Wind River

Stopař Cory Lambert objeví uprostřed zasněžené pusté krajiny Wyomingu tělo mrtvé indiánské dívky. Vyšetřování se ujímá nezkušená agentka FBI Jane Bannerová, která do odlehlé indiánské rezervace Wind River přijíždí z Las Vegas, zcela nepřipravená na drsné klimatické podmínky, jež tam panují. Proto požádá Coryho, aby jí s vyšetřováním pomohl a společně se snaží dopátrat pravdy o záhadném úmrtí.

Matthew George ze společnosti Acacia Entertainment obdržel scénář k filmu od Bena Kramera z CAA, který se pokoušel získat finanční podporu pro třetí projekt Taylora Sheridana od roku 2015.

„Scénář jsem si přečetl ještě toho večera a ráno jsem Benovi zavolal, abych mu sdělil, že mě naprosto ohromil a že bych si rád s Taylorem promluvil,“ popisuje George. „Následujícího dne jsem se sešel s Basilem Iwanykem a Ericou Lee ze společnosti Thunder Road, a s Bradenem Aftergoodem ze společnosti Film 44. O pár dní později jsme s Taylorem hovořili po telefonu a poté, co jsme si poslechli jeho motivaci k tomu, proč scénář napsal, jaké má s rezervacemi zkušenosti a jak chtěl k celému filmu přistoupit, jsme věděli, že půjde o velmi výjimečný projekt a bylo pro nás velice snadné se mu začít věnovat naplno.“

Pokud se zahrnou přípravné práce, trvalo natáčení snímku Wind River pět měsíců od ledna 2016 do května 2016 v Park City v Utahu. Elizabeth Olsen se na filmu začala podílet již ve velmi raných fázích jeho přípravy. Ostatně, dle Sheridana byla jeho jedinou volbou pro obsazení role Jane Bannerové. Stejně tak počítal s některými herci s indiánským původem, ať už se jednalo o Grahama Greeneho, který ztvárnil roli Bena, náčelníka indiánské policie, či Gila Birminghama, jenž se ujal role Martina Hansona, Nataliina otce. Ale obsazení role Coreyho Lamberta se ukázalo jako větší výzva.

„Na obsazení hlavní mužské role Coryho Lamberta jsem s Taylorem spolupracoval velice úzce. Taylor navrhl několik herců a zvažovali jsme různé možnosti, ale potom mi zavolal s nápadem obsadit Jeremyho Renera a já souhlasil s tím, že se pro roli Coryho jedná o skvělou volbu,“ říká George.

Matthew George navrhl, aby Sheridan Rennera oslovil sám. Jeho zpráva přiměla Rennera k tomu, aby si scénář přečetl a následně se oba setkali osobně. Téhož dne Renner potvrdil svou účast na filmu.

Od samého počátku bylo pro tvůrce filmu důležité, aby pravdivě a citlivě zobrazili současný stav v mnoha rezervacích po celé zemi. Díky Sheridanovi na pozici scenáristy i režiséra se to podařilo. Charl Chapman, vedoucí organizace Tunica-Biloxi Economic Development Corporation, byl tak ohromený pravdivostí scénáře, který Taylor Sheridan napsal, že ho zcela upřímně velmi překvapila skutečnost, že není indiánského původu.

Sheridan s Georgem oslovili řadu indiánských kmenů a organizací již během přípravných prací na filmu, aby zajistili jeho věrohodnost. Kmen Tunica-Biloxi z Louisiany, který je partnerem společnosti Acacia Entertainment, se na celém natáčení podílel velmi významným způsobem. Na filmu se podílel i Úřad pro indiánské záležitosti a nejrůznější svébytné národy, ať už šlo o výrobu kostýmů, stavbu dekorací. Všichni se usilovně snažili o to, aby vše bylo naprosto autentické, včetně loga kmenové policie Wind River, jež se objevuje na kostýmech některých postav a na jehož tvorbě se podíleli členové kmenu východních Šošonů. Carl Chapman z louisianského kmene Tunica-Biloxi a Daryl Begay z kmene Navaho se na filmu podíleli jako konzultanti. Oba jsou v indiánské komunitě velmi aktivní. Natáčení filmu v Park City také navštívili členové obchodní rady severních Arapahů, včetně jejího předsedy a místopředsedy, stejně jako i členové kmenové rady východních Šošonů.

„Snímek Wind River byl pro ně velmi výjimečný tím, kde se odehrává, a podařilo se mu upozornit na vážné věci, které život komunit po celých Spojených státech ovlivňují. Spolupráce s Indiány, od herců až po produkční tým, stejně jako i kontakt s řadou vůdčích postav nejrůznějších kmenů, byl poučnou a výjimečnou součástí vzniku snímku Wind River.“

Věrohodnost byla velmi důležitá také pro kameramana Bena Richardsona, jehož prvotní rozhovory s Sheridanem se zabývaly otázkou přírody coby nejnebezpečnějšího predátora vůbec. Kamera musela zprostředkovávat pocit křehkosti člověka tváří v tvář přírodě. Snaha o pravdivé ztvárnění nemilosrdnosti a zákeřnosti přírody ve Wind River s sebou ale přinášela i některá úskalí.

„V počátečních fázích natáčení jsme museli bojovat s velmi nízkými teplotami, řídkým vzduchem a sněhovými bouřemi. Ačkoliv jsme si dokázali poradit, představovala pro nás tuhá zima neustálý boj. Veškerou techniku i členy štábu jsme museli přepravovat na sněžných skútrech ze základního tábora, do kterého se dalo dojet s nákladními vozy, a v exteriérech jsme neustále musei dbát na to, abychom nenarušili sníh, který jsme tam přijeli natáčet,“ popisuje Richardson. „Nikdo z původních obyvatel v minulosti na těchto místech v zimě nepobýval, všichni na ta nejhorší období migrovali do jiných oblastí, ale jelikož jsou dnes místní omezeni prostorami rezervace, žijí tu v podmínkách, ve kterých je přežití velmi obtížné. Naše postavy všude cestují na sněžných skútrech a je velice evidentní, že bez této techniky jsou tyto oblasti zcela odříznuté od jakékoliv pomoci. To je důvod, proč Natalin úvodní útěk působí ještě mnohem intenzivněji.“

„Ke konci natáčení se blížilo jaro a výzvou pro nás byla především snaha zachovat onen pocit izolace a chladu, zatímco se sníh pod našima nohama zvolna rozpouštěl,“ pokračuje Richardson.

Richardson se ale nesoustředil pouze na prostředí. Během natáčení se snažil zajistit, aby se mu podařilo zachytit izolovanost a čirý chlad onoho prostředí, a vyvážil je s emocionálním dopadem celého příběhu.

„Postavy filmu bojovaly o přežití v náročném prostředí a já toužil po tom, aby to diváci dokázali vnímat,“ svěřuje se Richardson. „S ohledem na náročné téma snímku Wind River jsem se snažil v první řadě o to, aby kamera na diváky nepůsobila rušivě a nepoutala na sebe zbytečnou pozornost, a snažil se vytvořit přímé citové pouto mezi divákem a hereckými výkony. Následkem toho jsou některé z těch nejpůsobivějších scén filmu Wind River po filmové stránce velmi prosté a já se snažil věnovat pozornost především úžasným hercům, kteří se v záběru ocitají.“

„Věrohodnost je doufám cílem všech, kteří natáčejí filmy, ale v případě tohoto filmu jsme ji povýšili na zcela novou úroveň, protože se jedná o snímek, který se velmi úzce dotýká celé řady důležitých problémů, jimž indiánská komunita čelí. Taylor i my jakožto producenti filmu jsme toužili po tom, aby vše bylo velmi věrohodné a vynaložili jsme velké úsilí na to, abychom toho skutečně dosáhli,“ říká George. „Taylor chtěl, aby vše bylo od samého počátku naprosto realistické - a my všichni jsme jeho úsilí sdíleli.“

Film končí specifickým titulkem: „Ačkoliv se vedou statistiky o zmizelých osobách pro všechny ostatní skupiny obyvatelstva, v případě indiánských žen žádné neexistují. Nikdo neví, kolik je jich vlastně pohřešovaných.“ Matthew George a Taylor Sheridan strávili řadu hodin studiem podkladů a snahou nalézt konkrétní číslo, které by mohli v rámci statistik na konci filmu uvést. Absence jakýchkoliv dostupných informací byla po citové stránce velmi znepokojivá a jen podtrhuje naléhavost současné situace, která vyžaduje naši pozornost a měla by dostát změn.