V oku tornáda

Americké město Silverton si žije poklidným životem. Jeho obyvatelé netuší, že se jejich směrem řítí nevypočitatelná bouřka, která s sebou nese to nejničivější tornádo v historii. Právě za lovem tornád do města přijíždí tým dokumentaristů a vědců, kteří mají v plánu se svojí hypermoderní technikou tento ničivý přírodní jev zdokumentovat, aby v budoucnu bylo lidstvo schopno předvídat tornáda a eliminovat jejich ničivé dopady. Mezi tím se ředitel místní školy chystá na každoroční ceremoniál čerstvých maturantů. Žádá své dva syny, aby nahráli vzkazy lidí do časové kapsle, která bude otevřena až po 25 letech. Na záznamu chce mít i celou slavnost. Nikdo z nich však nečeká, že právě jejich škola i studenti se stanou jedněmi z prvních obětí gigantického tornáda.

Před bouří není klid…

V chobotu masivního tornáda EF5, nejvyšší kategorie rozšířené Fujitovy stupnice, vítr dosahuje rychlosti přes 322 kilometrů za hodinu. Běsnění takového tornáda může zničit - a obvykle zničí - vše, co mu stojí v cestě. Katastrofický thriller o běsnění přírodních živlů „V oku tornáda“ zavede diváky na děsivě úžasnou i devastující divokou jízdu přímo do srdce tornáda o síle EF5.

„Co uděláte, když se na vás bude řítit dvě míle široké tornádo?“, ptá se režisér Steven Quale. „Dřepnete si a zůstanete na místě, budete utíkat pryč nebo naopak směrem k tornádu? Napadlo mě, že by bylo zajímavé ukázat, jak různí lidé reagují, zjistit, kdo zvládá situaci, kdy není kam jít ani kde se schovat.“

S nápadem na natočení filmu „V oku tornáda“ přišel producent Todd Garner, kterého zajímalo, co se může stát, když matka příroda použije jednu ze svých nejstrašnějších a nejničivějších zbraní.

„Ve své nejdokonalejší podobě jsou tornáda něco jako monstra.“, vypráví Garner. „Mohou ve vás vzbudit pocit, že vás skutečně pronásledují, a zároveň je jejich dráha zcela náhodná. Vyrůstal jsem v Los Angeles pod stálou hrozbou zemětřesení, která jsou děsivá právě proto, že jsou tak nepředvídatelná. Ale ve většině případů se země otřese a za pár sekund je po všem. Tornáda vás upozorní na svůj příchod, takže napjatě čekáte, jak velké škody asi napáchají.“

Producent měl pocit, že napjaté očekávání diváků by mohlo umocnit, pokud by byl příběh filmu vyprávěn v první osobě, v podstatě jako by diváci stáli za kamerami. „Líbí se mi, jak tento styl vyprávění vtahuje diváka do příběhu, téměř jako by byl neviditelnou postavou, která si do příběhu vyjela na projížďku.“

Quale považoval Garnerův nápad na katastrofický film zprostředkovaný první osobou za kamerou za výbornou kombinaci. „Vždycky jsem si myslel, že čím víc se film přiblíží dění v reálném čase, tím je pro diváka napínavější; filmu to dodává jistý pocit naléhavosti.“, říká. „Je náročné dívat se na všechny události odehrávající se v takovém příběhu, takže mi bylo jasné, že zhostit se takového úkolu bude zábavné.“

Garner předložil svůj nápad scénáristovi Johnu Swetnamovi, který podle něj napsal scénář. „Todd Garner za mnou přišel s nápadem na film o tornádu z pohledu první osoby a mě bylo okamžitě jasné, jak to provést. Chtěl jsem využít současné technologie, které umožnují proniknout do samotného tornáda a zblízka zprostředkovat tento zážitek divákům. Dlouho jsme žil v Tennessee a dosud tam mám spoustu přátel, kteří zažili tornádo i se spouští, kterou za sebou nechává, takže mi to téma bylo blízké a chtěl jsem vystihnout jejich příběhy. Na konci dne jsem si vytkl za cíl vyprávět zábavný příběh, ve kterém tepe srdce. Je to inspirující příběh o tom, co jsou lidé schopni udělat pro ty, které milují, a také o tom, že když lidé spojí své síly, dokáží vytrvat a překonat všechny překážky.“

„Na Johnově scénáři se mi líbilo, že je to něco víc, než jen podívaná na katastrofický film.“, vzpomíná Quale. „Ve filmu je řada zajímavých a uvěřitelných postav, jaké známe z každodenního života. Vnímáme úzkost středoškoláka, když se snaží pozvat dívku na své první rande, i jeho vztah s otcem v problematickém věku dospívání. Uvidíme skupinu lovců tornád s různými názory na to, jak určit dráhu něčeho tak nevyzpytatelného, jako je ta nejhorší větrná smršť; uvidíme dokonce i pár místních chlapíků, kteří se natáčejí při vyvádění různých šílených věcí, aby se zviditelnili na internetu.“

Právě role obyčejného člověka nuceného čelit mimořádným okolnostem zaujala herce Richarda Armitage, který ve filmu hraje svobodného otce. „Myslím, že série ničivých tornád donutí každého člověka zjistit, jaký vlastně je. Byl jsem nadšený, že budu hrát naprosto obyčejného člověka, který musí jednat v situaci, na kterou se nikdy nelze připravit.“, říká Armitage. „Napadla mě situace, kdy byste šli kolem hořícího domu a zaslechli křičící dítě - vběhli byste do domu, abyste ho zachránili, nebo byste se rozhlíželi, jestli to neudělá někdo jiný?“

Herečku Sarah Wayne Callies zaujal také vztah, který se během dne plného katastrof vyvíjí. „Na začátku situace plné neuvěřitelně chaotických událostí jsou si lidé cizí a potom během několika společně strávených hodin zažívají neuvěřitelnou škálu intenzivních emocí. Na konci jedné velmi dlouhé a velmi bolestné zkušenosti má jeden pro druhého význam, jaký mohou mít pouze lidé, kteří takovou krizi zažili. A právě tohle mě na tom velmi přitahovalo.“

Tvůrci filmu věděli, že kromě mezilidských vztahů bude pro diváky nejdůležitější monstrózní cyklón. Ve světě kamer v mobilních telefonech, nepřetržitého zpravodajství a internetu, poučení diváci dobře vědí, jak by taková bouře měla vypadat. Qualeův tým pro vizuální efekty v čele s producentem pro vizuální efekty Randallem Starrem se postaral o tornádo o síle EF5, které uchvátí i nadšené amatéry na počasí.

Quale říká: „Ať už osobně nebo prostřednictvím médií všichni víme, jak devastující mohou přírodní katastrofy být. Vyrostl jsem na Středozápadě a dobře jsem si uvědomoval sílu tornád. Tímto filmem jsme chtěli pravdivě vykreslit tento nezvladatelný živel - přenést diváky přímo do oka tornáda a ukázat jim, jak úchvatné může být.“

Titus

Ve filmu „V oku tornáda“ lovec tornád Pete Moore doufá, že se mu podaří zdokumentovat nejstrašnější tornádo v samém jeho srdci a za tímto účelem zkonstruoval dokonalé vozidlo: Titus. Vozidlo Titus navrhl výtvarník filmu David Sandefur a vybavil ho neprůstřelnými okny z Lexanu, pancéřováním z pevné 4mm oceli, navijákem s tažnou kapacitou 12 tun a miniaturní meteorologickou stanicí s anemometrem, čidlem vlhkosti a potenciometrem.

„Titus byla první věc, kterou jsem navrhnul, a ohromně jsem se při tom bavil.“, říká Sandefur. „Nechal jsem se inspirovat obrněnými vozidly - tanky, transportéry - a neviditelnými námořními plavidly. Chtěli jsme, aby Titus měl přesně to, co potřebuje, nic supermoderního, čistě funkční.“

Specialisté z detroitské společnosti Custom Creations použili jako základ vozidla podvozek z pickupu Dodge. Titus byl zkonstruován tak, aby zůstal pevně stát na zemi i při větru o rychlosti až 270 kilometrů za hodinu. Proto je vybaven kotevními drapáky: těžkými ocelovými vzpěrami, které se vysunují ze stran a vrazí kotvy hluboko do země. „Společnost Custom Creations odvedla vynikající práci.“, pokračuje Sandefur. „Splnili svůj úkol nad rámec zadání - postavili to vozidlo tak dobře, že by klidně mohlo ujet 160 000 kilometrů.“

Úkolem vozidla Titus nebylo jen odolat nesmírným silám tornáda, ale také ho dokumentovat. Na střeše vozidla je namontována skleněná věž s 360° výhledem; ve věži je filmová kamera stabilizovaná gyroskopem, která v kombinaci s dalšími 23 kamerami na vozidle umožňuje natáčet veškeré dění v oku tornáda.

Quale byl stejně nadšen i dokončeným vozidlem. „Když jsem ho uviděl poprvé, byl jsem nadšen; bylo to dokonale nalakované skvělé vozidlo.“, vzpomíná. „Bohužel jsme ho museli zašpinit a omlátit, aby vypadalo, jako kdyby se stavělo několik let a celé měsíce se používalo pro vyhledávání klimatických jevů…, aby vypadlo jako by prošlo peklem ještě před příjezdem do našeho městečka.“