Valkýra

Plukovník Stauffenberg bojuje v severní Africe, ale už má Hitlera plné zuby. Poslední kapkou pro něj je, když utrpí vážná zranění v boji, a přijde tak o oko, část pravé ruky a dva prsty na levé ruce. Stauffenberg se kvůli svému zranění vrací do Berlína, kde již existuje skupina důstojníků, která se chce Hitlera zbavit. Žádný z dosud uskutečněných atentátů na Hitlera nebyl úspěšný. Stauffenberg je přizván do protinacistického hnutí a brzy přichází s plánem na převzetí moci. Hitler musí být zabit a pak se musí spustit operace Valkýra, což je povolání záložních vojsk na ochranu Berlína. Stauffenberg přepíše plán operace tak, aby to vyhovovalo jejich spiknutí. Hitler nový plán podepíše a Stauffenbergovi věří. Spiknutí potřebuje nové členy, ale ne každý je pro věc tak nadšený. Stauffenberg spolupracuje hlavně se svým pobočníkem, dále s Olbrichtem, Beckem a dalšími. Všichni jsou to muži na vysokých postech. Do spiknutí se odmítne přidat Fromm, který velí záložním vojskům, ale za Fromma může jednat Olbricht. Ve spiknutí jsou dvě frakce, vojenská a politická. Politická frakce dělá problémy a požaduje, aby s Hitlerem zemřel i Himmler. Kvůli tomu musí Stauffenberg se zabitím Hitlera počkat, i když už měl jednou skvělou příležitost. Stauffenberg nakonec získává volnou ruku a při další příležitosti spáchá atentát. Toho dne ale nejde nic tak, jak by mělo. Stauffenberg bohužel nemůže nastražit obě dvě nálože a schůzka probíhá na jiném místě, takže výbuch nemá takovou sílu. Stauffenberg i tak věří, že uspěl a že je Hitler mrtev. Valkýra je tedy spuštěna.

Tom Cruise se představuje jako plukovník Claus von Stauffenberg v napínavém thrilleru, natočeném podle skutečné události. Valkýra je kronikou odvážného a důmyslného plánu, jehož cílem bylo zlikvidovat jednoho z největších světových tyranů.

Plukovník Stauffenberg byl hrdý a oddaný voják, který miloval svoji zemi, ale s hrůzou přihlížel, jaké hrůzy způsobila Hitlerova neomezená moc. Přesto i nadále zůstal ve vojenské službě, tajně však doufal, že se najde někdo, kdo dokáže Hitlera zastavit dřív než zničí Německo i celou Evropu. Čas běží příliš rychle, proto se Stauffenberg rozhodne, že vezme osud země do svých rukou.

V roce 1942 přesvědčí armádní velitele, aby se postavili Hitlerovi a svrhli jeho vládu. V roce 1943 se během rekonvalescence válečných zranění spojí Stauffenberg s Německým odporem - dlouho existujícím, protihitlerovským spiknutím tvořeným muži v nejvyšších špičkách moci. Vyzbrojeni rafinovanou strategií - použít Hitlerův nouzový plán pro stav ohrožení - známý jako Operace Valkýra - zosnují spiknutí s cílem zavraždit diktátora a svrhnout nacistickou vládu.

S dokonalým plánem, světlou budoucností pro celý svět, s důvěrou miliónů lidí a své ženy a dětí, jež jsou v ohrožení se z von Stauffenberga, který dosud byl jeden z mnoha, stane ten, který musí Hitlera zavraždit sám.

Příběh začíná

Bryan Singer začal filmovou kariéru špionážním thrillerem Obvyklí podezřelí, pokračoval komiksovou trilogií X-Men, kterou následoval Superman se vrací. Nyní přichází s úplně jinou látkou - Valkýra je skutečným příběhem o mimořádné odvaze uvnitř nacistického režimu.

Ačkoliv postavy ve Valkýře skutečně existovaly, mají hodně společného s vymyšlenými charaktery z Singerových předchozích filmů. Chris Lee, výkonný producent k tomu říká: “Jeho postavy jsou vždy propracované do hloubky, bez jakékoliv snahy rozdělit je do černo-bílých škatulek. Jeho schopnost vybalancovat vlastnosti charakterů dodává mozaice individuí ve Valkýře něco mimořádného.”

Na příběh o operaci Valkýra upozornil scénárista Christopher McQuarrie, jenž má doma Oscara za scénář k Obvyklým podezřelím. Při své návštěvě Berlína v zimě 2002 ho během prohlídky města zaujal památník Německému odporu. “Berlín je město monumentů,” říkal McQuarriemu jeho průvodce, “ale tento památník je jako jediný věnovaný Němcům, kteří sloužili ve 2. světové válce.”

“Chtěl jsem vědět víc,” říká McQuarrie. “Byl přede mnou pozoruhodný příběh, o kterém většina lidí vně Německa nikdy neslyšela. Byl to příběh, který ukazoval, že ne všichni Němci podporovali Hitlera, že i zde, dokonce uvnitř armády, existovali odpůrci, kteří byli ochotni vstát a říci dost. Čím víc jsem o příběhu věděl, tím jsem si byl jistější, že z toho bude skvělý film.”

Během dalšího průzkumu se McQuarrie zaměřil na postavu Stauffenberga a jeho klíčovou roli v atentátu naplánovaném na 20. července 1944. McQuarrie začal do hloubky studovat, co vedlo muže k tak mimořádně odvážným činům. Celý vyprávění pro něj bylo víc než příběh se vzrůstajícím napětím, byl to pro něj příběh odvahy, která je pod přímou palbou.

“Stauffenberg a jeho spoluspiklenci byli všichni muži s rodinami a dobrou pověstí. Věděli, že mají malou šanci na úspěch a případný nezdar znamená jejich jistou smrt. To byl důvod, proč jsme jim chtěli vzdát hold.”

McQuarrie a spoluscénárista Nathan Alexander začali podrobný průzkum týkající se Stauffenbergova složitého života a intrik vedoucích k plánu zavraždit Hitlera a svrhnout jeho autoritativní vládu. “Mimořádně charismatický, jednooký a jednoruký Stauffenberg je fascinující postava historie, která šla nekompromisně za svým cílem.”

Scénáristé si zajímavě rozdělili psaní příběhu. Alexander psal velmi detailní draft pevně se držící skutečných událostí, zatímco McQuarrie se snažil dosáhnout maximálního napětí a dramatičnosti. Výsledná verze scénáře vznikla kombinací obou dílčích přístupů.

Jedinou zásadní změnu, kterou scénáristé udělali ve faktech, bylo zhuštění časové posloupnosti tak, aby se události vešly do dvouhodinového filmu a snížení počtu osob, kteří byli neúspěšným atentátem přímo ovlivněni. Ve skutečnosti bylo pověšeno 200 lidí a dalších 700 zatčeno v přímé souvislosti se spiknutím. Na filmovém plátně je reprezentuje jen zlomek hlavních postav.

“Je zajímavé sledovat, čím si tito muži prošli při rozhodování postavit se Hitlerovi a účastnit se přípravy jeho odstranění.,” říká McQuarrie. Zajímavé je také sledovat, jak se scénáristé vypořádali s faktem, že tito zdánlivě charakterní vojáci především sloužili Hitlerovi a byli zodpovědní za taková zvěrstva jakými byly koncentrační tábory. Podle záznamů se členové odboje hájili tím, že bylo příliš pozdě, když si uvědomili, jak nehumánní věci se děly. Kromě toho dávno před Hitlerovým nástupem slíbili věrnost německému lidu, mnozí proto sváděli vnitřní boj, jak dodržet svoji přísahu a zároveň svrhnout nelidského vůdce.

“Tito muži žili v prostředí, kde dát slovo znamenalo držet ho celý život. A oni všichni přísahali věrnost Hitlerovi,” říká McQuarrie. “Přesto si dokázali zdůvodnit, že hrůzami, které Hitler a jeho ministři způsobili, svůj slib zemi také porušil. Odbojáři si uvědomili, že musí něco udělat pro záchranu budoucnosti a to i za rizika, že budou považováni za zrádce. Prožívali trýznivé morální dilema.”

Mnozí z účastníků původem z aristokratických rodin, byli celoživotními patrioty, kteří vstoupili do armády již během 1. světové války nebo jako Claus von Stauffenberg v roce 1926, dlouho před nástupem Hitlera. A mnoho z nich pochybovalo o Hitlerově politice už v první polovině 30. let, kdy začala růst vojenská agrese a násilí vůči Židům.

Kruté zacházení se Židy, ruskými civilisty a válečnými zajatci znamenalo pro mnohé, včetně Stauffenberga, zásadní zlom. Děsivá pravda o likvidaci Židů a hromadných popravách přiměla členy odboje k rozhodnutí, že je nutné začít jednat okamžitě a za každou cenu.

Dalším klíčovým bodem ve scénáři byla samotná “Operace Valkýra” - Hitlerův národní bezpečnostní plán pro případ, že by po jeho smrti nebo svržení došlo k občanským nepokojům. Rozkaz zněl - povolat záložní německou armádu, která by se ujala moci do doby, než by byl znovu nastolen klid a řád. Tuto myšlenku chytře využil odboj při přípravách svržení. Cílem bylo zavraždit Hitlera, svrhnout nacistickou vládu a ve vzniklém chaosu ustavit vlastní vládu.

“Chtěli jsme ve filmu zdůraznit, že samotná smrt Hitlera by nestačila. Bylo potřeba se zbavit celé vlády,” říká McQuarrie. “Stauffenberg a jeho lidé chtěli použít “Operaci Valkýru” tak, aby se zdálo, že Hitlera zabili jeho nejbližší lidé, kteří chtěli následně převzít vládu. Vystupující jako legitimní vláda, odboj by rychle mobilizoval záložní armádu, jež by zajala Hitlerovi nejbližší spolupracovníky a nastolila by pořádek.”

Kdyby vše proběhlo podle plánu, kdyby se do cesty nepostavilo tolik drobných, ale zničujících věcí, měl plán odboje šanci uspět? “Můžeme o tom jen spekulovat,” říká McQuarrie. “Nikdo nedokáže říct, co přesně by se stalo. Podle některých faktů lze předpokládat, že šance uspět existovala. I přes nezdar plánu ale spiklenci dosáhli svého: ukázali světu, že existovali Němci, kteří se dokázali postavit na odpor.”

Pro mnohé může Valkýra zdánlivě vypadat jako odklon od dosavadní práce režiséra Bryana Singera. Ten ale ve Stauffenbergovi našel to, co hledáme ve filmových hrdinech: obyčejného muže, který dělal neobyčejné věci, jehož síla byla zakořeněna v důležitých věcech: v oddanosti zemi, rodině a víře, co je správné.

Stejně důležité bylo pro Singera správné zachycení atmosféry nacistického Německa a prozkoumání této temné éry důkladně. O historii týkající se Třetí říše se kvůli svým židovským předkům zajímal od mládí. O protinacistickém odboji věděl ze školy, neznal konkrétní jména, ale vědomí, že ne všichni obyvatelé Německa byli nacisté, pro něj bylo důležité.

Než se Singer pustil do natáčení, strávil dlouhou dobu přípravou a studiem reálií. Přečetl několik knih (včetně Shirerovy “Vzestup a pád Třetí říše”), setkal se s členy Stauffenbergovi rodiny, mluvil s členem Hitlerovy ochranky, který jako poslední opustil bunkr, kde Hitler poté spáchal sebevraždu.

Plukovník Claus Schenk Graf von Stauffenberg / Tom Druide

V centru filmu Valkýra je charismatický aristokrat Claus von Stauffenberg, který obětuje vše, aby splnil svůj úkol a donesl bombu do Hitlerovy soukromé jednací místnosti. Kým ale ve skutečnosti byl? Po měsících důkladného zkoumání jeho života se scénáristé McQuarrie a Alexander shodují na tom, že tato postava zůstane navždy zahalena tajemstvím.

Stauffenberg vyrostl v Bavorsku ve šlechtické rodině, jež měla 700 let starou historii. Měl rád umění, hudbu a poezii, ale v roce 1920 vstoupil do armády. Nadřízení si záhy všimli jeho nadání pro vojenskou organizaci a logistiku a jeho pozice v armádě prudce sílila.

V bojích v Africe 1943 přišel v boji o oko, pravou ruku a několik prstů na levé ruce. Přes vážná zranění byl na podzim 1943 jmenován náčelníkem německého generálního štábu. V červnu 1944 byl povýšen na náčelníka generálního štábu záložní armády, což mimo jiné znamenalo přímý kontakt s Hitlerem. Ocitl se ve skvělé pozici, ze které mohl zorganizovat jeho odstranění.

Historička Annedore Leber o něm napsala: “Byl prototypem mladého, vysoce postaveného důstojníka, o jehož slibné budoucnosti nebylo pochyby. Přesto se snažil udělat víc, než by mu pro úspěch stačilo. Jako důstojník měl zodpovědnost vůči vojenským jednotkám, jako občan měl zodpovědnost vůči lidu. Dokonce příslušníci gestapa, kteří později vyšetřovali události 20. července, vnímali jeho odvahu. Mluvili o Stauffenbergových touhách…”

Není pochyb, že Stauffenberg byl muž pevných zásad a velkého odhodlání. Těžko lze vysledovat, kdy přesně začal o Hitlerovi pochybovat, ale ve chvíli, kdy si uvědomil, jaké hrůzy se dějí, byl neotřesitelně přesvědčen, že je jeho povinností jako člověka i občana Německa, nést zodpovědnost za Hitlerovo odstranění.

Do hlavní role producenti obsadili Toma Cruise. Ten přiznává, že před přečtením scénáře nevěděl o operaci Valkýra vůbec nic. “Už při prvním čtení byl scénář velmi působivý,” říká Cruise, “z historického pohledu i z pohledu filmu - jako vynikající thriller. Fascinovalo mě spiknutí. Od začátku do konce to mělo spád. Když jsem potom zjistil, že je to podloženo skutečnou událostí, byl jsem nápadem natočit tento film nadšený.”

Kromě možnosti pohlédnout na akci očima samotného hlavního aktéra, před Cruisem vyvstaly nadčasové otázky typu: Za co jste ochotni se postavit nebo naopak neudělat nic? Co v dnešní době znamená soudržnost, hrdinství, zbabělost a kompromis?

“Stauffenberg si o sobě rozhodně nemyslel, že je hrdina,” pokračuje Cruise. “Pouze považoval za správné udělat vše pro ukončení války a záchranu dalších lidských životů. Stauffenberg byl poháněn k vyšším morálním základům, toužil po morální korektnosti a spravedlnosti pro sebe i pro svou zemi. Byl jedním z mála, kdo měl odvahu vzbouřit se Hitlerovi a dokonce kvůli tomu obětovat svůj život.”

Zvláštní zkušeností bylo pro Cruise ztělesnění Stauffenberga s jeho těžkými fyzickými následky po zranění. “Obzvlášť páska na oku byla obtížná,” říká. “Nejprve jsem naprosto ztratil rovnováhu, uvědomil jsem si, jak je obtížné žít s takovým handicapem. I z hereckého pohledu to bylo zajímavé - hrát, když nemáte část obličeje.”

Ani nacistická uniforma nebyla Cruisovi příjemná. Hlavně z psychologického pohledu - oblečte se do kůže někoho, kdo byl součástí nacistického režimu.

“Tom dodal Stauffenbergovi neuvěřitelnou sílu, vyváženost a soustředění, hlavně ale charisma, které postava vyžadovala,” říká scénárista McQuarrie. “Když Tom Cruise vstoupí do místnosti, máte pocit, že jeho a Stauffenbergovo charisma muselo být podobné. Kromě těchto pozitiv Tom vložil do natáčení své herecké zkušenosti. Díky tomu byla jeho postava pochopitelnější a pomohlo to i našemu porozumění historii.”

Cruise je s výsledkem velmi spokojen. “Ten film je tikající bomba. Je to strhující, napínavý thriller, při kterém budete sedět celou dobu na kraji sedadla. Jsem pyšný, že jsme tento film natočili.”

Nina Schenk Gräfin von Stauffenberg / Carice van Houten

Když si baronka Nina von Stauffenberg v roce 1933 brala pohledného šlechtice Clause von Stauffenberga, netušila, co všechno bude muset pro svého manžela a svoji zemi obětovat. Ačkoliv se spiknutí proti Hitlerovi nikdy přímo neúčastnila, právě ona s rodinou byly Stauffenbergovým hlavním motorem. Svému muži byla neochvějnou oporou a důvěrnicí od prvních příprav až po vlastní pokus o atentát.

Nakonec byla jednou z mála, kteří události 20. července přežili. Byla vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück (kde svému muži porodila páté dítě) a po válce se s rodinou usadila v západním Německu, kde v roce 2006 ve věku 92 let zemřela.

Při přípravě podkladů chtěli scénáristé McQuarrie a Alexander zjistit, jestli Nina věděla, co její muž ono osudné léto připravoval. Došli k závěru, že ano, a že ho v jeho činnosti plně podporovala, vědoma si všech možných následků. Neznala detaily spiknutí, přesto byla jeho důležitým členem. Ačkoliv o chystaném atentátu nikdy otevřeně nemluvili, jejich láska byla Stauffenbergovým hlavním motivem - chtěl lepší budoucnost pro svoje děti.

Ninu hraje výborná holandská herečka Carice van Houten, která zaujala veřejnost rolí v thrilleru Černá kniha. Herečka o své postavě říká: “Nina toho ve filmu možná moc neřekne, ale přináší s sebou hodně emocí. Musí v sobě najít sílu, aby svému muži ukázala bezvýhradnou lásku a dala mu svobodu udělat tu neskutečnou věc bez obav a strachu. Nina chápala, že to, co její muž s ostatními chtějí udělat, neznamená jen zachránit jejich rodinu, ale celou zemi i svět.”

Generál major Henning von Tresckow / Kenneth Branagh

Dnes je Henning von Tresckow znám jako nejzapálenější a nejnebezpečnější Hitlerův odpůrce uvnitř německých ozbrojených sil. Tento příslušník pruské šlechtické rodiny byl považován za mimořádného stratéga s vynikající dlouholetou službou Německu. Ale už v roce 1938 začal sjednocovat armádní příslušníky i civilisty z odboje, aby hledali způsob, jak svrhnout Hitlerovu vládu. Nejznámější je jeho pokus - také zachycený ve Valkýře - propašovat do Hitlerova letadla britské miny maskované jako dvě láhve pomerančového likéru Cointreau.

Tresckowa role je ve filmu zásadní. Než na scénu vstoupil Stauffenberg, byl hnacím odporem německého odboje právě Treskow. Scénárista Alexandr dodává: “Jeho přesvědčení a nápady pomáhají tvořit srdce filmu. Vždycky zdůrazňoval, že bez ohledu na úspěch spiknutí, je důležité se alespoň pokusit.” Tresckowa hraje na Oscara čtyřikrát nominovaný Kenneth Branagh.

Generál Ludwig Beck / Terence Stamp

Ačkoliv v letech 1933 až 1938 působil jako kancléř německé armády, rychle se z generála Ludwiga Becka stal otevřený kritik Hitlerových vojenských plánů. Poslechl svoje svědomí a napsal důrazné memorandum proti Hitlerově politice agrese a rezignoval na svou funkci. Po neúspěšné snaze přesvědčit další vysoce postavené velitele, aby rezignovali společně a svrhli tím vládu, začal budovat tajnou síť vojenských a civilních agentů, kteří pomohli vytvořit jádro německého odporu. Je pravděpodobné, že v případě úspěchu puče by se Beck stal novou hlavou Německa.

“Beck brzy rozpoznal, jak je Hitler nebezpečný,” říká scénárista McQuarrie. “Nesouhlasil s jeho postupy a odmítl být součástí jeho armády. Stal se z něj něco jako poradce těm, kteří si nebyli jisti svojí podporou Vůdci a sváděli vnitřní boj se slibem, který mu dali. Mnozí z těch, kteří za Beckem přišli pro radu, se stali členy připravovaného spiknutí.”

Pro postavu Becka si filmaři vybrali Terence Stampa. Podle něj byl Beck zajímavý tím, že nejenže si jako jeden z prvních uvědomil, že Hitler je nebezpečný, ale také se rozhodl, že s tím musí něco dělat..

Generál Friedrich Fromm / Tom Wilkinson

Stauffenbergův nadřízený během událostí roku 1944 byl Friedrich Fromm, náčelník záložní armády. Ačkoliv není historicky jasné, jestli Frommn věděl, že jeho muži chystají atentát , v případě, že ano, zůstal zticha a neudělal nic, aby tomu bránil. Přesto, když se spiknutí nezdařilo, byl to Fromm, který Stauffenberga a ostatní zradil. Do role Fromma tvůrci obsadili Toma Wilkinsona.

Generál Erich Fellgiebel / Eddie Izzard

Voják z povolání Erich Fellgiebel byl velitelem signálních útvarů, a proto byl zasvěcený do všech tajných záležitostí nacistické vlády. Do odboje ho přivedl jeho nadřízený Ludwig Beck. V operaci 20. července se stal spojovací linkou, byl to on, kdo byl pověřen úkolem odstřihnout spojení Hitlerova sídla od zbytku Německa. Později byl jedním z prvním zajatých.

V roli se představí britský herec Eddie Izzard, který teprve nedávno debutoval před americkým publikem v televizním seriálu The Riches. “Eddie byl jedním z posledních, o kterém jsme při obsazení Fellgiebla uvažovali, ale nakonec právě tak jsme to chtěli,” vzpomíná McQuarrie. “Jeho podání bylo nečekané. Fellgiebel bojuje s vnitřním přesvědčením, je těžko čitelný, takže až do poslední chvíle nevíte, co vlastně udělá. A to přesně Eddie zahrál.”

Izzard, který je fanda do historie, byl postavou Fellgiebela fascinován. “Je to úspěšný důstojník, který skvěle ovládá nové komunikační technologie. Setkáváme se s ním v roce 1944, kdy je zodpovědný za veškerou Hitlerovu komunikaci, takže přesně ví, co se děje, což znamená, že Stauffenberg ho nutně potřebuje. To je pro Fellgiebela zároveň způsob, jak si očistit svědomí, že je součástí této akce.”

Nadporučík Werner von Haeften/Jamie Parker

Pravděpodobně nejblíž byl v osudných dnech kolem 20. července Stauffenbergovi jeho osobní pobočník Werner von Haeften. Začal pro něj pracovat v roce 1943 a brzy se stal součástí samotného odboje. Vystudovaný právník vstoupil do armády na začátku války.

Haeftena hraje britský, začínající herec Jamie Parker, který nedávno debutoval na Broadwayi ve hře “The History Boys.”

Hitlera hraje David Bamber.

Režisér Bryan Singer chtěl natočit film, který bude mít nádech klasického filmu ze 40. let, ale zároveň bude gradovat v tempu moderního, akčního thrilleu. Vizualizace konzultoval a spoluvytvářel s kameramanem Newtonem Thomasem Sigelem (spolupracovali spolu na trilogie X-Men a Superman se vrací).

Kromě vítané změny žánru, Sigela Valkýra zajímala i osobně. Jeho matka se narodila v Berlíně a utekla odtud v roce 1938 těsně před Křišťálovou nocí. Práce kamery se s postupujícím dějem mění, první polovina - doba přípravy spiknutí je více klasická, s plynule měnícími se kompozicemi. V druhé polovině, poté, co v Hitlerově zasedací místnosti vybuchne bomba, tvůrci použili natáčení ruční kamerou, čímž vznikl propracovaný, nervózní obraz, plný nejistoty, podezření a strachu.

Pro důvěryhodnější vytvoření vnitřního světa Třetí říše Sigel nastudoval staré filmy z druhé světové války a amatérské záběry, které pořídila Hitlerova milenka Eva Braunová.

Co se barev týče, hodně pracoval s odstíny červené, jež byla symbolem nacistické strany a znázorňovala krvežíznivost režimu. S postupujícím dějem jsou barvy více intenzivní a naopak barvy symbolizující vřelost a optimismus blednou.

Natáčení v Německu a především v Benderbloku, bývalém ministerstvu obrany, kde se operace Valkýra zrodila a zároveň fatálně skončila, byl pro všechny silný zážitek.

Filmovými architekty byli Lilly Kilvert a Patrick Lumb, jehož úkolem byla kontrola důvěryhodnosti záběrů, co se časového kontextu týče. Jelikož Berlín byl ke konci války kompletně vybombardován a poté vystaven úplně nově, nebylo jednoduché postavit město tak, jak vypadalo v době války. Přesto se produkci podařilo najít několik civilních a vládních budov z té doby. Byla to místa jako bývalé velitelství válečného letectva (dnes ministerstva financí), letiště Tempelhof a berlínské tržiště, které bylo postaveno nacisty v roce 1933. Také se podařilo natočit dům, ve kterém bydlel Stauffenberg se svým bratrem.

Pro postavení kulis se architekti inspirovali prací Hitlerova architekta Alberta Speera, který byl na konci války jediný vysoce postavený nacista, jenž projevil lítost nad vykonanými zvěrstvy. Hitlerovo zadání Speerovi bylo postavit grandiózní kamenné budovy, které by deklarovaly nacistickou moc.

Mezi nejobtížnější budovy, které museli architekti sestavit, bylo Hitlerův dům a zároveň velitelství v bavorských Alpách, známé jako “Orlí hnízdo”. Interiéry se podařilo důvěryhodně vytvořit díky již zmiňovaným záběrům Hitlerovy milenky Evy Braunové.

Vytvoření Vlčí jámy ve východním Prusku, kde se 20. července puč odehrál, trvalo týmu 12! týdnů. Interiéry ministerstva války, kde se nacházely kanceláře Stauffenberga a ostatních, byly postaveny v berlínských ateliérech.

Za zmínku stojí také složitost vyzdobení dobových interiérů. V dnešním Německu jsou jakékoliv předměty s hákovým křížem zakázany, takže bylo nutné hledat v muzeích a archívech po celém světě. Díky tomu jsou ve filmu použity předměty, které skutečně ležely na Hitlerově stole.

Kostýmy vytvořila Joanna Johnston, která se proslavila prací pro Stevena Spielberga (např. Zachraňte vojína Ryana). Vzhled uniforem a obleků studovala v berlínském Muzeu odboje a z dobových fotografií. Svoji práci konzultovala s odborníkem přes vojenské uniformy.

Dobové materiály nazývají Stauffenbergův styl oblečení jako neuctivý. Často nenosil svoje odznaky a vyznamenání, aby na sebe neupoutával pozornost.

Stručná historie německého odboje

Jedním z mýtů druhé světové války je názor, že všichni Němci byli nacisté loajální k Adolfu Hitlerovi. Není to pravda, existovaly skupiny, které tajně i veřejně kritizovaly Hitlerův režim, poté co se v roce 1933 ujal moci. Byli to studenti (včetně slavné Bílé růže, jejíž členové distribucí letáků obviňujících nacistickou vládu a volajících po jejím svržením, riskovali životy), náboženské skupiny a různá politická sdružení, včetně socialistů a komunistů.

Kromě toho zde bylo mnoho statečných jedinců, kteří pomáhali Židům, odmítali spolupráci s nacisty a naopak nabízeli pomoc spojencům. Někteří jako Oskar Schindler a Pastor Niemöller se stali legendami.

Nejméně známou, ale nejvlivnější skupinou byl Německý odpor. Jeho členové bojovali proti Hitlerovi uvnitř systému, všichni byli příslušníky armády nebo politických institucí. Jediný způsob, jak zachránit budoucnost, viděli ve svržení Hitlerovy vlády. Motivy zúčastněných byly různé. Někteří doufali, že se k moci dostane méně nebezpečný diktátor, jiní věřili ve změnu celého politického systému a další byli motivováni čistě humánními důvody. Všichni shodně byli přesvědčeni, že Hitler představuje pro Německo tragédii a musí být zastaven za každou cenu.

První důkazy o atentátu plánovaném na Hitlera (pod vedením podplukovníka Hansa Ostera) spadají do roku 1936. V předvečer války v roce 1938 chtěla skupina pod vedením generála Ludwiga Becka (který později hrál zásadní roli v puči 20. července), zajmout Hitlera a uvěznit ho. Plán ale ztroskotal.

Další pokus přišel v roce 1939, když tesař Georg Elser ukradl v práci výbušninu, sestavil časovanou bombu a ukryl ji do polštáře blízko pódia, kde měl promlouvat Hitler. Plán se téměř zdařil. Hitler ale projev skončil dříve, než bylo plánováno a tak bomba vybuchla pozdě. Zabila osm diváků. Elser byl zadržen a popraven v Dachau, dva týdny před osvobozením tábora.

Další pokus o atentát, zmíněný i ve filmu, zosnoval v roce 1943 Henning von Tresckow. Přesvědčil člena Hitlerova týmu, nadporučíka Heinze Brandta, aby na palubu letadla vzal výbušné miny s odloženým spínačem, zamaskované jako láhve likéru. Opět bylo štěstí bohužel na Hitlerově straně, když pravděpodobně kvůli mrazu v úložném prostoru bomby nevybuchly. Tresckow nebyl identifikován jako původce spiknutí, což mu umožnilo pokračovat v přípravách Hitlerova odstranění.

Ty vyvrcholily 20. července 1944 ambiciózním plánem zavraždit Hitlera a svrhnout celou vládu. Plán se nezdařil a spiklenci byli prozrazeni. Následně bylo pověšeno téměř 200 lidí, kteří se na puči podíleli, 700 lidí bylo zadrženo v přímé souvislosti s touto událostí a další 5 000 bylo později zavřeno jako možní nepřátelé říše. (Popravy zadržených probíhaly postupně až do konce války.) Ačkoliv byli účastníci operace Valkýra dlouho považováni za zrádce, dnes jsou obdivováni pro svoji odvahu a obětavost.

V roce 2004 německý kancléř Gerhard Schröder položil věnec k hrobu Clause von Stauffenberga a připomenul, že jejich činy jsou připomínkou, že německý národ musí “znovu a znovu bránit hodnoty svobody a snášenlivosti, které dnes považujeme za samozřejmost.”

Časová osa

30. ledna 1933 Hitler je zvolen německým kancléřem

30. června 1934 Noc dlouhých nožů: Hitler nechat zlikvidovat velitelský sbor jednotek SA, kteří chtěli kontrolovat jeho moc. Kromě toho bylo zavražděno několik politických odpůrců nacistické vlády.

18. srpna 1938 Náčelník generální štábu Ludwig Beck rezignoval na protest proti Hitlerově vojenské agresi a hrozící katastrofě. léto 1938 Podplukovník Oster dává dohromady vojenskou a civilní síť, jejímž cílem je zavraždit Hitlera. Plán nakonec ztroskotá.

9. listopadu 1938 Křišťálová noc: protižidovský pogrom.

1. září 1939 Německo napadlo Polsko, začíná 2. světová válka.

8. listopadu 1939 Georg Elser se neúspěšně pokusí spáchat bombový atentát na Hitlera.

léto 1941 Henning von Tresckow začíná organizovat odpor uvnitř strategické vojenské skupiny (Army Group Center).

13. března 1943 Tresckowova časovaná bomba v Hitlerově letadla nevybuchla.

7. dubna 1943 Claus von Stauffenberg je vážně zraněn v Tunisku.

24. ledna 1943 Franklin D. Roosevelt a Winston Churchill požadují bezpodmínečnou kapitulaci Německa.

léto 1943 Tresckow, Friedrich Olbricht a Claus von Stauffenberg začínají přizpůsobovat Hitlerovu Operaci Valkýra plánovanému puči.

říjen 1943 Stauffenberg jmenován náčelníkem generálního štábu.

11. července 1944 První Stauffenbergův plán zavraždit Hitlera se nezdařil.

15. července 1944 I druhý pokus zavraždit Hitlera v jeho sídle Vlčí jáma skončil neúspěšně.

20. července 1944 Stauffenberg umístil ve Vlčí jámě bombu, puč začíná. Tu samou noc jsou Stauffenberg, Olbricht, Albrecht Mertz von Quirnheim a Werner von Haeften popraveni střeleckou jednotkou na nádvoří v Bendlerstrasse.

30. dubna 1945 Téměř na konci války spáchal Hitler sebevraždu.

8. května 1945 Německo bezpodmínečně kapitulovalo.