Oliver Twist

V Londýne 19. storočia žije sirota Oliver Twist v chudobinci, ktorý riadi pán Bumble. Ten ukracuje svojich zverencov ešte aj o to málo, na čo by mali mať nárok. Zúfalý Oliver ujde a ocitne sa sám v londýnskych uliciach, kde ho Fagin, šéf bandy malých vreckárov, vláka do sveta zločinu. Našťastie však na neho čaká lepšia budúcnosť.

V roce 2002 natočil Roman Polanski svůj oscarový film Pianista - úžasný příběh o utrpení a bolesti ve Varšavském ghetu za Druhé světové války, příběh o přežití. Když Polanski dokončil Pianistu - který byl pro něj velice osobním filmem (své dětství prožil v Polsku za Druhé světové války) - byl rozhodnut natočit odlišný typ filmu. Chtěl natočit film zaměřený na rodiny a mladé diváky. Spojil se tedy se svými partnery a producenty, Robertem Benmussou a Alainem Sardem, a začali společně pročítat dětské knihy a hledali ten správný příběh.

Nakonec to byla Polanskiho žena, která přišla s návrhem natočit novou verzi Olivera Twista. Polanski rychle zjistil, že skutečný Dickensův příběh nebyl natočen pro stříbrné plátno od Olivera Twista Davida Leana (1948) a muzikálu Oliver! Carola Reeda. Byl tedy ten pravý čas.

Klasický příběh Charlese Dickense o malém sirotkovi, který se připojí k partě kapsářů v Londýně, 19. století, se zdál být náročnou cestou k dětské zábavě. Zdání však klame. Roman Polanski je přesvědčený, že děti budou na filmu milovat především fantastické, až kouzelné prvky. Říká: „Nebudeme se snažit o realitu, právě naopak. Postavy v tomto příběhu jsou nadčasové - zřetelný je jejich skvělý humor a výstřednost. Je to klasický Dickensovský příběh - nevázaný, úchvatný a nadčasový. A je plný příhod, tím nás stále udivuje.“ „Mimo to je příběhem pro mladé diváky. Mým cílem je natočit film pro moje vlastní děti. Každý večer jsem jim četl pohádky na dobrou noc a vím, co je okouzluje a jak se ztotožňují s těmi postavami. U Olivera Twista je pro mne důležité, abych je nezklamal,“ dodává režisér.

K poutavému příběhu bylo nezbytné zajistit dokonalé herecké obsazení. Na výběru herce pro roli Olivera Twista strávili filmaři spoustu času. Nakonec vybral Roman Polanski Barneyho Clarka - jedenáctiletého chlapce, který se již dříve objevil ve filmu The Lawless Heart, britském válečném dramatu Foylova válka či televizním dramatu The Brief.

Kromě hereckého obsazení si Roman Polanski také vybral velmi zkušený štáb (většina z nich pracovala na Polanskiho Pianistovi) - kameraman Pawel Edelman, vedoucí výroby Allan Starski, kostýmní designérka Anna Sheppard a střihač Herve de Luze.

Polanski natočil Olivera podle scénáře Ronalda Harwooda, film produkovali Robert Benmussa, Alain Sarde a Roman Polanski. Výkonnými producenty byli Timothy Burrill a Petr Moravec. Nezávislými koproducenty byly společnosti R.P.Films (Francie), Runteam II Ltd. (Velká Británie) a Etic Films s.r.o. (Česká republika). Natáčení Olivera Twista začalo v červenci 2004 v Praze v Barrandovských studiích. Film bude distribuován do Ameriky a Kanady společností TriStar Pictures a dále do ostatních zemí světa.


Oliver Twist (1838) - historické pozadí
Když začal Oliver Twist vycházet jako seriál v měsíčníku Bentely’s Miscellany roku 1837, jeho podtitulkem bylo The Parish Boy’s Progress (volně přeloženo Dobrodružství chlapce z městské čtvrti). Pro pár prvních epizod zamýšlel Dickens popsat svým čtenářům, jaké to bylo být obecním klukem v letech, která následovala po novém Zákoně o chudobě z roku 1834. Dickens, reportér Morning Chronicle, však vážně zvažoval svoji finanční situaci a děsil se představy být novinářem do konce života. Rozhodl se tedy vydat tyto povídky v jedné ucelené knize.

Před rokem 1834 dostávali chudí dělníci pouze malou gáži nebo „podporu“ od církve, aby přežívali alespoň nad hranicí strádání, a dostávali fixní zemědělské platy. Byly to pouze nouzové fondy, které měly lidem pomoci překonat toto období a mohli se postavit na vlastní nohy. Ve starém systému bylo mnoho chyb a nová legislativa to měla napravit, mnoho lidí cítilo, že léčba je mnohem horší než nemoc. Nový zákon, který měl nepracující lid uchránit před životem mimo komunitu, tak byli založeny chudobince.

<>Obrázek nenalezen<> Vedoucí výroby, Allan Starski, měl za úkol navrhnout Romanu Polanskimu všechny vizuální prvky, které by byly základnou pro vyprávění příběhu. Jeho obrazová kompozice londýnských ulic poloviny 19. století patří mezi nejnáročnější, které kdy byly pro film vytvořeny. Ohromná scéna obsahovala pět hlavních ulic a řadu náměstí s trhy a bočními ulicemi. Byla tu zastoupena chudinská čtvrť známá jako Jacob’s Island a více tržní a bohatší čtvrť zvaná Pentonville - obě existovaly v době Charlese Dickense. Hlavní třída, King Street, obsahovala řadu obchodů - sedm z nich existuje v Londýně dodnes. Jsou jimi Paxton and Whitfield (výrobci sýrů), James Lock and Co. (kloubočníci), John Lobb (ševci), Berry Bros. and Rudd (obchod s vínem), Floris (parfumérie), David Salom (nábytek) a Robert Lewis (tabák) - prvních pět má stále nárok mít nade dveřmi prestižní nápis By Royal Appointment (dle královské úmluvy).

Kvůli přísnému dodržování práv bylo těmto obchodům přislíbeno, že k použití svých názvů ve filmu dají svolení. Všichni byli samozřejmě potěšeni a někteří z nich nabídly produkci i výjimečné záznamy ze svého archivu.

Allan Starski a Keith Pain, supervising art director, měli štěstí, že obdrželi mapu z roku 1835, která obsahovala názvy a účel podnikání všech hlavních obchodů z té doby. Také našli řadu kreseb, které jasně znázorňovaly vzhled té doby. Ačkoliv je příběh zasazen kolem roku 1837, Starski a Pain rozšířilo toto období o několik málo let a začali od průmyslové revoluce, čímž mohli do filmu zapojit více prvků. Po třech měsících výzkumu a tvorby následovaly další tři měsíce konstruktivních prací - týmy tesařů, zedníků a kovářů vybudovaly ve studiích Londýn 40. let. 19. stol. Další dva týdny pak přišli na řadu malíři, kteří dílo dokončili.

Hotová scéna vypadala úchvatně, dokonce i když byla prázdná. Když se však zaplnila komparsisty v kostýmech (při jedné příležitosti jich bylo na scéně až 800), koňskými spřeženími a kočáry, přenesli jste se v čase o 150 let zpět. V této spleti uliček sleduje Oliver, jak Artful Dodger a Charley Bates předvádí svůj kapsářský talent a jak je Mr. Brownlow a rozzuřený dav začnou honit.

V kontrastu špíně a chudobě Jacob’s Island je bohatství Pentonville a majestátnost King Street. V Pentonville je i dům pana Brownlowa, do kterého je Oliver srdečně přijat. Dokonalé exteriéry doplňují i nic méně působivé interiéry - dům pana Brownolowa se svým velkolepým stylem a úžasným antickým nábytkem (komoda v obývacím pokoji stojí až 50 000 dolarů); chudobinec s velkou jídelní halou, ložnice, rozlehlá dílna, zasedací místnost a chodby; Faginův pokoj v podkroví - roztrhané tapety, hniloba, prach a pavučiny … Interiér Soudního dvoru, Sowerberryho pohřební ústav a vězení Newgate Prison doplňují hlavní budovy postavené ve studiu.

Hospoda „The Three Criples“ (U tří mrzáků) byla zpočátku jablkem sváru. Dnešní politická bezúhonnost by takovéto jméno nepovolila, ale žádný jiný podobný název si lidé nepamatují po 150 let. Zajímavosti z natáčení

Exteriéry
- celá dekorace exteriérů Londýna byla postavena během 12 týdnů, zabírala plochu 37 500 m2 na pozemku studia
- pracovalo na ní v některých týdnech až 380 lidí vč.dílen
- zařizovala se rekvizitami pouhých 14 dní
- stavba se skládala z:

- 1 velkého náměstí
- 1 hlavní třídy - dlouhá 250 metrů
- 6 středně velkých ulic
- 9 uliček a průchodů
- 1 ulice s přístavištěm říčních člunů
- 84 domů a přístaveb
- 12 schodišť v domech pro zařizování a kompars v oknech

- exteriér londýnského mostu - černým sametem se zatemnilo hlavní náměstí a ulice a sloužili jako pozadí mostu, bylo nutné dostavět 200 metrů "kamenného" zábradlí a osadit je pravými londýnskými lucernami
- bylo postaveno 5 600 m2 fasád a 2 950 m2 střech
- bylo vydlážděno 3 600 m2 ulic a chodníků
- dekorace měla 854 kusů oken a okének, 126 kusů dveří, 240 komínů, 32 obchodů a 2 hospod, 2 mosty mezi sklady ve výšce 10 m nad ulicí
- bylo vyrobeno a napsáno přes 300 firemních štítů, vývěsních štítů, cedulí, označení ulic a domů
- vodní kanál s přístavištěm říčních člunů pohltil 620 m3 vody
- veškerý materiál použitý ke stavbě by se dal naložit asi na 2 vlaky o 50 vagonech

Mimo dekorací exteriérů Londýna vyrostlo na barrandovském pozemku také malé filmové "městečko" s ulicí, ve které byl dům pana Brownlowa. V této ulici byl také zároveň hrobníkův dům s dílnou, hostinec, kostelík s hřbitovem a řada malých domků. Ve spolupráci s vizuálními efekty si tato ulice zahrála jako část sirotčince.

- největší úpravy exteriérů byly v žatecké šroubárně - interiér sirotčince
- nejmenší stavbou byl domek staré paní, který se stavěl kousek od Berouna. Zde byl tvrdý kamenitý terén, a tak se krásná malá zahrádka, která měla být před domkem, musela osázet květinami za pomocí sbíječky. V době největších veder se musela zalévat po dobu několika týdnu 2x denně. Veškerá voda na zalévání a stavbu se musela dovážet. Interiéry
- jednou z nejsložitějších dekorací byl Faginův byt - ten byl postaven spolu s dalšími dekoracemi v největším barrandovském atelieru č. 6 (rozměry studia jsou 60 x 40 m a výška 12 m). Byla zde rozebrána část podlahy a dekorace schodiště byla prostavěna do sklepa pod studiem, aby nebylo nutné stavět dekoraci na vysokém platě.
- ve studiích byly postaveny i další dekorace např.: půda Bill a Nancy, interiér hrobníkovy dílny, interiér domu pana Brownlowa, interiér hostince, interiér soudu, interiér kanceláře v sirotčinci, exteriér mostu, interiér vězeňské cely a další.
- interiéry vězení se také natáčely v Kutné Hoře, v historické budově soudu, kde byl také krátce vězněn K.H. Borovský - tyto zajímavé, zachované prostory nejsou veřejnosti zatím přístupné, ale po rekonstrukci objektu vězení se uvažuje o částečném zpřístupnění.

Další čísla
- v jeden den se na place objevilo 13 kočárů
- v dekoraci Londýna se zařídilo rekvizitami 75 obchodů
- na tržišti Londýna bylo produkty zaplněno 32 stánků
- pro sirotčinec bylo vyrobeno 130 misek a lžiček a 130 postýlek
- pro film se vyrobilo 50 lamp
- pro účely filmu se z 1 psa stal díky speciálnímu tréninku "herec"
- na zařizování Londýna a přilehlých uliček bylo použito 400 plakátů
- na zařízeni knihovny pana Brownlowa bylo použito 500 knih
- původní šňupací krabičku z roku 1853 ve tvaru rakve (hrací rekvizita hrobníka pana Sowerberryho) se podařilo koupit na trhu
- pro účely filmu se podle původní receptury vyráběl černý krém na boty - splnil všechna očekávání
- nábytek z Anglie do Prahy a zpět převáželo 60 nákladních aut
- celkem se z Anglie přivezlo 1 742 m3 nábytku na zařízení typicky anglických dekoraci

O postavě
Oliver Twist - první konkurz
Barneyho matka obdržela telefonát od agenta, aby Barney přišel na konkurz na filmovou verzi Olivera Twista, kterou bude režírovat Roman Polanski. 16. prosince 2003 přišel Barney na casting do Pineapple Dance Studio v Covent Garden v Londýně. Nikdo se pak neozval a přišla nabídka na televizní drama The Brief. (Na castingu tohoto filmu pracovala Joyce Nettles.) Zároveň byla Barneymu nabídnuta hlavní role ve filmu Rose and Maloney, dalším televizním dramatu, kde by hrál hlavní postavu - vraha - v době jeho dětství. Barney však dal přednost roli v The Brief.

Oliver Twist - druhý konkurz
Na konci února 2004 volali Barneymu, jestli si ještě pamatuje na konkurz Olivera Twista, na kterém byl před Vánocemi. Řekli mu, že by chtěli, aby přišel na druhý konkurz. Takže jednoho mrazivého dne se Barney, jeho maminka a mladší bráška vydali přes celý Londýn na konkurz. Přišli pozdě a Barney se nenaučil svoji repliku. Překvapivě to bylo to, co castingová režisérka chtěla; řekla, že bude vypadat mnohem více přirozeně, když nebude úplně přesný v dialozích. Nahrávku poslali Romanu Polanskimu a za dva týdny měl být výsledek. Oliver Twist - kamerové zkoušky
Uplynuly dva týdny ode dne, kdy řekli, že je Barney mezi adepty na roli Olivera. Byl pozván do Prahy na setkání se s Romanem Polanskim a natočení kamerových zkoušek. Do Prahy odjel 1. dubna - nebyl to náhodou aprílový vtip? Následující den se vrátil do Londýna nadšený a plný zážitků z dobrodružství na place. Aby vypadal jako kluci z Anglie Viktoriánské doby, ostříhali mu vlasy. Způsob, jakým vše popisoval svým rodičům, bylo jasné, že bude žhavým kandidátem na tuto roli. Nebyl však čas, aby tomu rodiče věnovali pozornost: druhý den jim začínala rodinná dovolená a museli Barneyho nechat znovu ostříhat, aby si lidé nemysleli, jak má strašné rodiče.

Oliver Twist - obsazení role Olivera
Barney odjel v sobotu 3. dubna s rodičema na dovolenou do Phuket, do Thajska. Již podruhé v tomto roce se jim ztratila zavazadla při přepravě a ironií je, že v neděli dorazila do Austrálie, matčiny rodné země. O dva dny později, v úterý 6. dubna, zavazadla konečně dorazila a dovolená mohla začít. Ten večer jim však volal Barneyho agent. Barneymu byla nabídnuta role Olivera. Natáčení mělo běžet přes prázdniny, ale nejdříve by producenti byli rádi, kdyby mohl Barney přijet do Paříže a umožnit Romanu Polanskimu, aby představil Olivera Twista světovému tisku. Barney tuto roli přijal a byl z toho velmi překvapen. Rodiče souhlasili s tím, že doladí detaily po svém návratu do Anglie. Po jejich návratu byla rychle sepsána smlouva mezi producenty, Barneyho agentem a rodiči. Oliver Twist - tisková konference v Paříži
Barney a jeho otec odletěli v neděli 25. dubna do Paříže a setkali se s Romanem Polanskim a producenty. Bylo dohodnuto, že se sejdou druhý den ráno v Polanskino kanceláři a půjdou společně na tiskovou konferenci do blízkého hotelu. V pondělí, 26. dubna, Polanski ukázal Barneymu ve své kanceláři zlatou sošku a zeptal se ho, jestli ví, co to je. Barney odpověděl, že si myslí, že je to Oscar. Roman řekl, že chce, aby takovou sošku vyhrál.
Na tiskové konferenci následovaly dotazy a odpovědi Romana a Barneyho. Roman říkal přítomným novinářům, že film bude pro děti, něco, co jeho vlastní děti budou milovat, a že nejvíce se bude natáčet v Praze. Bude to barevné, veselé a většina herců bude z Británie. Když se Barneyho zeptali, jestli četl knížku Oliver Twist, Roman odpověděl, že jedenáctileté dítě nemůže číst a zamilovat si Dickense. Barney to potvrdil, ačkoliv již četl dětskou verzi příběhu a viděl v televizi muzikálovou verzi z roku 1968.

Oliver Twist - zkoušky v Praze
Barney přijel do Prahy v úterý 6. července, aby se setkal s dalšími herci při prvním čtení scénáře a dokončily se úpravy kostýmů. Ve čtvrtek se vrátil do Londýna. V pátek 9. července byl jeho poslední den na základní škole, na podzim pak nastupoval na střední školu. Šel také do poslední hodiny v Anna Scher Theatre. V sobotu se rozloučil s kamarády, někteří mu slíbili, že ho přijedou do Prahy navštívit. Dlouho do noci si připravoval věci s sebou a v neděli brzy ráno odjel na letiště. Oliver Twist - natáčení
V neděli 11. července odjel Barney na natáčení, které mělo trvat 15 týdnů. Doprovázel ho otec a vezl mu kufr plný věcí, které jedenáctiletý kluk bezpodmínečně potřebuje - playstation, oblíbená DVD, hračky a velké množství učebnic - aby se mohl připravit na další školní rok. Pondělí byl první natáčecí den a začalo se s úpravou v kostýmů.

Natáčení začalo vážně, scénou, kde Oliver dorazí do domu pana Bumblea. Scéna vypadala fantasticky a díky štábu se Barney cítil jako doma. Jeho denní rozvrh byl hodně nabitý, ale zákony o zaměstnávání dětí jsou přísné, ne jako za Viktoriánské doby. Byl stále pod dohledem a pracoval pouze maximum povolených hodin, s pravidelnými přestávkami. Každý den volal domů a jeho rodina a přátelé ho navštěvovali každý víkend.
Barney si během natáčení v Praze psal deník.

Sir Ben Kingsley
Držitel Oscara, herec Ben Kingsley, hraje jednu z literárně nejkontroverznějších postav - Fagina.
Ben Kingsley se narodil v North Yorkshiru, v Anglii. Ve 24 letech se stal členem Royal Shakespeare Company, kde si zahrál řadu významných rolí, včetně Demetria ve Snu noci svatojánském Petera Brooka. Poté, co debutoval filmem Klíčem je strach (Fear Is the Key, 1972, r. Michael Tuchner), se vrátil na dvě sezóny opět k divadlu.
Jeho první výraznou rolí na filmovém plátně byl Gándí (Gandhi, 1982, r. Richard Attenborough). Ten mu vynesl Oscara pro nejlepšího herce a řadu dalších nabídek na práci. Objevil se ve filmové verzi hry Harolda Pintera Betrayal (1983, r. David Hugh Jones), následoval jeho první film pro TV Camille (1984, r. Desmond Davis) a titulní role v TV filmu Silas Marner (1985, r. Giles Foster).

Barney Clark
Barney Clark se narodil 25. června 1993 v Londýně, Anglii. Matka je Australanka a otec Angličan, čímž získal Barney dvojí národnost.
Herecký talent se u Barneyho projevil již ve třech letech, kdy dostal k Vánocům loutkové divadlo. Líbilo se mu vyprávět příběhy a vymýšlet svoje vlastní představení pro rodinu a přátele. V mateřské školce si poprvé vyzkoušel divadelní líčidla, když hrál v Červené karkulce dřevorubce. Na základní škole se pak začal více zajímat o drama, objevoval se ve školních hrách a estrádách pro rodiče. V pohádce O Popelce mu byla mu nabídnuta role prince, ale místo toho si raději vybral roli zlé nevlastní matky, protože si myslel, že to bude mnohem zábavnější.
Zápis do Anna Scher Theatre, světově známé divadelní společnosti v Islingtonu v Londýně, nebo návštěva letních hereckých kurzů, které společnost pořádá, jsou vzhledem k enormnímu zájmu uchazečů velmi obtížné. Barneyho matka umístila synovo jméno na čekací listinu, když mu byly pouhé dva roky. V létě 1999, když mu bylo 6 let, byl pozvánce letní herecký kurz na zkušební týden. Nejen, že tam zůstal čtyři týdny (tak moc se mu to líbilo), ale také přednostně navštívil další tři letní školy a klasické vyučovací hodiny v průběhu roku 2002.

Neil Hunter, rodinný přítel, se v roce 2001 podílel na scénáři a natočil film The Lawless Heart a Barneyho obsadil do role Jamese, syna hlavní postavy, kterou hrál Bill Nighy. Ačkoliv měl malou roli - hlavní věta, kterou řekl, byla „chci hranolky“ - zatoužil Barney po opravdovém herectví.
Zájem o Barneyho ze strany agentů a castingových společností byl nyní enormní. Jeho rodiče byly však na syna pyšní, že se nezaprodal komerčním záležitostem a reklamám - chtěli ochránit jeho soukromí a umožnit mu si užívat běžné zkušenosti vyrůstajících dětí.
Na jaře 2003, Joyce Nettler, režisérka společnosti Anna Scher Theatre, se zapojila do obsazování herců do válečného televizního dramatu, Foylova válka (Foyle’s War, r. Giles Foster). Navštívila jednu z dětských tříd, do které chodil Barney, a nabídla mu roli v epizodě nazvané War Games.
Barney pečlivě navštěvoval hodiny herectví a počínal si velice dobře. V září 2003 byl přizván do profesionální třídy herectví Anna Scher Theatre. Tyto talenty si vybírají učitelé, aby jim dávali hodiny navíc a ti si tak zlepšili své dovednosti a získávali rady pro svoji další profesionální dráhu. Vyučovací hodiny se konají dvakrát týdně a vyžadují naprostou pozornost. Barney patří mezi nejmladší děti, které byly do těchto hodin přizvány, a ohromně si je užívá, ačkoliv jeho role v Oliveru Twistovi jeho pravidelnou docházku přerušila.

Mark Strong
Mark Strong se narodil v Londýně. Původně chtěl rozvíjet svoji kariéru v oblasti práva, ale poté, kdy rok studovat v Mnichově, se vrátil do Londýna a začal na univerzitě studovat angličtinu a drama. Později se zapsal do kurzů na Bristol Old Vic Theatre School.

Leanne Rowe
Tato mladá, talentovaná herečka se proslavila díky roli v seriálu The Famous Five v epizodě nazvané Five in Finniston Farm. Díky tomuto úspěchu si ji vybral režisér Franco Zeffirelli pro roli Helen Burns ve filmu Jane Eyre (1996).
Po určité době strávené studiem se Leanne opět vrátila k hraní filmem Boudica (2003, r. Bill Anderson, v USA známé jako Warrior Queen) a hlavní rolí v epizodě úspěšného TV seriálu Where The Heart Is (2004, r. Vicky Featherstone, Ashley Pharoah ad.).

Edward Hardwicke
Syn známého herce, Cedrica Hardwickea, Edward, získal své herecké dovednosti na Royal Academy of Dramatic Art (RADA). Ve filmu debutoval již ve svých 11 letech ve filmu A Guy Named Joe (1943, r. Victor Fleming).
Svůj všestranný herecký talent rozdělil Hardwicke rovnoměrně mezi film, jeviště a televizi. Byl členem National Theatre a zahrál si v několika hrách v Londýnském West Endu. Rychle si upevnil pověst jednoho z nejlepších britských charakterních herců a to díky filmům, jakými jsou např.: Šakal (The Day of the Jackal, 1973, r. Fred Zinnemann), Krajina stínů (Shadowlands, 1993, r. Richard Attenborough), Richard III (1995, r. Richard Loncraine), …

Michael Heath
Michael má za sebou 25 let praxe herectví. Hlavní i vedlejší role v televizi zahrnovaly jak dobová, tak i současná dramata včetně pravidelných rolí v seriálech. Filmové plátno mu však nezůstalo cizí. Michael hrál v několika rozhlasových hrách, v řadách divadelních her a dramatech. Mimoto je také úspěšný spisovatel a skladatel, vytvořil díla jak pro divadlo, tak i pro koncertní sály.

Gilliam Hannaová
Nestor britského jeviště, Gillian Hannaová, spolupracovala již s řadou předních britských repertoárních společností - její kariéra se rozjela po debutu v Dublinském divadle Gate Theatre. Dále pokračovala v divadlech Everyman Theatre v Liverpoolu, Liverpool Playhouse, Sheffield Crucible, Birmingham Rep., West Yorkshire Playhouse, Salisbury Playhouse, Nottingham Playhouse a divadla v Newcastleu a v Leicesteru.
Svoji kariéru v TV filmech a seriálech začala již v Irsku a pokračovala v ní i poté, kdy se přestěhovala do Anglie. Na stříbrném plátně si zahrála ve filmech Wolves of Willoughby Chase (1988, r. Stuart Orme), Bídníci (Les Miserables, 1998, r. Bille August), Komando v sukních (All the Queen’s Men, 2001, r. Stefan Ruzowitzky) a The Heart of Me (2002, r. Thaddeus O'Sullivan).

Frances Cukaová
Jako mladá byla členkou Royal Shakespeare Company, později se několikrát objevila ve Stratfordu a v Londýně v řadě hlavních rolí jak v klasických, tak i současných děl. Pravidelně vystupovala v Londýnském Royal Court Theatre a zároveň se stala členkou Prospect Theatre Company a National Theatre.
Poté, co vytvořila roli Jo ve hře Joan Littlewoodové nazvané A Taste of Honey z roku 1958, odjela Frances Cuka do Ameriky. Do své bohaté herecké kariéry začlenila i účinkování v televizních dramatech; na plátně pak debutovala snímkem Scrooge (1970, r. Ronald Neame).

Roman Polanski
Roman Polanski se narodil v Paříži 18. srpna 1933. Když mu byly 3 roky, přestěhoval se s rodinou do Krakova. V roce 1941 byl Polanskiho otec deportován do Mauthausen, pracovního tábora v Rakousku, jeho matka byla deportována do Auschwitzu, ze kterého se nikdy nevrátila. Polanskiho se ujala jiná polská rodina. Toto období popisuje Polanski ve své autobiografii, Roman (1984), kdy se filmy staly jeho novou zálibou, jeho duše unikala z depresí a zoufalství, které ho tak často přepadaly. Po válce se Polanski opět setkal s otcem, který se později znovu oženil. Ve 14 letech se dal Polanski na herectví, vystupoval v divadle, v rádiu a později i ve filmu.
V roce 1955 byl přijat na režisérský kurz do filmové školy v Lodži. Jeho první film, Rower (1955), byl založen na jeho osobních zkušenostech - být okraden mužem, který je hledaný pro tři vraždy. Naneštěstí se natočila pouze polovina filmu a projekt byl zastaven. O dva roky později vyvolal Polanski ve škole pozdvižení svým úžasným jednominutovým snímkem, Morderstwo (1957). Tento a další skeč, Usmiech zedbiczny (1957), předznamenaly pobuřující témata Polanskiho filmů ze 60. a 70. let. Avšak v jeho dalších krátkých filmech natočených na filmové škole se objevily i prvky škodolibosti, vtipu a rozjímavosti. Film Dva muži a skříň (Dwaj ludzie z szafa, 1958), optimistický, avantgardní mistrovský kousek, natočil Polanski na objednávku Bruselského festivalu experimentálních filmů a získal bronzovou medaili. Nejvíce markantním aspektem těchto raných krátkých filmů je jejich nostalgie, často kritická, ze kterých Lampa (1959) a jeho závěrečný, absolventský film, Když padají andělé (Gdy spadaja anioly, 1959), jsou těmi nejzdařilejšími.

Tím, že Polanski nikdy nedokončil teoretickou část diplomové práce, kterou filmová škola vyžadovala, nikdy oficiálně nedostudoval. Nicméně produkční společnost Kamera ho zaměstnala jako asistenta režie a protože hovořil plynně francouzsky, dostal práci jako asistent Jean-Marie Drota, francouzského režiséra, který pracoval v Polsku a který točil série dokumentů o polské kultuře. Polanski byl také zaměstnán jako asistent Andrzeje Munka u filmu Šilhavé štěstí (Zezowate szczescie, 1960).
Mezi lety 1960 a 1961 pracoval Polanski v Paříži, kde natočil a hrál v dalším krátkém snímku Tlustý a hubený (Le Gros et le Maigre). O rok později se vrátil do Polska rozhodnut natočit svůj první celovečerní film založený na scénáři, který napsal on sám, společně s Jakubem Goldbergem a Jerzy Skolimowskim. Ale svolení od úřadů bylo pozdrženo, a tak Polanski natočil další svůj krátký film, Šibalové (Ssaki, 1962), který byl ilegálně financován ze soukromých zdrojů Andrzeje Kostenkova a Wojteka Frykowskiho.
V roce 1962 natočil Polanski svůj první celovečerní film, Nůž ve vodě (Noz w Wodzie). Navzdory omezené domácí distribuci a veřejnému odsouzení od Wladyslawa Gomulka, prvního ministra polské komunistické strany, měl film ohromný úspěch v zahraničí a v roce 1963 získal nominaci na Oscara pro nejlepší zahraniční film. Obratem ruky dostal Polanski nabídku natočit film v Hollywoodu, kterou však odmítl - rozhodl se budovat svoji kariéru jinde. V Holandsku natočil La Rivier de Diamants, epizodu z filmu Nejkrásnější podvody světa (Les Plus belles Escroqueries du Monde, 1964). V Anglii natočil za podpory producenta Genea Gutowskiho snímek Hnus (Repulsion, 1965). Tento film vyhrál Stříbrného Medvěda na Berlinale a učinil Polanskiho režisérem mezinárodního významu.

V srpnu 1969 zasáhla Polanskiho strašná tragédie. Sharon Tate, která byla těhotná, Wojtek Frykowski, Abigail Folger a Jay Sebring byli bezcitně a brutálně zavražděni v Beverly Hills Mansonovým gangem. Ve smutku a hluboké bolesti se Polanski nedokázal soustředit na práci a vzdal účast na projektech Den delfína (Day of The Dolphin) a Motýlek (Papillon).
V roce 1971 se však k režírování vrátil a natočil Macbeth podle scénáře Kennetha Tynana. Film měl daleko větší úspěch ve Velké Británii než v USA a Polanski se rozhodl zůstat v Evropě a natočil Co? (Che?, 1972, produkce Carlo Ponti). Co? byl propadákem, jak u kritiků, tak i u diváků, ale Polanski pokračoval a natočil svůj kritiky nejvíce oceňovaný snímek, Čínská čtvrť (Chinatown, 1974, hraje Jack Nicholson). Film získal 11 nominací na Oscara, včetně nejlepší režie. Robert Towne získal Oscara ze nejlepší původní scénář.
Po svém návratu do USA byl Polanski zapleten do skandálu - sexuální obtěžování nezletilé dívky. Přiznal vinu a byl poslán do diagnostického zařízení na psychiatrické vyšetření. Poté, co byl propuštěn, opustil zemi.
Usadil se v Paříži a rozhodl se, že jeho další film bude založen na románu Thomase Hardyho, Tess of the d’Urbervilles. Tess (1979, hr. Nastassia Kinski) je příběhem o zrazené nevinnosti, pokušení a lidském chování určovaném třídními rozdíly a sociálními předsudky. Tess byl úžasný triumf, získal 6 nominací na Oscara, včetně nejlepší režie, a získal Oscara za nejlepší kameru, dekorace a kostýmy.
Před časem vzdal Polanski šanci natočit Schindlerův seznam (Schindler’s List), později však narazil na memoáry Wladislawa Szpilmana z Varšavského Ghetta nazvané The Pianist. Pianista (The Pianist, 2002) umožnil Polanskimu prozkoumat své polské předky a vyprávět zkušenosti ze svého dětství - bez sentimentu a objektivně. Pianista si získal uznání po celém světě, obdržel řadu ocenění včetně tří Oscarů - pro nejlepšího herce (Adrian Brodie), nejlepší adaptovaný scénář (Ronald Harwood) a nejlepší režii (Roman Polanski).

Ronald Harwood
Narodil se v jižní Africe a v roce 1951 se přestěhoval do Londýna. Svoji kariéru začal na divadle.
V roce 1960 se dal na dráhu spisovatele, psal hry, romány a literaturu faktu. Často také pracoval jako scénárista, ale jen občas napsal původní scénář, spíše zpracovával již hotové náměty, někdy i své vlastní. Jedním z Harwoodových opakovaných témat je fascinace jevištěm, umělci a umělkyněmi.