Svatá Klára

Poprvé se filmaři Ari Folman a Ori Sivan setkali s Pavlem Kohoutem, autorem novely "Nápady Svaté Kláry", kterou napsal podle scénáře své ženy Jeleny Mašínové, v pětihvězdičkovém hotelu v Jeruzalému. Přesně dva roky před prvním natáčecím dnem filmu. Ari vzpomíná na dilema, které probíhalo jeho hlavou večer toho historického setkání. "Mysleli jsme, že když se krásně oblékneme, vzbudíme v něm dojem, že jsme bohatí a on po nás bude chtít za filmová práva k jeho knize ošklivě velkou částku peněz. Ale také jsme věděli, že když se oblékneme jako hippies, vysměje se nám do tváře. Takže jsme si vzali roztrhané džíny a luxusní košile. K našemu překvapení jsme zjistili, že Kohout je v hotelu jenom z toho důvodu, že známý jeho ženy jí k narozeninám přenechal na dva týdny klíče od svého pokoje. Když jsme s nimi vypili už pátou láhev vína, dali nám filmová práva. Opouštěli jsme hotel chudí, opilí a šťastní."

Kohout napsal svou novelu na konci šedesátých let, když komunistická moc v Československu byla na vrcholu. V roce 1980, když byli Jelena a Pavel násilně odsunuti do Rakouska, natočil příběh poprvé pro německou televizi ZDF slavný český režisér Vojtěch Jasný, který byl od roku 1969 v exilu. Hlavním problémem s adaptací knihy pro izraelské publikum bylo vytvořit spojení mezi mentalitou a smýšlením v Československu v šedesátých letech a v Izraeli v letech devadesátých. Ori Sivan říká: " Cítili jsme hluboké spojení mezi Kohoutovými a námi v souvislosti s naším dětstvím v Haifě, průmyslovém a "červeném" městě. Celé dětství jsme trávili okolo obrovských továren na předměstí. Tento model jsme přepsali do scénáře - fiktivní město, kde všechny továrny neustále chrlí dým. Dělníci přijíždějí a od rána do večera dýchají kouř a popel. Továrny nemají jiný účel, než vyrábět odpad a znečišťovat životní prostředí. Proto jsou ve filmu všechny barvy šedé a oranžové, jako je mrzutost každé postavy ve vztahu k dětem. Každý je velmi agresivní a má tendence propadat extrémně špatným náladám".

Další subjekt, který chtěli autoři ve filmu postihnout, je tenká hranice mezi pravdou a lží. Pro inspiraci se ještě jednou vrátili do svého dětství v průmyslovém městě Haifa. Folman říká "Dospělí neustále přepisují svoje životopisy - příběhy o Edith Piaf a Bobby Fisherovi ... Každý z našich učitelů měl příběh o románku s některou z hvězd, které můžete vidět ve starých filmech uprostřed noci. Celý francouzský prvek ve filmu vznikl ze zkoušek před natáčením, díky Yigalu Naorovi, který hraje ředitele školy Tissonu. Naor byl velmi vzrušený použitím francouzského elementu v jeho roli a to natolik, že vzal celou rodinu na dovolenou do Burgundska. Vrátil se z Francie s notýskem plným francouzských frází, které jakkoli neměly spojitost s realitou filmu, neustále si do něho nacházely cestu - Naor nikdy neodolal, na konci každého záběru reagovat nebo pronést něco francouzsky. Myslel si, že většinu toho vystříháme a málem omdlel, když přišel na projekci filmu a viděl sám sebe jak mluví tolik francouzsky.

Jeden z nejtěžších dnů natáčení byl, když dva hlavní hrdinové, Klára a Tikel, se měli na konci filmu políbit. Režiséři se rozhodli natočit tuto scénu poslední filmovací den, kdy se děti budou navzájem znát a bude to pro ně jednodušší. Sivan říká "Ten den přišli děti na scénu v absolutní tichosti, dny před tímto polibkem nespaly ani nejedly. Byly v šoku. A čím víc jsme se pokoušeli jim vysvětlit co mají udělat, tím hůř se cítily. Potom jsme zjistili, že to je poprvé co mají políbit někoho opačného pohlaví. Zkoušeli jsme všechno možné abychom jim přiblížili jak by měl polibek vypadat. Ari jim předváděl polibek se svou ženou, my jsme jim promítali líbací klipy z jiných filmů, ale oni stále chodily a říkaly, že nevědí jak na to. Zkoušely všechno aby oddálily nejhorší chvíli v jejich mladých životech. Byli jsme absolutně zoufalí a nakonec jsme postavili kameru a řekli jim aby- až uslyší slovo "action" - dělaly co chtějí. Světla se rozsvítila a než měl kdokoliv šanci vykřiknout "action", začaly se líbat a trvalo to skoro hodinu. Nemohli jsme je od sebe odtrhnout. Všichni kdo byli na scéně v tu chvíli zhrouceně koukali se slzami v očích".

Režiséři SVATÉ KLÁRY zkoušeli pro roli Kláry více než 1.000 dívek z celé země. Lucy prošla konkursem nejlépe ze všech (viz. rozhovor se Sivanem a Folmanem - níže). A jako by to nestačilo, ihned po zkoušce se otočila k režisérům a řekla: "Ještě jsem nebyla na konkursu, kde bych nedostala roli. Jen jednou jsem nedostala roli v TV seriálu, byl to velký propadák a po dvou měsících byl zrušen". Lucy udivovala herce veterány svou schopností pamatovat si několik stran textu jen po jednom přečtení. Ale hlavně díky její magické síle před kamerou všichni uvěřili, že role Kláry byla napsána přímo pro ni.

Ori Sivan
(Nar. 30.7. 1963, San Francisco )
Ve věku jednoho roku se vystěhoval s rodiči do Izraele kde vystudoval Tel Aviv University Film Department, a kde natočil s Ari Folmanem 42 minutový dokument natočený v Tel Avivu během války v Perském zálivu "Comfortably Numb" (1991).

Nyní Sivan natáčí dokumenty pro Izraelskou Televizi Channel 2. Také učí film na Negev College v Izraeli a přál by si umět hrát na saxofon.

"Svatá Klára" je jeho celovečerním režijním debutem.

Ari Folman
(Nar. 17.12. 1962, Varšava )
S rodiči, jako jednoroční, imigroval do Izraele. Natočil s Ori Sivanem dokument "Comfortably Numb" (1991). Filmu byla udělena cena Izraelské Akademie za nejlepší dokumentární film, cena za nejlepší film na Filmovém festivalu v Jeruzalému a Zlatá medaile za nejlepší film na Filmovém Festivalu ve Waterloo. Je režisérem řady pozoruhodných dokumentů pro izraelský TV Channel 2 z teritorií Gazy a West Bank. Je také režisérem populárního dětského seriálu "Kid Bag".

Svatá Klára je rovněž jeho celovečerním režijním debutem.

Ori Sivan a Ari Folman (rozhovor)
KDY VZNIKL NÁPAD NATOČIT FILM PODLE NOVELY PAVLA KOHOUTA?
FOLMAN: První hebrejské vydání novely vyšlo přibližně v roce 1987, kdy jsem studoval na universitě a hledal originální způsob jak balit holky. Byl jsem šokován když jsem zjistil, že jedna z dívek které jsem uháněl a které jsem dal knihu Svatá Klára řekla, že jakmile dočetla knihu tak zažila určité podivné mátožné stavy.
V ten samý den jsem koupil všechny výtisky " Svaté Kláry", které byly na skladě, asi 200 kusů a rozdal je všem dívkám, které jsem potkal. Výsledky byly ohromující . . .

SIVAN: A potom jednou dal Ari jeden výtisk knihy manželů Kohoutových mojí ženě. Našel jsem ji v mdlobách v koupelně na podlaze. V ten samý den jsem věděl, že podle této knihy musím natočit film.

ORIGINÁLNÍ PŘÍBĚH JE VELICE VÝCHODOEVROPSKÝ A UKAZUJE FRUSTRACE A NEDOSTATEK POKROKU V SOVĚTSKÉM REŽIMU. JAK SE TO TÝKÁ IZRAELE A VROUCÍHO STŘEDOZEMNÍHO REGIONU ?
SIVAN: Pravda je, že izraelská adaptace díla manželů Kohoutových nám zabrala tři roky. Ale vlastně je to kombinace východoevropského a izraelského středozemí, ve které je, podle mého názoru, nádhera a jedinečnost filmu. Upustili jsme od silného evropského pocitu rodiny hrdinky Kláry, zatím co ostatní děti a učitelé reprezentují izraelskou fantazii dobytí a úspěchu ve velmi tvrdém a tvořivém světě.


PŘESTO ALE KRAJINY A BARVY VE FILMU ZŮSTÁVAJÍ VELMI EVROPSKÉ.
FOLMAN: Je to tím, že kameraman je z Ruska a přesto, že během natáčení celé dny klel hebrejsky a jedl kořeněná jídla, je jeho orientace stále velmi evropská a Ruská. Potom co natočíte 20 filmů v Rusku je těžké se najednou zbavit věcí se kterými jste léta spojeni.
SIVAN: A je to určitě ještě těžší, když na konci každého natáčecího dne vypijete pět šálků čaje s vodkou.

KDYŽ JSEM FILM VIDĚL, S ÚDIVEM JSEM ZJISTIL, ŽE VLASTNĚ POJEDNÁVÁ O LÁSCE, SNECH, NOSTALGII DĚTSTVÍ . . .
SIVAN: Myslím, že každý si může ve filmu najít to co opravdu hledá . Pro děti je to něco velmi reálného - hledání první lásky a pro dospělé je to dychtivost po dětství a neuskutečněné lásce jejich mládí.
FOLMAN: Když věnujete větší pozornost dospělým, zjistíte, že lžou v průběhu celého filmu - od okamžiku kdy otevřou ústa až do závěrečných titulků. A jejich lži jsou vždy nějak ve vztahu k lásce. Kdo by nechtěl věřit, že spal s Edith Piaf na vrcholu její slávy a kdo by nechtěl věřit, že porazil Bobbyho Fischera v šachu v době kdy byl na vrcholu slávy.

ODKUD VE SKUTEČNOSTI POCHÁZEJÍ MONOLOGY - UČITELŮV O PORÁŽCE BOBBYHO FISCHERA A ŘEDITELŮV O EDITH PIAF?
SIVAN: Příběh o Bobby Fischerovi pochází z našeho dětství. Asi 100 dětí v naší čtvrti pobíhalo okolo a vyprávěly tenhle idiotský příběh jak porazily Bobbyho Fischera v šachách ve vlaku, nebo na toaletě na letišti, nebo na koncertě Davida Cassidyho v Londýně . . . A Edith Piaf ? Vždyť ona opravdu spala s půlkou světa, nebo snad ne ?

VE FILMU JE SVĚT DOSPĚLÝCH JAKSI ŠÍLENÝ A PERVERZNÍ. CHODILI JSTE, KDYŽ JSTE BYLI MLADÍ DO TAKOVÉ ŠKOLY JAKO JE VE FILMU?
SIVAN: Měli jsme učitele, kteří byli mnohem perverznější a školy, do jakých jsme chodili, byly mnohem šílenější, než můžete vidět ve filmu.
FOLMAN: Kromě toho , kdybychom napsali scénář o našem dětství, lidé by říkali, že to je science fiction a že jsme fantazírovali . . . že takové věci se neděly. Je velmi těžké slovy popsat šílenost, která existovala v izraelském školském systému v sedmdesátých letech. Když teď na to myslím, derou se mi do očí slzy.

JE DÍVKA, KTERÁ VE FILMU HRAJE KLÁRU, OPRAVDU RUSKÁ IMIGRANTKA?
SIVAN: Ano, opravdu je. Asi před deseti měsíci a devíti sty konkursy jsme uvázli v dopravní zácpě, bylo 40ti stupňové horko, cítili jsme se zoufale, když tahle skvěle vypadající dívka, kterou jste viděli ve filmu, přijela na kolečkových bruslích k našemu autu a ptala se jestli nechceme koupit domů pro naše ženy růže. Ty růže byly černé. Velmi zvláštní. Hned jsme si ji zařadili.

JAK MOHOU DVA TAK EXCENTRIČTÍ REŽISÉŘI PRACOVAT SPOLU?
FOLMAN: Je to velmi pestré. Když jsme psali scénář, měli jsme v našem studiu velký pink-pongový stůl a hned vedle psací stroj. Celý jeden rok jsme kombinovali psaní dialogů s hraním pingpongu. Když jsme se při natáčení neshodli, natočili jsme dvě verze a když jsme se i potom nemohli dohodnout ani ve střižně, objednali jsme pizzu, zaplatili muži z roznáškové služby 10 dolarů navíc, posadili ho do křesla a nechali ho rozhodnout. Všichni tito lidé s divnými jmény, kterým děkujeme, jsou uvedeni v závěrečných titulcích. Je tam uvedeno asi padesát chlapů, kteří nám dováželi pizzu.
SIVAN: Jestli chcete znát celou pravdu, tak jsme také najali soudce. V jedné z těch soudných nocí, kdy jsme spolu nesouhlasili, jsme se na něj vrhli uprostřed noci a on musel přijít a vynést rozsudek. V čase, kdy se střih dokončoval, už nás chtěl ze zoufalství zavraždit.

VRAŤME SE TEĎ K FILMU. V KRITICKÉM MOMENTU FILMU KLÁRA MUSÍ VYMĚNIT SVÉ NADPŘIROZENÉ SCHOPNOSTI ZA PRAVOU LÁSKU. CO BYSTE DĚLALI NA JEJÍM MÍSTĚ VY?
SIVAN: Tato myšlenka mě pronásleduje celý život. Žiji se ženou, která má nadpřirozené schopnosti a já se vždycky ptám sám sebe, jestli mě opravdu miluje.
V případě, že ano, tak jak by mohla mít tak neuvěřitelné schopnosti ? Potom možná není z planety Země. Možná je E.T. a jestli ano, umějí lidé na její planetě milovat?
Milují ženy, muže, majonézu, sushi . . . ?
FOLMAN: Vyměnil bych, v minutě, nadpřirozené schopnosti za lásku.
Pravda je, že se mi to už stalo, ale nikdo se mě na to neptal. Stalo se to když mi bylo 13, vždycky jsem přesně věděl kdy se lidé začnou smát, když v televizi mluvil Archie Bunker. Potom jsem se zamiloval do dívky o 10 let starší. Od toho momentu už jsem nemohl více předpovědět kdy se lidé začnou smát něčemu ,co řekl Archie Bunker. Všechna má síla zmizela. Za dvacet let jsem zjistil, že se na scéně změnili jen autoři a noví autoři byli vždycky nudní a neuměli psát vesele.

NEMOHU UKONČIT TENTO ROZHOVOR ANIŽ BYCH SE ZEPTAL NA TRIVIÁLNÍ OTÁZKU O VAŠEM DALŠÍM PROJEKTU.
FOLMAN: Ještě přesně nevím o čem ten film bude, ale jsem si jistý, že se bude natáčet v Mexiku. Bude pojednávat o lásce, bude v něm mnoho hluku a pašeráků drog.

Lucy Dubinchik
Lucy se narodila před čtrnácti lety v malé ruské vesničce. Nepochází z rodiny lovců medvědů jako ve filmu, ale na rozdíl od ostatních dětí začala ve dvou letech opravdu číst a ukazovaly se u ní mimosvětské talenty, hlavně díky jejím zázračným očím. Lidé z vesnice se v noci shromažďovali u Dubinchiků doma, aby jim Lucy svým úsměvem přinesla štěstí pro druhý den. Díky takovému zájmu toho mnoho nenaspala.
Před čtyřmi lety Dubinchikovi imigrovali do Izraele. Navzdory tomu, že když přijela neuměla ani slovo hebrejsky, začala velmi rychle postupovat ve škole. Ve dvanácti letech začala podporovat svou rodinu penězi vydělanými v reklamách pro izraelskou TV.

Halil Elohev
Při příjezdu na konkurs pro roli Tikela, Halila předcházela pověst zázračného dítěte, které se již objevilo v mnoha TV pořadech, reklamách a různých představeních. Narodil se a vyrůstal ve filmařské rodině - otec zvukař, matka umělecká režisérka - takže atmosféru filmu a filmování nasál jako houba. Pro teenagery v Izraeli je idolem díky své rockové kapele "The Little Dinosaurus", se kterou koncertuje po celém státu.

Johny Peterson
Po měsíci hledání někoho pro roli Rosenthala, byl Johnny konečně nalezen na nějakém bohem zapomenutém rockovém festivalu v poušti severního Izraele. Petersonova rodina imigrovala do Izraele z Austrálie a žije na farmě v severním Izraeli. Kvůli práci na filmu opustil střední školu. Po tomto prvním kontaktu s filmem se zamiloval do herectví tak, že se rozhodl opustit školu i domov na farmě v severním Izraeli, zůstat v Tel Avivu a věnovat se nadále filmování.

Yigal Naor
Naor je znám jako jeden z nejtalentovanějších divadelních herců v Izraeli. Obdržel několik ocenění za mytologickou roli generála Gorodishe, který se nervově zhroutil první den války roku 1973. Hra obdržela velmi dobré kritiky v New York Times a New York Newsday při loňských představeních v New Yorku. Svatá Klára je jeho filmový debut.

Moshe Damidov
Damidov je herec divadla "Gesher Theatre Troupe", jehož soubor je složen z herců - ruských imigrantů. Dvakrát obdržel od Izraelské Akademie cenu za nejlepší herecký výkon, druhou za hlavní roli v Dostojevského hře "Idiot". Hned jak byl Damidov obsazen do role Klářina strýce ve filmu "Svatá Klára", dva další členové souboru se nabídli zahrát celou její rodinu (Jenia Doudina - Klářina matka, Ronald Hailovsky - Klářin otec).