Vše o mé matce

Name: Vše o mé matce
Rating: 7.8

Sdílet

Informace Komentáře Obsazení Ukázka Fotky Podobné filmy

78%

film / komedie, drama, Španělsko/Francie, 1999, 105 min., od 15 let
Todo sobre mi madre / All About My Mother / Tout sur ma mère

Režie: Pedro Almodóvar
Herci: Cecilia Rothová, Marisa Paredesová, Candela Peňaová, Antonia San Juanová, Penélope Cruzová, více...

Ocenění: 1999, Oskar, Nejlepší cizojazyčný film

Přehrát pořad

V TV

st. 21.5.

23.55

Ukázka

00:30

Fotky

Hledat muže jménem Lola není snadné...
Řekové říkají že jenom ženy, které omyly své oči pláčem, mohou vidět jasně. Toto přísloví není pro Manuelu pravdivé. Té noci, kdy auto srazilo jejího syna Estebana, pročítá poslední zápisky v jeho notesu.

"Dnes ráno jsem pohlížel máminu ložnici až jsem našel svazek fotografií. Chyběla ji půlka. Asi můj otec. Myslím, že právě tato půlka v mém životě chybí. Chci se s ním setkat." Ona mu nikdy neřekla, kdo byl jeho otec. "Zemřel dlouho před tím než jsi se narodil", bylo všechno co se od ní dověděl. Na památku svého syna opouští Manuela Madrid a odchází do Barcelony hledat jeho otce. Chce mu říct, že poslední slova, která syn napsal, patřila jemu, i když ho ve skutečnosti vůbec neznal...
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Almodovar ako reziser je podla mna precenovany. Nic proti jeho sexualnej orientacii, ale na Bergmana, Felliniho alebo Tarkovskeho nema, a nech sa podobnymi zvachancami o transsexualoch snazi kolko chce, nejde mu to. Scenar je tak trochu kontroverzny, zeby si tym Almodovar ventiloval osobne problemy? Pribeh nudny, dialogy taktiez a ani ucast mojej milovanej Penelope Cruz nezachrani film od 40 %
Všechny komentáře k filmu 12 + Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránky Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Vše o mé matce

Řekové říkají, že jenom ženy, které omyly své oči pláčem, mohou vidět jasně. Pro Manuelu toto přísloví neplatí: té noci, kdy auto srazilo jejího syna Estebana, pláče, až jsou její oči úplně suché. A přesto se rozjasnění jaksi nedostavuje, naopak - současnost a budoucnost jí splývají ve vzdálené temnotě.

Té samé noci, zatím co čeká v nemocnici na verdikt lékařů, pročítá poslední zápisky v synově notesu. "Dnes ráno jsem prohlížel máminu ložnici, až jsem našel svazek fotografií. Všechny byly v půli přestřižené. Předpokládám, že tam byl můj otec. Mám ten dojem, že právě tato půlka v mém životě chybí..."

Matka mu nikdy neřekla, kdo byl jeho otec. - "Zemřel dlouho před tím než jsi se narodil" - to bylo všechno co se od ní dozvěděl.

Manuela opouští Madrid a odchází do Barcelony hledat Estebanova otce. Chce mu říci o synových zápiscích, které mu věnoval. Ale ještě před tím mu musí sdělit, že když ji před osmnácti lety opouštěl, byla těhotná.... Ovšem hledat muže se jménem Lola není nijak snadné.

Pedro Almodóvar (rozhovor)

Po natáčení filmu KVĚT MÉHO TAJEMSTVÍ jsem si udělal pár poznámek o charakteru Manuely - ošetřovatelky, která se objevila na začátku filmu. Z normální ženy se již při zkouškách stala herečka, která ve scéně, kdy lékaři oznamují matce smrt syna, svým výkonem předčila profesionály.
Zaujala mě myšlenka udělat film o hereckých schopnostech lidí, kteří nejsou herci. Jako dítě jsem se setkával s touto schopností u některých žen v naší rodině. Ony dokázaly daleko lépe předstírat než muži. S použitím svých "lží" dokázaly zabránit mnoha tragédiím.
Před 40 lety, když jsem žil v kraji La Mancha, byla tato oblast nudná a nezajímavá. Ve zdejších rodinách vládli ze svých "trůnů" muži. Skutečné problémy však řešily ženy. V tichosti, někdy za pomoci lži, která jim pomohla zvládnout situaci. (Snad proto Garcia Lorca řekl, že Španělsko je zemí velkých hereček).
Tak jak si to pamatuji ze svého mládí, možná už trochu nereálně: ženy předstíraly, lhaly, zastíraly, aby tak umožnily životu plynout a rozvíjet se, a muži o tom neměli nejmenšího tušení.
Bylo to nejen životně důležité, ale i spektakulární. Jedna scénka mi utkvěla v paměti obzvlášť - skupina žen diskutujících na nádvoří. Tehdy jsem si samozřejmě neuvědomoval co je to raněné mateřství a spontánní solidarita mezi ženami, natož, že ženy se svými přirozenými hereckými schopnostmi, s uměním předstírat, budou předmětem mého třináctého filmu.

HEREČKY
Název filmu VŠE O MÉ MATCE vychází z filmu Vše o Evě ( 1950, J.L. Mankiewicz)
Kromě jiného je Mankiewiczův film také o ženách a herečkách. O ženách, které se svěřují ale i lžou v prostředí divadelní šatny, která je středem ženského světa, obdobně jak jsem je viděl, coby dítě na nádvoří. Tři současně hovořící ženy ze čtyř - to je pro mě podstata života, ale i podstata fikce.
V "Evě" muži mnoho neznamenají, snad kromě noblesního George Sanderse v roli nenáviděného kritika. Sanders je pro mě asexuální herec, jeho postava v "Evě" by neztratila nic na svém významu ani kdyby ji hrála žena.

HEREČKY A ŽENY
Ony nejsou jen objektem mého filmu, ale tento film jsem jim věnoval. Zvláště pak těm herečkám, které do určité míry hrály samy sebe. Vždy mě fascinoval svět filmu a miluji filmy z tohoto prostředí. Mám na mysli příběhy o hercích, režisérech, scenaristech, producentech, maskérkách, kadeřnicích, dublérech..... prostě filmy jejichž podstatou je film samotný, ale i lidi, kteří jej dělají, jejich velikost i malost. A zvlášť mě fascinují filmy o herečkách.
V závěrečném věnování se zmiňuji o třech, které mě okouzlily nejvíce. Gena Rowlandsová v " OPENING NIGHT", Bette Davisová ve filmu "VŠE O EVĚ" a Romy Schneiderová v " L IMPORTANT C EST D AIMER" (DŮLEŽITÉ JE MILOVAT). Tyto tři filmy naplňují charaktery postav mého filmu VŠE O MÉ MATCE alkoholem, kouřem, zoufalstvím, bláznovstvím, odhodláním, frustrací, bezmocností, odříkáním, vitalitou a porozuměním.
Vůbec se ale nezajímám o degeneraci tohoto "žánru" v jeho televizní podobě. Já se prostě zajímám o film, nikoliv o televizi. Možná je zajímavé shlédnout řadu biografií o Marilyn, nebo se dívat na Sophii Lorenovou, jak hraje o 40 let později sama sebe, ale pro mne je to jenom show doplněná obrázky.

MONOLOG AGRADY
Monolog je založen na slovech. Slovech, která pronese jeden člověk bez přerušení jinou osobou. Patří to spíše na divadlo, jistě i proto, že divadlo je starší než film. Pro mě ve filmu má stejný význam detail, ať už s dialogem nebo bez. Je to silná zbraň, ale i risk, protože nedovoluje lhát. Přestože film je umění fikce, monolog i detail zaujmou především svojí nahotou, absolutní reálností, někdy svojí imaginací. V monologu mají slova stejný význam jako ticho, ústa stejný význam jako oči. Vyjadřovat se těmito prostředky je výsadou "velkých" herců.
Mezi monologisty bych zařadil vypravěče, šarlatány, politiky, řečníky všeho druhu a věřící - ty, kteří se modlí. Dědečky, kteří dokážou bez krbu vyprávět svým vnoučatům pohádky plné napětí a dobrodružství. Ale i otce a matky, kteří dokážou nadchnout své syny silnými historkami.
Jakákoliv recitace je monolog, je-li pronesen nahlas a v první osobě. Každý monolog má dramatickou sílu, pokud dokáže posluchače zaujmout, třeba i tak, že usne. Monolog Argady není pronášen v detailu, nebo alespoň ne po celou dobu, ale je v první osobě a pronášen výrazným způsobem.
Zatímco Manuela pečuje o sestru Rosu, Argada se stará o Huma Rojo a její milenku Ninu Cruz. Nina je narkomanka a heroin představuje muka i pro Humu, ale je neustálým nebezpečím i pro představení. Jednoho odpoledne volá Huma Argadě z nemocnice, že je 15 minut do začátku a oni ho nestihnou. Představení musí být zrušeno. Argada to zorganizuje tak, že sama vystupuje na podium a oznamuje zaplněnému hledišti zrušení představení. Vždy snila o tom , jak vstupuje na jeviště, skutečné jeviště. Nyní má tu příležitost, tu nejlepší.
Zpočátku je trochu strnulá. Světla ji zachytí do bílého kruhu jako hmyz. Je to opojné, cítí se jako omámená drogou. Téměř plné hlediště zašumí a nechápe, co ta osoba na jevišti vůbec dělá.
Argada vyčkává a potom začíná pozvolna s vysvětlením:
Dva hlavní protagonisté onemocněli, představení je zrušeno, ale těm, kteří mají zájem zůstat, bude vyprávět příběh svého života. Ostatním, kteří se rozhodnou odejít, bude vráceno vstupné. Hlediště šumí, lidé se smějí. Ale jen málo jich odchází. Argada roste. Začíná se svým představením: "Moje jméno je Argada, protože jsem se vždy snažila dělat lidem život příjemným. Jaký byl můj hlavní zdroj příjmů? Pracovala jsem na ulici, na mostě, u hřbitova..... A kromě toho, že jsem příjemná, jsem také unikátní". A začíná
vypočítávat prodělané operace, včetně cen: "Mandlové oči - 80 000, rty , čelo, tváře, boky, zadek....60 000, samozřejmě prsa, mám dvě, každé 70 000, sečtěte si to.....ale prsa už se zaplatila."
A tak pokračuje dál, k velkému úžasu publika. A končí zásadním prohlášením :
"Stojí mě hodně být unikátní, ale neměli bychom šetřit na tom jak vypadáme. Pro ženu je důležité vypadat tak, aby se co nejvíce naplnil její sen".
Hlediště exploduje.
Před mnoha lety jsem se dozvěděl o něčem podobném, co se skutečně v divadle stalo a od té doby jsem se zabýval myšlenkou použít to ve svém filmu. Ta skutečná příhoda se stala v Argentině Lole Membibresové. Vypadl elektrický proud a nebylo jiné řešení než představení zrušit. Membibresová se ale nevzdala. Rozhodla se, že při svíčkách vystoupí na podiu a oznámí to publiku.
" Samozřejmě, kdo chce odejít, dostane peníze zpátky, ale ráda bych Vás požádala, když už jste zde, abyste zůstali, a já budu vyprávět příběh mého života". Nikdo se nezvedl, a herečka začala vyprávět.
Ten večer hrála Lola Membibresová představení svého života a o desítky let později inspirovala jedny z nejhumornějších scén filmu VŠE O MÉ MATCE. Film je humorný, zvláště když se na scéně objeví Agrada.

MANUELA NA ÚTĚKU
Manuela utíká. Vždycky odjíždí vlakem, nekonečnými tunely. Nejdříve utíká z Barcelony do Madridu. Po 18 letech pak z Madridu do Barcelony. A po několika málo měsících znovu odjíždí z Barcelony do Madridu. Opět utíká.
Všechny její útěky jsou poznamenány Estebanem. Poprvé utíkala s Estebanem ve svém těle, utíkala od jeho otce, který se též jmenuje Esteban.
Podruhé Esteban doprovází Manuelu ve formě vzpomínek na fotografiích a v zápisníku. Zemřel totiž při nehodě. Manuela odjíždí hledat otce Estebana, aby mu sdělila zprávu o smrti jejich syna. Ten ale neví nic o jeho existenci, Manuela mu nikdy neřekla, že má syna. Když tenkrát zjistila, že je těhotná, prostě utekla.
Nechtěla se vrátit do Barcelony. Bylo to teritorium otce jejího syna, Madrid patřil synovi.
Podle Manuely jsou tato dvě města neslučitelná. Když se syn ptal na svého otce, odpovídala vždy vyhýbavě. Co mohla dělat jiného? Jak lze sdělit synovi, že ten kdo ho počal a je jeho biologickým otcem, má větší prsa než jeho matka a říká si Lola. Asi nějaký způsob existuje, ale Manuela nebyla schopna jej najít. A tak mnoho let mlčení ji tížilo jako zločin. Proto se nyní rozhodla najít Lolu, Estebanova otce. To ji zachrání.
Opouští Madrid, město spojené se svým synem, kde ho viděla žít i umírat. Barcelona je město velké a prázdné. Manuela bloumá po ulicích Borne, Plaza Real..... Občas se zastaví a pozoruje lidi spící na chodníku. To nejsou bezdomovci, ale normální lidé, kteří odpočívají a přemohl je spánek. Tlusté ženy při siestě, muži unavení chůzí. Mladí unavení po dvoudenní party. Mezinárodní společnost bohémů, vždy mladých . Ti lidé leží bez studu, roztažené nohy, bosí. U nich zvítězila odevzdanost nad strachem. Pro Manuelu je příjemné je pozorovat. Možná ji také přemůže spánek. Je ráda , že se vrátila do Barcelony. Přes den odpočívá, v noci hledá Lolu. A Lola může být kdekoliv - v Neapoli, Marseille, Havaně...
A tak Manuela potkává lidi - Agradu, Rosa, Humu Rojo... a také důvod proč zůstat.
Po několika měsících ale potkává i lidi a důvody, pro které se rozhodne utéci.
A opět vlak, Barcelona- Madrid. Tentokrát s třetím Estebanem, měsíčním dítětem, které musí chránit před babičkou. Dítě HIV pozitivní a babička se bojí nákazy. Bojí se i dětského poškrábaní, a děti přece rády škrábou. Je to období poznávání, musí se věcí dotýkat.
Po dvou letech třetí Esteban neutralizuje virus přirozeným způsobem bez léčby a Manuela s ním jede na konferenci v Can Ruti, kde má být případ podroben zkoumání.
Manuela se rozhodne vrátit do Barcelony, tentokrát se třetím Estebanem. Sedí jí na kolenou, hraje si s chlebovými kůrkami, kypí zdravím. Manuela ho krmí chlebem a vypráví mu o svých útěcích. Poslouchá jako by rozuměl. "Toto je poprvé co přijíždím do Barcelony a odnikud přitom neutíkám". A vypráví mu o svých třech útěcích. Vysvětluje mu, proč se jmenuje Esteban, kdo jsou jeho rodiče, jak zemřeli a jak se vlastně stala jeho jedinou matkou. Vysvětluje mu, proč ho musela vzít od babičky, která ho neměla ráda. Ale babička se změnila, žije v Barceloně a on ji musí mít rád. Vypráví mu o existenci dalších dvou Estebanů v jejím životě.
Jeden byl její syn, Esteban II. Dnes považuje za absurdní, že mu tehdy zatajila mnoho věcí. Snad ji k tomu vedl stud. Ale to se již nebude opakovat. Novému Estebanovi vysvětlí všechno, žádná otázka nezůstane bez odpovědi. A pokud ji nebude znát, vymyslí si ji.
"Mám schopnost se zlepšovat" říká hrdě . Manuela se usmívá a myslí si, že její život byl skutečně neobyčejný. "Mohla jsem být herečkou, kdybych chtěla, ale mým posláním bylo starat se o moje děti, postarám se tedy i o tebe !". Objímá dítě, silně ho k sobě tiskne, aby nezapomnělo její poslední slova.

O hercích

Cecilia Rothová
Narozena v Argentině emigrovala do Španělska, kdy v průběhu 70tých a 80tých let ovládal její zemi vojenský režim.
Začala pracovat jako herečka a dostávala malé role v Almodóvarových ranných filmech. Po návratu do Argentiny se stala jednou z nejvyhledávanějších hereček. Některé ze svých nejlepších prací stvořila spolu s argentinským režisérem Adolfem Aristarainem - např: Place in the World (Místo na světě - Golden Shell (Zlatá mušle) San Sebastian).

Marisa Paredesová
Filmy HIGH HEELS a KVĚT MÉHO TAJEMSTVÍ, oba režíroval Pedro Almodóvar, byly největším úspěchem v její dlouhé herecké kariéře.
Pracovala se světově proslulými tvůrci jako Arturo Ripstein, Raúl Ruiz, Roberto Benigni (ŽIVOT JE KRÁSNÝ) a po boku herců jako Jean Rochefort a Marcello Mastroianni.

Penélope Cruzová
Pravděpodobně nejdůležitější mladá hvězda ve Španělsku. Poprvé se objevila ve filmu Bigase Luny JAMÓN JAMÓN. Potom už cesta vedla přímo k hlavním rolím ve filmech jako BELLE EPOQUE (Fernando Trueba), LOVE CAN SERIOUSLY DAMAGE YOUR HEALTH (Láska může vážně poškodit Vaše zdraví, Manuel Gómez Pereira) a OPEN YOUR EYES (Otevři oči, Alejandro Amenabar).
Nedávno jsme ji mohli vidět ve filmu Fernanda Trueby DÍVKA TVÝCH SNŮ, který se natáčel také v Čechách. Dále ve filmu Hi-Lo Country režiséra Stephena Frearse. Její menší role v NA DNO VÁŠNĚ, zanechala v ní i Almodóvarovi pocit, že by to chtělo ještě něco více.
Penélope se brzy objeví po boku Matta Damona ve filmu All the Pretty Horses (r. Billy Bob Thorton).

Antonia San Juanová
Antonia hodně vytěžila z cestovních kabaretních představení po Madridu. Hrála malé, ale nezapomenutelné role v několika španělských filmech.

Candela Peňaová
Role ve filmu Dias Contados (r. Imanol Uribe) jí přinesla Zlatou mušli v San Sebastianu. Filmy jako Why Women Laugh (Proč se ženy smějí, Joaquin Oristrell), Insomnio (Chus Guttiérrez), z ní udělaly jednu z nejpopulárnějších mladých hereček v dnešním Španělsku.

Rosa Maria Sardáová
Je jednou z nejpopulárnějších a nejoblíbenějších hereček ve Španělsku. Její rozsáhlá filmografie obsahuje tituly jako: Allegro Ma Non Troppo a The Butterfly Effect (r. Fernando Colomo), Airbag (r. Juanma Bajo Ulloa), Actresses, Caricies a Amic-Amat (všechny r. Ventura Pons). Dostala cenu Goya za vedlejší roli ve filmu Why do They Call it Love When They Mean Sex? (Proč tomu říkají láska, když myslí na sex?, M. Gómez Pereira). Také uváděla a režírovala několik televizních show jako třeba dvakrát předávání cen Goya.