Šéfové na zabití 2

Nick, Dale a Kurt se rozhodnou stát svými vlastními pány a podnikat na vlastní pěst. Jenže je napálí prohnaný investor a v hlavách povedené trojice se vylíhne bláznivý plán, jak získat podnik zpět. Když už Nick, Dale a Kurt mají až po krk toho, aby se věčně zodpovídali svým nadřízeným, rozhodnou se ve filmu Šéfové na zabití 2 začít podnikat na vlastní pěst a být vlastními šéfy. Ale prohnaný investor jim záhy podrazí nohy. Podvedení, zoufalí a bez šance na dosažení spravedlnosti právní cestou všichni tři rádoby podnikatelé zosnují pošetilý plán na únos investorova dospělého syna, za jehož výkupné chtějí znovu získat kontrolu nad svou společností.

O produkci

Hoši jsou zase ve hře

V roce 2011 si diváci na celém světě oblíbili Nicka, Dala a Kurta, smůlou pronásledované hrdiny filmu „Šéfové na zabití“, kteří usilovně pracovali pod jhem tak zrůdných a veškeré kontrole se vymykajících šéfů, že se zdálo, že jediný možným řešením je oddělat je. Naštěstí byli ohromně neúspěšní, na každém kroku prokazovali svou neschopnost v eskalující spirále paniky a nepříčetných rozhodnutí, které hnaly tržby za vstupné do závratných výšin - a naznačovaly, že ne každý je předurčen stát se vrahem, byť by ta vražda byla sebevíc ospravedlnitelná. A také to, že tři hlavní postavy budou možná chtít přehodnotit svou profesní dráhu.

A přesně to Nick, Dale a Kurt udělají ve filmu „Šéfové na zabití 2“, kde dají dohromady originální vynález a chtějí se znovu pokusit splnit si americký sen.

„Vyvinou produkt, o kterém si myslí, že ho zvládnou vyrobit, uvést na trh a prodávat.“, říká Jason Bateman. „Vloží do toho všechno, co mají, a rozhodnou se vsadit na sebe, což s těmihle hochy není zrovna dobrý nápad. Netrvá dlouho a věci se zvrtnou.“

Nový riskantní podnik zavede všechny tři na neprobádané území, a přestože se na něm setkávají s novými, hrůzu nahánějícími protivníky, uchovávají si stejně neodolatelné kouzlo, šílenou energii a sebezničující zanícení, které Bateman, Charlie Day a Jason Sudeikis vnesli do svých hlavních rolí již v prvním filmu.

„Právě drobnosti v nás někdy vyvolají neovladatelný smích.“, říká Day, „například když se vloupávají do domu nebo z něj prchají, nebo když jen sedí v autě a snaží se vykoumat, jak zvládnout věci, které jsou nad jejich síly. Myslím, že právě v tom spočívá kouzlo filmu.“

„Pořád se ještě dokážeme navzájem překvapit.“, připouští Sudeikis. „Charlie, Jason a já tvoříme jakýsi autonomní útvar a navzájem se výborně doplňujeme. Měl jsem štěstí na spolupráci se skvělými herci a tihle jsou jedni z nejlepších.“

Zajedno je i režisér a spoluautor scénáře Sean Anders, který se Sudeikisem natočil loňskou úspěšnou komedii „Millerovi na tripu“. „Naprosto se pro to nadchli.“, říká. „Měsíc či dva před začátkem natáčení jsme strávili spoustu času prací na scénáři a pak, při natáčení, jsme o každé scéně mluvili a přicházeli s různými nápady. Natočili jsme pár záběrů víceméně podle scénáře a pak jsme dali věcem volný průběh a nechali kluky blbnout a v tu chvíli vznikali ty nejkomičtější momenty. Někdy jsem jen sledoval, jak se to rozjíždí a vypilovával to nejpodařenější, protože bylo opravdu z čeho vybírat.“

S tak výjimečně komediálně nadanými herci a v atmosféře tak skvělé spolupráce se dařilo improvizaci, a to nejen s Batemanem, Dayem a Sudeikisem. Mezi hvězdy, které jsme mohli vidět již v předchozím filmu, patří i Jennifer Aniston v roli ještě přesvědčivější, na sexu závislé zubařky Julie Harris, a Jamie Foxx v roli Deana „Parchanta“ Jonese, nezávislého konzultanta ve věcech trestních a nejhoršího vyjednavače na světě; na druhou stanu Chris Pine, představitel Rexe Hansona, rozehrává škálu od uhlazenosti, přes rozpustilost až po naprostou pomatenost. S improvizací si poradil dokonce i Christoph Waltz, jehož role padoucha Berta Hansona je napsána jako strach nahánějící a ponurá.

Anders přesně věděl, co má pokračování divákům nabídnout: „Chtěli jsme, aby to byl samostatný příběh, nejen tři noví šéfové a tři různé způsoby, jak je zabít. Určitě jsme také chtěli, aby se tihle tři zábavní chlapíci, které jsme si všichni oblíbili, ocitli v nové eskapádě na tak zoufalých místech, že si je ani představit nedokázali, a aby v zoufalé situaci přišli se zoufalými řešeními.“

„Stejně jako většině lidí se mi na prvním filmu líbila nejenom jeho myšlenka, ale hlavně fenomenální komická souhra.“, říká producent Chris Bender. „Zatoužil jsem vidět, co budou tihle chlapíci dělat dál. Jsou to natolik skvělé postavy, že jsme je chtěli uvrhnout do další bezvýchodné situace, nechat je v tom a sledovat, co se stane.“

Tentokrát jsou rozbity jejich rodící se sny o vlastním podnikání, když jim bezohledný investor ukradne jejich vynález a všechny peníze, které mají. Nebo když uvážíme jejich dosud nesplacenou obrovskou půjčku, všechny peníze, které kdy budou mít.

Určitě ne každý, kdo uzavře nevýhodnou obchodní smlouvu, unese podvodníkova dospělého syna s cílem kompenzovat tak své ztráty, ale právě taková Nickova, Daleova a Kurtova překvapivá a nečekaná rozhodnutí jsou zdrojem pobavení. Při pohledu zpátky museli uznat, že se jejich předchozí pokusy o vraždu moc nezdařily, ale jak říká Dale za vydatné Kurtovy podpory, nebyla to jejich parketa. Únos… tak na to by opravdu mohli mít talent. A bonus je, že se nikomu nic nestane.

Ale věci se zkomplikují ve chvíli, kdy se pánem situace stane jejich zamýšlená oběť.

Producent John Morris, který napsal scénář k filmu „Šéfové na zabití 2“ společně s Andersem, potenciál takové situace rozvíjí: „Líbil se nám nápad, že připraví tajný plán únosu a pak ho zruší, jenže oběť je přinutí dotáhnout ho do konce. Navíc se všichni tři, aniž by někdo z nich měl zkušenosti s pácháním zločinu, dostávají do situace, kdy musí vymyslet, jak budou vzniklou situaci řešit - na základě toho, co pochytili z filmů. A zároveň si děláme legraci z toho, jak při sledování takových filmů komentujeme chyby, kterých se zločinci dopouští, jako bychom to sami dokázali provést mnohem lépe.“

Producent John Rickard společně s producenty filmu „Šéfové na zabití 2“ Brettem Ratnerem a Jayem Sternem již s úspěchem absolvoval film „Šéfové na zabití“. Rickard, stejně jako jeho kolegové, hledal něco neotřelého, spojení černého humoru, provinilého potěšení a diletantského chaosu prvního filmu s výborným renomé Anderse a Morrise jako „těch, kdo dali novému příběhu grády a vymysleli, jak dostat naše tři chlapíky do ještě většího průšvihu. Odvedli skvělou práci. Všichni jsme se snažili, aby nový film měl vlastní identitu a zároveň, aby v tom naši hrdinové lítali až po uši.“

„Je vněm obsaženo vše, co se divákům tak líbilo už v prvním filmu, ale postavy, provedení a komičnost zachází mnohem dál, takže se v tom plácají jako ryba na suchu.“, říká Brett Ratner. „Produkovat tento film byla prostě radost, stejně jako možnost vidět, jak mnoho toho herci, které znám jednotlivě, vložili do svých postav v této sestavě. Nepochybně si sednou a výborně se doplňují. Vidět to na vlastní oči je úžasná zábava.“

Když člověk vidí Nicka, Dala a Kurta zase pohromadě, tak kromě jejich nezdolného optimismu a neutuchající vzájemné podpory ho na nich nejvíc fascinuje to, že se ze svých zkušeností moc nepoučili ani nepřehodnotili své schopnosti řešit problémy.

Anders z legrace dodává: „Většinou, když se natočí pokračování nějakého filmu, tak v první části procházejí postavy určitou proměnou, na začátku představují jeden typ člověka a na konci se poučí a stávají se z nich lepší lidé. Ale film ‚Šéfové na zabití‘ nemá být nijak zvlášť dojemný; není to ten typ příběhu. Dávalo nám to dostatek prostoru pro to, abychom se mohli rovnou vrhnout do víru událostí a udělat to zábavné a potrhlé, nemuseli jsme naše hrdiny zatěžovat žádnými hlubokými myšlenkami. Myslím, že mohu s klidem prohlásit, že ani na konci druhého filmu se vůbec nepoučili.“