Za mraky

Name: Za mraky
Rating: 6.3

Sdílet

Informace Komentáře Obsazení Ukázka Fotky

63%

drama / romantický, Francie/Itálie/Německo, 1995, 113 min., od 12 let
Al di lŕ delle nuvole
DVD od 25.11.2005 LevneKnihy

Režie: Michelangelo Antonioni, Wim Wenders
Herci: Fanny Ardantová, Chiara Caselliová, Irène Jacobová, John Malkovich, Sophie Marceauová, více...

Ocenění: MFF Benátky (1995) - cena FIPRESCI

Ukázka

03:49

Fotky

Povídkový film, skládající se ze čtyř neoznačených epizod ("Nehledej mě", "Dívka zločin", "Kronika lásky", "Tohle nečisté tělo") spojuje postava režiséra v jehož mysli se události odehrávají. V každé epizodě se realizuje zvláštní, křehký milostný vztah mezi mužem a ženou, ať už naplněný, platonický či dávno uvadlý...
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Poviedka o pozorovatelovi Malkovichovi bola dobra a pre mna aj slusny nadpriemer. Skoda len, ze zvysne podiedky som jaxi nepochopil. Ale to bude tym, ze nejsem filmovy ynteleguan a vyznam sa len do historie, geografie a politiky. Fimu zaplatRamzes nerozumiem. 67 %
Všechny komentáře k filmu 6 + Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Za mraky

Povídkový snímek Za mraky (1995) je společným dílem dvou významných evropských režisérů. Wim Wenders je autorem vypravěčského rámce (prologu, meziher a epilogu), Michelangelo Antonioni natočil jednotlivé příběhy. Ty vznikly podle jeho povídkové knihy Kuželník u Tiberu, z níž vyšel v češtině výbor (chybí v něm mimo jiné poslední zfilmovaná povídka Tohle nečisté tělo). Těžce nemocný třiaosmdesátiletý tvůrce přitom řídil natáčení s pomocí manželky Enricy. - Film Za mraky se skládá ze čtyř (neoznačených) epizod, jejichž předlohou ovšem bylo pět povídek; příběh podle povídky Nehledej mě se totiž prolíná s příběhem z povídky Kolo, v níž vystupují manželé Patricie a Roberto a mužova milenka Olga. Jednotlivé části spojuje (kromě četných odkazů na dřívější Antonioniho tvorbu) postava filmového režiséra, v jehož mysli se události odehrávají, ale jenž je také někdy jejich svědkem či přímo účastníkem.

V každé epizodě se realizuje zvláštní křehký milostný vztah mezi mužem a ženou, ať už naplněný (Dívka, zločin...), platonický (Kronika lásky, která nikdy neexistovala, Tohle nečisté tělo), či dávno uvadlý (Nehledej mě). S výjimkou jasně vypointovaného příběhu Tohle nečisté tělo je ve hře vždy nevyslovené nutkání či tajemství hrdinů, jež vztah zásadně ozvláštňuje. V první epizodě z italského města Ferrara (Antonioniho rodiště) se zamilovaný mladík dotkne dívky, která jeho lásku zjevně opětuje. V příběhu z italského přímořského městečka Portofino se režisér marně snaží odhalit tajemství své příležitostné milenky, mladé prodavačky, která z neznámých důvodů zavraždila svého otce. Dva manželské páry v Paříži se rozcházejí v bolestech a ve zlém; mezi Carlem, kterého opustila žena, a Patricií, která odešla od manžela, nastává chvíle porozumění navzdory tomu, že oba vlastně vytvářejí dvojici podobnou těm, které předtím naprosto selhaly.

V posledním příběhu se světácký mladík marně dvoří neznámé dívce, která (jak se nakonec ukáže) je zaslíbena Bohu. - Postava režiséra, meditujícího o umělecké tvorbě, odpovídá pojetí literárních předloh, jež jsou zhusta pojaty jako záblesky či náčrty možných příběhů a jež Antonioni jako autor komentuje v ich-formě. Stejně náznakové a fragmentární zůstávají i filmové příběhy. Wendersovy meditativní sekvence (ve formě režisérova vnitřního monologu), realizované až po natočení jednotlivých příběhů, korespondují s Antonioniho odtažitým, byť výtvarně působivým zachycením "cizích a nových emocí". (Antonioni měl ovšem kontrolu nad konečným sestřihem a údajně radikálně zkrátil Wendersovy dotáčky.)
Paralelně s filmem vznikl i padesátiminutový dokument o Michelangelu Antonionim Per me fare un film č come vivere (Dělat film je pro mě jako žít), který natočila režisérova žena Enrica.

O tvůrci

Wim Wenders, Michelangelo Antonioni
Jedna z vůdčích osobností poválečné italské kinematografie. Režisér soustavně reflektující především skrze ženské hrdinky svých filmů tísnivý pocit odcizení jedince uprostřed moderní společnosti. Vizuální propracovanost a zdánlivá nedějovost jsou charakteristickými znaky jeho děl. Po sérii ocenění z prestižních evropských festivalů za tzv. tetralogii citů pracoval v 60. a 70. letech úspěšně také v Anglii a v USA. Vzhledem k vážným zdravotním problémům své dva poslední projekty - povídkové filmy Za mraky a Eros - natočil za spolupráce mladších kolegů.

Přihlášení

Registrace

Vzhledy:

Čtvrtek 1. 5. 2025 Svátek má Svátek práce

Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz Prodávej s Plať-Mobilem.cz