Slepičí úlet

Slepičí úlet, s charakteristickou plastelínovou animací, je prvním celovečerním filmem z produkce studia Aardman, jehož tým byl oceněn Oscarem za krátké filmy s populárními Wallacem a Gromitem..
Peter Lord a Nick Park režírovali Slepičí úlet podle scénáře Kareyho Kirkpatricka, napsaného podle jejich námětu.
Tvůrčí tým dále zahrnuje hudební skladatele Johna Powella a Harryho Gregson-Williamse, vedoucího kameramana Davea Alexe Riddetta, střihače Marka Solomona, vedoucího animátora Loyda Price, produkčního výtvarníka Phila Lewise a uměleckého ředitele Tima Farringtona.
Když byly zveřejněny plány o natáčení Slepičího úletu, prvního celovečerního filmu studia Aardman, fanoušci z celého světa si kladli jedinou otázku: Proč to trvalo tak dlouho? Několika Oscary oceněný tým, za krátké filmy s "gromity" a za Creature Comforts (Pohodlíčko), uznává, že dveře v oblasti filmu měl několik let otevřené, ale že se nijak neunáhlil a počkal na tu pravou chvíli a pravý nápad.

Režisér a producent Slepičího úletu Peter Lord řekl: "Od momentu, kdy jsme získali prvního Oscara, se na nás lidé neustále obraceli, s otázkou, kdy natočíme celovečerní film. Jsem přesvědčen, že jiné společnosti by sáhly po první nabídce. I když, kdo ví. Prošla nám rukama řada scénářů a námětů. Všechny zůstaly ležet na stole.
Výkonný producent vzpomíná, jak se dočetl, že Aardman zvažuje průlom do celovečerní tvorby. Jack Eberts, který měl zkušenosti z filmu James and the Giant Peach uvedl: "Byla to příležitost, kterou jsem si nemohl nechat ujít. Tak jsem zavolal do studia a domluvil si schůzku. Vůbec jsem netušil, co mohu očekávat. Znal jsem je jen z jejich filmů, ale padli jsme si do oka. Zaujal mě jejich humor.Byl jsem unesen jejich duchaplností a absolutním pracovním nasazením. Nemohl jsem se dočkat začátku."
Jeho nadšení sdílel i výkonný producent a ředitel DreamWorks Jeffrey Katzenberge :"Jsem fandou Aardmanů již šestnáct let," konstatoval. "Jejich styl je jako žádný jiný na světě. Nádherná animace, která nás všechny nadchla už u Wallace a Gromita. Na Slepičím úletu navíc lákala možnost dát skutečný rozlet barvám i velikostem a zároveň se ale zaměřit na fascinující detaily, protože to je přesně to, co oni umí." "Přechod od krátkých filmů a reklam k celovečerní metráži pro nás znamenal velký skok," říká Michael Rose z Aardmanu."Vždycky jsme věděli, že chceme spolupracovat s Hollywoodem, ale čekali jsme na dohodu, která by garantovala naší svébytnou tvorbu a nezávislost studia. Povedlo se a nám to umožnilo přenést to nejlepší z Hollywoodu do anglického Bristolu."
Nápad, že slepice budou hlavními hrdinkami, byl inspirován skečem režiséra a producenta Nicka Parka. Slepice v něm, pomocí lžíce, podhrabává ostnatý drát. "Vždycky mi připadaly legrační. Jenže my se rozhodli dát jejich osudům a charakterům dramatický náboj. Žijí krutý život v zajetí, týráni člověkem. Když je uvidíte poprvé, řeknete si:dobře jim tak, jsou to jen slepice. Ale pak si uvědomíte, že reagují stejně, jako my lidé."
"Nickovým záměrem bylo natočit film o slepičím útěku, který každého okouzlí," vzpomíná producent David Sproxton."Námět obsahoval vtipně vypointované komické situace. Třeba moment, kdy spřádají plán na útěk tunelem, vedoucím ke svobodě. Lord s Parkem vymysleli základní linii příběhu, podle které Karey Kirkpatrick zpracoval konečnou podobu scénáře o společenství slepic, plánujících útěk z farmy dříve, než skončí na pekáči...
Byl to jeden z prvních Kirkpatrickových nápadů, aby "kohout-zachránce", ústřední postavasnímku, byl Američan. "Zdálo se mi, že má-li být vztah Rockyho s Ginger, vůdkyní všech slepic, hašteřivý, mohlo by být zajímavé vložit do něj prvek kulturní neshody. Připadalo mi, že nejlepší bude, když drsný, arogantní kohout se svým britským ochránkyním a partnerkám představí jako domýšlivý Yankee," uvedl Kirkpatrick
Svůj hlas Rockymu propůjčil sám Mel Gibson. Nick Park v této souvislosti vzpomíná: "Pozvali jsme k hlasovým testům velice široký okruh herců. Měli jsme představu o tom, jaký by měl mít projev a hlas. Mel byl neodolatelnou volbou."
Peter Lord dodává: "Kromě komického vkladu dodal Mel své roli takový sebekritický tón, který přídal Rockymu na osobním šarmu. Podstatou scénáře je, že na farmu přijde cizinec a nikoho nenechá na pokoji, což Mel samozřejmě dokáže, ale my jsme zároveň chtěli, aby svému projevu vtiskl i mírně ironický nádech."
Mel Gibson, dlouhodobý fanoušek studia Aardman, doslova skočil po příležitosti být u prvního aardmanovského celovečerního filmu. "Jsem jejich obdivovatel už od prvních "gromitů" a moje děti je také milují. Jsou vtipní, veselí, ale zároveň v sobě mají originalitu... Aardmani jsou skutečně nadaní," konstatuje Gibson. "Upřímně řečeno, námět filmu mi připadal skutečně zábavný. Navíc se mi líbila má postava. Rocky má o sobě na začátku poměrně vysoké mínění, je hrozně sobecký, ale naučí se dělat věci i pro druhé, a v tu chvíli se stává hrdinou. Je to klasický vývoj všech hrdinů."
Herci se rovněž líbil romantický nádech příběhu. "Rocky je jediným kohoutem mezi slepicemi. Podle mého názoru jsou to docela roztomilá ptáčata, takže se mu tam líbí," vtipkuje Gibson."Pak potká Ginger, slepici svých snů, a následuje klasické schéma: kohout potká slepici, zamilují se do sebe, on pak ztrácí její lásku...znáte to." Ginger však ve filmu nepředstavuje pouze Rockyho životní lásku, ale zároveň i slepici s posláním dovést svůj kurník ke svobodě. "Ginger věří, že s odvahou a vytrvalostí můžete dosáhnout i zdánlivě nemožného," uvedl Katzenberg. "Odvážně sní o tom, že se všem podaří utéci. Nechce nikoho opomenout, přestože by mohla uniknout úplně sama. Její srdce patří početné rodině, kterou zkrátka neopustí."
Julia Sawalhová, mluvící Ginger, souhlasí. "Ginger sedí na střeše kurníku a rozhlíží se po polích tam venku a vidí svobodný svět se zelenou trávou a zelenými stromy. Touží po útěku, ale chce jej i pro ostatní. Má úžasnou povahu. Je si hodně jistá a věří, že lze dosáhnout toho, co si vaše mysl přeje. Je také velice dobrosrdečná, přestože se zdá občas trochu panovačná. Ale jen proto, že si přeje pro své družky to nejlepší. Má odvahu a já ráda hraji takovéhle postavy."
Přestože většina scén s Rockym je i s Ginger, sešli se jejich představitelé ve studiu pouze jedenkrát, a to na úplném začátku. Nicméně to tvůrcům stačilo. Viděli, že jsou naladěni na stejnou strunu. "Od prvních řádek to mělo náboj, jakousi hybnou sílu," vzpomíná Eberts. "Byla v tom okamžitá dynamičnost, která trvala po celou dobu natáčení, přestože se již nikdy víc nesešli. Zaslouží si poklonu, zrovna tak jako zbývající herecké obsazení, neboť pro všechny muselo být těžké hrát proti tichu."
Pro vyplnění těchto mezer režiséři používali osoby předčítající ze scénáře, někdy však sami vstupovali do děje."Někdy mi četli Nick a Peter, což mě vždycky ohromně pobavilo. Pro ně to však muselo být vyčerpávající-dirigovat mě a zároveň hrát všechny ostatní postavy. Hrát v nahrávacím studiu bez filmových partnerů byla jedna z nejnáročnějších věcí, jakou jsem kdy dělala, ale byla to pro mě veliká zkušenost. Líbilo se mi to," vzpomíná Sawalhová.
Tytéž pocity sdílí i Jane Horrocksová, která svůj hlas propůjčila věčně štrykující slepici Babs, která si uvědomuje v jakém nebezpečí se ona a její družky nacházejí. "Na tomto filmu jsem se nadřela mnohem víc, než na jakémkoliv animovaném snímku předtím. Ale myslím, že se to opravdu vyplatilo," zhodnotila Horrocksová. "Měla jsem mluvit podobně jako Bubble, má předešlá postava v Absolutely Fabulous. Tenkrát jsem ještě nevěděla, jak je Babs veliká, ale to, že je tlustší, přece neznamená, že by měla mít i hlubší hlas. Mě se naopak docela líbí, že její hlas je takový sladký a nevinný, což odpovídá její osobnosti."

V ostrém kontrastu proti jejímu sladkému a nevinnému hlásku stojí hrůzostrašný tón paní Greedyové, chamtivé majitelky slepičí farmy. Miranda Richardsonová , šla naopak do projektu s jasnou představou, jak paní Tweedyová vypadá. "Viděla jsem ji na obrázcích, a ty jednoznačně signalizovaly, kam směřovat svůj hlas.Majitelka farmy je zahořklá a otrávená vlastní existencí, ale zároveň si uvědomuje, že se život může změnit, a myslí si, že našla východisko-stroj na výrobu koláčů. Nevidí nic jiného, než rovnici: slepice jdoucí do stroje, z něj vypadávající pochoutka, kterou obratem zpeněží. Je zábavné hrát takovou darebačku. Je krutá ke slepicím, je zlá na pana Tweedyho... je opravdu nemilosrdná," směje se Richardsonová.
Tony Haygarth propůjčil svůj hlas panu Tweedymu, jejímu manželovi. To on tuší, že jejich opeřenci spřádají plán na útěk, ale paní Tweedyová pro jeho varování nemá uši. Do seskupení okolo Ginger, plánujícího útěk, dále patří šampiónka v kladení vajec Bunty (s hlasem Imeldy Stauntonové) a brýlatá skotská slepice Mac, hotový génius na nové, originální a zaručené plány útěk s hlasem Lynn Fergusonové.
"Je docela zvláštní slyšet svůj hlas vycházet ze slepičího zobáku, ale po chvíli je začnete brát jako takové maličkaté herce. Myslím si, že studio Aardman je tak úspěšné mj. i proto, že přistupuje ke svým loutkám jako k živým hercům," uvedla Fergusonová.
Jedinou chlapskou konkurenci v kurníku představuje vysloužilý kohout Fowler, který své svěřenkyně obšťastňuje historkami o vlastní statečnosti z dob jeho slávy u RAF (Royal Air Forces). Pak jsou tu ještě krysy Nick a Fetcher (namluvili je Timothy Spall a Phil Daniels), profitující na své mimořádné obchodní zdatnosti a schopnosti opatřit kdykoliv, cokoliv, aby i ten nejfantastičtější plán útěku získal konečnou podobu.

Pojem animace zahrnuje celou řadu různých stylů a technik, k jejichž expanzi v posledních letech došlo společně s rozvojem počítačů. Zatímco se většina animačních technik ocitla pod jejich diktátem, animace plastelíny se sice vytříbila, ale ve své podstatě zůstala ve svém základě nezměněná. Plastelínová animace má v mnoha ohledech mnohem blíž k živé akci, neboť postavy, prostředí a kostýmy jsou skutečné-hmotné, nikoliv nakreslené, či vytvořené na počítači. Aardman se o svém vyhraněném stylu vyjadřuje jako o natáčení "živé akce v miniatuře".
Veškeré kulisy ze Slepičího úletu byly vytvořeny podle nákresů produkčního výtvarníka Phila Lewise, uměleckého ředitele Tima Farringtona a jejich týmu. Zde přišla na řadu počítačová technologie, která výtvarníkům umožňovala vytvořit počítačový model každého záběru a pohybovat se v něm a prohlédnout si ho ze všech úhlů, dříve než byl skutečně postaven.
Největším dekoračním komplexem byla slepičí farma, která se rozléhala po celé délce studia (cca 18 metrů). Zvlněné střechy na kurnících byly udělány vkládáním malých cínových plátků mezi dvě vzájemně spojené vroubkované tyče. Ostnatý drát, obehnaný okolo slepičího dvora, byl vytvořen namotáváním drátu na prkno s kolíky, na drát se poté přidávaly drobné stočené ostny, které, jak mohou jejich tvůrci dosvědčit, byly sice malé, ale dosti zrádné. Veškeré pozadí bylo malováno na natažených plátnech.
"Po zralé úvaze jsme se rozhodli, aby byl dům Tweedyových měl chmurný a zlověstný vzhled. Chtěli jsme něco hororového. Takový zámek zkázy," prozradil Park. "Podobá se tak trochu domu z Psycha než yorkshirské farmě, takže je to tak trochu podfuk, obávám se."Sproxton dodává : "Objekty jsou třírozměrné, jsou ze skutečných materiálů a dodávají, že můžete kdykoliv vstoupit. Myslím, že diváci to tak mají rádi Jako děti jsme si přece všichni přáli, aby naše panenky a hračky ožily a promluvily. Naše loutky mají právě takový půvab."
Loutky jsou to skutečně půvabné, ale připravily filmařům nejednu krušnou chvilku."Představa kolekce tlustých slepic s kulatými těly na tenkých nožičkách nám dala zabrat," přiznává Park. "A peří," dodává Lord. "Uvědomili jsme si, že nemůžeme udělat peří z plastelíny, neboť tenké nožky tělo vážící ´tunu´prostě neunesou."
Tvůrci se nicméně již jednou rozhodli a tak aardmanští modeláři pod vedením produkčního designéra Joye Sangera nakonec našli řešení. Po mnoha pokusech, začali vyrábět plastelínové postavičky, jejichž základem byl ovšem latex a hybná kostra, umožňující manipulaci s figurami. U slepic musela být tato výzbroj posílena pro vyrovnání váhy oddělitelných plastelínových křídel a hlav. Každá slepice musela mít duplikát ve dvou velikostech. Větší modely typu A se používaly ve scénách, kde spolu vystupovaly jenom slepice. Miniaturní slepice typu B byly nasazovány do sekvencí, kde byly postaveny vedle svých lidských věznitelů. Modely B se rovněž používaly jako prostředky k vytvoření perspektivy. Pro film bylo vyrobeno zhruba 300 slepic typu A a 130 slepic typu B.
Všechny postavičky byly vyrobeny ze speciální plastelínové směsi nazývané Aardman Mix, která vydrží o něco málo déle než běžná plastelína. Barva každé postavy se vybírala individuálně a namíchávala se v přístroji na žvýkačky ve studiu Aardman. Vymodelované peří, nebo chmýří, jak se mu říkalo, bylo individuálně ručně malované, což u opeřenějších jedinců mohlo trvat až jeden celý den. Šátky kolem krku a náhrdelníky posloužily hned dvěma účelům, nejen že ulehčovaly rozeznávání slepic, zároveň však vhodně zakrývaly švy na spoji jejich sundavacích hlav. Oči a zobáky, připevněné na hlavách, mohly být měněny podle potřeby. K dispozici bylo až šedesát mezi sebou vyměnitelných zobáků, každý odpovídající jedné samohlásce, jedné souhlásce apod.
Neméně úsilí bylo vynaloženo na tvorbu lidských postav. Oba Tweedyovi měli taktéž celou řadu úst pro formování své řeči. Byla pro ně udělána dokonce i miniaturní plastelínová víčka pro scény, ve kterých mrkají. Stejná pozornost byla věnována i těm nejmenším detailům. Například Babsino pletení bylo skutečné, prováděno pomocí koktejlových párátek a vlákna. Podobně byl v ruce pleten zapínací svetr pana Tweedyho, jehož výroba trvala dvěma modelářům celé tři týdny. Několik týdnů zabralo šití šatů paní Tweedyové, které byly vyztuženy dráty, aby působily stejně přísně a napjatě jako postava, která je obléká. Kdyby jste se podívali zblízka, všimli byste si, že na látce je vzorek kuřat, který lze zpozorovat taktéž na knoflících.
Když výroba loutek byla dokončena, přišla řada na animační tým, aby jim vdechl život. Pod vedením vrchního animátora Loyda Priceho pracoval na Slepičím úletu tým čtyřiceti výtvarníků, rozdělený do dvou skupin řízených dvěma režiséry. Je téměř nemožné postihnout nesčetné hodiny strávené titěrnou prací a vyjádřit stupeň koncentrace vyžadovaný pro práci na filmu v aardmanovském stylu animace. Zvažte sami následující číselné údaje: na sekundu filmového času připadá 24 okének a podle akce u jednotlivých sekvencí je možné natočit až 24 různých fází pohybu jediné postavy. Každá fáze zahrnuje sebemenší pohyb těla, hlavy, paží, nohou, rukou, prstů, očí, úst, zvlnění kostýmu atd. Vynásobte si to počtem postav v každé scéně a získáte obecnou představu o tom, jak pracně vzniká animovaný film.Při hromadných, náročných scénách končil vypjatý pracovní a hotovo bylo pouhých 10 vteřin z budoucího snímku.
Pro zajištění návaznosti rychlosti a pohybu animátoři používali videa a digitální kamery. Bylo životně důležité držet linii každého pohybu, každé loutky na scéně. Kdyby se mezi animátory vloudila jediná chybička, kdyby přeskočili sebemenší krůček, ztratili by plynulost pohybu, kterou se Aardmani tolik proslavili.
Ve filmu Slepičí úlet je celá přehlídka scén s mnoha postavami. Nicméně žádná z nich nevyjadřuje synchronizaci všech postav, jako taneční číslo v kurníku číslo 17, které zahrnuje Rockyho se slepicemi a samozřejmě Nicka a Fetcherta, všechny swingující v rytmu příznačně nazvaném Flip, Flop and Fly. Pohybovat postavami, umístěnými na různých úrovních, různými směry a různými rychlostmi je mimořádným příkladem choreografie mezi animátory a loutkami.
Stejně důležité však zároveň bylo kontrolovat pohyb kamery a udržovat správné světlo a stíny během natáčení scény, což mohlo trvat dny, ale i týdny. Vedoucí kameraman Dave Alex Riddet vysvětluje: "Propracovali jsme všechny pohyby kamery předem, nyní jsou kontrolovány počítačem, takže animátor může kdykoliv zastavit kameru a přitom ví, v jakém místě měla v daném momentě kamera být." V osvětlených scénách Riddet spolu s kameramany Tristanem Oliverem a Frankem Passinghamem používali nižší stupeň osvětlení, neboť animační kamera snímá pomaleji než kamera normální. Spíše než filmového užívali divadelního osvětlení, které je menší a lépe ovladatelné. Používali také šikovně nasměrovaných zrcadel, díky nimž pronikalo světlo i do menších objektů.Všechno od toho nejnepatrnějšího pohybu loutek až po pozvolné změny v osvětlení, musí být během natáčení do posledního detailu naplánované. Na rozdíl od jiných typů animace, zde ja třeba každou chybičku, každý omyl pracně od začátku opravovat. Není možné se vrátit a začít uprostřed.
"Při pohledu nezasvěceného člověka se to všechno musí zdát jako ten nejbizarnější tajný obřad" zamýšlí se Sproxton. "Dokud se na dlouhou dobu nestanete součástí toho světa, těžko ho pochopíte. Dokonce i pro mě je těžké vysvětlit, proč to funguje, prostě to tak je...Je to úžasný svět pro ty, kteří jsou schopni hodit za hlavu veškeré pověry a nedůvěru."
"Když se na to dívám, dostává se mi opravdového uspokojení, že to, co jsme zde vytvořili, je ručně dělané umělecké dílo" poznamenává Jake Eberts. "To stojí v dnešní době za pozornost."