Vrah ze záhrobí

V malém slovenském městě zavraždí vedoucího revizora Zielencu. Pátráním po vrahovi pověří kapitána Kotačka ( LADISLAV CHUDÍK ) a poručíka Michalka (VILIAM Polónyi) . Před vyšetřovateli stojí záhadný případ násilného úmrtí muže, který ze záhrobí posílá informace o svém vrahovi ... Režisérovi Andreji Lettrich a scénáristovi Josefovi A. Tall se v 60. letech podařilo prosadit ve Studiu hraných filmů koncepci tzv. diváckých filmů . Zejména Tallo razantně prosazoval tento trend, což se mu podařilo nejprve ve vlastním filmu Muž, který se nevrátil a později jako scénárista přivedl na svět dvojici vyšetřovatelů, která vystupovala v trilogii kriminálních filmů. Nejprve se objevili ve snímku Smrt přichází v dešti, roku 1966 pokračovali ve snímku Vrah ze záhrobí a naposled se vrátili ve Volání démonů z roku 1967. Jakubec ( Ladislav Chudík ) na plátně využívá své šedé mozkové buňky, poručík Michalko ( Viliam Polónyi ) je komicky nechápavým typem. Slovenská variace osvědčeného holmesovsko - watsonovského modelu poutá zejména svébytný Polónyiho komikou . Úspěch filmu zajistilo nejen dobré obsazení obou vyšetřovatelů, ale i ostatních postav, především Dušana Blaskovic jako kmotra a zároveň šéfa restaurace, Stana Dančiak v roli nejistého zastupujícího revizora či Stelly Zázvorkové v postavě ustaraný matky. Herci dodali postavám snadnou čitelnost a lidskou blízkost a průhledně zamotávání průběh vyšetřování vyvolal divácký zájem. Tvůrci se více než na akčnost a jasný konflikt soustředili na žánrovou psychologickou drobnokresbu, která dala jejich filmu charakter konverzačních dramat. Lettrichovo vyprávění staví na drobných lidských nedostatcích, film nekritizuje systém, hovoří o přirozených a nadčasových lidských chybách chamtivosti, strachu či hrabivosti. Osou celého filmu je vypátrání vraha, zavádění či klamání diváka a stupňování napětí. Není důležité, aby se divák zabýval vážnými existenčními otázkami, podstatné je , aby kombinoval, hádal, spekuloval nad tím, kdo zabíjel. Autoři přitom nabízejí dostatek falešných stop, aby udrželi diváka v napětí a nejistotě, aby byl závěrečný okamžik skutečně momentem překvapení, a nikoliv předem jasným řešením celé hádanky.