodli jsme se, že se v pohádkové říši, která se nám trochu rozrostla, budou pohybovat postavy, které nemohou hrát herci. Vymysleli jsme třeba trpaslíka, který je asi poloviční než náš nejmenší herec Jiří Krytinář. Vymysleli jsme si dobráckého drako-ještěra, který do pohádkové říše emigroval z úplně jiného světa a měří 3,5 metru, takže bych na to také těžko sháněl herce.

Naplnila se vaše představa, se kterou jste do tohoto projektu vstupoval? Odpovídá například animace vašim požadavkům?

Řekl bych, že realizace těch animací je velice zdařilá, jsem spokojený. Je tam řada humorných situací, takže o této pohádce můžeme hovořit také jako o komedii a to, stejně jako já, mají diváci nejraději.

Jak byste tedy charakterizoval film Saxána a Lexikon kouzel. Řekl byste, že je to hraný film s animovanými prvky?

Já bych řekl, že je to kombinovaný film s animovanými prvky. Samozřejmě to pokračuje v duchu původní Saxány, jenže tentokrát je v hlavní roli Saxánina dcerka, malá Saxánka, které se podaří dostat tam, odkud její maminka před mnoha lety utekla. Najednou se dozvídá, že její maminka je čarodějnice, což před tím nevěděla. Dokonce zjistí, že má v říši pohádek dědečka - netopýra. Jí to bylo vždycky divné, že všechny holky ve škole mají dvě babičky a dva dědečky a ona jen jedny.

Jak jste dávali dohromady štáb nové Saxány? Oslovili jste někoho z tvůrců Dívky na koštěti?

Z Dívky na koštěti jsem akorát zavolal Petře Černocké, že tam má roli, a Honzovi Hrušínskému, aby s tím perspektivně počítali. Oni totiž měli spoustu svých vlastních závazků. Honza hraje a šéfuje Divadlu Na Jezerce, Petra Černocká jezdí hodně na zájezdy a koncertuje. Každopádně jsem je upozornil na to, že je čeká angažmá u filmu.

Jak jste vybíral další herce?

Během své filmové kariéry jsem se s mnoha herci spřátelil, a protože jsem zjistil, že se dokáží naladit na notu, kterou od nich požaduji, tak jsem se tohoto poměrně širokého spolku herců držel. Jenže léta běžela, mnozí z nich odešli, opustili nás, takže představitelé, kteří hráli v první Saxáně, již, bohužel, nejsou. Mluvím například o panu Vladimíru Menšíkovi, paní Stelle Zázvorkové, Josefu Bláhovi ad. Takže jsem musel hledat jiná řešení, a proto jsem oslovil svoji dlouholetou přítelkyni a vynikající herečku Jiřinu Bohdalovou, která nám zahrála tu trošku poblázněnou tetu, oslovil jsem dalšího svého dlouholetého přítele a herce, se kterým mám skvělé zkušenosti, Petra Nárožného. Jinak jsem samozřejmě sahal po hercích podle jejich typologie, hereckých schopností a také podle toho, jestli je jim vlastní pohybovat se v komedii.

Můžete ve zkratce popsat děj Saxány a Lexikonu kouzel?

Už jsem ho trochu naznačil. Je to dobrodružství malé Saxánky v Říši pohádek, jejíž existencí je velmi překvapena. Jednou totiž najde ve starém kufru na půdě určitou relikvii, kterou tam její maminka kdysi ukryla, protože slíbila manželovi, že už nikdy čarovat nebude. Samozřejmě ve chvíli, kdy zjistí, že zvědavá Saxánka tohle tajemství objevila, je již pozdě. Už marně zoufá, že tu připomínku své čarodějnické minulosti nevyhodila. Nález kufru je pak příčinou, proč se malá Saxánka dostane do Říše pohádek. Sotva se v podzemní říši ocitne, přistihne holčičku ředitel čarodějnické školy, kterého zajímá, co tam dělá. Ona mu prozradí své jméno, ředitel si vzpomene, že žákyně - čarodějnice toho jména dostala kdysi za trest 300 let po škole a ty si dosud neodseděla. Po jejím tehdejším úprku z toho měli malér školník i učitelka. A tak malou Saxánku zavře do učebny, aby si pěkně zbytek trestu za maminku odseděla. Saxánka si najde v podzemní říši kamarády, spřátelí se s bytostmi, které tam žijí a které jí potom pomáhají. A samozřejmě se ji podaří dostat zpátky domů.

Vaše pohádky přinášely pokaždé něco poučného a laskavého i pro toho nejmenšího diváka.

Vždy, když jsem točil nějaký film pro děti, jsem se snažil, aby takové to poučno a naučno a umravňování bylo co nejméně znatelné, protože vím, že bych tím děti dokázal akorát otrávit. Chci, aby se pobavily, ale samozřejmě nějaké to poučení tam taky je.

S jakými emocemi a dojmy by velcí i malí diváci měli odcházet z kina?

Já jsem větší část své tvorby upjal ke komediím, proto bylo mou prvořadou snahou lidi rozesmát. Takže dát lidem veselou mysl, smích a dát jim trochu zapomenout na starosti a problémy. Smyslem Saxány je tedy rozesmát, pobavit. Proto tam například oproti původnímu filmu přibyla Saxánčina teta a strýc. Strýc, kterého hraje Petr Nárožný, je vysoce postavený člověk, předseda soudu, a teta v podání Jiřiny Bohdalové je trošku bláznivá. Hodně o ní vypovídá, když líčí svůj osud trpaslíkovi: „Představte si, já jsem byla pětkrát v životě zasnoubená, ale ani jednou vdaná. No není to hrozné?“ A trpaslík na to: „No, jak pro koho.“ Teta je sice starší dáma, ale stále je vdavek chtivá. Jinak nemá moc co na práci, tak si hraje na spisovatelku. Píše kratičké knížky a tahle teta se náhodou také dostane do pohádkového světa.

Jak byste popsal charakter malé Saxánky?

Je to taková šikovná zvídavá holka, která se do všeho montuje. Má trochu rozjívené manýry tím, že je jedináček, ale když se ocitne sama v podzemní říši, tak se ukázní a hledá různá řešení, jak se dostat nazpátek, protože ona žádné kouzlo vlastně nezná. Jen si něco zběžně přečetla, díky čemuž se pak dostala do pohádky, ale zpátky má cestu zavřenou. A navíc tam po ní jdou Morkolabové, což je takové místní četnictvo. Saxánka je ale docela odvážná a vymýšlí, jak je napálit. Do světa pohádek se také dostane komiksová postava padoucha Crashmana, který chce celou říši ovládnout. Malá Saxánka se mu v tom snaží zabránit a zachránit tak pohádkovou říši.

Podle čeho jste vybíral hlavní představitelku Saxánky Helenku Nováčkovou?

Dětský představitel se většinou vybírá tím způsobem, že oslovíme televizi, jestli se tam v posledním roce neobjevilo nějaké talentované dítě. Rozhlížíme se potom i po filmech, které byly eventuálně s nějakým dítětem natočeny, takže nejdříve hledáme určitou jistotu. Když ji nenajdeme, dáme se do samostatného hledání. Asistenti obcházejí školy. Já jim vylíčím, jaký typ bych si představoval, vodí různé děti, dáme jim krátký textík, který se naučí, a pak si je trošínku vyzkoušíme. Je to samozřejmě úmorná práce, protože přimět děti k tomu, aby se zbavily ostychu, že na ně svítí světlo, že je před nimi kamera, aby dokázaly být přirozené v každé situaci… to už vyjadřuje určitý talent. V tomto případě jsem zhlédl dost veliké množství dětí, najali jsme na to agenturu: před zkušební kamerou mi tak prošly desítky dětí, až mě zaujala holčička, u které jsem si řekl, že to by byl typ na to, že by zdědila po mamince trochu toho čarodějnictví. Měla dlouhé tmavé vlasy, krásné oči, pohybovala se docela přirozeně. Měl jsem ještě 2-3 kandidátky, takže na dalších zkouškách jsme jim dali delší texty, byly pohybové zkoušky a nakonec z toho vyšla vítězně Helenka Nováčková, která je z dvojčat a vodí s sebou sestru, která pak získala ve filmu malou roli.

Jak se žije velké Saxaně ve světě lidí?

V tom pokladu, který malá Saxánka našla na půdě, je určitá relikvie, kterou lze nahlížet do světa pohádek. Takže když se tam holčička dostane, rodiče ji vidí a mají kontrolu, co dělá a jaká jí hrozí nebezpečí. Velká Saxana se tedy snaží dcerce alespoň pomáhat na dálku, oživuje zbylá kouzla, ale jak je vždy pletla, tak je plete i nyní.

Pamětníci Dívky na koštěti budou jistě zvědaví, jak se příběh vyvine. Na co byste ale nalákal současné děti?

Určitě na to, na co chodí do kina. Setkají se tam s animovanými postavami, které jsou někdy velmi humorné. Ty postavy mají samozřejmě lidské vlastnosti, pohybují se jako lidé, ale děti uvidí a pochopí, že to nejsou skuteční lidé.

Jak jste již zmínil, film je kombinovaný s animovanými postavičkami. Proč vlastně? Protože jsou dnešní děti na to zvyklé?

Jak už jsem řekl. Protože jsme si vymysleli figury, pro které jsem nemohl najít představitele. Ať už pro ohromného draka, nebo pro trpaslíka či Saxánčina kamaráda, čertíka Krakavouse.

Můžete popsat charaktery hlavních animovaných postav?

Krakavous je čertík, který je vychováván k tomu, aby byl na lidi drzý a provokoval je. To on přivede Saxánku do světa kouzel a ona se mu tam ztratí, ale on pak nasadí všechny síly, aby ji našel a pomohl jí dostat se domů. Ředitel čarodějnické školy má k ruce pomocníky, Morkolaby a Bazilišky. Baziliškové jsou odporní tvorové, zvláště charakterově, protože pokud někde vidí někoho mocného, naprosto servilně se k němu přidají. Jsou to bezcharakterní stvůry, které hrozně vypadají. Takoví plíživci odporní. Pak je tam takový roztomilý Chlupáč, který má po večerech strašit v říši lidí. Je to zhruba tři čtvrtě metru vysoké „vajíčko“ porostlé srstí podobné té, kterou měli mamuti. Jakmile se pohne, chlupy se rozvlní a pod tím jsou vidět veliké oči. Chlupáč má tu vlastnost, že má krátké nožičky, ale dokáže se na nich natáhnout třeba 3 metry vysoko. A ještě je tu Kostlivec Vincek. On v té pohádkové říši býval kdysi hostinským, a když zemřel, pohádkové bytosti ho měly tak rády, že se ho pokusily oživit, jenže neuměly tak dobře kouzlit a vykouzlily jen kostru. Jemu to ani moc nevadí. Pak tam máme ještě dva draky. Jeden si žije ve své sluji. Jeho původním úkolem bylo žrát princezny, ale protože princezen není tolik, tak se přizpůsobil, žije život penzisty a občas si zajde do hospody k Vinckovi, kde se pohádkové bytosti schází. Druhý drak je emigrant, který utekl z říše komiksu, kde mu byl velmi nesympatický agresivní vládce komiksové říše. Tenhle největší zloduch Crashman je komiksová postava. Je to bezcharakterní mocichtivý gangster, který si usmyslí, že ovládne i tuto pohádkovou říši, aby ji proměnil na takový lunapark.

Kterou z těch postaviček jste si nejvíc oblíbil?

Těžko říci. Třeba Chlupáče, který se bude líbit dětem, ale je to v podstatě epizodní role, i když prochází začátkem i závěrem filmu. Řekl bych, že je to taková nejvýraznější postavička. Už jsem o něm hovořil. Je to takové chlupaté vejce s mamutí srstí a je pověřený tím, že z toho pohádkového světa chodí každý den služebně do Staré Prahy a straší pozdní chodce. Když má po směně, vrací se zas domů do Říše pohádek, kam se chodí krbem nebo studnou.

Co se vám nejvíce líbí na filmu Saxána?

Autor nemůže říkat, co se mu líbí. Líbit se to má divákům. Tentokrát je to směřováno hodně na menší děti, tak od 6 let, ale jsou tam samozřejmě i partie a motivy, které by měly pobavit i rodiče a prarodiče malých diváků. Třeba ty scény s vdavekchtivou tetičkou Jiřinou Bohdalovou. Stejně tak je může pobavit trpaslík Řehoř, což je taková komická figurka, který se do tety Irmy tak trochu zamiluje.

Vy jste natočil řadu velmi úspěšných pohádek. Máte na to nějaký recept, existují nějaká pravidla?

Na to jsou taková pravidla, že to, co se odehrává v prostředí naprostého nesmyslu, co naprosto neexistuje, tak z toho vytvořit naprostou realitu. Aby to navazovalo na náš život a aby ho tak trochu kopírovalo.

Dnes vládne kinům „hororový“ Harry Potter. Má Saxána u dnešních diváků šanci uspět?

To je veliká otázka, se kterou člověk prakticky vstupuje do každého filmu, který se týká, řekněme, změti reality a fantazie. To riziko je, že buď naladíte diváka na tu notu, kterou mu předestíráte, divák ji bere a pak jde s příběhem, nebo ne.

Dá se říci, že se film tipu Saxány v tuzemsku, pokud jde o náročnou trikovou stránku, ještě nenatočil?

Já o žádném takovém filmu zatím nevím.

Jak byste zhodnotil trikovou tvorbu na Dívce na koštěti a na Saxáně a Lexikonu kouzel?

Co se týká rozdílu v trikové části filmu v Dívce na koštěti a v Saxáně, tak ten rozdíl je propastný. V prvním filmu jsem spolupracoval s mým dobrým přítelem, kameramanem Vladimírem Novotným, kde jsme triky jednat navymýšleli s Macourkem, já jsem mu je potom vylíčil, jak si je představuji, částečně jsem mu to nakreslil. On měl k tomu také svoje připomínky, takže jsme se dohodli na těch řešeních, ale ta vymýšlel on. My jsme mu zadali úkol a on přemýšlel. Přišel s nápadem, jak ty triky dělat na koleně skoro zadarmo. Je pravda, že se nám některé triky nedařilo udělat, takže jsme je museli opakovat, ale on vždy vymyslel nějakou novou fintu. Jednak používal brilantně optiku, svícení, a za druhé měl všelijaké, my jsme tomu říkali udělátka, což byly věci, které sestávaly z latí, drátů… Dekorace vypadala jako v blázinci, my jsme museli prolézat mezi těmi dráty a nakonec se podařilo třeba hlavu Honzy Hrušínského na ten stolek dostat pomocí zrcadel. To také samozřejmě vymyslel Vladimír Novotný.

Tentokrát jsme na Saxáně od začátku kalkulovali s tím, že bude vše vytvářeno počítačově. Proto jsme měli pocit, že ty možnosti jsou úplně bezmezné. Zadáme naše představy trikařům a pak trvá nějakou dobu, než to vymodelují, než se to vybarví, než se vytvoří pozadí, které se skládá z několika vrstev, aby to dělalo perspektivu. Tento postup práce je poněkud zdlouhavější, ale máme tu triky, které by starým způsobem nešly udělat, a tímto se posouváme o značný kus dál. Dostáváme se tak na úroveň, kterou jsme zvyklí dnes v kinech vídat.

Helena Nováčková (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Co všechno pře kamerou vyvádíš?

Saxánka uteče z domova se skřítkem Krakavousem. Spadne do studny, a tím se dostane do pohádkové říše. To jsem byla vysoko ve vzduchu a zespodu na mne foukal vítr. To mě bavilo. A pak ještě to, když jsem létala na koštěti.

Kdyby sis měla vybrat jednu pohádkovou postavu, kterou by sis chtěla vzít domů jako kamaráda, kdo by to byl?

Myslím, že Petra Černocká.

A proč zrovna ona?

Protože je taková milá a příjemná. Nejlepší kamarádky mám ale Ajšu a Mirku a také svoji sestřičku. Ve filmu hrají malé čarodějničky. Taky by se mi za kamaráda líbil Krakavous.

Jaký je pan Vorlíček režisér?

Pan režisér je dobrý režisér, akorát už je trochu starší, tak se občas hodně rozčílí. Někdy se i trošku splete.

Je tu i nějaké hodně strašidelné strašidlo?

Ani ne. Je tu sice ježibaba, ale ta moc strašidelná není. Spíše je taková rozkošná, roztomilá.

Jak se ti točilo, když jsi žádné své spoluhráče - animované figurky, neviděla a měla všude kolem sebe jen modré pozadí? Byl to problém?

Trochu ano, protože se vždycky podívala někam jinam. Když se pak dívala jen na skříň nebo na modrou barvu, tak mě z toho někdy trochu bolela hlava.

Co bylo pro tebe na natáčení Saxány a Lexikonu kouzel nejtěžší?

Nejhorší pro mne bylo natáčet scény s animovanými postavičkami, kdy jsem s nimi měla komunikovat. Protože když jsem měla třeba dlouhý text, měla jsem se dívat do určité výšky a zároveň při tom něco dělat, například rukama, a chodit určitou rychlostí, tak to pro mne bylo hodně těžké. Protože když jsem se měla otočit a pak se podívat zpátky na to samé místo, tak jsem se kolikrát podívala do špatného úhlu. Ve skutečnosti by to pak vypadalo tak, že bych se koukala na někoho jiného, než na koho jsem měla.

Komu se podle tebe bude film líbit?

Myslím si, že se tento příběh bude líbit dětem, protože je tam spousta hodných i zlých strašidel, skřítků, čarodějnic, je tam i ježibaba, a je to opravdu moc krásný příběh. Jsou tam hezky propojeni skuteční herci s pohádkovými postavičkami, takže i když tam bude něco strašidelného a nebezpečného, tak se diváci nemusí bát. Vedle toho je i řada vtipných scén, které je právě pobaví.

Ty ses sama ve filmu něčeho bála?

Jako Saxánka jsem se nejvíce bála Morkolabů, což jsou strážci školy. Ředitel kouzelnické školy se domnívá, že já jsem moje maminka, Saxána, která dostala kdysi trest 300 let po škole a ten si ještě neodseděla. A tak mě zavřeli do třídy, abych si ten trest za ni odseděla.

A máš ve filmu nějakou oblíbenou postavičku, strašidýlko?

Z celého příběhu jsem měla nejraději asi Chlupáčka, což je strašidýlko, které je pokryté hustou srstí a straší lidi, kteří se v noci potulují po městě. Ten je moc roztomilý.

Chtěla by sis ještě někdy zahrát roli Saxánky?

Kdyby byla možnost natáčet další díl Saxány, určitě bych si tam ráda zahrála, ale mně osobně by nenapadlo, o čem by to mohlo být.

Můžeš nám popsat svoji roli ve filmu Saxána a Lexikon kouzel?

Hraji malou Saxánku, dceru dospělé Saxány, a vůbec nevím o tom, že moje maminka byla čarodějnice. Jednou se vydám na půdu něco hledat a najdu tam starou truhlu se starými čarodějnickými věcmi po mamince. Díky těmto věcem se dostávám do Říše pohádek a kouzel. Je to tedy obráceně oproti Dívce na koštěti, kde se Saxána dostala z podzemní říše do světa lidí. Další rozdíl je také v tom, že Saxána v Dívce na koštěti byla „puberťačka“, kdežto já mám pubertu teprve před sebou.

Co bylo na natáčení nejzajímavější?

Na natáčení mě nejvíce bavilo například létání a padání. Vůbec jsem si nedokázala představit, jak by se to mohlo točit. Bylo to nakonec tak, že při létání jsem visela za provázky a držela si pod sebou koště a dělala jsem, že létám. Když jsme pak natáčeli pád do studny, byla jsem také zavěšená na lanech a zespoda na mne foukali vítr. Byl to moc krásný pocit.

Petra Černocká (roozhovor)
Vzpomínáte na natáčení Dívky na koštěti? Uměla jste si představit, že budete po zhruba 40 letech točit pokračování?

Když jsem točila Saxánu, bylo mi - jak spočítala nějaká moje fanynka - už 19. Byla jsem tedy starší než Honza Hrušínský. Právě jsem končila konzervatoř. A tahle role pro mne byla taková přirozená šance se prosadit. Je fakt, že jsem v té době zpívala s kapelou a filmování pro mne byla příjemná bokovka. Nechtěla jsem být herečka, ale říkala jsem si, že by to mohlo pomoci v hudební kariéře. A z filmu se opravdu stal trhák. I z jeho písničky. Tehdy jsem zpívala pár populárních písniček, třeba Koukej, se mnou si píseň broukej, ale s písní Saxána to bylo fakt silné. Lidem se strašně líbila a dodnes ji děti se mnou zpívají. Je z toho nesmrtelná píseň, ale netušila jsem, že to bude tak úspěšný film. Největší hit se ze Saxány pak stal po Listopadu, protože v komerčních televizích se Dívka na koštěti hrála docela často a diváci se koukali pořád dokola. Já tedy ne. Já už to ani vidět nemůžu. V první polovině filmu mám, pravda, oblíbená místečka.

Jaká byla po tolika letech spolupráce s vaším spoluhráčem Janem Hrušínským?

On byl tehdy, při natáčení Dívky na koštěti, velmi milý. Vždyť byl sám ještě takové koťátko. Teď už je to dospělý chlap a má docela slušný smysl pro humor. Takový svérázný, poměrně suchý humor, takže my jsme se během natáčení výborně bavili. A přibyla nám do rodiny coby dceruška holčička Helenka, takové roztomilé půvabné stvořeníčko. Byla neuvěřitelně disciplinovaná, možná to je dnes dobou, že i takové holčičky vědí, že když se chtějí prosadit, musí makat. Práce tam pro ni bylo fakt dost. Často s ní při natáčení byla maminka, ale ona byla hodně samostatná a šikovná.

Jak svou rolí v novém filmu navazujete na ten původní?

Poměrně přímočaře. Došlo k něčemu, co se moc často nestává, a to, že se ti dva zamilovaní studentíci fakt vezmou. Pořídí si potomka a všechno docela v pohodně šlape. Jenže ta jejich holčička je zvídavá a dospěje do věku, kdy ji všechno zajímá. Vyleze na půdu a jakýmsi řízením osudu a náhod se dostane do toho podzemního světa kouzel a pohádek, odkud přišla její maminka Saxána.

Vyzkoušela jste si práci s digitálními postavami?

Já jsem se vlastně v digitálním studiu sama neocitla, protože funguji pořád jako matka ve skutečném světě lidí, a ty trikové věci, které se točí na modrém pozadí, se mě netýkaly. Čili já funguji pořád v reálném prostředí, ale dokážu si vzpomenout na kouzelné zaříkadlo, jenže ho popletu a on se mi objeví trpaslík. Ten trpaslík se ukáže být spřátelená osoba a je takovou mou spojkou s malou Sasankou, uvězněnou v pohádkové říši. Ale ten trpaslík mi zůstal utajen až do konce mého natáčení, protože místo něho tam stála taková modrá koule na takovém stojánku a já si s ní musela vyprávět místo s tím trpaslíkem, kterého uvidíte vy ve filmu. Viděla jsem ho aspoň nakresleného, je to sympaťák! Takže to je můj hlavní partner, s ním mám nejvíce scén. Pak když zase něco spletu, tak se pro změnu objeví drak, ale to všechno tady, v lidském světě.

Zakouzlíte nám trochu?

Ta nová kouzelná zaklínadla jsou už tak složitá, že to z hlavy už ani neřeknu. Ale protože, když jsme natáčela Dívku na koštěti, jsem si ta zaklínadla skutečně zafixovala, dodneška umím jedno, co málokdo ví. Každý zná to klasická jako dexempo krumplex nebo dexemplo šumpoplex. Bylo tam ale jedno kouzlo, na které jsem pyšná a nikdy ho nezapomenu. Myslím, že bych ho jednou mohla mít vytesané na náhrobku: Xidravoplex vebete mexambo pex.

A co se pak stalo?

To byste chtěli vědět, co? Přece to byla ta sova! V tom prvním filmu bylo vůbec hodně zvířátek. U toho nového zase jsou různá strašidla. Když jsem viděla například namaskovaného pana Somra s táákovýmahle ušima, tak jsem si říkala, jestli není ta animace zbytečná, protože některým hercům stačí jen dobré nalíčení. To byla nádhera.

Je dnešní Saxána jiná než ta, která před x lety létala na koštěti?

U té mladé čarodějnice Saxány byl mým nejčastějším výrazovým prostředkem údiv, všechno mne překvapovalo. Teď jsem už normální paní Bláhová, řádná občanka. Tady spíše kulí oči ti, kteří nic netuší o její čarodějnické minulosti.

Jak se vám točilo s režisérem Vorlíčkem?

Pan režisér Vorlíček je pán se svojí stálou letorou, která se léty nezměnila. Říkala jsem si, jestli nebude s přibývajícími lety takový nervóznější nebo nedůtklivější, ale mně přijde úplně stejný. Někdy se až trochu leknu, to je takové deja vu, protože všechno se to opakuje a najednou zas na mne mluví ten stejný pan režisér a říká mi stejné věci. Jen je mi o dost víc, ale je to jako by se tam chvilkami ten čas vymazával. Je to takový zvláštní pocit.

V čem bude Saxána jiná než Dívka na koštěti?

Stejné postavy a herci tam moc nebudou. Ale zůstávám já a Honza Hrušínský. Přibyla spousta nových hrdinů, ale co je na tom asi nejzvláštnější, že se ten nový film ani nepokouší vstupovat zpátky do té atmosféry Dívky na koštěti. Celé to je jiné a to je dobře. Více než polovina filmu je prolnutá animovanými figurami, což je nejen aktuálně módní, ale prostě roztomilé. Řekla bych, že tento film nemá ani cenu srovnávat s tím původním, protože se pustil dost jinou cestou.

Myslíte si, že v dnešní době „hororových“ Harry Potterů a Pánů prstenů přiláká pohádka, jako je Saxána, diváka?

Pohádka je zaprvé o tom, že tam funguje nějaký archetyp. Vždy je tam dobro a zlo. Pohádky mají rádi všichni - nejen děti, ale i dospělí. Samozřejmě se vyvíjí forma, jakou se to vypráví a potažmo točí. Zásadní je, zda příběh zasáhne duši, zda je dostatečně silný. A pokud ten příběh má srdce a spoustu hezkých situací, které si mohou děti prožít, není podle mne žádný důvod, aby si ho nezamilovaly.

Jiří Lábus (rozhovor)
Co pro vás znamená Saxána a vůbec klasické české pohádky tehdejší doby?

Původní Saxána, to už je hodně dávno, 70. léta… Vůbec u filmů vzniklých z tandemu Vorlíček-Macourek se stále ohromně bavím, protože ony vůbec nezestárly. Podle mne je jejich humor srozumitelný všude, nejenom u nás. Myslím si, že u těch filmů se budou bavit lidé kdekoliv na světě, a podle mne bylo velmi šťastné spojení těchto dvou tvůrců. Ohromně na sebe slyšeli a rozuměli si. Jak mi jednou vyprávěl Václav Vorlíček, psali spolu scénáře i párkrát na ostrůvku v Jugoslávii. Já mám dokonce zážitek, že když se zhruba v roce 1978 ozval u mne v bytě telefon, zavolala mi produkce a řekli mi: „Dobrý den pane Lábus, my chystáme teď jeden takový seriál a my bychom vás chtěli do jedné takové role v tom seriálu.“ A já jsem se ptal, jak se to jmenuje. Oni odpověděli, že se seriál jmenuje Arabela. Ptal jsem se, co bych tam měl hrát, a oni řekli, že něco takového, jestli jste viděl Dívku na koštěti, co tam hrál pan Bláha. Takového čaroděje. To si pamatuji, když mě poprvé kontaktovali na roli Rumburaka, že jsem si hned vybavil Dívku na koštěti.

Jakou roli máte v nové Saxáně?

Já tam hraji nakladatele Pleskota, vydavatele dětských knížek, a ve filmu jsem jeden z nápadníků Jiřiny Bohdalové.

Je váš hrdina kladný, nebo záporný?

Tady bych se trochu omezil na vyjádření, jestli je to kladná nebo záporná role. Rozhodně to není Rumburak. Je to postava, která nechce vydat paní Irmě knížku a ona ho jistým kouzlem donutí, že se do ní přímo zamiluje.

Vy jste v původní Saxáně nehrál. Mrzelo vás to zpětně, když jste dostal roli v Saxáně a Lexikonu kouzel?

Já nejsem typ, že když něco nedělám, tak by mě to nějak mrzelo. Pak jsem samozřejmě spolupracoval s panem režisérem Vorlíčkem a to je režisér, se kterým jsem snad měl nejvíce natáčecích dní. Arabela je velmi rozsáhlý seriál, potom jsme spolu dělali ještě další věci, namátkou třeba Macha a Šebestovou. Známe se tedy už léta a pro mne to bylo vždy radostné setkání.

Jaká je Saxána a Lexikon kouzel?

Je to příběh navazující na starou Saxánu, tedy Petra Černocká nebude stará ani v devadesáti, a ta nyní žije ve spokojeném manželství. Nikdo kromě ní a jejího manžela netuší o její čarodějnické minulosti. Spolu mají dceru Saxánku, která náhodou najde na půdě nějaké kouzelné věci a díky nim se dostane do světa pohádek. Práce na tricích byla asi velmi komplikovaná, ale podle mne se vyplatila, protože ty ukázky, které jsem zatím viděl, jsou znamenité.

Měl jste možnost si ve filmu zahrát s animovanými postavami?

V tomto filmu jsem se přímo s animovanými postavami nesešel. Já jsem točil scény v reálech, ve vlaku, ve vydavatelství a u soudu. Ale trochu to znám a vím, že je to strašná práce, protože jsem to zažil třeba u Arabely. Tam se točily takové scény v trikovém studiu, kde bylo jen naznačeno, kudy mám jít, jinak byla všude kolem modrá podlaha, modré stěny, modrý strop. Potom se to tam všechno teprve dosazovalo. Takže mi vždycky řekli, kudy mám jít, abych neprošel třeba skříní nebo stolem. Pro herce to představuje mít velkou představivost.

Je podle vás Saxána srovnatelná se zahraniční tvorbou dětských a rodinných filmů?

Já jsem z filmu viděl zatím krátké ukázky, ale podle těch triků je to podle mého názoru na světové úrovni, když to mohu srovnat například s americkými filmy. Ta veliká práce se na tom určitě vyplatila a přál bych filmu, aby to mělo ohlas jak v  Čechách, tak i venku. V porovnání s českou tvorbou je to podle mne jeden z prvních takto náročných a velkolepých filmů, které u nás vznikly.

Se kterými hereckými kolegy jste se nejvíce na place setkal?

Ve filmu jsem hodně hrál s Jiřinou Bohdalovou a s tou je radost dělat, protože má úžasnou energii a je to znamenitá herečka s úžasným darem komiky. A ještě jsem se tam krátce setkal s Petrem Nárožným. Vynikající herec.

Jak se vám pracovalo pod režisérským vedením pana Vorlíčka?

Václav Vorlíček je režisér, se kterým jsem strávil nejvíce času, co se týká filmu a filmování, protože díky Arabele to bylo skutečně hodně dní, dalo by se říci i let. Musím říci, že alespoň z mé strany to je spolupráce velmi příjemná a to by asi řekl každý herec, který by mluvil o panu Vorlíčkovi, protože to je člověk, který má rád herce a je velice zkušený filmař. Přestože už má určitý věk, mohu říci, že je v dokonalé formě a pro mne byla skutečně radost s ním dělat.

Jak hodnotíte průběh natáčení?

Velice těžká asi byla ta část animační a triková, protože trvá mnohem déle než práce s herci.

Jaké to je hrát s „neexistujícími herci“?

U tohoto filmu jsem to nezažil, ale znám to z jiných filmů. Samozřejmě musíte mít velkou trpělivost, protože to není vůbec jednoduché. Na Arabele jsem například pracoval asi 14 dní v trikovém studiu v modrém prostoru, kde jsem musel předstírat, že chodím po bytě, ale přitom jsem se pohyboval pouze v modré, úplně prázdné dekoraci. V Saxáně ale, jak jsem řekl, podobné trikové scény nemám.

Myslíte si, že v dnešní době Harry Potterů a Pánů prstenů bude u dětí zájem o pohádku, jako je Saxána?

Já si myslím, že i v této pohádce jsou dramatické scény, budou tam i různé příšery a strašidla.

Jan Hrušínský (rozhovor)
Jak vzpomínáte na Dívku na koštěti?

Pro mne byla Dívka na koštěti velmi vzrušující zážitek, byl to jeden z takových prvních velkých dotyků s filmem a s jeho atmosférou, se studiem Barrandov. Hodně to pro mne znamenalo. Znal jsem ten svět z dětství díky mnoha historkám od táty a najednou jsem herce, které jsem obdivoval a miloval, potkával na chodbách. Taková ta vůně maskérny, shon, zmatek, to všechno, co film provází, to mám svým způsobem spojeno s Dívkou na koštěti. Když se řekne Dívka na koštěti, vybaví se mi především lidé, kteří v tom filmu hráli, řada skvělých umělců, se kterými jsem měl možnost se velmi často vídat a stýkat a kteří tady, bohužel, už nejsou. Možná i tak se stalo, že takovou tou spojnicí mezi dvěma filmy, jsme jenom já a Petra Černocká. Ale i setkání s Petrou bylo pro mne jaksi významné a dodnes na to velice rád vzpomínám.

Máte nějaký konkrétní zážitek z natáčení?

Těch zážitků je samozřejmě celá řada. Pochopitelně jde o trikový film, tak zřejmě to největší srovnání bude ve fázích a ve chvílích, co se týkají triků. Já si vzpomínám, že kameraman Vladimír Novotný tehdy, když se točila Dívka na koštěti, dělal většinu těch triků tzv. na koleně. Pamatuji si, jak kreslil na scénář, jak si technicky propočítával, jestli to bude fungovat. Vlastně tam poprvé použil systém zrcadel. Například když jsme točili scénu na psychiatrii s Helenou Růžičkovou a Petrou Černockou, tak já jsem strávil takové pěkné, příjemné, poetické odpoledne vtěsnán do nemocničního stolku. Opravdu jsem tam byl napasován, nemohl jsem se hnout, nemohl jsem ven, a oni pak přede mnou na milimetry přesně stavěli zrcadla a do těch zrcadel se mělo odrážet to, co bylo za tím stolkem, aby tam byl průchod, aby to fungovalo, a to se podle mě povedlo dokonale. Byly to triky za korunu padesát, takže když to srovnám s tím dnešním filmem a s triky, které diváci uvidí v nové Saxánce, jsem na to velmi zvědavý.

Jaká byla vaše zkušenost z natáčení s neexistujícími herci?

Zážitek z natáčení s postavičkami, které tam nebyly - to máte takový pocit, jako když točíte v noci, někdy ve 3 hodiny ráno na vás přijde řada a jdete na perón v metru a točíte s trpaslíkem, který tam není. To skutečně máte pocit, že jste buďto po hodně těžkém flámu anebo že se vám to zdá. Já jsem strašně zvědav, až uvidím ten film, jestli se mi to zdálo nebo jestli to byla pravda.

Jaké bylo natáčení s představitelkou malé Saxánky, Helenkou Nováčkovou?

Já jsem s Helenkou moc netočil, neboť ona je celou dobu v pohádkové říši a já ve světě lidí, takže jsme se při natáčení skutečně moc nesetkali. Já bych samozřejmě Helence Nováčkové rád popřál, aby byla stejně milá a úspěšná Saxána, jako byla a je Petra Černocká, a aby po 40 letech na ni lidé na ulici volali ‚Ahoj Saxáno‘.

Je tento film více pohádka nebo komedie?

U Dívky na koštěti bych řekl, že je to trochu sporné, jestli je to více pohádka nebo komedie. Já osobně si myslím, že Václav Vorlíček řadí tento film spíše mezi komedie. Nevím, jak bude přijímána a zařazena nová Saxána. Pochopitelně, řekl bych, že Češi mají k pohádkám vřelý vztah. Všichni jsme odkojeni různými tipy spíše vlídných strašidel, ať to jsou vodníci, hastrmani, čerti, ďáblíci všeho druhu, dneska ti strašáci na nás číhají v jakékoliv jiné podobě. Já jsem v současné době podnikatel v kultuře, mám svoje divadlo, a takovým hlavním strašákem jsou pro mě dneska daně a daňové přiznání, DPH a ti, kdo je vymýšlejí. Takže v porovnání s tím jsou ta strašidýlka, která uvidíme v Saxáně, úplně ideální.

Jak se vám pracuje pod taktovkou režiséra Vorlíčka?

Já s ním dělám strašně rád. Je to asi čtvrtá nebo pátá filmová spolupráce. Natočili jsme spolu kromě Dívky na koštěti třeba i pohádku o Šípkové Řůžence - Jak se budí princezny, Jezerní královnu, televizní komedii Bubáci a hastrmani…

Jiřina Bohdalová (rozhovor)
Jak jste přijala nabídku na natáčení pokračování Saxány po čtyřiceti letech? Co pro vás znamená Dívka na koštěti?

To ani nevím, že je Saxána tak stará. Vypadá docela dobře v tom dalším pokračování. Dívku na koštěti jsem viděla před těmi mnoha lety, od té doby ne. Byl to kultovní film a na takový se samozřejmě špatně navazuje, ale vzhledem k dvojici autorů Miloš Macourek, Václav Vorlíček, to nemohlo být špatné. Když jsem si přečetla scénář, okouzlilo mě, a každou herečku by to okouzlilo, že dělá tři postavy. To je moc hezké. Je to taková trochu bláznivá teta, to se mi také líbilo. Jenže jsem netušila, co mě čeká. Protože jsem si ve většině scén musela představovat ty animované figurky, které tam nebyly. Takže mi museli říct pevný bod, kde by tak měla být asi hlava. Tam byla někde hlava a někde za mnou mluvil pan režisér, a četl mi repliky, takže na představivost to bylo docela náročné. Že bych to chtěla dělat každý rok, to musím upřímně říci, že ne. Ale doufám, že ten výsledek bude adekvátní námaze. A věřím, že se film bude líbit, protože je určený pro celé rodiny. Od malých dětí počínaje, ale nebudou se nudit ani rodiče. A to se podaří málokdy. Většinou chodí rodiče na pohádky kvůli dětem a nudí se u toho. Zde si troufám říci, že se nudit nebudou.

Jak byste charakterizovala svoji filmovou postavu?

No je to taková bláznivá tetička. Hrála jsem jí ráda, poněvadž jinak bych to nepřijala. Já nepřijímám práci nebo filmy, ve kterých se nevidím, nebo které se mi nelíbí. Jsem strašně ráda, že se Saxánu i přes určité svízele podařilo dokončit, protože už když jsme točili tu hranou část, tak se mi zdálo, že to je film, který bude mít tu čarodějnou, pohádkovou duši. To, co měla Dívka na koštěti, na kterou se navazuje.

Jaká jsou vaše oblíbená strašidla?

Že bych ve svém životě milovala strašidla, to ne. Když jsem na chalupě třeba sama a něco tam vrzne, tak se ve mně zastaví krev. Ale ráda se koukám právě na Macourkovy a Vorlíčkovy figury, na tu jejich obrovskou, bohatou fantazii, protože ta je rovna fantazii dětí. A děti mají, jak víme, fantazii bohatou. A to co jsem viděla z filmu, budou podle mého názoru děti spokojené. Že uvidí ještě něco navíc.

Jak se spolupracuje s režisérem Vorlíčkem?

S Vaškem se mi dělá velice dobře. Já jsem hlavně točila jeho první absolventský film. Když to tak spočítám, poprvé jsme spolu točili tak před padesáti lety. Takže je to taková věrná spolupráce. Režisér Václav Vorlíček je znám tím, že si obsazuje své role dobře. Že to není experimentátor. On dá na herce a podle toho si je také obsazuje. Přesně podle charakteru té postavy, takže tady to obsadil, podle mého, geniálně, protože jsem měla tři partnery - pana Lábuse, pana Somra a pana Dulavu. Každý z nich je jiný. Všichni tři jsou dobří herci, takže s těmi jsem já nejvíce přišla do styku.

Jak jste se s Václavem Vorlíčkem poznali?

My jsme byli s Vorlíčkem spolužáci. On byl na FAMU a já byla v tom samém ročníku na DAMU, a když dělal svůj první absolventský film, který se točil na Wilsoňáku, tak si mě tam obsadil. To jsme si jako vypomáhali. On byl tenkrát takový mladinký režisér, který ale věděl. Takže jsem si už tenkrát říkala, že s ním bych ráda dělala dál. Dlouho mu to trvalo, než mě obsadil, ale ani za to nemohl, protože já jsem pak nějaký čas nesměla kvůli Uchu hrát na Barrandově. Tím pádem mi, možná, a on mi to nikdy neřekl, u něj ušly některé role. Protože on vždycky dělal ty humorné, komické, pohádkové věci. Bývala bych si určitě v těch filmech, které točil, vybrala, ale prostě to nešlo. Musím však říci, že mi to potom vrátil. Když to šlo, hned si mě obsadil.

Vy máte v Saxáně takovou až trochu kaskadérskou scénu - vypadnete z vlaku...

To ano, ale vypadnout z vlaku nebylo až tak strašné. To jsem sebou někde plácla na to pravé místo, kde byla kamera, protože když sebou plácnete někam jinam, kde kamera není, tak to děláte pořád znovu, a to zrovna není příjemný herecký výkon. Takže jsem se snažila padnout na tu danou značku. Horší bylo otevřít dveře u jedoucího vlaku. To nebylo příjemné, protože ne že bych se vyloženě bála, ale bylo to nepříjemné. U těchto filmů je strašně důležitá přesnost a teď ještě musíte k tomu podat ten herecký výkon, je to moc věcí najednou.

Točíte ráda pohádky, i když třeba hrajete negativní postavu?

Jak je známo, negativní postavy jsou vždycky nejlepší, ale pohádky v této době točím vlastně nejraději.

Petr Nárožný (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Koho ve filmu představujete?

Ten pán, kterého hraji, se jmenuje Evžen Bláha, je to doktor práv, a funkcí jsem předseda soudu. Je to menší role. Prožívá tam takové nepříjemnosti se svou trochu bláznivou sestrou, paní Irmou, kterou hraje Jiřinka Bohdalová.

Jak se vám hraje pod režisérským vedením pana Vorlíčka?

S panem režisérem Vorlíčkem jsem již spolupracoval mnohokrát, setkali jsme se na velkých projektech, co jsem s ním dělal. Je to profesionál, který svou práci umí znamenitě, řemeslo filmové, natočil asi nejkrásnější pohádku, to nemusím připomínat, Popelku. Práce jde rychle od ruky, on je připravený, ví, co chce, dokáže to hercům vysvětlit, takže se mi s ním dělalo vždycky dobře. Rychle a dobře.

Jaké pro vás byly ty trikové záběry?

Trikové záběry jsem už také dříve točil, zejména v Arabele, různé proměny v imaginárním studiu, trikovém ateliéru. Mohu říci, že to je asi nejhorší zážitek z filmařiny. Jde to strašlivě pomalu, je to náchylné na přesnost, herec si nezahraje v pravém slova smyslu, protože tam o žádné hraní nejde, jde spíše o to mít přesně ruku a o dva centimetry níž je dobře a o centimetr výš je špatně… A takhle hlavu, a takhle stát a udělat krok, takže trikové záběry, které vypadají efektně ve filmu, jsou pro herce obrovská otrava, pokud to jsou triky, které se dělají ručně a ne počítačově. Trvá to dlouho a je to náročné na přesnost a člověk si vlastně nezahraje.

Víte, kolik trikových záběrů je v této Saxáně, jak je to náročné v porovnání s jinými filmy?

To já nevím. Četl jsem technický scénář, který je velmi složitý a je popsán takovou filmařskou hantýrkou a já nejsem vůbec odborník na triky, takže vůbec nevím, co se tam bude dít. Vím, že je tam zmenšování, zvětšování a takovéto věci. Vím, že se v moderním filmu a televizi dá udělat prakticky už všechno, ale jak se to dělá, to nevím. Já znám technicky jediný trik, jak se leze do toho umyvadla, to je ten zrcadlový trik, starý, ale velice efektní, který byl třeba zrovna v Mráčkovi. Je to jednoduché jako facka a je to hezký trik.

Co se vám nejvíce líbilo na natáčení Saxány?

Měl jsem kolem sebe báječné kolegy, z mého divadla Jára Dulava, Jiřina Bohdalová, Honza Hrušínský, Josef Somr, samí prima lidi… To nemluvím samozřejmě i o Saxáně a ta malá Saxánka je také sympatická holka.

Myslíte si, že v dnešní době Harry Potterů může Saxána u diváků uspět?

Já se přiznám k jedné věci. Jestli mě něco nezajímá, pak je to science fiction. Já jsem žádný film science fiction neviděl, mě to vůbec nezajímá a ukrutně nudí. A teď si vysloužím nemilost dětí, ale já když slyším slovo Harry Potter, tak dostávám kopřivku. Já už nemohu toto slovní spojení slyšet, protože je to asi něco ohromného. Moje žena mi tvrdí, že je to docela zajímavé a krásně natočené, že to má svůj vtip, půvab a není to asi náhoda, že se to tolika lidem a dětem na světě líbí, tak je to zřejmě povedená a zajímavá věc, ale přiznám se, pro mne to není. Možná tato věc, která bude proti Harrymu Potterovi určitě obyčejnější a neskonale skromnější, což je dáno našimi podmínkami, dobře dopadne. Nebude určitě konkurovat, ale třeba se bude lidem líbit.

Josef Somr (rozhovor)
Představil byste nám svého hrdinu?

Já hraji roli ředitele školy, kdysi tuhle postavu hrál pan Josef Bláha.

To budete mít také tolik rukou?

Já nevím kolik, ale pravděpodobně nejméně čtyři.

Jak se vám spolupracovalo s panem režisérem Vorlíčkem?

Je to po dlouhé době spolupráce s režisérem, se kterým jsem vždycky dělal rád. Proto také jsem i tuto roli z vděčnosti přijal.

Jak je těžké natáčet s modrým pozadím kolem?

Je to samozřejmě zdlouhavější v tom, že se musí počítat s dodatečnou animací. Od režiséra, kameramanů a animátorů to vyžaduje naprostou přesnost a precizní, piplavou práci.

Máte rád pohádky?

Samozřejmě. To bych byl asi nečlověk, kdybych řekl, že pohádky nemám ráda. Dokonce se teď setkávám i s tím, že je občas vypravuji.

Naďa Konvalinková (rozhovor)
Co pro vás znamenala Dívka na koštěti - tedy první Saxána z roku 1971?

No tak to byla bomba, protože jsme objevili svět strašidel. Myslím, že to byl tenkrát trochu šok pro dětské diváky, jako je pro dnešní mládež Harry Potter. Viděla jsem tenhle film v kině několikrát, vždycky když ji dávali, tak jsem šla. Pak jí několikrát opakovali v televizi a i po letech jsem se s velkou chutí podívala na skvělé komediální výkony a na postavy - tenkrát to byly masky těch strašidýlek, geniální masky - a na skvělé výkony našich herců.

Napadlo vás tehdy, že by někdy mohl být druhý díl a že byste v něm mohla hrát?

To mě opravdu nenapadlo a už vůbec ne, že bych v něm mohla hrát. Měla jsem z toho velikou radost. S panem Vorlíčkem jsme se již potkali několikrát a vždy to byla výborná spolupráce. Mám ho moc ráda. Jeho filmy jsou skvělé, takže jsem se těšila, že se do tohoto filmu, který všichni známe a milujeme ho, budu moci zapojit a zúčastnit se natáčení. Moje postava paní Laštovkové není rozsahem veliká, ale myslím si, že je moc roztomilá. Chodí hubnout k Saxáně do kosmetického studia a skutečně to šlo dolů. Nikdy jsem nezhubla tak, jako tam u té Saxány. Kdyby to ve skutečnosti šlo takhle šmahem a bez té dřiny, bylo by to báječné!

Jaké bylo pro vás natáčení, když jste se několikrát „setkala“ s animovanými postavami.

Natáčení to bylo složitější, protože jsme museli točit s postavičkami, které jsme nikdy neviděli. Vždycky mi řekli, že v tomto místě stojí trpaslík, a já si musela představit, že vidím trpaslíka, a komunikovat s ním. Já jsem s ním ale stejně příliš nekomunikovala, protože jsem se měla hned příšerně leknout a omdlít. Takže to, že po mně tancoval zmenšený Petr Nárožný, to jsem také nějak zvlášť nezaznamenala, protože ten tam byl přidělaný vlastně až po natáčení. Také jsem se ještě setkala s drakem, kterého jsem samozřejmě také neviděla, nicméně jsem zase omdlela. Ta moje postava je taková, že většinou omdlí, když vidí někoho z Říše pohádek.

Do jaké kategorie byste film zařadila? Je to pohádka, rodinný film, nebo horor pro děti?

Já bych řekla, že je to od všeho trochu. Myslím si, že Saxána je jednak pohádka, jednak také strašidelná pohádka, protože tam jsou strašidýlka z pohádkové říše, ale taky trošku horor i komedie, protože je tam spousta humorných situací. Takže si myslím, že je to v jednom balení film pro celou rodinu.

Jaké jsou podle vás filmy Václava Vorlíčka?

Václav Vorlíček má sám smysl pro humor a natáčení s ním je vždy pohodové a užijeme si hodně legrace na place. Jeho filmy jsou většinou komediálního zaměření a já se na ně vždycky těším. Hlavně na ty pohádkové příběhy se strašidýlky, to je vlastně i Arabela. Tuto říši jsme tedy objevili dříve než Harry Potter. Je škoda, že jsme tak maličká země, že to nešlo tak rychle do světa a nestaly se tak populární. Já si myslím, že by si tyto filmy takovou popularitu zasloužily.

Bojíte se strašidel?

Já se strašidýlky komunikuji. Myslím si, že když je k nim člověk vstřícný a komunikuje s nimi kladně, tak oni neublíží. Není to tak, že bych je viděla, ale vím, že se různě kolem nás pohybují takovéto bytosti. Já komunikuji hlavně s anděly a doufám, že tomuto filmu dají ti andělé křídla a že se Saxána rozletí mezi děti a rodiny nejen u nás, ale i do světa.

Ota Jirák (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Co se vám vybaví při vzpomínce na Dívku na koštěti?

Původní Saxána pro mne znamená nádherné vzpomínky, protože jsem byl ještě mladý, když jsem to viděl. Petra se mi líbila, bylo to celé nádherné. Nebylo to takové podbízivé, že by film byl jen pro děti. I dospělý divák si tam přišel na své. Proto když přišla nabídka od pana režiséra, že bych si měl v Saxáně zahrát, byť i roli malou, ale hezkou, tak jsem jásal. Byl jsem nadšený.

Co tedy hrajete?

Má role je malá, leč ne nevýznamná, protože psychiatr je v dnešní společnosti věc nezbytná. Mrzelo mě jen, že tam nemohu být déle, protože s panem režisérem se dělá nádherně.

Měl jste možnost si ve filmu zahrát s neexistujícími, animovanými postavami. Jaké to bylo?

No, musím říci, že to má své určité výhody hrát s hercem, který tam není. Protože když člověk třeba něco pokazí, tak se ten „kolega“ na něj nekouká zle, neťuká si na hodinky, že už musí být někde jinde, že ho člověk zdržuje… To je fajn, bezvadný. Horší je si ho tam představit a hlavně to třeba nekazit jemu. Protože já mohu koukat někam úplně jinam, kde on nemůže být. To jsou taková úskalí. Ale jinak ten můj trpaslík je skvělý. Moc se mi líbí, když jsem ho teď mohl konečně vidět. A je mi strašně sympatický i proto, že je to jeden z mála herců, který je menší než já.

Myslíte si, že se bude Saxána divákům líbit?

Já si myslím, že tento film má velkou šanci na úspěch v té záplavě Harry Potterů a podobných věcí, protože ty české pohádkové postavy jsou mému srdíčku bližší, než ty hrůzostrašné figury z exportu. Takže si myslím, že to bude takové příjemné osvěžení, protože třeba miluji všechny české čerty. To jsou takoví moulové, šantalové, příjemní strejci.

Jaká je podle vás představitelka malé Saxánky?

S Helenkou Nováčkovou jsem se na place přímo nesešel, ale mimo plac ano. Je to takové roztomilé děvčátko. Myslím, že se všem bude líbit. A přál bych jí do života, aby ji potkalo to, co její filmovou maminku Petru Černockou, aby vypadala pořád stejně pěkně. Protože to pro mě byl taky šok, když jsem po letech viděl Petru, ona vypadá furt stejně. A to ji znám hodně dlouho.

Uršula Kluková
Co pro vás znamená původní film Dívka na koštěti z roku 1971?

Dívku na koštěti jsem pochopitelně viděla a musím říci, že se mi to moc líbilo. Vidělo jsem ji víckrát, dokonce mám doma DVD. Je to krásný film a legrační. Takže to pro mne znamenalo moc. Vůbec jsem si nedovedla představit, že by se někdy mohl natočit druhý díl, a navíc jsem si říkala, jak by se mohl točit druhý díl po čtyřiceti letech! Petra, která hrála hlavní roli, tak taky trochu zestárla, a o čem by to tak asi mohlo být? A najednou jsem se dozvěděla, že to nejen bude, ale že v tom budu dokonce hrát. Je pravda, že jsem čekala trochu větší roli. Myslela jsem si, že tam třeba budu dělat tu učitelku, která již byla v prvním díle, ale vůbec jsem netušila, že celou tu dobu budu jenom v modrém. Protože ta pohádková země, ve které se moje čarodějnice pohybuje, se vlastně celá točila trikově. Já jsem měla takovou vyvýšenou stoličku, na které jsem seděla několik dní, takže jsem měla modřinu na zadku, ale vůbec jsem si neuměla představit, jak to bude vypadat. Nikdo jiný tam nebyl. Pochopitelně štáb ano, ale nebyli tam žádní herci, byla se mnou většinou jen malá Saxánka, sem tam se někdo přidal, takže všechny ty postavičky, se kterými jsem se bavila, byly vlastně animované, a ty tam ještě nebyly. Vždycky jsem mluvila na takový balónek, a místo něj mi odpovídal někdo jiný. Takže ze začátku mě to tak pletlo, že jsem se podívala na toho dotyčného mluvícího člověka a ne na ten balónek. Něco takového jsem dělala poprvé v životě. Ze začátku jsem z toho měla divný pocit, ale pak jsem si zvykla a byla jsem velmi zvědavá a těšila jsem se, jak to všechno bude. Když jsem pak viděla ukázky z hotového filmu, byla jsem překvapená, protože to je taková nádhera, jakou to má atmosféru....

Co vaše čarodějnice ve filmu vyvádí?

Sedí celou dobu v hospodě. Je to takový hospodský povaleč, což jsem trochu i já, a hází peníze do automatu a snaží se nějaké vyhrát zpátky. Najednou k ní přijde malá holčička, Saxánka, a ona si myslí, že je to ta její maminka, která kdysi dostala 300 let po škole. Samozřejmě pak zjistí, že to ona není, protože o ničem nemá ani tušení. Začnou si spolu povídat a ta moje čarodějnice jí prozradí, že Saxánčin dědeček je netopýr a že je začarovaný. Holčička se o to začne zajímat a čarodějnice jí pomůže dědečka najít a vysvobodit. A vůbec se orientovat v celé té pohádkové zemi. Ta moje čarodějnice je vlastně taková dobračka.

Jak se vám hrálo s představitelkou malé Saxánky?

S malou Helenkou se mi hrálo výborně, protože my jsme se hned od začátku skamarádily. Ona ani nevěděla, jak ve skutečnosti vypadám. Pak zjistila, že to není až tak velký rozdíl. Ale hodně jsme si porozuměly a pomáhaly jsme si, když některá nevěděla text, tak jsme si napovídaly. Takže to bylo ideální.

A spolupráce s panem režisérem Vorlíčkem?

Pan režisér Vorlíček je pro mne idol. Je to pán laskavý, nikdy na nás nekřičel, vše nám hezky vysvětlil. Když jsme něco zkazili, tak se to pěkně v klidu vrátilo. Takže to natáčení bylo nádherné. Atmosféra úžasná. Věřím, že se to bude lidem líbit. A všem přeji, abyste si našli chvilku a šli se na ten film podívat.