Yes Man

Carl Allen je zatrpklý bankovní úředník, který se dosud nevyrovnal s odchodem manželky. Pokud to jde, zapírá se před kamarády, večery tráví u videa, je protivný a téměř na všechno odpovídá slůvkem ne. Jednoho dne však narazí na bývalého kolegu, který mu nadšeně vypráví o svém novém životě, který začal, když se přidal k "Yes Manům". Carl se vydá na jejich seminář, kde ho Nick představí charismatickému vůdci Terrenci Bundleyovi. Ten ho přiměje ke slibu, že od té chvíle bude odpovídat pouze "ano". Vzápětí Carl musí svézt bezdomovce do jeho parku, a ještě mu dát peníze. V bance začne žadatelům schvalovat podivné půjčky. Na koncertu, na který by normálně nikdy nešel, se setká se sympatickou Allison. Začne s ní prožívat řadu bláznivých dobrodružství, jako je večírek fanoušků Harryho Pottera, výlet do telefonního muzea nebo střelba na asfaltové holuby. Ke svému překvapení zjišťuje, že říkat "ano"se vyplácí a že se mu nový život líbí.

Eskapády

Carl Allen je až po uši v pěkné bryndě. Pokud zrovna v kanceláři nepíše zamítavou odpověď na žádost o bankovní úvěr, nedělá v podstatě nic jiného než že odmítá pozvání svých přátel. A tak se ani není co divit, že večery tráví osamělým sledováním televize z lenošky. Postupně se z něj stal člověk, který zná jen jednu odpověď: NE.

“Něčím podobným jsem si taky prošel,” říká Jim Carrey, který ztvárnil postavu ztroskotance Carla. “Znám spoustu lidí, kteří se ocitli v situaci, kdy se více méně vyhýbají opravdovému životu. Čím dál víc pozoruji, že tak říkajíc žiji ve Spojených státech Úniku. Tenhle film podle mě vypráví o tom, jak chytnout život za pačesy - a právě to mě k projektu přitáhlo. Někdy totiž NE může znamenat říct ANO něčemu mnohem zásadnějšímu, co vám zrovna zkřížilo plány. Odmítnout pozvání na setkání s přáteli totiž může znamenat, že jste řekli ANO své sedačce a pytlíku s brambůrky. Ale dělejte jak myslíte,” radí na oko Carrey. “Toho, čemu ve svém životě přitakáme, většinou nelitujeme. Většinou je to až poté, co jsme si něco nedopřáli, a nám dojde najednou poznání - byl bych si díky tomu mohl mnohem víc užívat života.”

Když Carl navštíví seminář vedený svérázným guruem, který vybízí své stoupence říkat častěji ANO - a tím změnit své životy - jeho každodenní realita se nečekaně a do základu změní. Carl je zpočátku velmi zdráhavý, nakonec se ale rozhodne, že řekne své ANO každé výzvě, jež se mu namane. “Filmový Carl je docela normální chlapík, který potřebuje terapii s rychlými výsledky. Něco takového může poskytnout třeba seminář, kde se naučí říkat ANO,” říká režisér Peyton Reed. “Ze začátku je ze všeho trochu vykolejený, jenže pak si uvědomí, že si potřebuje vyhradit nějaký čas pro své soukromí a pořádnou investici do vlastního života.”

Jen co si Reed přečetl filmový scénář, vycházející z úspěšné vzpomínkové knihy Dannyho Wallace, ihned se do příběhu zamiloval. “Ponořil jsem se do scénáře a hned poté jsem se pustil do Dannyho knihy. Dost na mě zapůsobilo, že Danny se “filozofie ANO” drží již několik desetiletí,” říká Reed. Když se s Wallacem před lety rozešla jeho tehdejší přítelkyně, řekl si, že potřebuje nějaký čas na to, aby se dal dohromady a “přitom se vrátit do dětských let - hrát videohry, prostě se totálně flákat,” vzpomíná. “Kamarádi se o mě celkem báli. Volali mi, nechávali vzkazy a posílali smsky s povzbuzením a nabídkami setkání. Jenže já pro ně vždycky měl jen jedinou odpověď: 'NE'.

Až přišel jeden docela náhodný rozhovor v londýnském autobusu, který Wallaceho život převrátil vzhůru nohama a následně ovlivnil vznik knihy. “Ona osoba mi mimo jiné řekla 'Měl bys častěji říkat ANO'.“ Pravděpodobně šlo o zcela nedůležitou poznámku na okraj debaty, ale mně v tu chvíli svitlo, že je to do dané situace ta nejlepší rada - podobnými údernými radami se to v každé knize o osobním rozvoji jen hemží. A tím začaly mé YESkapády! Po jedné párty jsem si například koupil auto jen kvůli tomu, že se mě někdo zeptal: “Ty si asi auto kupovat nechceš, co?” A nebo jsem si zašel na koncert kapely s názvem General Onion and His Shocking Castanets. Kvůli jedné chytře napsané reklamě jsem si zase na víkend zaletěl do Singapuru. Singapur - jak si asi dokážete představit - není zrovna víkendová destinace,” směje se, ”ale i tak jsem si to tam maximálně užil. Funguje to na předpokladu, že lásku svého života můžeš potkat jak na příšerné párty, tak na té vynikající. Jenže když tam nepřijdeš, nikdy se to nedozvíš.”

“Pozitivní náboj téhle látky mě naprosto nadchl,” říká Reed. “Chlapík Carlova typu, který konečně pevně uchopí otěže svého života, je zkrátka legrační. Věděl jsem, že s Jimem Carreym v týmu jsou komické možnosti Carlovy postavy prakticky nekonečné. Jimova fyzická komika a dokonalé podání posouvá humor příběhu na úplně novou úroveň.”

“Celý ten nápad se mi od začátku moc líbil,” říká Carrey. “Když se uvolníte a představíte si, k čemu všemu by mohlo dojít, když místo NE začnete říkat ANO, dojde vám, že jste narazili na zlatou žílu.” Tím, kdo Wallaceovu knihu objevil a zajistil na její zfilmování práva, byl zkušený filmový producent David Heyman. Heyman si Wallaceho styl oblíbil již při čtení jeho prvotiny Join Me.

Knihu Yes Man si Heyman neužil o nic méně. “Dannyho osobnost na mě při prvním setkání velmi zapůsobila, a stejným způsobem ke mně promlouvají jeho knihy,” říká producent. “Když jsem si přečetl Yes Man, okamžitě jsem se do knihy zamiloval. Myšlenka, že přitakáním životu se vám otevírají netušené možnosti a je dost dobře možné, že se něco velkého stane, je opravdu chytlavá.”

Kniha se k Heymanovi dostala v době, kdy s plným nasazením produkoval další díl potterovské ságy. Producent kontaktoval svého kolegu Richarda Zanucka, doufaje, že s ním slavný tvůrce spojí při produkci Yes Man své síly. Zanuck neváhal a do projektu se ihned zapojil, dokonce se netajil přesvědčením, že “obsazení Jima Carreyho je ta nejlepší možná volba. Nikdo jiný by to tak dobře nezahrál,” směje se Zanuck.

“Řekl jsme své ANO ke všemu - scénáři i obsazení. Na projektu se mi vlastně líbilo úplně všechno. Byl nečekaný a nový. Přitakává životu a je legrační.” Zanuck se pak setkal s Reedem a hned poté se naplno pustili do přípravy projektu. “Dick Zanuck se podílel na celé řadě filmů, na kterých jsem jako kluk vyrůstal,” říká Reed. “Šlo například o dnes již kultovní Planetu opic, které dal zelenou když šéfoval studiu Fox, Podraz s Robertem Redfordem a Paulem Newmanem, nebo Čelisti. Oba posledně zmíněné filmy navíc produkoval. Inu, přímo ideální chlapík!” “Naše setkání bylo velmi úspěšné,” vzpomíná Zanuck. “Jsem velkým fanouškem jeho filmů, je to velmi talentovaný muž s výraznou osobností. Myslím, že ho čeká zářná budoucnost.”

Reed na scénáři spolupracoval s tvůrci jako jsou Nicholas Stoller, Jarrad Paul a Andrew Mogel, po určitou část předprodukční fáze se setkával i s Jimem Carreym, aby společně přenesli Wallaceho britskou vzpomínkovou knihu do amerických reálií, konkrétně do Los Angeles. “Tento film chce být jakýmsi mezistupněm mezi Jimovými bláznivými komediemi a vážnějšími filmy v jeho filmografii,” říká režisér. “Šlo mi o polohu, kdy se postava na jedné straně může díky Jimovi absolutně odvázat, ale zároveň má i vážnější črtu.”

Spisovatel, humorista a televizní moderátor skotského původu, Danny Wallace, tvrdí, že měl co dělat, aby poté, co ho tvůrci oslovili s nabídkou převést jeho vzpomínky do filmu s Jimem Carreym, neskákal do stropu radostí. “Když mi zavolali, že chtějí z mé knihy udělat hollywoodský film, byl jsem bez sebe nadšením. Opravdu jsem chtěl zakřičet ANO!” ušklíbá se Wallace. “Už od In Living Color jsem Jimovým velkým fanouškem. Myslím, že se jim díky “amerikanizaci” povedlo příběh představit mnohem širšímu publiku, jeho podstata tím však nijak neutrpěla.”

“Co k tomu říct?” směje se Carrey. “Bez něj by nikdy žádná kniha ani film Yes Man nevznikli. Ten chlapík prostě přišel s konceptem, který mi nahrává do karet. Vždycky se snažím najít něco, co bude opravdu k popukání, ale zároveň s myšlenkou, kterou i po skončení filmu půjde alespoň chvíli převalovat po šedé kůře mozkové. Po projekci Yes Man může jít publikum domů a přemýšlet ´Neříkám náhodou příliš často NE? Neměl bych místo toho raději říkat ANO?´” Carrey i Reed si pochvalují, že tentokrát padlo jednohlasné ANO.

“Spolupráce s Jimem je naprosto úžasná,” říká Reed. “Nikdy předtím jsme se ani nepotkali, přesto jsem cítil, jako bychom se znali od dětství. Máme velmi podobný smysl pro humor. Díky společnému setkávání v předprodukční fázi nám od začátku natáčení bylo jasné, jak film uchopit a jak Carlovu postavu představit tak, aby zůstala přitažlivá.”

Carrey kontruje. “Vím, že Peyton pochází z prostředí stand-up komiků a improvizace, ale i tak šlo o vůbec první film v mé kariéře, kdy mě během natáčení někdo přiváděl k nekonečným salvám smíchu. Jsou určité věci, jež by měl herec alespoň jednou za život zkusit - natáčení s Peyton Reedem je zcela určitě jedna z nich.”

<>Obrázek nenalezen<> “Ahoj. Ty sis mě teď vyfotila?”

Carlova cesta z gauče přímo do víru života začíná návštěvou semináře. Jeho možnosti mu dojdou až v okamžiku, kdy pozdě v noci potká na čerpací stanici tajemnou dívku Allison. Přesněji řečeno: Allison se u něj zastaví v okamžiku, kdy si Carl plní kanystr a chystá se na dlouho cestu ke svému nepojízdnému autu. Allison mu nabídne, že jej sveze, a Carl říká své ANO.

“Allison je volnomyšlenkářka,” říká herečka Zooey Deschanel, která se ujala této role. “Je bezva. Hraje v kapele, maluje i fotí... je velmi tvůrčí a hlavně spontánní. Je přirozeně takovým člověkem, jakým se Carl teprve pokouší být.”

Carrey popisuje postavu své filmové lásky jako “docela velkou hádanku. Allison je tajemství balené do nestálosti. Ve filmu je velmi důležitý romantický prvek, protože jedna v životě nejúžasnějších, jíž je nutno přitakat, je právě láska. A proto chcete, aby na plátně fungovala chemie. Zooey je velmi jemná a lidská, zároveň má v sobě pár kapek nepředvídatelnosti a originality.” “Zooey je báječná herečka a má v sobě něco velmi výstředního,” říká Reed. “Sálá z ní úplně jiná energie než z Jima, ale na plátně jim to dokonale ladí. Oplývá i mimořádným hudebním nadáním, což postavě Allison, která zpívá v kapele, přidalo na důvěryhodnosti.”

Tvůrcům filmu Yes Man řekl své ANO i Bradley Cooper, který ztvárnil Carlova nejlepšího přítele Petera. Peter je opakovaně frustrován skutečností, že Carl se více než dva roku po svém rozvodu odmítá zapojit do života. “Chtěl jsem na plátně vyvolat pocit, že tihle chlápci jsou kamarádi už dlouho,” říká Cooper. “A jak už to mezi dobrými přáteli chodí, zažijete spolu ledacos. Ve filmu není Peter jen nejlepším přítelem a svým způsobem zastupuje i publikum, které sleduje a zároveň si užívá Carlovo velmi nestandardní chování a jeho důsledky.”

“Bradley má spoustu energie, kterou se mu podařilo dostat do každé scény,” říká Reed. “Když Jima a Bradleyho sledujete v akci, věříte jim, že jsou dlouholetými přáteli.” Postupné změny v Carlově srdci začaly v okamžiku, kdy se náhodně setkal se svým bývalým kolegou Nickem, kterého ztvárnil herec John Michael Higgins. Poté co si Nick na Carla počíhá před bankou, uvede jej do životního stylu těch, kteří řekli životu ANO.

“Nick stále dokola opěvuje vedoucího podpůrného semináře, jenž mu změnil život,” říká Higgins. ”Svému životu říká jedno velké ANO. Carl se s tím zpočátku nedokáže ztotožnit, ostatně pokud přitakáte všemu, co vám život hodí do cesty, skončíte jako Nick, který překročil hranici duševního zdraví,” žertuje herec.

“Nick je opravdu hodně divoká postava,” dodává Reed. “Od prvního okamžiku je vám jasné, že s ním není všechno v pořádku. Dokáže se okamžitě nadchnout - uviděl světlo na konci tunelu a objevil Sílu slova ANO. Vrazí Carlovi do ruky letáček a vyrazí ´Podle toho co čtu ve tvých očích, potřebuješ zrovna tohle.´ Michael tuhle extrémní postavu zviklanou názory jiných ztvárnil naprosto dokonale, a zároveň jí dal i jisté ukotvení a velkou dávku lidskosti. Sledovat je v interakci s Jimem bylo neuvěřitelně zábavné. Jim zpočátku představuje toho, kdo hraje jen podle pravidel, Higgins je zase blázen k pohledání.”

Když Nick zjistí, že Carl dorazil na seminář, je bez sebe nadšením, a rozhodne se zaměřit pozornost vedoucího semináře Terrence Bundleyho na dorazivšího nováčka. Vedoucího semináře Síla slova ANO ztvárnil Terence Stamp. “Moje postava je to co se nadsázkou nazývá ´guru za všechny peníze´, víte?, směje se Stamp. “Objevil skulinu na trhu - což neznamená nic jiného, než že přišel s několika životními pravidly, za jejichž vyslechnutí je mu někdo ochoten zaplatit.”

“Terence Stamp je velmi charismatická osobnost, jak jste si jistě povšimli. Je to prostě Terence Stamp,” říká Reed. “Promlouvá na vás tím svým úžasným hlubokým a znělým hlasem, což je polovina úspěchu, protože to zní neuvěřitelně svůdně. Když pak Terrence Bundley ve svém monologu zmíní vše, co v Carlově životě nefunguje, Carl odvětí: 'Ten chlapík musí mít nějaké superschopnosti.´ Pronesená slova jsou neobyčejně znepokojující a Carla zasáhnou na tom pravém místě.”

Carrey se na spolupráci s tímto uznávaným hercem velmi těšil. ”Terence je zkrátka Pan herec klasického vzdělání, je velmi hluboký a má dlouholeté zkušenosti. Díky jeho nadání se každý film dostává na vyšší úroveň.” Jeden z prvních, kdo může z Carlova nového pozitivního přístupu k životu těžit, je jeho nadřízený z banky, Norm. Ten je potěšen jak Carlovým pracovním nasazením, tak jeho chutí zavítat i na tématické párty, jež Norm častěji než zdrávo pořádá. Novozélandský herec a komik Rhys Darby touto rolí u filmu debutoval.

“V roli Norma jsem od začátku viděl Rhyse, nikdo jiný by ho tak nezahrál,” říká Reed. “Je zkrátka neuvěřitelně vtipný!” Carrey dodává: “Režiséři by si jej měli začít všímat. Je zapálený a v očích má ty samé plamínky bláznovství, jaké míval třeba Peter Sellers. Ve filmu rozhodně vyčnívá.”

Pro všechny fanoušky Harryho Pottera Darby ve filmu zorganizuje jednu nezapomenutelnou párty, a něco takového si dlouholetý producent potterovské ságy David Heyman nemohl nechat ujít. “´Potterovskou pasáž´ jsem si ve filmu ze zřejmých důvodů náramně užil. Tvůrčí přístup k jejímu ztvárnění má mnoho do sebe, nešlo jen střílení si z tématu. Již během natáčení jsem se u toho náramně bavil.”

Při natáčení scén z párty, kdy všichni hosté přijdou za postavy z Harryho Pottera, našel Carrey způsob, jak zesměšnit i sám sebe: “Vypadal jsem jako David Letterman na návštěvě Bradavic.” Ve filmu Yes Man se dále objevil Danny Masterson, který ztvárnil roli Rooneyho, jinak též Carlova líného kolegy, který profituje z jeho ´filozofie ANO´. Molly Sims si zahrála Carlovu bývalou manželku Stephanie, která si postupně začíná všímat změny jeho životního postoje. Postavu Carlovy vilné sousedky Tillie si zahrála Fionnula Flanagan.

“Sešli se opravdu báječní herci,” říká Zanuck. “Esprit herecké sestavy byl přímo nakažlivý, jsem rád, že jsem na projekt řekl své ANO a díky tomu se stal členem klubu YesManů.” Producentův postoj sdílí i Reed. “Natáčení s tak úžasnými herci bylo naprosto neopakovatelné. Všichni společně do Carlova světa vnesli jiskru věrohodnosti a humor.”

“Víš co, raději skoč z mostu!”

Při přípravě role si Jim Carrey musel osvojit celou řadu nových dovedností, jež by postava Carla mohla využít ke ´skoku víry´ do světa nových možností. Ačkoliv jsme Carreyho s kytarou na plátně již viděli, tentokrát strávil desítky hodin nacvičováním písně, jež měla zaznít v situaci, kdy se jiná z postav snaží o svůj ´skok víry´. Jak je na tom Carrey s hudebním nadáním? “Můj učitel hry na kytaru mě hodně povzbuzoval. Řekl mi ´Máš smysl pro rytmus, je vidět, že máš na hudbu ucho, takže by ses tomu měl věnovat.´ Herec však kontruje s tím, že zná své limity. “Po skončení natáčení už jsem se kytary ani nedotkl. Proč se ztrapňovat, když jsou na světě lidé jako je Eric Clapton?”

Do korejštiny Carreyho uvedl jazykový lektor John Song, který měl Carlovým jazykovým schopnostem dodat na dokonalosti. “Když jsem ostatním předvedl své jazykové schopnosti, udělalo to na ně dojem. Jenže mně těch pár vět zabralo deset týdnů studia. Studium korejštiny byla jedna z nejnáročnějších dovedností, jakou jsem si kvůli filmu osvojil.”

Režisér má jiný pohled. “Spolupráce s Jimem je každodenní dobrodružství, protože daný příběh vyžaduje, aby se pustil do spousty nových věcí: řídí motorku, učí se korejsky, hraje na kytaru, zatančí si v Dance Dance Revolution, jezdí na bruslích a dokonce na vysokém mostu provozuje bungee jumping! Jim to prostě rozbalil - byl na film dokonale připravený. Velmi mi to usnadnilo práci.” Carrey už v minulých filmech ukázal, že umí skvělě řídit motorku - pravděpodobně nejlepší výkon podal ve filmu Blbý a blbější. Ve filmu Yes Man si své “jednostopé dovednosti” vyzkoušel na motocyklu zn. Ducati... a přitom byl oblečený do oděvu pacienta.

“Teď to Peteru Fondovi nandám,” smál se Carrey při nasedání na motocykl zn. Ducati, který se v centru Los Angeles používal při natáčení akčních scén. “Nový motocyklový film pro novou generaci: Ducati!”

Odborníci z oddělení zvláštních efektů pro sekvenci Carlova hledání Allison, která se odehrává během dopravní špičky, vytvořili systém vozíků a plošin, jež umožnily, aby byl Carrey co nejblíže kamery a zároveň mohl v kontrolovaném a absolutně bezpečném prostředí provádět ty nejdivočejší kousky. “Jim na těch plošinách a vozících vypadal naprosto úžasně, nebyl jsem si však jistý, jestli by zvládl i samostatnou jízdu na motorce. Pak si sedl na Ducati a proplétal se mezi auty jako pravý profesionál. Byl naprosto skvělý!”

Další filmová akční sekvence ukazuje méně známý adrenalinový sport body-blading a režisér se pro ni inspiroval jedním videem, které viděl na internetu. “Jeden můj známý mi tuhle ukázku poslal se slovy - ´Vypadá to báječně, mrkni na to!´ Uvnitř onoho šíleného ´kostýmu na kolečkách´ byl Francouz Jean Yves Blondeau, který si ho sám navrhl i zkonstruoval,” vzpomíná Reed. “Vypadalo to jako kus brnění kombinovaný s oblečením imperiálních Stormtrooperů z Hvězdných válek! Ukázal jsem to Jimovi a všem scenáristům a postupně jsme se tím sportem stali naprosto posedlí. Připadalo nám to úžasně zábavné a plné energie.”

V tomto klipu začíná Blondeau jízdu vestoje a postupně se přesunuje do polohy vleže a uhání ulicemi města rychlostí kolem 100km/h. Tvůrci se s francouzským ´bruslařem´ spojili a ten se na jejich naléhání vydal do Los Angeles, aby tam v části některých scén, ve kterých Carl s Allison zkouší možnosti pro ně nového adrenalinového sportu, za Jima Carreyho zaskočil. “Je neuvěřitelné, jak rychle taková věc dokáže jet,” říká Reed. “Museli jsme vymyslet způsob, jak ho při té rychlosti natáčet, během dvou vteřin byl mimo dosah kamery!”

Vedoucí kaskadérů Gary Hymes a Blondeau při natáčení této scény v Decker Canyon v Malibu s oběma herci velmi úzce spolupracovali a dohlíželi na jejich bezpečí. Deschanel však podle všeho nebyla natáčením technicky náročné scény zdaleka tak nadšená, jako pánská část štábu. “Zooey - krásná, talentovaná, ale pokud se měla navléct do bruslařské kombinézy, ukázalo se, že je trochu srab,” utahuje si z herečky Carrey. “Já to chápu, nechce se zřítit z útesu dolů. To je docela zodpovědný přístup.”

“Je to neuvěřitelně extrémní sport,” konstatuje herečka. “Musíte to nacvičovat hrozně dlouho, abyste se to alespoň trochu naučili. I mé dublérce to zabralo několik týdnů - a to je profesionálka!” Tvůrci zkonstruovali body-bladingové zařízení tak, aby byli herci při natáčení akčních scén v naprostém bezpečí. “Jízda je naprosto úžasná,” říká Deschanel. “Myslím, že Zooey je teď úplně jiný člověk,” říká Reed. “Během natáčení filmu se musela utkat s celou řadou svých hluboce zakořeněných strachů.” Když už se bavíme o extrémních situacích - v jednom momentě začne Carl jít Allison pěkně na nervy a tak mu vmete do tváře: “Víš co, raději skoč z mostu.” Carl nelení a skočí z mostu na Colorado Steet v Pasadeně.”

Od začátku natáčení Carrey přemlouval představitele studia, aby mu dali povolení vyzkoušet si celou scénu na vlastní kůži. “Chtěl jsem pozitivně ovlivnit film a proto jsem chtěl bungee udělat bez kaskadéra,” říká herec. “Chtěl jsem, aby diváci věděli, že to Jim Carrey zvládl sám a že si to vydupal.”

“Jim se tím chtěl od samého začátku poprat sám,” říká Reed. “Měl to na svém seznamu věcí, které by chtěl v životě vyzkoušet. Je pochopitelné, že jsem pro herce v hlavní roli měli několik omezení... zvláště pak když se scéna s bungee-jumpingem natáčí někdy uprostřed produkce,” říká Reed.

Tvůrci nakonec dali Carreyho plánu zelenou - scénu mohl natočit sám, bez kaskadéra, ale až v úplně poslední den natáčení. “Všechno proběhlo pod odborným dohledem kaskadérů a lidí z organizace Bungee America, každopádně vám můžu říct, že i tak jsem byl po celý den pěkné nervózní,” říká Reed. “Ať už proběhlo bezpečnostních opatření kolik chtělo, přece jen je to o tom, že hodíte Jima Carreyho z mostu. Na natáčení této scény jsme bohužel měli jen jeden jediný pokus, takže vše muselo vyjít bez jediné chybičky.”

K zachycení této neopakovatelné situace tvůrci použili šest kamer umístěných na pohyblivých, počítačem řízených plošinách. “Bylo to úžasné, neuvěřitelná divočina! Jsem nadšený!” prohlásil Carrey bezprostředně po skoku. “Když jsem dnes ráno uviděl most, blesklo mi hlavou ´To co chci udělat je naprosto šílené´. Ale ještě o poznání horší pocit jsem měl v okamžiku, kdy jsem se bezprostředně před skokem postavil na plošinu.”

“Nejen že Jim zvládl skok na jedničku, ale v okamžiku kdy v nejnižším bodě visel hlavou dolů vytáhl mobilní telefon a odříkal do něj to, co mu předepisoval scénář,” směje se Reed. “Mít tak pohotovou hlavu je něco úžasného! Byl to úplný nával adrenalinu! Myslím, že pro Jima to byl ten nejlepší způsob, jak zakončit natáčení filmu Yes Man - znáte snad ještě něco lepšího?”

“Už je to jenom kousek, kámo. Tamhle v horách.”

Režisér Peyton Reed příběh filmu zasadil do specifické části Los Angeles, “abych byl konkrétní, tahle část města nemá s filmem ani televizí prakticky nic společného,” vysvětluje. Film se odehrává v okolí Silverlake, Los Feliz a Echo Park, kde na ulicích potkáte spousty mladých začínajících umělců. Často tam jezdím. Chtěl jsem co možná nejvíce natáčet v exteriérech a výsledky našeho snažení mě velmi potěšily.”

Filmová verze Peytonova Los Angeles byla pro výtvarníka Andrewa Lawse velkou tvůrčí výzvou. “Je to typicky losangeleský příběh - ovšem způsobem, jakým může Los Angeles zažít každý jeho obyvatel a návštěvník. Pro naše hrdiny jsme uvnitř města nevytvářeli žádný fantaskní mikrosvět,” říká Laws. “Peyton chtěl využít reálně existující místa a s jejich pomocí postavy ukotvit. A díky tomu vyprávět příběh způsobem, který osloví jeho obyvatele i lidi odjinud.”

Jedním z pro Lawse nejoblíbenějších míst byl “skutečný bar a velmi příjemné místo” Bigfoot Lodge. Od samého začátku nám připadalo zajímavé, kdyby se právě tam odehrálo co možná nejvíc zásadních scén. Reed toto místo již několik let navštěvuje a proto jej ve filmu Yes Man velmi rád ukázal.

Kromě exteriérů se většina scén natáčela v ateliéru č.23 studia Warner Bros., kde tvůrci postavili přesnou kopii interiérů baru Bigfoot Lodge. “V baru jsme měli natáčet poměrně dlouho, a bylo jasné, že při běžném provozu by se jen těžko našla nějaká skulinka. A také jsme si nemohli dovolit bar na nějaký čas úplně zavřít,” říká Laws. “Takže jsme prakticky celý vchod a interiéry postavili v ateliérech. Kopie se od originálu lišila jen o trochu větším prostorem v zadní části baru. Když nás zaměstnanci baru Bigfoot Lodge přišli navštívit, cítili se při prohlídce známého místa docela zvláštně!”

Reedova obliba losangeleské oblasti Los Feliz/Silverlake ovlivnila i další výběr lokací. Ve filmu se díky tomu objeví i oblíbená hudební arkáda Spaceland z oblasti Silverlake. Reed, který si občas zahraje na hudební nástroj, tam byl často se svou kapelou na programu a během let si zašel na nejednu hudební produkci. Právě tam totiž ve filmu hraje kapela Munchausen By Proxy, kterou od baru pobaveně sleduje - přesněji řečeno její zpěvačku Allison - i ztroskotanec Carl.

Mám rád, když mě s místy pojí silné pouto, takže mě potěšilo, že jsme ve filmu mohli ukázat některá divácky méně známá místa Los Angeles,” říká Reed, který se snažil tato méně známá místa promíchat s kultovními lokacemi typu Hollywood Bowl and Griffith Park Observatory.

“The Bowl je úžasný, je to asi jedno z nejromantičtějších míst v Los Angeles,” říká Reed, který na tomto historickém místě s Carreym, Deschanel a celým filmovým štábem natáčel hned dvě noci. “Představě, že by se dalo do vyprázdněných prostor Hollywood Bowl proniknout v noci, se zkrátka nedalo odolat.“

Jak si lze představit, vznik scény podnítil sám Carrey, který tvrdí, že “když mi bylo kolem 21 let, byl v Hollywood Bowl načerno skoro pořád. Jednou v noci jsem tam propašoval i svou holku. Rád jsem si to zopakoval.” “Procházet se v noci po pódiu Hollywood Bowl bylo něco úžasného,” vzpomíná Deschanel. “Byl to pro mě úplně nový zážitek, většině lidí se něco takového nikdy nepoštěstí.” Pro scény ranní rozcvičky/kurzu fotografie si tvůrci pronajali Griffith Park Observatory, kde se Allison a ostatní běžci snaží fotoaparátem zachytit náladu ranního běhu. Velký taneční sál hotelu Renaissance blízko Hollywood Boulevard a Highland Avenue tvůrci proměnili na místo setkávání gurua Terrence Bundleyho a jeho stoupenců. Právě tyto prostory Carl, Nick a 800 dalších účastníků kurzu rozechvívá zvukem společného ANO!

Nejde však o jedinou velkou davovou scénu filmu. V jednom okamžiku se Carl a Allison vydají do Nebrasky, kde se na University of Nebraska zúčastní fotbalového utkání. Tyto davové scény filmu Yes Man se natáčely na Lincoln’s Memorial Stadium při University of Nebraska, kde se sešlo na 84 tisíc diváků. Odpovídající detailní scény ze zápasu pak tvůrci s Carreym, Deschanel a 700 dalšími komparsisty natočili v Los Angeles v Memorial Coliseum. Když tvůrci a štáb navštívili slavnou arénu, která vyvolávala zdání obrovské jeskyně, nemohli si mnozí z nich odpustit vhodit na hřiště alespoň jeden míč. Carrey oblečený v dresu týmu Nevraska Cornhuskers dokonce získal pět bodů…

<>Obrázek nenalezen<> “Chceš si dnes večer povyrazit?”

I ve filmu Yes Man hraje klíčovou úlohu hudba, stejně jako ve všech předchozích filmech režiséra Peytona Reeda. “Jsem velký hudební fanoušek a už jsem natočil celou řadu filmů, jejichž motorem je hudba. Poté co jsem uvedl Bravo, girls! a Kašlu na lásku mi několik lidí nezávisle na sobě řeklo, že na ně v jistém zvláštním smyslu působí jako muzikály, aniž by ve skutečnosti muzikály byly,“ říká Reed. „I v tomto filmu je několik scén, které nese a posouvá hudba - ať už jde o tu, v níž se Jim Carrey učí hrát na kytaru a nebo pasáže s Allison a její skupinou v pozadí. Výchozí myšlenka tohoto filmu mi umožnila, abych prozkoumal hned několik hudebních oblastí, což je vždycky lepší.“

Zooey Deschanel je úspěšná zpěvačka a také textařka, a proto ráda spojila své síly se sanfranciskou kapelou Von Iva, kterou pro film vybral hudební supervizor Jonathan Karp. “Náhodou jsem si někde všiml jejich CD, poslechl si je a zjistil, že jsou jednoduše úžasní a mimořádně talentovaní,” říká Karp. “Nápad zahrát si ve filmu je od prvního setkání nadchnul, takže jsme Zooey a dívky z kapely Von Iva - Kelly a Jillian - pozvali na týden na společné zkoušky, po kterých bezprostředně následovalo nahrávání ve studiu. Během setkávání se postupně spřátelily a stala se z nich přesně tak sehraná kapela, jak je vidíme ve filmu.“

Na textech písní Deschanel spolupracovala jak se členy skupiny Von Iva, tak Peytonem Reedem a Karpem. Během filmu Allison všechna svá vnitřní dramata postupně přetaví v písničky, jež se stanou součástí repertoáru fiktivní kapely Munchausen By Proxy. “Během zkoušek jsme si samy napsaly všechnu hudbu i texty a úžasně jsme se sehrály,” vzpomíná Deschanel. “Být součástí tvůrčího procesu bylo hrozně zábavné, a když jsme naše vystoupení natáčeli, bylo báječné sledovat, že se štábu naše písničky líbí.”

“Myslím, že jsme měli velké štěstí, že Allison ve filmu ztvárnila právě Zooey, protože té roli ze sebe hodně dala,” říká Karp. “Je to báječná a velmi zkušená zpěvačka, a taky nadaná textařka. Za ty legrační texty si zaslouží velkou pochvalu.”

Velmi důležitou složkou filmu je jeho soundtrack, míní Reed. “Jsem velkým fanouškem kapely Eels. Frontmanem Eels je chlapík, který si říká E. Všichni jsme si zpočátku říkali, že bude hodně těžké jej k něčemu přemluvit. Tak jsme mu promítli film a jemu se na něm líbily především dvě věci: že se odehrává v blízkém okolí, a za druhé je to celé o chlapíkovi, který je velmi uzavřený, podléhá depresím, a najednou se mu začíná otevírat nový svět. Valná většina písní které kdy napsal je o tomtéž. Příběh ho zjevně chytil a tak souhlasil, že k filmu složí hudbu.”

E, jehož pravé jméno je Mark Oliver Everett, se začal scházet se skladatelem Lyle Workmanem a postupně začaly vznikat hudební plochy, jež pak zazní ve filmu. Režisér pokračuje: ”E a Lyle použili několik instrumentálních skladeb z repertoáru Eels a k tomu v podobném duchu dotvořili pár dalších skladeb. Myslím si, že tahle hudba filmu dodává na emocích a taky na příchuti, je z ní totiž cítit tahle část Los Angeles.”

“Pořádám takovou malou slezinu - vezměte si s sebou nějaký legrační klobouk nebo paruku.”

Jedním z mnoha tvůrčích výzev byly návrhy kostýmů jednotlivých členek kapely, tohoto úkolu se ujal návrhář Mark Bridges, který v úzké spolupráci se Zooey Deschanel vytvořil bláznivé kostýmy, jež mají Munchausen By Proxy ve filmu na sobě.

“Během zkoušek jsem se na Zooey a členky Von Iva chodil dívat, a postupně jsem se utvrzoval v přesvědčení, že by se k nim nejvíc hodilo oblečení ve stylu retro, jež bude zároveň tajemné a sexy. Něco, co se na plátně už přes 20 let neobjevuje - asi jako když zkřížíme punk 80. let s 18. stoletím,” říká Bridges. „Vymysleli jsme pro ně tolik oblečení, jakoby byly glam-rockovou kapelou, která se chodí po každé písničce převlékat.“

Bridges se také vyřádil u návrhů kostýmů pro bláznivé párty, jež pořádá Carlův šéf Norm. U potterovské párty přidává Bridges několik detailů: „Všechny kousky musely vypadat naprosto amatérsky, ale zároveň odrážet skutečnost, že je vyráběly velcí fandové filmu. Proto jsme používali jen látky z obchodů s kazovým a vyřazeným zbožím, musely vypadat obnošeně a zašle.“

Podobný přístup platil i pro Normovu párty ve stylu filmu 300: Bitva u Thermopyl - i tady musely kostýmy vypadat jako vyrobené podomácku. „Z filmu jsme vybrali několik nejznámějších kostýmů a snažili se udělat jejich kopie z toho, co bylo zrovna k mání,“ říká Bridges. „Jeden z hostů je, například, polonahý a na nos jsme mu přilepili několik kroužků.“

ANO je nové NE

Těžiště humoru filmu Yes Man spočívá v tom, že sledujeme život obyčejného chlapíka Carla, který se otevírá novým životním možnostem. “Svět je plný negativně naladěných lidí, bohužel tomu tak je,” říká David Heyman. “Život mi byl vždycky celkem pozitivně nakloněn, asi proto jsem těch NE nemusel říct zase tak moc. Chtěl jsem dělat u filmu a tak jsem se zvedl a přestěhoval se 4500km na východ do New Yorku, a odtud dalších 4500km do Londýna. Šílené rozhodnutí, to vám řeknu. Ale nějak to všechno zaklaplo přesně tak jak mělo.”

„Hlavní sdělení našeho příběhu spočívá v tom, že nesmíme odmítat výzvy, jež nám klade život do cesty. Když se zabarikádujete a zavřete všechny dveře, šance se vám vyhnou,“ říká Zanuck. „Doufám, že publikum si to ve filmu najde a společně s dobrou náladou si to i odnese domů.“ „Nechci znít jako ti blázni, kteří nedokážou oddělit realitu od filmu, ale myslím si, že natáčení pozitivně ovlivnilo způsob, s jakým teď k životu přistupujeme. Jde o to být otevřenější novým možnostem a zážitkům.“

„Měl jsem pár okamžiků prozření,“ říká Carrey. „Mnohokrát nastaly situace, kdy jsem si říkal ´Co mě přimělo k tomu, že jsem tomu nebo onomu řekl své ANO?“ Když si uděláte závěrečnou bilanci, musíte uznat: ´Život, chlapče.´“