Westernstory

V romantickém prostředí boskovického Western Parku se chystá nové představení na nadcházející sezónu. Přípravy jsou v plném proudu, když se hlavní hvězda, frajerský kovboj a notorický sukničkář Presley, stane obětí nečekané nehody. S oběma rukama v sádře se špatně tasí kolty, a tak režisér narychlo shání záskok. Do westernového městečka přijíždí známý pražský herec Toufar, který je momentálně bez práce a má zastoupit v chystaném představení představitele Vinnetoua. Kavárenský intelektuál a zároveň televizní celebrita se zkušenostmi z divadla i oblíbených seriálů najednou zjišťuje, že jezdit na koni jako indián bez sedla a v plné rychlosti a přitom házet tomahavkem není vůbec snadné. Zvlášť když všichni western nehrají, ale od rána do večera jím vyloženě žijí. Seznámí se s rázovitými obyvateli městečka, a dokonce se zamiluje do sympatické Marcelky. Po četných peripetiích, v nichž mají roli i sousedské sváry mezi šerifem Jerrym, majitelem saloonu Krocanem a zákeřným funebrákem Márou, vše nakonec vrcholí úspěšnou show.

V romantickém prostředí boskovického Western Parku se chystá nové představení na nadcházející sezónu. Přípravy jsou v plném proudu, když se hlavní hvězda, frajerský kovboj a notorický sukničkář Presley, stane nešťastnou obětí nečekané nehody. S oběma rukama v gypsu se špatně tasí kolty, a tak režisér narychlo shání záskok.

Do specifického prostředí moravského „Divokého Západu“ proto přijíždí populární herec z Prahy. Kavárenský intelektuál a zároveň televizní celebrita se zkušenostmi z divadla i oblíbených seriálů najednou zjišťuje, že jezdit na koni jako indián bez sedla a v plné rychlosti při tom házet tomahawkem není vůbec snadné. Zvlášť když všichni obyvatelé městečka western nehrají, ale od rána do večera jím vyloženě žijí.

WesternStory je střelená komedie pro celou rodinu, která voní střelným prachem. Je nabitá létem a odehrává se v netradičním prostředí. V žádném jiném filmu se ještě dva Vinnetouové neprali o jednu Rybanu. Žádná komedie se nemůže pochlubit tím, že by se její děj odehrával v autentických kulisách zábavního westernového parku.

Ve velké filmové veselohře se tasí kolty zavěšené proklatě nízko u pasu, v místním charakteristicky zakouřeném saloonu teče whiskey proudem, tančí se rozverný kankán… ale taky se střílí z děla, kradou kozy a krásná pošťačka v minisukni na mopedu plete hlavy všem kovbojům. Obyvatelé Western parku se zamilovávají, žárlí, ale hlavně se baví.

Westernstory má nezaměnitelný a svérázný kolorit

V dobrodružné a svižné komedii hrají přední čeští a moravští herci. Petr Vondráček je libovým kovbojským frajírkem, co zvládá prohánět sukně i s oběma rukama v gypsu. Mario Kubec přijíždí na moravský Divoký Západ jako pražská hvězda, která se má stát novým Vinnetouem, přestože doposud viděla western jenom v televizi. Veronika Kubařová je ženou v pokušení, jež se během představení převtěluje do indiánské krásky Rybany.

Pavel Zedníček hraje nespokojeného souseda, který z Western Parku krade kozy. Barman a střelmistr Bob Klepl po něm za to střílí z děla. Dvojice z populárního seriálu Comeback Matouš Ruml a Kristýna Leichtová neohroženě tasí kolty a vrhá tomahavky. Martin Havelka je díky ostře řezaným rysům ideálním Old Shatterhandem. Eva Lesáková, Tereza Grygarová-Groszmannová a další vynikající divadelní herci žijí, pracují a hrají si na kovboje a indiány uprostřed okouzlujícího westernového městečka.

„Prostředí českého westernu má nezaměnitelný a svérázný kolorit,“ říká režisér Vlastimil Peška. Pro zkušeného dramatika, který dvakrát získal prestižní cenu Thalie, je WesternStory prvním filmem. Příběh vychází z Peškovy vlastní úspěšné divadelní komedie, která vyprodává sály všude, kde se hraje. Prostředí boskovického Western Parku Peška důvěrně zná. S jeho majiteli spolupracuje už přes deset let na komediálních hrách uváděných každou sezónu během léta v místním amfiteátru.

První nápad na WesternStory dostal Vlastimil Peška už v roce 2003. Inspirovala ho skvělá atmosféra boskovického Western Parku, neobyčejná přírodní scenérie, ve které se nachází, a především lidé pracující v tomto neobyčejném odvětví zábavy. „To všechno mě přivedlo k myšlence napsat filmový scénář,“ vysvětluje. „Prostředí Western parku je pro kameru jako stvořené.“

Nápad natočit letní komedii o slastech a strastech místních milovníků westernu uzrával několik let. Od prvotní myšlenky k realizaci filmu nakonec uběhlo skoro osm let. WesternStory se přitom stihla natočit za pouhých 26 dní. Vlastimil Peška přiznává, že vůbec nevěděl, co ho čeká. „Netušil jsem, jak je to málo. Hodně nás zbrzdilo několik propršených dnů. Museli jsme improvizovat a měnit natáčecí plán.“

Jedny z nejtěžších scén byly ty z amfiteátru ve Western Parku, protože se jich účastnili takřka všichni herci i početný pětisethlavý komparz. Napoprvé to kvůli dešti nevyšlo a natáčení se muselo odvolat. Producent Martin Kořínek i tak trvá na tom, že možnost natočit WesternStory v ateliérech vůbec nepřipadala v úvahu. „Nikdy,“ potvrzuje. „Western park v Boskovicích je jediné stoprocentně autentické městečko zasazené do krásné pískovny uprostřed lesů. Pro filmaře naprostá lahůdka.“

WesternStory se sice v názvu hlásí k westernu, režisér Vlastimil Peška ale připomíná, že westernem v pravém slova smyslu není. Je to příběh o lidech, kteří se westernem snaží uživit. Bez akčních scén se přesto neobejde, kovbojové byly koneckonců vždycky známí výbušnou povahou a kolty zavěšenými proklatě nízko u pasu. Ale protože je to komedie, jde o úplně jinou střelbu. A taky výbuchy. Bob Klepl totiž střílí po Pavlu Zedníčkovi rovnou z děla! Oba populární herce Vlastimil Peška obsadil rád. „Jsou to mí letití přátelé, se kterými se znám od jejích úplných začátků.“

Režisér a scénárista v jedné osobě prozrazuje, že většině herců psal role přímo na tělo. Některé si pak vyzkoušel během natáčení krátkého pětiminutového videa v roce 2007. To pak sloužilo k propagaci připravovaného filmu. A pokud nepočítáme několik dřívějších dokumentů, bylo pro Vlastimila Pešku i první zkušeností s filmovou režií.

„Filmová režie se od té divadelní tolik neliší,“ říká. „V obou případech jde o práci s herci. Proti divadlu má film jednu velkou výhodu. Herce můžete obsadit přesně podle typu, protože rejstřík je téměř neomezený.“

Dočasné přemístění na moravský Divoký Západ herci nebrali na lehkou váhu. Veronika Kubařová se učila jezdit na koni tak zodpovědně, že pak skoro nemohla pořádně chodit. Kristýna Leichtová házela tomahavkem tak vehementně, že druhou polovinu natáčení strávila s rukou v ortéze…

Jedinečné prostředí zapůsobilo na všechny, včetně herce Pavla Landovského. Legenda českého filmu je známá tím, že občas na place „vybuchne“. Štáb WesternStory byla ale tak neobyčejný, že to bral spíš jako humorné výstupy pro všeobecné obveselení. „Na to jednou Lanďák reagoval: Tak já tady řvu a oni z toho mají srandu. To se mi ještě nikdy a nikde nestalo…“ usmívá se Vlastimil Peška. „A byl klid. Pohoda se táhla celým natáčením jako pověstná červená nit.“ Jinými slovy ideální základ pro skvělou rodinnou komedii.

Fenomén Wild West Show

Kovbojové ženoucí dobytek přes širé pláně. Psanci připravení tasit a prostřílet se ke svobodě nebo zemřít v prachu uprostřed hlavní ulice. Ušlechtilí indiánští válečníci lovící divoké bizony na neosedlaných koních. Situace dobře známé z mnoha oblíbených knih a slavných filmových westernů znovu ožívají před očima, když se řekne Divoký Západ.

Méně obydlené a civilizované území na západě Spojených států amerických bylo v 19. století místo otevřené představivosti i touhám splnit si své sny. Vznik fenoménu Wild West Show, tedy představení z Divokého Západu, byl jedním ze způsobů, jakým se tyto představy šířily a uchovávaly.

Wild West Show úspěšně idealizovaly mnohdy drsnou realitu Divokého Západu do podoby lákavého a zajímavého představení pro obecenstvo z východního pobřeží. Představení ukazovala život na Divokém Západě s určitou nadsázkou. Skutečnost se spojila s divadelními prvky a výsledkem byla „autentická“ a zároveň zábavná podívaná. Díky kombinaci historie, patriotismu a dobrodružství vznikla dodnes živá legenda Divokého Západu, která i po více než sto letech láká obecenstvo na obou stranách oceánu.

Fenomén Wild West Show založil Buffalo Bill už v roce 1883. Legendární lovec a zvěd se svým představením z Divokého Západu během následujících třiceti let projel celou Ameriku a dostal se až do Evropy. Jeho Wild West Show, která se stala první z mnoha, ukazovala mizející svět Divokého Západu v jeho staré, nezkrocené podobě.

S Buffalo Billem vystupovaly nejslavnější westernové celebrity jako Calamity Jane, Divoký Bill Hickock nebo ostrostřelkyně Annie Oakley. Po jeho boku cválali i skuteční američtí indiáni a dokonce nechyběli ani tak slavní indiánští náčelníci jako Geronimo, Sedící Býk a Rains In Face, který v krvavé bitvě s americkou armádou u Little Big Horn zabil generála Custera.

Představy o Divokém Západu plném indiánů, kovbojů, divokých zvířat a psanců, kteří dennodenně přepadávali dostavníky i vlaky a vylupovali banky, utvořil nespočet románů, rodokapsů, filmů a televizních seriálů. Největší zásluhu na zrodu této legendy má ale právě Buffalo Bill, který ji v podobě své Wild West Show pomohl prosadit.

Součástí Wild West Show bylo rodeo, přehrávání scén z Divokého Západu, včetně slavných bitev, střelecká představení, závody na koních nebo dokonce hony na divoká zvířata. I dnešní Wild West Show jsou plné akce. Jedině ta od Buffalo Billa to ale dotáhla až před zraky anglické královny Viktorie.

Po vystoupení na hradě Windsor v roce 1887 se Buffalo Bill vydal na turné a mýtus Divokého Západu se díky němu rozšířil i po Evropě. Jeho zásluhou se z kovboje stala skutečný ikona Ameriky a obyvatelé západní Evropy okusili aspoň závan dobrodružství a romantiky Divokého Západu.

Kovbojové v Čechách

Možná se to tak nezdá, ale navzdory nedostatku podobných filmů má western v Čechách dlouhodobou tradici. Kdo si v dětství někdy nehrál na kovboje a indiány?

Odvážní hrdinové Divokého Západu u nás křižují stránky oblíbených rodokapsů takřka od počátku minulého století. Novinové stánky a trafiky znovu ovládli v 90. letech a obrovské popularitě se těší dodnes. Jejich příběhy jsou plné okouzlující romantiky a lákavých příslibů neobyčejného dobrodružství v panenské přírodě, uprostřed nezkrotné krajiny.

První kovbojky se objevily v československých kinech už před druhou světovou válkou a pak nakrátko i po ní. V padesátých letech byly americké filmy tabu, a tak českého diváka téměř minula zlatá éra klasického „johnwayneovského“ westernu. Až v rozmezí šedesátých a osmdesátých let se k nám dostaly tehdy aktuální westerny, sice v malém počtu, ale naštěstí ty nejslavnější - V pravé poledne, Tenkrát na Západě nebo Sedm statečných.

Western je u nás spojený především s romantickými představami o svobodě a životě v přírodě. Jeho téma je spojováno s hrou, zábavou a symbolizuje odklon od každodenního shonu civilizace. Velkou roli hrají komické momenty a nezbytná nadsázka. Obliba westernů u nás navíc měla zajímavou a jinde nevídanou dohru. Lidé začali více jezdit do přírody. Stali se z nich trampové, kteří si na indiány a kovboje s chutí hrají i v dospělosti.

Skutečný převrat ale způsobily filmové verze dobrodružných románů Karla Maye. Ušlechtilý náčelník indiánského kmene Apačů Vinnetou a jeho věrný bílý bratr Old Shatterhand v 60. letech přicválali na plátna kin na černých koních a se stříbrnou puškou, medvědobijkou a henryovkou-opakovačkou v ruce. Mayovky u nás formovaly představy o americkém Západě a jeho hrdinech, kteří vždy stáli na straně utiskovaných a bojovali proti bezpráví.

Poetická dobrodružství s názvem Poklad na Stříbrném jezeře, Vinnetou, Vinnetou - Rudý gentleman a Vinnetou: Poslední výstřel se odehrávají v překrásné přírodě bývalé Jugoslávie a vyprávějí o romantických ideálech spravedlnosti, rovnosti a bratrství. Pouť Vinnetoua a Old Shatterhanda nekonečnými dálavami amerických prérií se ale neobešla bez doslova odzbrojujícího humoru - ať už v osobě důvtipného trappera Sama Hawkinse nebo v podobě drtivé pěsti Old Shatterhanda, jež spolehlivě zpacifikuje každého po koltu chmatajícího bídáka.

Fronty na lístky do kina dosahovaly závratných rozměrů a redakce Československé televize byla v následující době normalizace neustále bombardována dopisy diváků, kteří prosili o další a další reprízy oblíbené filmové série. Nebylo nic úžasnějšího a barevnějšího. Mánie se rozjela naplno a trafiky i papírnictví zaplnily pohlednice a fotografie populárních hrdinů, z časopisů i novin se vystřihovaly obrázky a na poutích se prodávaly indiánské čelenky z barevného peří, pistolky a dřevěné tomahawky a na maškarních plesech se scházeli celé pestrobarevně oděné indiánské kmeny. Podobný poprask se strhnul i po znovuuvedení Vinnetoua do kin v osmdesátých letech a na tomto boomu také částečně profitovaly westerny z východního bloku s Gojko Mitičem či východoněmeckým „zpívajícím kovbojem“ Deanem Reedem.

Vinnetou a Karel May mají fanoušky, kteří svým hrdinům zůstávají věrní dodnes. Ne náhodou každoroční setkání českých přátel Karla Maye proběhlo už třikrát na půdě boskovického Western Parku, kde se také natáčela dobrodružná komedie WesternStory.

Western po Česku

Navzdory jejich obrovské oblibě u nás moc westernů nevzniklo. Tím nejslavnějším je asi legendární Limonádový Joe aneb Koňská opera. Proslulý „Limonádník“ vyniká i tím, že se jeho tvůrci nesnaží hrát si na autenticitu Divokého Západu, ale radši si rovnou s Divokým Západem po svém hrají.

Limonádový Joe aneb Koňská opera je parodickou hudební westernovou komedií. V roce 1964 ji natočil režisér Oldřich Lipský podle stejně laděného románu a divadelní hry Jiřího Brdečky. Vychází z bohaté tradice velkých českých filmových veseloher. Status kultovní, uctívané a nejoblíbenější komedie si Limonádový Joe udržel dokonce i téměř 50 let od svého vzniku.

Hlavním hrdinou a titulním Limonádovým Joem je spravedlivý pistolník - abstinent, který je symbolicky celý oděný v panenské bílé. Pije zásadně jen Kolalokovu nealkoholickou limonádu a neomylnou ostrostřelbou čistí Divoký Západ od v lihu věčně naloženého desperátského neřádu.

Gejzír hlášek, chytlavých hudebních čísel a přehršle postav s všeříkajícími jmény jako Badman, Goodman nebo Tornádo Lou jsou v kombinaci se skvělými kulisami Divokého Západu (jmenovitě městečka Stetson City) mistrovskou parodií všech možných westernových klišé a stereotypů. Proto ji ocenili diváci nejen u nás, ale i v Americe, kde se western zrodil. Limonádový Joe je důkazem toho, že čeští filmaři berou western stejně jako některé jiné žánrové podívané takřka výhradně s velkou nadsázkou. Na komediálních zvratech, humoru a vtipu ostatně stojí i WesternStory… aneb střelená komedie nabitá létem.

Western park Boskovice

Romantická atmosféra Divokého Západu ožívá v malebné přírodě uprostřed lesů na Moravě kousek za Boskovicemi. Areál westernového zábavního parku tam Luboš Procházka přezdívaný Jerry založil už před 16 lety ve starém opuštěném pískovcovém lomu, kam si v dětství chodil hrát na indiány.

„Postavili jsme indiánské tee-pee, nějakou boudičku a návštěvníky jsme pak po tom lomu prováděli a říkali jsme jim: Tady jednou bude šerif, tady bude stát banka, saloon…“ vzpomíná Luboš Procházka na pomalý a postupný zrod moravského Divokého Západu.

Dnešní Western Park láká do specifického světa odvážných kovbojů i ušlechtilých indiánů, který návštěvníky doslova pohltí. Je to ideální výletní místo pro rodiny s dětmi, kde navzdory tématice Divokého Západu vládne pohodová nálada.

Během dne probíhají komediální divadelní představení, každý páteční a sobotní večer ve westernovém městečku patří oblíbenému Country bálu nebo velkému zábavnému Grand Show Kabaretu. Velkým lákadlem boskovického Western Parku je také autentický stylový Saloon 1870, kde barman lije whiskey proudem a kuchař připravuje westernové speciality.

V areálu Western parku se nachází také indiánský tábor a mnoho dalších zákoutí s atrakcemi pro děti i dospělé. Přenocovat je možné v některém z westernových hotelů, srubů nebo indiánských tee-pee.

Obyvatelé Western parku nejen western hrají, ale navíc westernem doslova žijí. Kovbojové, indiáni, kankánové tanečnice… městečko jich zaměstnává okolo stovky. Objevují se i ve střelené komedii nabité létem WesternStory.

„Je to takový hold nadšencům, kteří městečko staví a obývají několik let, a tím ho vlastně oživují i pro návštěvníky. Pro nás filmaře byli obyvatelé Western Parku nepostradatelní, protože ve filmu působí zcela přirozeně a nestrojeně. Vlastimil Peška udělal dobře, že je obsadil,“ říká producent Martin Kořínek.

„WesternStory vlastně vypráví jejich životní příběh,“ dodává režisér Vlastimil Peška. „Za těch deset let, co jsem s většinou spolupracoval na letních představeních, se mnozí naučili slušně hrát divadlo, takže jsem je mohl bez problémů obsadit do menších rolí. Jejich doménou je ale především skvělá jízda na koních a různé kovbojské dovednosti. Toho jsem využil.“

Zakladatel Western Parku Luboš Procházka filmařům ochotně vylíčil historii westernu v Americe i v Boskovicích, takže se během natáčení WesternStory stal přirozeným odborným poradcem.

„Zdravé jádro, na kterém to tady stojí i padá a které je tady dlouho, sem přicházelo časem,“ říká Luboš Procházka o partě z Western parku. „Tak se k nám třeba dostal herec a moderátor Mário Kubec, který tady měl indiánskou svatbu a do Boskovic se s rodinou nakonec i odstěhoval.“

Westernstory: Jak to bylo doopravdy

Scénář WesternStory částečně vychází ze skutečného příběhu Maria Kubce, který ve filmu hraje hlavní roli. V roce 2007 přijel do Western parku v Boskovicích natočil krátké pětiminutové propagační video k WesternStory. Neobyčejné prostředí Divokého Západu na Moravě mu učarovalo natolik, že se rozhodl zůstat a na začátek natáčení počkat přímo uprostřed všeho dění, rovnou na place.

Čekání se nakonec protáhlo na tři roky. „Mario se jako většina chlapů se srdcem kluka do Western parku zamiloval. Během těch tří let se z něho stal dokonalý westerňák,“ říká producent Martin Kořínek. „Přestěhoval celou rodinu, ve Western parku se oženil a počal dalšího potomka. Jako když z Evropy odjížděly celé rodiny do země indiánů. Kéž bych mohl udělat něco podobného.“

Když si Mario Kubec plácl s majitelem boskovického Western Parku a místním šerifem Lubošem Jerrym Procházkou, stalo se něco neobvyklého. Úspěšný herec s mnoha nabídkami z divadel i televizních seriálů vyslyšel volání divočiny, přerušil slibnou kariéru v Praze a odstěhoval se na venkov.

„Prostředí westernového městečka, kde jsme chystali film, se mi zalíbilo. Vrátil jsem se na chvíli do klukovských let a zatoužil prožít si to znovu. Chtěl jsem ty příjemné chvíle znovu zažít. A už to jelo,“ vysvětluje Mario Kubec. „Opustil jsem finanční jistoty, přerušil kontakty vybudované za dlouhá léta a hledal novou střechu nad hlavou. Vzdálil jsem se od známých a přátel. A to všechno ve 42 letech. Kolegové z Prahy nechápali a klepali si na čelo. S odstupem času musím uznat, že všechno mluvilo proti takovému přesunu.“

Následující tři roky od natočení propagačních záběrů Mario Kubec spolupracoval s westernovým městečkem. Stal se jeho pravověrným obyvatelem, přesvědčivým kovbojem i novým Vinnetouem. Nejdříve se ale musel naučit cválat na koni jako indián bez sedla nebo házet tomahavkem. Prošel vším, čím si musí projít řadový zaměstnanec městečka.

„Byl jsem dělníkem-Ukrajincem, učil se jezdit na koni, psal scénáře koňských show, režíroval je a taky v nich účinkoval,“ vzpomíná. Během té doby se několikrát setkal s režisérem WesternStory a vyprávěl mu o svých zkušenostech. Vlastimila Pešku to zaujalo natolik, že podle příběhu Maria Kubce nakonec přepsal původní scénář filmu.

Během natáčení WesternStory se tedy Mario Kubec vrátil tři roky zpátky do minulosti, aby znovu prožil některé situace. Velkou výzvou pro něho bylo natočit pád z koně, ke kterému kdysi skutečně došlo. Souhlasil, že bude sám sobě kaskadérem. Ale netušil, že bude muset pětkrát opakovat záběr. „Bolelo to! Ale povedlo se a vypadá to dobře.“

Zatímco Mario Kubec hraje v důvěrném prostředí Western parku absolutního greenhorna, roli ostříleného kovboje Presleyho dostal populární Petr Vondráček. I když do westernového městečka dorazil jako absolutní nováček. „Přísahám, že jsem Presleyho hledal ve všech českých divadlech, ale nikdo jiný mi nepřipadal tak typově přesný jako Petr Vondráček,“ říká Vlastimil Peška. „Jsem přesvědčený o tom, že mu role sedí a hraje ji výtečně.“

Jedinečný příběh Maria Kubce, zčásti zachycený ve WesternStory, byl zároveň nevídanou příležitostí sžít se příběhem filmu. „Zahrát dobře někoho, kdo neumí jezdit na koni, zvládne jenom zkušený jezdec,“ vysvětluje Mario Kubec. „Kdo z českých herců se může pochlubit, že se na roli mohl připravovat tři roky?“

Vlastimil Peška (rozhovor)
Kdy a kde jste se poprvé dozvěděl o boskovickém Western parku?

V ředitelně mého brněnského divadla, kterému šéfuji již sedmnáct roků. V listopadu roku 1999 se za mnou zastavili majitelé westernového městečka a požádali mě o spolupráci. Tak vznikla první westernová komedie s názvem Duch Lana Estacada aneb Tenkrát na Západě.

Jak jste se dostal k režii komediálních her?

Režíruji už třicet sedm roků. Za tu dobu jsem připravil více než stovku inscenací. Z celé té plejády to bylo pouze jedno drama. Tím chci říci, že se vyloženě specializuji na komediální žánr. Od začátku mé spolupráce s Western Parkem bylo víc než jasné, že mé scénáře budou především komediální. Nakonec, když se rozhodnete, že navštívíte přírodní zábavní park, tak očekáváte odpočinkové aktivity a ne nějaké filosofování.

A jak vznikl nápad na celovečerní film WesternStory? Western není v českém filmu moc obvyklý žánr…

Začalo to asi před osmi roky. Westernové městečko v Boskovicích, jeho přírodní scenérie a skvělá atmosféra, která nemá v naší republice obdoby, a především lidé, kteří pracují v tomto odvětví zábavy, mě přivedli k myšlence napsat filmový scénář. To prostředí je pro kameru vyloženě stvořené. Ale i když se můj film ve svém názvu hlásí k westernu, westernem v pravém slova smyslu není. Je to příběh o lidech, kteří se westernem snaží živit.

Kdy se začal film připravovat?

První verzi scénáře jsem napsal v roce 2006. O rok později to kupodivu vypadalo, že budu točit, ale vše ztroskotalo na nedostatku financí. Natočil jsem však krátký asi pětiminutový klip, který pak sloužil pro propagaci několik roků vznikajícího filmového projektu.

Jsou tedy ve WesternStory nějaké westernové scény?

Ve filmu jsou westernové pasáže. Protože zaměstnanci městečka hrají v dobrodružných příbězích, součástí WesternStory jsou i zkoušky na připravované sezónní představení. Nakonec právě při jedné takové zkoušce se odehraje cosi, co posléze hýbe téměř celým dějem.

Kovbojové jsou ovšem známí výbušnou povahou a ostře nabitými kolty. Je ve WesternStory hodně akčních scén?

Bez akčních scén by se film s názvem WesternStory nemohl obejít. Ovšem téměř všechny jsou natočené s nadsázkou. A není jich mnoho. Nemám rád násilí, ani to předstírané.

Některé z vašich her parodují dobrodružství legendárního indiánského hrdiny Vinnetoua, slavný náčelník Apačů nechybí ani ve filmu WesternStory. Proč zrovna on?

Je pravda, že Vinnetou se objevil téměř ve všech mých komediích, které jsem pro westernové městečko napsal. Přiznejme si, že vedle Old Shaterhanda je to nejznámější westernová postava, která diváky stále přitahuje. Vinnetou je prostě lákadlo. Nejčastěji jsem ho i s nadsázkou ukazoval jako velkolepého romantického hrdinu. Někdy jsem si ale vymýšlel situace, které by divák u tohoto kladného hrdiny neočekával. Třeba když se Vinnetou neváhá převléct do ženských šatů, aby obelstil odporné zlosyny.

Vyplatilo se dělat si z něho legraci?

Myslím, že se to vyplatilo, protože Westernové městečko stále vzkvétá a těší se zájmu široké divácké veřejnosti. Asi i zásluhou Vinnetoua.

Jak dlouho jste jako úspěšný dramatik a režisér divadelních her pomýšlel na to, že natočíte film?

Touha natočit si jednou v mém uměleckém životě film se datuje někde do konce osmdesátých let minulého století. Konkrétní nápad jsem dostal v roce 2003, kdy jsem za něj zároveň začal bojovat. Do premiéry od té doby uběhlo celých osm let.

Ve WesternStory se objevuje dost zvučných jmen z několika hereckých generací. Jak se Vám podařilo dát takové obsazení dohromady?

Z první verze scénáře jsem populární herce téměř vyloučil. Chtěl jsem prostě natočit film bez známých osobností a dokázat, že v Brně, Zlíně, Opavě, Ostravě, Jihlavě a dalších oblastních divadlech jsou skvělí herci, o kterých se téměř neví. Další práce na scénáři a hlavně zabezpečení ekonomické stránky filmu si ale vyžádalo obsazení mediálně známých tváří. Nutno podotknout, že jsem si však velmi rád obsadil své letité přátele Pavla Zedníčka a Boba Klepla, se kterými se znám od jejich začátků.

Počítal jste do hlavní role od začátku s Máriem Kubcem?

Hlavní mužskou roli jsem původně napsal pro Jirku Dvořáka, kterého považuji za svého žáka. Ten však byl vyloženě zavalený prací, a tak padl los na Maria Kubce. Znal jsem ho z inscenací divadla Na Fidlovačce a zdál se mi na roli velmi vhodný.

Podle čeho jste vybíral obsazení?

Poté, co z časových a pracovních důvodů odmítl roli Arnošt Goldflam, vytipoval pan produkční Pavla Landovského. Mladí herci Veronika Kubařová, Kristýna Leichtová a Matouš Ruml prošli běžným výběrem. Nikdo z nich není nováčkem před kamerou. K nim se pak přiřadil talentovaný student DAMU Filip Kaňkovský.

Jak jste našel toho pravého kovboje - libového frajírka Presleyho?

Přísahám, že jsem Presleyho hledal ve všech českých divadlech, ale nikdo jiný mi nepřipadal tak typově přesný jako Petr Vondráček. Jsem přesvědčený o tom, že mu role sedí a hraje ji výtečně. To mohu potvrdit o všech hercích, které jsem obsadil.

Došlo nakonec i na herce z těch oblastních divadel?

Ano a jsem rád, že vedle mediálně známých tváří budou moct zazářit i moravští herci jako Martin Havelka z Městského divadla v Brně, Radovan Král z Městského divadla ve Zlíně, Dita Kaplanová z činohry Národního divadla v Brně, Daniel Volný ze Slezského divadla v Opavě, Helena Pešková a Eva Lesáková z brněnského Divadla Radost a další.

Jak se Vám spolupracovalo s tolika známými a zkušenými herci?

Jednoduchá odpověď. Skvěle!

Museli podstoupit nějakou speciální přípravu a naučit se házet tomahavkem, střílet z koltů nebo třeba jezdit na koni?

Ne všichni. Někteří z herců se před začátkem natáčení buď učili jezdit na koni, nebo se v tom zdokonalovali. Výuka jízdy na koni je také jednou z dějových linek filmu.

Jak jste se dozvěděl o „přesídlení“ Maria Kubce z Prahy na moravský Divoký Západ?

Od šéfa Western Parku pana Luboše Jerryho Procházky. Poté, co se mnou Mario Kubec v roce 2007 natočil několik propagačních záběrů, zamiloval se do moravského westernu natolik, že začal uvažovat o práci v městečku. Velký Jerry zavětřil a hodil Mariovi laso. Pánové si plácli a stalo se něco, co není až tak běžné. Pražský herec se rozloučil se slibnou kariérou v divadle na Fidlovačce a odešel na venkov. Inu, volání divočiny je někdy opravdu velmi silné.

Udělal byste to na jeho místě taky?

Nikdy! Já jsem člověk do civilizace! Já mohu romantiku točit a režírovat, ale bydlet a žít v pionýrských podmínkách bych skutečně nemohl. K životu na samotě s krásným romantickým výhledem potřebuji auto, splachovací záchod, vanu, ústřední topení a další vymoženosti civilizace.

Mohl jste během natáčení nějak využít malebnou přírodu v okolí Boskovic?

Ano, využil jsem ji hojně, protože v okolí Boskovic je opravdu krásně. Je to krajina mého srdce. Sice kopečky, ale ne příliš velké a prudké.

A co romantika? Divoký Západ jí byl proslulý... Dočkáme se jí ve WesternStory? Dojde i na lásku?

S romantikou bylo počítáno od samého začátku vzniku scénáře. Vždyť jen pouhá návštěva boskovického westrenového městečka vás na první pohled okouzlí. Uprostřed lesů kousek za Boskovicemi se jako zjevení otevírá pohled na „nefalšovaný“ Divoký Západ. To je skutečně romantické. Na lásku dojde, ale abych nezkazil překvapení, nechal bych to až do kina.

Zapojili se obyvatelé westernového městečka, jejichž život film popisuje, do natáčení? Třeba před kamerou nebo jako poradci?

Zapojili. Všichni. Ano, film vypráví o nich a jejich životních příbězích. Za těch deset roků, co jsem s velkou většinou z nich spolupracoval na letních inscenacích, se mnozí naučili slušně hrát divadlo, takže jsem je mohl bez problémů obsadit do menších rolí. Jejich doménou je ale především skvělá jízda na koních a různé kovbojské dovednosti. Toho jsem ve WesternStory filmu využil.

Co bylo během natáčení největší výzvou?

Dokázat si, že to opravdu dokážu!

Čím Vás láká Divoký Západ?

Divoký Západ bych bral dost v uvozovkách. Mně se vždycky líbili lidé, trampíci, osadníci a jejich romantické duše toužící po něčem nedosažitelném. Po světech vysněných. Po světech vyčtených z dobrodružných knížek. Prostě po světech, které se nacházejí až za oceánem, tedy někde tak nepředstavitelně daleko, že je to pro českého trampíka s dobrodružným srdcem absolutně nedosažitelné. Nebo aspoň bývalo.

Takže Vás vábí ta romantika u táboráku?

Představte si, jak takový český trampík a jeho squaw sedí u ohýnku s kytarou a jako u vytržení zpívají: „Temně hučí Niagára, temně hučí do noci! Komu srdce v hrudi hárá, tomu není pomoci.“ Tím mě Divoký Západ láká. Pro mě to jsou naši čeští trampíci a jejich skvěle naivní představa o dobrodružných činech a velkých romantických láskách.

Mají kovbojky v Česku tradici?

Pokud myslíte český film, televizi, či divadlo, tak myslím, že nemají. Proto jako jasná hvězda stále na českých prknech a ve filmu kraluje nezapomenutelný Limonádový Joe.

A co kovbojové a indiáni? Hrál jste si na ně jako dítě? A byl jste indián nebo kovboj?

Když mi bylo kolem deseti let, do českých kin vtrhly vinnetouovky. Ty jsme jako kluci milovali. Na vstupenky se před kinem stály fronty. Já jsem byl nějak zatížen na komické figurky, a tak jsem měl nejvíce rád Sama Hawkinse. Tato role mi také byla přidělována při dětských hrách na lukách rodného Ořechova.

Jaký je Váš nejoblíbenější western?

Butch Cassidy a Sundance Kid s nesmrtelnými hereckými výkony Paula Newmana a Roberta Redforda.

A co nejoblíbenější komedie?

Je jich více. Tak například Světáci, Kdo chce zabít Jessii, či již zmíněný Limonádový Joe.

Martin Kořínek (rozhovor)
Jak vznikl nápad natočit komedii z prostředí western parku?

V roce 2007 mě oslovil kameraman Jan Malíř se scénářem svého kamaráda Vlastimila Pešky, který ve WesternParku několik let režíroval letní divadelní show a podle života zde napsal scénář. Téma i prostředí westernu po česku mě zaujalo natolik, že jsem se připojil k partě nadšenců ve Western Parku a zahájili jsme přípravy. Začali jsme od scénáře, který byl velmi košatý. Jan Malíř bohužel loni točil Odcházení, a tak se natáčení WesternStory neúčastnil.

Byla to jiná zkušenost než s filmy, které jste produkoval dříve?

Tomuto filmu z prostředí Western parku fandilo a fandí více lidí, kterým je western prací, koníčkem i životním stylem. WesternStory proto vznikala ve skvělé atmosféře a za nezištné pomoci mnoha lidí z Boskovic i okolí. Doufám, že na nás také vzpomínají v dobrém.

Western nemá v českém filmu velkou tradici. Je to pro WesternStory výhoda nebo nevýhoda?

Nevýhodou by bylo točit pravý western, my však přinášíme českou komedii z prostředí westernu na Moravě. Není to eastwoodovský western, ale pravá česká legrace.

Pro koho je WesternStory určená?

Pro diváky českých filmových komedií. Natočili jsme střelenou komedii z prostředí Western Parku pro celou rodinu a pro každou generaci.

Čím se liší od ostatních českých komedií?

WesternStory se odehrává ve zcela jiném prostředí než ostatní české filmy. Je jím westernové městečko, ve kterém žijí, hrají a pracují hrdinové našeho filmu. Ti zde prožívají své lapálie a trampoty při přípravách nové sezóny. V dobrodružné a svižné komedii hrají přední čeští i moravští herci, kteří jezdí na koni, střílí z koltů či děla, kradou kozy, podvádějí i zamilovávají se, tancují a hrají a hlavně baví. Myslím, že v žádné komedii se ještě neprali dva Vinnetouové o jednu Rybanu.

Nejslavnější český western je parodie Limonádový Joe aneb Koňská opera. Nebojíte se srovnání? Jsou si tyto dva filmy vůbec v něčem podobné?

Téma westernu v českém filmu jsme oprášili po 57 letech. Zatímco Limonádový Joe byla parodie na americký western, naše WesternStory je komedie o lidech v moravském westernovém městečku.

Kdy se začala WesternStory připravovat?

Přípravy začaly v roce 2007 a vyvrcholily zafinancováním v roce 2010. Samotné natáčení se chystalo asi 3 měsíce.

Bylo těžké dát dohromady rozpočet?

Velmi, ale výrazně pomohlo město Boskovice, Western park a generální partner OHL ŽS.

Jak jste se poprvé dozvěděl o boskovickém Western Parku?

Byl jsem tam na obhlídkách pro jiný projekt již v roce 1999.

Přemýšleli jste, že by se film natočil jinde, třeba v ateliérech?

Nikdy. Western Park v Boskovicích je jediné stoprocentně autentické městečko zasazené do krásné pískovny uprostřed lesů. Pro filmaře naprostá lahůdka.

Bylo hned jasné, že hlavní roli dostane Mario Kubec a že si tím pádem zahraje tak trochu sám sebe?

S Mariem je to přesně tak, jako ve filmu. Způsobily to ale dlouhé přípravy a natáčení. Vysvětlím to: Mario byl obsazen na pražském castingu v roce 2007, odjel s námi natočit kamerové zkoušky a teaser na film. Jako většina chlapů se srdcem kluka se zamiloval do Western Parku a rozhodl se tam zůstat - počkat na natáčení. To čekání trvalo 3 roky, během kterých se z něj stal dokonalý westerňák.

Zápletka WesternStory vychází z jeho skutečného příběhu. Přestěhoval byste se z Prahy na moravský Divoký Západ stejně jako Mario Kubec? Nebo ho máte za blázna?

Mario Kubec není blázen, ale kluk v těle chlapa, který se dostal do prostředí jež mu učarovalo a tak tam zůstal. Přestěhoval celou rodinu, ve Western parku se oženil a počal dalšího potomka. Jako když z Evropy odjížděli celé rodiny do země indiánů. Kéž bych mohl udělat něco podobného.

WesternStory je plná známých, zajímavých a zkušených herců. Bylo těžké dát dohromady tak výborné herecké obsazení?

Herce jsme přemlouvat nemuseli, přijeli si k nám skutečně zahrát na kovboje a indiány. Režisér Peška je mezi divadelními herci znám a jeho jméno i fakt, že se jedná o jeho text, byly pro mnohé zárukou dobrého filmu. Stálo to jen hodně přemlouvání kvůli termínům, museli jsme několikrát měnit natáčecí plán a uplácet počasí.

Kdo Vám udělal největší radost, když roli přijal?

Jsem skutečně nadšen ze všech herců. Takto pestré a bohaté obsazení je v českém filmu nevídané. Od začátku jsme chtěli, aby WesternStory byla velkou filmovou veselohrou jako slavné komedie Kdo chce zabít Jessii?, Pane, Vy jste vdova nebo Čtyři vraždy stačí drahoušku. Nejvíce radosti i starosti mi jednoznačně přinesla ikona českého filmu Pavel Landovský, o kterého jsem skutečně stál, protože jeho role je úplně jiná než všechno, co hrál předtím. Je z něho hodný, dobrosrdečný včelař, režisér kliďas.

Museli herci podstoupit nějakou speciální přípravu a naučit se házet tomahavkem, střílet z koltů nebo třeba jezdit na koni?

Ano a velmi je to bavilo. A téměř došlo na krev. Veronika Kubařová i Martin Havelka mají možná dodnes modřiny z jízdy na koni, Kristýna Leichtová si z tréninku hodu tomahavkem odnesla zánět šlach, Matouš Ruml si při pití panáků na ex několikrát dal do zubů, Petr Vondráček si při prorážení zdi odíral klouby i tvář a Bob Klepl se popálil, když zapaloval dělo. Žádná událost však neskončila v nemocnici ani u pojišťovny. Sanitka jezdila jen pro členy štábu, kteří natáčecí úspěchy probírali v saloonu.

Ježdění na koni, střílení z děla… Byl jste nervózní, že by se každou chvíli mohlo přihodit něco nečekaného. Bál jste se?

Nejvíc jsem se bál o čas a o počasí. Jinak všechno klapalo skvěle díky prvnímu asistentovi režie Tomáši Obermaierovi, který udržel chod natáčení v dokonalém tempu i pohodě. Počasí nás vypeklo jen jednou za celý měsíc a to při davové scéně s 500 lidmi. Museli jsme je odvolat. Nebezpečné scény jinak zařídili profesionálové spolu s místními zkušenými herci. Ti byli zárukou, že se nic nestane.

Jak se na herce a štáb z Prahy tvářili obyvatelé Western parku? Byla cítit nějaká řevnivost?

Dalo by se říci, že stejně jako ve filmu. Ale byli rádi, že nás mohli něco naučit a nechat ty celebrity ochutnat pořádný western život. Stali se z nás kamarádi.

Objevují se někteří z nich ve filmu?

Ano a jsem za to rád. Je to takový hold těmto nadšencům, kteří městečko staví a obývají několik let, a tím ho vlastně oživují i pro návštěvníky. Pro nás filmaře byly obyvatelé Western parku nepostradatelní, protože ve filmu působí zcela přirozeně a nestrojeně. Vlastimil Peška udělal dobře, že je obsadil.

Zasahoval šéf Western parku Jerry Procházka do natáčení?

Jako správný šerif chodil a mrmlal. Jednou že na koně se nasedá jinak, jindy že winchesterovka se takhle nedrží. Vysvětloval nám historii westernu v Americe i v Boskovicích, takže se stal přirozeným odborným poradcem.

Promítlo se do WesternStory to, že Western Park je v Boskovicích, tedy na jižní Moravě v místech kde vzduch voní vínem a slivovicí?

WesternStory i Western park voní střelným prachem a whiskou.

Bob Klepl střílí ve filmu z děla po Pavlovi Zedníčkovi, a dokonce dvakrát. Jak náročné to byly scény? Neprotestoval šéf městečka, že mu to tam rozstřelíte?

Dělostřelecké scény si vyžádaly poctivou přípravu. Bob byl za dělem - toho to bavilo, naopak Čmaňa se ujišťoval, jestli je to jeho poslední natáčecí den. Šéfovi městečka jsme jednou rozstřelili plot přímo před jeho domkem a taky to lízlo borovici. Byly to takové šlupky, že byly slyšet až v Boskovicích. Střelmistr Pavel Holík si to prostě chtěl užít.

Titulní píseň k filmu Nechám Se West složil Damian Fejk. Kdo to je, nějaký záhadný skladatel z legendárního Nashvillu?

Pro mě samotného je to autor obestřený tajemstvím. Sám se nabídl a poslal skvělou píseň pro Petra Vondráčka. Komunikace mezi námi probíhala přes email a podepsaná smlouva mi přišla poštou. Nikdy jsem ho neviděl a pátrám kdo to je. I takto se v dnešní digitální době dělá film.

Byl jste se někdy podívat v zahraničním westernovém parku nebo na představení Wild West Show?

Rok před natáčením WesternStory jsem byl v Americe, když jsem tam realizoval dokument Very First Cowboy. Cesta do Arizony za opravdovými kovboji byla pro Evropana mnohem inspirativnější a zábavnější než Wild West Show. Bylo živo a bylo to tam krásné.

Láká Vás poetika Divokého Západu?

Lhal bych, kdybych tvrdil, že je mi cizí. Každý by lhal. Jsem z generace, která vyrostla na Vinnetouovi, mayovkách, spaghetti westernech a slavných klasikách jako Sedm statečných a Tenkrát na Západě. Mám to téma rád, protože je spojené se hrou, zábavou a symbolizuje odklon od každodenního shonu civilizace. Kdybych neměl rád westerny a zábavu, nemohl bych točit westernovou komedii.

Hrál jste si v dětství na indiány a kovboje? Byl jste indián nebo kovboj?

Byl jsem indiánem vždycky, když jsem našel na chalupě bažantí brko, a kovbojem pokaždé, když jsem sehnal kapslíky. Na indiány si teď znovu hraju s mou sedmiletou dcerou, které se natáčení WesternStory velmi líbilo.

Jaký je váš nejoblíbenější western?

Tenkrát na Západě.

Jaká je Vaše nejoblíbenější komedie?

S tebou mě baví svět.

Mário Kubec (rozhovor)
Napadlo Vás někdy, že si zahrajete ve filmu inspirovaném Vaším vlastním životním příběhem?

Možná ve snu! I když jsem se někdy sám nad svými životními situacemi pozastavil a říkal si, že kdyby tohle někdo natočil, tak by tomu divák snad ani nevěřil. Příběh, který se začal odvíjet od nabídky k natáčení filmu WesternStory, je jen střípek z poháru plného mých životních událostí, které se mi skutečně přihodily. Vše ve své podstatě začalo nevinně, jako sám život. Pozdější okolnosti vás však dovedou až k neuvěřitelným pointám. Tak začal i můj životní úsek spjatý s natáčením tohoto filmu. Na začátku byla nevinná nabídka ke spolupráci, kterou jsem přijal. A pak to začalo. Na film nebylo dostatek finančních prostředků. Produkce všechny oslovené herce požádala, abychom za symbolický honorář natočili filmovou upoutávku, která měla pomoci film zrealizovat. Prostředí westernového městečka, kde se film měl natáčet, se mi zalíbilo. Vrátil jsem se na chvíli do klukovských let a toužil jsem tu příjemnou chvíli prožít znovu. A už to jelo. Tři roky od natáčení filmové upoutávky jsem spolupracoval s westernovým městečkem a čekal, až se seženou peníze na natáčení. Co se událo během té doby, to by bylo na román. Prošel jsem vším, čím prochází řadový zaměstnanec westernového městečka. Od dělníka „Ukrajince“, přes výcvik ježděním na koni bez sedla, až po psaní scénářů koňských show, jejich režírování a účinkování v nich. Během té doby jsem se několikrát setkal s režisérem filmu a vyprávěl mu o mých zkušenostech. Ten se jimi nechal inspirovat a začal přepisovat scénář. Některé scény a situace proto odpovídají tomu, co jsem skutečně zažil.

Kdo vlastně přišel s nápadem ten příběh zfilmovat? Byl jste hned pro?

Původní příběh pojednával o lidech, kteří se mimo své zaměstnání těší z toho, že baví turisty, kteří navštíví kulisy westernového městečka. Po vylíčení mých zkušeností scénáristovi a režisérovi v jedné osobě, se začal film přepisovat. Tak třeba hned začátek filmu. Herec profesionál, který přijde v televizi o práci, přijme nabídku účinkovat ve westernové show. Tuto nabídku jsem opravdu dostal, ale o práci jsem ve skutečném životě nepřišel. V divadle v Praze jsem hrál až 20 představení měsíčně, samé velké a hlavní role. Zbytek pracovních dnů vyplňoval dabing a občasné natáčení v TV. A naopak. Film po přepsání končí tím, že herec zůstává po všech příjemných i nepříjemných zkušenostech s partou nadšenců ve westernovém městečku. To byl ve skutečnosti můj začátek.

Věděl jste od začátku, že si zahrajete hlavní roli?

V prvotní verzi nebyla žádná jedna hlavní postava. Byla mi nabídnuta jedna z hlavních rolí, kterých bylo asi pět až sedm. Při rozhodování, zdali ve filmu budu hrát, hrálo velkou roli prostředí a téma, do kterého byl příběh zasazen.

Co pro Vás bylo při natáčení největší výzvou?

Velkou výzvou při natáčení bylo zopakovat si pád s koně, který jsem skutečně zažil. Když režisér souhlasil, že si budu sám sobě kaskadérem, netušil jsem, že tento záběr se bude opakovat asi pětkrát. Bolelo to! Ale povedlo se a vypadá to dobře.

Jak se Váš životní přesun z divadla a účinkování v seriálech a filmech do Western parku v Boskovicích udál? Jak jste se o Western parku dozvěděl?

Na počátku přesunu do neznámého prostředí bylo nevinné přání, aby se tak stalo. Na to se nabalovaly myšlenky, jak to uskutečnit, které narážely na nepochopení reality. Měl jsem odejít z důvěrně známého prostředí, ve kterém jsem se narodil. Opustit finanční jistoty, jak uživit rodinu. Znamenalo to přerušit dlouhá léta budované kontakty. Hledat novou střechu nad hlavou. Vzdálit se od známých a přátel. A to všechno ve 42 letech. Vedení divadla a kolegové nechápali a klepali si na hlavu. Ti, kteří do hlavního města přicházeli dělat díru do světa z kraje, kam jsem chtěl odejít, si mysleli, že jsem se zbláznil. S odstupem času dnes musím přiznat, že vše pochopitelně hovořilo proti přesunu. Snad díky mé povaze Vodnáře, který se neustále vznáší a věří v neuvěřitelné, ale hlavně díky pochopení mé rodiny, se tak stalo.

Usídlil jste se „natvrdo“ ve Westernovém městečku? Nebo jste se do něj přesunul jen herecky v rámci představení a bydlel vně?

Nic není trvalé. Byli jsme ale příliš svázáni informacemi a potřebami pro přežití ve velkém městě. Chtěli jsme jen zpomalit. Uvědomit si sami sebe a jeden druhého. Pocítit volnost z pohybu a pochopit určité souvislosti dobra a zla.

Měl jste vždy rád poetiku Divokého Západu, westerny, kolťáky u pasu? Nebo Vás dostala až romantika Western Parku?

Vyrůstal jsem na vinnetouovkách. Na vesnici u babičky jsme si hráli na indiány a kovboje. Nikdo nechtěl být zlý Santer. Hrdinové pro nás byli Vinnetou a Old Shatterhand. Věřili jsme, že dobro bez pomoci násilí, vždy zvítězí nad zlem. Už jsem řekl, že jsem se při natáčení upoutávky vrátil do klukovských let.

Dnes už jste ve Western Parku jako doma. Jaké bylo vrátit se do role „přivandrovalce“ a vidět na svém místě Petra Vondráčka, který předtím neměl s městečkem nic společného?

Kdo se z českých herců může pochlubit, že se mohl na svou práci připravovat tři roky?! Zahrát dobře začátečníka, tedy postavu, která neumí jezdit na koni, může pouze herec, který to umí. Neznám režiséra, který by do tak obtížných scén obsadil herce, který nikdy neseděl na koni. Petr Vondráček určitě neseděl na koni před tímto filmem poprvé - stejně jako já.

Musel jste ostatní herce něco učit? Házet tomahavkem, jezdit bez sedla..?

Veronika Kubařová, představitelka Marcelky, požádala o pár rad. Překvapilo mě to. Mladí umělci dnes neradi prozrazují, co neumí. U některých vývoj role začíná a končí prvním natáčecím dnem. U ní to bylo jiné. Dřela tak, že to druhý den nemohla rozchodit. Cítila, že by její postava měla o koních něco vědět, když mě má ve filmu učit s nimi komunikovat. Byl to pochopitelně rychlokurz a tak v záběrech, kdy jezdíme cvalem, byl její herecký výkon na hranici vážného úrazu.

Bylo zábavné nebo těžké zažít všechny ty zvraty znovu?

Pokud události, které jste už jednou zažili, prožíváte znovu jako herec před kamerou s nadhledem, pak je to zábavné.

Navštívil jste nějaký zahraniční park nebo představení Wild West Show?

Pochopitelně, že mě zajímalo, jak to dělají u konkurence. Nejsem z těch, kdo se spokojí se svým vlastním „já“. Můj osobní názor vyústil v přesvědčení, že kdyby zaměstnancům českých westernů byly vytvářeny podmínky a zázemí pro kvalitní práci jako v zahraničí, neodcházeli by tam. To ostatně platí i u jiných řemesel. Jiný důvod by totiž těžko hledali. Ale všechno je o lidech.

Jak se Vám hrálo s Veronikou Kubařovou a Petrem Vondráčkem? Znali jste se už z předešlé spolupráce?

S Veronikou i Petrem jsem se potkal až v souvislosti s natáčením tohoto filmu. S Petrem jsme se seznámili až první natáčecí den a s Veronikou jsme se viděli některý den před natáčením, když se přijela učit jezdit na koni. Prosil jsem režiséra o pár zkoušek před natáčením, abychom se lépe poznali. Mrzelo mě, že to nevyšlo. Dnes si myslím, že to byl režisérův záměr. Ve filmu totiž přijedu mezi neznámé lidi, kteří žijí v uzavřeném specifickém prostředí. Mají jiné životní zásady, cíle, humor… Takže jsem opravdu koukal, jako když mezi ně spadnu z višně. Jak Veronika, tak Petr byli příjemnými hereckými partnery.

Jak se Vám hrálo s ostřílenými borci Bobem Kleplem, Pavlem Zedníčkem a Pavlem Landovským?

Vzhledem k tomu, že natáčecí plán byl našlápnutý a nebylo moc času na vtipy, snaží se člověk soustředit na postavu a profesionální výkon. Když Boba Klepla máte možnost pozorovat při práci a vidět ho, jak se připravuje na záběr a není zrovna herec vaší krevní skupiny, musíte změnit názor. I když se má rozčílit, pořád se mu ty jeho oči smějí. To dodává jeho práci příjemný nadhled nad postavou, kterou ztvárňuje. A to komedii tohoto stylu prospívá. S Pavlem Zedníčkem se známe i ze spolupráce v divadle. Nezměnil se v tom dobrém slova smyslu a to bylo pro mě po dlouhé době, co jsme se neviděli, příjemné zjištění. No a jedna z ikon českého filmu Pavel Landovský? Hned po prvních okamžicích od setkání jsem věděl, že vedle hluboké úcty, kterou k němu mám, musím být při práci trpělivý, tolerantní a respektovat jeho věk. Vyhovovalo mi, že se každý záběr s ním mnohokrát opakoval. Získal jsem tou četností hereckou jistotu, která přidala projevu na kvalitě. Vzácná zkušenost.

Do Western parku přijeli herci z Prahy, sezóna kvůli nim musela skončit o něco dříve. Vznikla z toho nějaká řevnivost?

Máte na mysli řevnivost mezi majiteli westernového městečka a filmaři? To by museli být ti majitelé úplní hlupáci! Komu poběží 90ti minutová celorepubliková reklama na jeho podnik?

Jak jste se během natáčení cítil? Jako herec, co přijel se štábem, nebo jako obyvatel westernového městečka, který to hercům z Prahy natře?

Cítil jsem se jako herec, co přijel se štábem. Oddělil jsem realitu a skutečnost od filmového natáčení. O žádnou soutěživost nebo dokazování nešlo. To do profesionální práce nepatří. Natáčení pro mne bylo další cenou hereckou zkušeností. Nebral jsem toto natáčení jako konkurz na další role. Kolegové pro mě nebyli konkurencí. Byli jsme na jedné lodi.

Měl jste trochu podobný herecký osud jako třeba Jan Šťastný, zazářil jste ve vojenském seriálu těsně před rokem 1989. To Vám pro filmovou a televizní kariéru mohlo škodit. Dlouho jste se věnoval především divadlu. Cítil jste nějakou hořkost?

Seriál Chlapci a chlapi mi vůbec ničím neuškodil. Naopak! Několikrát mi pomohl vrátit se do povědomí diváků. Ano, byl poplatný době. Ale to jsou dnešní seriály taky. Tenkrát to pro mě byla první zkušenost před kamerou. Režisér mě do role Majkla obsadil z důvodu talentu, ne z protekce. A řemeslně byl natočen velice kvalitně. Po revoluci ho opakovali snad na všech televizních stanicích. Byl jsem ve správný čas na správném místě.

Jaký je váš nejoblíbenější western?

V pravé poledne, Mé srdce pohřběte u Wounded Knee, Strážce snů, Šílený kůň…

Jaká je Vaše nejoblíbenější komedie?

Limonádový Joe aneb Koňská opera a pochopitelně westernová komedie WesternStory. Ať už film dopadne u diváků jakkoliv, jsem mu vděčný, že mi umožnil se na něj tři roky připravovat. Pochopil jsem spoustu životních pravd, které ve filmu nejsou, ale zůstali ve mně.